Blahorodi komentáře u knih

Kniha je psaná čtivým, ale docela suchým stylem, děj se líně převaluje, napětí téměř nebuduje, fandit v příběhu není komu, až jsem si většinu času kladl otázku, proč to ještě čtu dál. Rozuzlení je, stručně řečeno, překombinované až běda. Už zbývalo jen aby sousedovic kočka byla převlečený vrah. A přece jen je těžko uvěřit v takovémto rádoby realistickém díle, že by novinářce prošlo, co jí zde prochází, a osnovala vše, co osnuje. Problematické mi též přijde využití případu Kramného. Nad to se autorka dopouští několika faulů vůči detektivnímu žánru.

17 13.03.2023

Také jsem nejprve četl Novinářem v Čině a tohle mi přišlo jako skvělé doplnění. Knihy vznikaly v podobnou dobu a je to na nich znát. Vyprávění pěkně odsýpá, Tomáš Etzler se nebojí říct jasně, co si myslí, popsat, co zažil a podobně. A tedy, než se v USA vypracoval, to je silný příběh. Nicméně, přijde mi to celé trochu skokové, útržkové, až moc stručné. Jak je Etzler zajímavá osobnost a jeho cesta jakbysmet, tak by mě zajímal zevrubněji, tady jsem měl na mnoha stránkách pocit, že měly přijít další otázky a nepřišly. Což je škoda. Pár stráneček navíc by tomu vůbec neublížilo, naopak.

11 07.02.2023

Dechberoucí čtení od začátku do konce. A velmi smutné, místy kruté. Na „pochopení“ toho, jak to v Číně funguje, nedostižné. Ale jak je začátek hodně osobní, mrzí mě, že tahle linka vlastně není nijak ukončena, dovyprávěna. Jen zmínkou v závěru. Také mě zpočátku mátla česká jména spolupracovníků, domyslel jsem si sice, co bylo nakonec i v poznámce vysvětleno, ale mohlo se to myslím učinit dříve. Místy velká nakupení chyb a překlepů, to až bilo do očí. A možná bych přivítal více fotek.

10 06.02.2023

Uf, to ale byla blbost. Policajt, co si v prázdném městě nevšimne, že ho někdo neustále sleduje. Ohořelý muž na útěku, co stále bezchybně ovládá útočnou pušku. Hlavní zloun, co má potřebu vše své konání v závěrečném přátelském dialogu popsat a vysvětlit. A hlavně policajt, u Maye ne poprvé, co pořád visí na telefonu, ale když by se zrovna moc hodilo, aby to vzal, tak zprávu ignoruje, aby se na ni dramaticky podíval až moc pozdě. Jo, a zvětšení podoby člověka z odrazu brýlí na pasové fotografii, taky dobrý.

7 19.05.2024

Ke čtení Holmese mě to nikdy netáhlo, ale po přečtení Nápadů čtenáře detektivek jsem nemohl jinak. A byl jsem v mnohém překvapen. Holmes si spoustu poznatků nechává pro sebe, aby mohl zazářit na konci (nejčastěji tak, že do děje vstoupí a nastraží past). Detektivky jsou často spíše takovou intelektuální křížovkou, než že by šlo o budování napětí (i na to někdy dojde, a je vypsané celkem slušně). Snad každý příběh začíná poměrně dlouhým vyprávěním svědka či „oběti“. Dost případů se vyřeší nějak bokem, nikoli předáním zákonu. Jsem rád, že jsem se ke čtení nakonec odhodlal, byly to velmi příjemné chvíle, kratší povídky mi seděly víc, jedna před spaním je naprostý ideál :)

7 03.11.2021

Mně ta kniha přijde s odpuštěním hloupá. Dost naivním způsobem se snaží sdělit, že vyléčit se ze schizofrenie, depresí a jiných duševních poruch lze prostě tím, že si uvědomíte, jak je život fajn, a že překážky je třeba zdolávat. Jasně, je to beletrie, tedy fikce, ale pro mne je ten příběh špatně vymyšlený, špatně napsaný, snadno předvídatelný. Celý děj je prošpikovaný nelogičnostmi až nesmysly, postavám chybí motivace pro jejich jednání, to, jak se tam zachází s lidmi a jejich diagnózami, je absurdní a naprosto mimo realitu. A ono si to přitom na realitu hraje.

7 09.05.2021

Skvělá knížka, skvělé povzbuzení. A poznámka spíše bokem, stejně je to zvláštní, tolik jsme se toho byli nuceni v životě učit, ale jak se učit, to nás nikdo nenaučil. Alespoň ne tam, kde bych to čekal nejvíce – ve škole.

