Bettybook komentáře u knih
Proč mi připadalo, že postavy mluvily, jako by měly v puse posranou zlatou lžičku a v prdeli obrovský pravítko? XD
Říkejte si co chcete, já Jesspera prostě miluju, ale přeci jen, na Rushe nemá :)
Nápad skvělej, to za mě určitě palec nahoru. Ale nikdo mi nevymluví, že se z toho dalo vytřískat mnohem, mnohem víc. Márty, jako hlavní postava, byl extrémně otravnej. Za to Ádri byl celkem v pohodě, ale chtělo to víc vývoje pro oba hlavní hrdiny. Opět musím zkritizovat délku knihy, protože by to určitě sneslo více stran, a to říkám já, jako člověk, co má rád výstižné příběhy. Suma sumárum je to za 2 hvězdičky.
Pomalu, ale jistě se dostávám do dark romancí a Amo Jones nesměla na mém seznamu chybět. A musím říct, že docela slušná práce. Není to pětihvězdičková knížka, to určitě ne, ale mělo to v sobě něco, co mě přitahovalo jako můru k plameni. Má to v sobě drive, má to v sobě sexappeal,... A ačkoliv hodnotím 3,5 hvězdičkami z pěti, rozhodně to ve mně zanechalo pozitivní pocity.
Bratrstvo z Kizniče si mě overall docela získalo. Nejvíc mi sedl asi Keaton a už se strašně těším na jeho příběh. Nechávám si rezervu pro ostatní díly. 3,5/5
Ač tohle byl jiný Junji Ito, než na jakého jsme všichni zvyklí, já jsem se bavila. Dokonce bych ocenila, kdyby to bylo o něco delší. Tento Ito mě baví, a klidně bych zase skousla něco podobného :)
Nebylo to dobré, ale ani to nebyl žádný propadák. Řekla bych, že Nesbo spoustu lidí tímhle dílkem překvapil.
Za mě nic moc. Nudné a přitažené za vlasy. Dávám dvě hvězdičky za krásné ilustrace.
Dočetla jsem před pár dny a musela jsem si dát pár dnů na rozmyšlenou, abych napsala kloudnou recenzi, jakou si tato kniha zaslouží. Ještě před tím musím smeknout klobouk tady před mistrem TJem Klunem, že dělá co dělá a že jeho knížky mi přináší spoustu radosti. A Vlčí píseň není výjimka. Opravdu jsem měla pocit, jako kdybych po nějaké dlouhé cestě přišla domů. Takové emoce jsem měla během čtení této knihy. Co se týče postav, miluju je všechny (až na záporáky, samozřejmě). Ox a Joe dávaly dohromady tak skvělý tandem, jaký jsem si kdy mohla přát. Nemluvě o Gordovi a Markovi, na jejichž knihu se neskutečně těším. Takže tímto prosím bohy z conQueeru, aby mi snesly do rukou celou sérii.
Další věc... Ten spice mezi hlavními hrdiny!! Já, když to na mě TJ vytasil, tak jsem byla nejen překvapená, ale taky jsem se nedokázala přestat červenat, protože ten spice spiceoval teda. Nechápejte mě špatně, já jenom že takového Klunea neznám XD
Abych to zakončila, zatím nejlepší Kluneovka, co u nás vyšla. Zbývá mi přečíst Pod šeptajícími dveřmi, tak uvidíme, s čím autor přijde tentokrát :)
Mám pár myšlenek, komentářů a postřehů, takže jdeme to nějak sesmolit.
1. plot - Jestli hledáte něco, co v sobě bude mít hloubku a ZÁROVEŇ plot, tohle určitě nebude pro vás. Z anotace a z recenzí mi bylo jasné, že čtu hloubavé dílo, ovšem ten příběh mi tady velmi chyběl. Osobně mi kolikrát nevadí absence příběhu v knihách, ale tady by to tomu dodalo tu potřebnou šťávu.
2. rozjezd - Dvě třetiny knihy jsem se nudila. Což samozřejmě nikdo od knihy nechce. Poslední třetina byla fajn, ale než jsem se stihla rozkoukat, kniha byla u konce.
3. roadtrip - Kde sakra byl? Hlavní hrdinka se k myšlence roadtripu dostává někdy po polovině, přitom to mělo být to gró knihy.
Dvě hvězdičky za obálku a za nápad, a možná i za zpracování. Jinak mi příběh nic moc nedal.
Ačkoli je příběh zdánlivě jednoduchý, nastiňuje zajímavé situace a myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Tohle je přesně ten typ literatury, co vyhledávám: Krátké, výstižné a mnohdy i šokující. Kdo miluje sarkasmus stejně jako já, tak si rozhodně přijde na své.
Jak už tady mnozí napsali, krásné ilustrace, ale situace, které jsme měli tu možnost sledovat, nezáživné.
Tak tady to nebylo příliš dobré... Řekněme si to narovinu: Kdyby mi bylo patnáct, zaujalo by mě to desetkrát víc. Úplně si pamatuju, jak jsem tuto moderní poezii hltala: Atticuse, Courtney Peppernell, Amandu Lovelace atd. atd. Teď ve svých skoro 20ti letech, jsem na to asi příliš stará.
Jsem divná já, nebo se prostě ty postavy k sobě chovaly hrozně? Asi jsem čekala něco jiného...
Panečku, ani jsem se nelekla. Pokud chcete zažít opravdovou hororovou jízdu, jděte do Junji Itoa. To jsem měla husinu jak blázen. Tady to byl takový průměrný příběh, který neurazil, ale ani nenadchnul.
Tohle je jedna z mang, která vás uchvátí na první pohled, ovšem realita je trošku jiná. První díl mě musí prostě oslovit a tady to nepřišlo. Za mě průměrný začátek. Do dalších dílů se ale pustím.
Nevím, co víc dodat, než že to miluju. Novela Epic dokonale dokončila tuhle skvělou duologii.
Tak tohle nebylo absolutně nic pro mě. Postavy byly tak nesympatické, až jsem měla chuť si vytrhat všechny vlasy. Styl psaní taky nebyl nic extra a překlad byl opravdu strašnej. Do Viciouse jdu s nulovým očekáváním.
Mně se to moc líbilo. V rámci literárních fikcí a japonské literatury hodně povedené.
Tahle kniha mi slibovala převyprávění pohádky Krásky a zvířete, ale dostala jsem vlastně i něco víc ve formě jiných známých pohádek. A líbilo se mi to? O tom by se dalo hodně dlouho spekulovat. Každopádně mi to dalo to, co jsem zrovna potřebovala, takže za to palec nahoru. Za co už palec dolů, tak za rychlý konec. Příběh měl rozhodně na víc, než na ubohých 200 stran. Tři hvězdičky není špatné hodnocení, ale už teď vím, že kniha zanedlouho skončí v propadlišti mé mysli, takže tak.