Betulabii
komentáře u knih
Temnota
David Lagercrantz
Původně jsem nechtěla vůbec přidávat komentář, ale nakonec evidentně neodolám. Tato kniha ve mně vyvolala čtecí krizi, takovou jako jsem už velice dlouho neměla. Mám pravidlo, že vždycky čtu jenom jednu knihu a vůbec jsem se do této knihy nemohla začíst, četla jsem skoro 10 dní a ke konci už jsem přeskakovala odstavce jenom abych se dozvěděl jak to dopadlo. Zápletka nějak zajímavá, styl vyšetřování chaotický a popravdě mě neohromily ani nijak postavy. To opravdu hlavní postava všech detektivek musí být nějak divná? Alkoholik, asociál, závislý na drogách, morous? Jediné co můžu kladného říct o téhle knize je, že má vynikající PR.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Rowlingová prostě umí, ať si říká kdo chce co chce. Téměř tisíc stran a člověk chce stále číst a číst a číst i když je kolem hodně vaty, jako například jestli Robin bolí hlava z parfémů, že nemůže Strike najít v kapse cigarety, že v dálce hraje televize i co se v ní říká - ale stejně vám to nevadí. A to den díky tomu, že Rowlingová je úžasná vypravěčka a má vždy vypracované charaktery postav. Celá série je tak komplexní, že to podle mě je detektivka jen okrajově. Rowlingová zabrušuje i do společenských problémů, rozdílné vnímání situaci z různých pohledů a přesto každou postavu chápete, protože víte co vedlo danou postavu k tomu co udělala. Chápu, že někdo nemusí mít rád takto objemné knihy, ale já tvrdím, že Rowlingová je génius, protože neznám moc spisovatelů, kteří by dokázali na tolika stránkách udržet čitatelovu pozornost a hlavně!!! Vymyslet a na papír přenést tak složitý, komplikovaný příběh, plný tolika postav, kterým nechybí charakter a každá postava, která se v jejích knihách vyskytuje je komplexní - má minulost, povahu, charakter, temperament. Je to uvěřitelná postava o které máte pocit, že opravdu existuje/existovala. Jakoby vše Rowlingová ani nevymýšlela, ale jen sepisovala skutečnost. Klobouk dolů před ní a každý, kdo ji nemá rád, mi může do zprávy napsat jiné jména spisovatelů, kteří se jí kvalitou vyprávění vyrovnají. Ráda se příručím.
Hospoda Jamajka
Daphne du Maurier
Krásný příběh se zajímavou zápletkou, jediné co bych vytkla byl vztah hlavní hrdinky a Jema. Příběhy z 19.století mám načtené celkem dost, takže vím, že romantické vztahy i přátelství v této době, vznikají celkově rychle, řádu několika rozhovorů. Ale přijde mi, že se do sebe zamilovali teda celkem rychle - praktický dva rozhovory a jeden výlet do města. Ale tak asi nemám tak dobrodružnou krev jako Mary.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Já mám s knihou zásadní problém, protože mně nesedí styl psaní. Mně se to prostě blbě čte! Podívala jsem se teď na film, ten s Martinem Freemanem a zvyšuji o jednu hvězdičku. Ve filmu je skoro vše totožné s knihou, ale ač to říkám málokdy a nerada, tak film byl lepší. Takže za mě příběh, vtip, satira a vše kolem super, ale styl psaní není nic pro mě - stejný problém mám s Terry Pratchettem.
Medvědín
Fredrik Backman
Silný příběh, dokonalé vykreslení charakterů, pocity, vzpomínky. Čtenář proto vlastně chápe, proč ta postava jedná tak, jak jedná, co jí pohání. Je to vlastně sonda do lidského společenství, do smečky.... Já to tvrdím už dávno, že lidé jsou zvířata, jen musí přijít ten impuls, kdy se začnou tak chovat. Hejno, stádo smečka, společenství, to množství bytostí a jedinců vás strhne a je velice těžké tomu odolat a opravdu udělat to co je správné. Nejtěžší je si to přiznat, protože jsme si sami jistí jak bychom reagovali v takové situaci? Jako rodič násilníka, jako rodič oběti, jako svědek nebo jako přihlížející? To zjistíme až v situaci když se do ní dostaneme, což doufám, že se nikdy nestane, ale veřejně se přiznávám, že mě byla povahově nejbližší Mira.