6 20.02.2023

Knížku jsem objevil víceméně náhodou a byl to objev šťastný. Velinský je výborný vypravěč, byť mi jako některým dalším chvíli trvalo, než jsem se do jeho stylu začetl. Text je svižný, vtipný, postavy jako živé, dialogy skvělé a když na to přijde, děj zhoustne a je po všech čertech napínavý. Co víc si u detektivky přát? Snad jen logika a motivace postav někdy drobounce zakulhá, ale za mne je to v mezích, klady rozhodně převažují.

6 05.11.2018

Příběh zajímavý, logický, celkem neobvykle nechává autorka některé „kladné“ postavy jednat nejen kladně, je to pak celé plastičtější, než když jsou někteří jenom dobří (Rhun). Líbilo se mi obecnější a dost přesné nahlédnutí do středověku, kdy se mocní bili o moc, ale kdo tím skutečně trpěl a velmi vážně, byli často obyčejní lidé. Jen jsem se trochu ztrácel v odkazech na minulé díly, nerad jsem zjistil, že si některé příběhy moc nepamatuji, ale ono jich také bylo několik dost podobných.

Nemohu nezmínit, že překlady Stanislavy Pošustové mi zatím v sérií připadají nejlepší.

6 29.07.2018

Miluji historické knihy, a tak co zde jiní shledávají rozvleklostí, zdálo se mi spíše dobrým a čtivým popisem doby a prostředí.

6 11.07.2017

Stylem mi přišlo jednoduché, spíše slabší, u popisů z pohledu Marty jsem už doslova trpěl. Vyšetřování se skoro neděje, dvojice detektivů se chová dost zvláštně. Klišé, kdy dobří místní dělají na případu a přijedou jim ho vzít ti zlí a namyšlení z centra, jsem už viděl tolikrát. Reálie jsou tu vůbec podivné (Praha vyšetřuje v Budějovicích?). Nu a ke konci se všichni chovají jako smyslů zbavení, hystericky po sobě ječí, logika jednání příběh opouští zcela. Prokreslení postav, jejich motivací, psychologií takřka žádné. Pár dobrých hlášek. Co jsem velmi ocenil, byl pohled na takový ten náš klasický rasismus.

5 11.03.2023

Jo, tohle by si měl přečíst každý, kdo to chce myslet s demokracií vážně. Ona je demokracie docela fuška a sama… sama není nic, záleží na lidech. Líbí se mi, jak jsou myšlenky zhuštěné, stručné, žádné dlouhé rozepisování.

5 19.03.2021

Kniha je bez debat skvěle napsaná, čtivým stylem, se sice výjimečným, ale dobrým slovním humorem. Příběh Eulenspiegela je chytlavý, rozdělení do několika kapitol vyprávěných vždy z pohledu někoho jiného mi též přišlo jako velice dobrý nápad i prostředek. Děje jsou uvěřitelné, atmosféra podaná, jakoby čtenář sám klopýtal někde krajinou a dějem. Vypsání hnusu některých postav je nedostižné, Kircher je mimořádně odpudivý „charakter“. Obecně je hnus doby popsán též dobře, oč úsporněji a mimochodem, o to působivěji (např. „záchrana“ čarodějnice jedním z minérů).

Nicméně si kladu otázku, co dál? Že je válka svinstvo, a ta zvaná třicetiletá svinstvem ještě neskutečně dlouhým, to tak nějak vím. Že by Tyll tak vynikal svými překvapivými kousky, toho v knize mnoho nebylo. Že bych přišel na něco nového, často se zamýšlel, ani to mi kniha příliš nepřinesla. A u „Enšpígla“ přece jen člověk čeká něco víc, než jen smutné vypsání osudu člověka vláčeného dějinami a uhýbajícího před velkými ranami. V tomto směru je pro mne kniha spíše zklamáním. Na celkové svižnosti jí u mne ubíraly i některé mučivě nekonečné popisy zejména myšlenkových pochodů některých lidí.

5 02.01.2020

Do knihy jsem se začítal dost těžce. Množství odboček, úvah, předlouhých popisů, retrospektiv, popisů halucinací/vidění, to mě až mučilo. Také defilé podivných a ještě podivnějších postav v celé knize, ani tomu jsem nepřišel na chuť. Děj se na mne vleče příliš pomalu, zajímavých či vtipných myšlenek nebo postřehů je málo, bizarností naopak moc, detektivní linka utopená, navíc brzy odhadnutelná, a to ostatní mě tak nezaujalo. Přitom středověk je mé oblíbené období a gotiku zbožňuji.

Logikou knihy samé – jak je sama gotika někdy strohá a krásná v jednoduchosti, decentnosti, tak přesně taková kniha není. Možná jsem jen čekal mnoho, možná jsem na podobné fantazie příliš racionální, chladný psí čumák.

5 02.01.2018

Pravda, čekal jsem trochu více „jiskřivých“ nápadů a humoru, než docela seriozní studii o žánru, ale čtení to nebylo nezajímavé. Pro mne i proto, že ty právě klasické detektivky mě tolik nelákají a mnoho z nich načteno nemám, to spíše modernější; a tak jsem si užitečně doplnil přehled. A souhlasím, také by mne zajímal názor autora na některé novější knihy v žánru, které vývoj zase stáčejí trochu jiným směrem.

4 19.09.2021

Dozvěděl jsem se spoustu zajímavého, ale nucené lepení poznatků na pohádku mi přišlo místy až křečovité.

4 30.08.2018

V něčem skvělé, v něčem méně, příběh Roddyho myslím není uzavřen a přijde mi to nefér vůči čtenáři, smrtí zbytečně moc... jak se psalo v jiném díle série, v minulém století byly na ostrově jen dvě nebo tři vraždy, s touhle sérií jich najednou přibylo až až.

A celou sérii jsem si lámal hlavu, kolik tak je hlavním postavám let. Vystupováním, myšlením, příběhy mi často přišli jako padesátníci (Donald Murray, Piskoř, Artair), přitom výpočtem mi vycházejí někde mezi pětatřiceti a čtyřiceti. A to mi často nehrálo.

4 08.02.2018

Že pokračování Saturnina napíše Miroslav Macek a že to bude (z mého pohledu) pokračování dobré, vtipné a první knihy důstojné, toho bych se vskutku nenadál. A vlastně je to zcela v duchu malých, neuvěřitelých příběhů, které se v obou knihách vypráví…

Kniha není nijak výrazně dějová, je postavena na slovním a formulačním humoru, v tomto ohledu bych řekl, že obojí je zcela v duchu původního Saturnina. Srovnávání se ubránit nelze, ostatně kniha se na původní děj zhusta odvolává, ale po pár stránkách jsem si druhý díl osahal a jen se dobře bavil. Některé pasáže dle mne dosahují vtipu až geniality prvního Saturnina (výlet na tvrz), a za to klobouk dolů.

Vadilo mi snad až příliš opakované chválení krás slečny Barbory, postavy Jiřího a doktora Vlacha mi přijdou upozaděné a méně výrazné, přepisování již známých příběhů a povídaček se dle mne dařilo se střídavými úspěchy (skon papouška a la „za mé služby se nic nestalo, jen lopatu jsme zlomili“ zachránila skvělá pointa, měření výšky barometrem také dobré, sloh o odvaze již ne, ten nic nového oproti tradované verzi nepřinesl). Že se autor rozhodl děj zcela umístit na chatu a do prázdnin, mi nijak nevadilo, neb šlo o čtení příjemné. Jen tak těžko postižitelná věc, jako je duch doby, na mne z prvního Saturnina sálal daleko silněji, než z tohoto pokračování.

4 03.01.2018

Čtivý vhled do myšlenek a životaběhu svérázné a úspěšné osobnosti. Snad jen příběhy z dětství mi přišly zbytečně rozvleklé, a právě naopak vypsání pozdější doby (Praha a Bath zejména) mohlo být myslím košatější. Je zde naznačena zkratka „jako dítě mě bavilo péct - a pak jsem se prosadil v Praze a hlavně v Anglii“; píše se o tvrdé práci a spíše jen naznačují dobré nápady. Ale stále mi přijde, že to není všechno, co Maršálkovi přineslo jeho nebývalý úspěch – toho, co ho odlišilo od jiných, bude jistě více. A tím, že to knížka vynechává, mi přijde, že chybí podstatný díl příběhu. Naopak velmi oceňuji upřímnost a otevřenost, s jakou se autor nebál psát o sobě či citlivých, osobních tématech.

3 05.01.2024

Kniha opět strhující, nechybí ani humor, ani zasvěcené popisy prostředí, prim ale hraje kriminální zápletka a gradující napětí. Dobré mi přijdou i odbočky od hlavního děje, zejména z advokátní praxe. V některých kapitolách jsem zaznamenal celkem dost chyb a překlepů, zde mohl vydavatel odvést lepší práci. Snad jen poslední podkapitola mi přijde možná až zbytečně optimistická... ono jak se to celou dobu drží nepříliš vzdálené od naší reality (spíš prostředím, než lidmi a jejich skutky), tak tohle už je... příliš.

3 02.01.2021