Hypnotizér
Lars Kepler
Pro mě celkem zklamání, strašně jsem se na knihu těšila, ale ke konci už jsem přeskakovala odstavce a chtěla jsem to mít za sebou. Čekala jsem dobrou detektivku, dostala jsem sondu do vědomí mnoha pomatených osob. Ty vzpomínkové pasáže, kdy vzpomíná na terapeutickou skupinu by se měli zkrátit. Popravdě nemám teď vůbec chuť se pouštět do dalšího dílu, snad časem.
Já, Poutník
Terry Hayes
Uff...já prostě plný počet hvězdiček nemůžu dát. Smekám klobouk před autorem, protože mysl, která vymyslí tak složitý příběh a ještě je schopná vše přenést na papír je nejspíš geniální...ale bohužel, přestože příběh byl zajímavý, první dvě třetiny (500 stránek určitě!) bylo i pro mě, které rozsáhlé mnohastránkové knížky nevadí, ba dokonce je i vyhledávám, celkem zdlouhavé. Celých prvních 500 stran (možná i víc) jsem si říkala: "A teď to přijde, teď bude zvrat a rozjede se to." nebo "Jak to s tím sakra souvisí?" A odpovědí se mi nedostávalo, dostala jsem je až na konci. Posledních 200 stran jsem přečetla jedním dechem, ale dostat se na konec bylo těžší než jsem si na začátku myslela. Toť moje hodnocení, možná se v hodnocení odráží i to, že jsem čekala detektivku a dostala jsem špionážní/zpravodajský příběh.
Dítě
Fiona Barton
Kniha se mi líbila, hlaveň konec. Mám ráda knihy kdy do konce nevíte, jak to teda vlastně je. Ale strhávám hvězdičku za to zmatečné psaní. Kniha je psána z pohledu tří žen a to, abych pravdu řekla, bylo celkem zmatečné. Kdyby to bylo psané jen z pohledu reportérky, tak by se mi to líbilo víc.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Někdy je prostě chuť si přečíst tento typ knih - oddechové, při čtení se uculujete, příběh, který víte, že dopadne dobře. Postavy byly sympatické, jediné co mi vadí, je, že je to málo z reality. Nebo je tady nějaká žena, která má doma takového může? Pozorný, citlivý, vtipný, pracovitý, sečtělý a navrch k tomu skvěle vypadající, sexuální bůh a stále mužný? Jestli ano, tak se nejspíš budu muset rozvést a hledat dál! (Vtip - kdyby to tu četl manžel....ale on vlastně nečte) :-))
Den, kdy jsme se potkali
Roxie Cooper
Krásný, ale smutný příběh. Čekala jsem romantiku, tu jsem moc nedostala, ale nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Deset let se vídat jen jednou v roce, to bych nedokázala. V životě se řídím mottem, že nemá cenu se trápit, lepší je vše rychle vyřešit. Takže takovýto "vztah" můj mozek tak nějak nemohl pobrat, ale příběhově je to k zamyšlení - nic neodkládejme a pojďme za štěstím, ať nepromarníme drahocenný čas. Každému hoří svíčka jinak a nikdy nevíme jak dlouho tady budeme.
Dopis
Kathryn Hughes
Kniha se mi líbila, nápad hezký, ALE! Dej má dvě roviny, jedna se odehrává těsně před válkou a druhá v sedmdesátých letech. První kapitola knihy je ze současnosti a díky této první kapitole jsem asi od polovina odtušila, jak to dopadne, což mi celkem kazí výsledný dojem. A taky šílená naivita hlavní hrdinky Tiny, ve mně se vařila krev, že snad nemůže být nikdo tak hloupý, ale alespoň jsem měla možnost nakouknout do hlavy jiné ženě, než jsem já. Každopádně kniha je to milá, zajímavá a určitě stojí za přečtení.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Myslím, že tato knížka není pro každého. Kdo má rád "příběhy o ničem, kde se nic neděje" tak se mu bude líbit. Mě se líbila, skvělé rozhovory, má to nápad a já tento typ knih můžu. Ale zase opravdu věřím, že to někdo nedočte.
