Blancheerka komentáře u knih
Sto povídek to sice není (je jich jen 17 :D ) ale i tak bylo toto dílečko příjemné čtení s jemným humorem s nádechem sarkasmu i ironie života. Maličké příběhy neurazí a každý jsem opouštěla s příjemným úsměvem na rtech :)
No, tak všichni víme, že Bukowski je pěkný čuně s velkou fantazií a taky velkou leností a drzostí :D Knížka, kde, za tvářičkou svého Chinaskiho, vypráví o svém životě, co žije vlastně autor sám (tj sex, chlast, fet a dostihy...) mě pobavila míň, než Lady Fuckingham ale víc než třeba 120 dnů sodomy ;) (y)
Knížečka je napsaná jako divadelní scénář - tudíž pro mě malinko nezvyk :) Každopádně i přes tuto nevšednost jsem se do děje rychle dostala, pobavila se a snad i pochopila klasickou Werichovu poučku, díky které vím, že na blbce narazíte prostě všude...
Ač krátké, přeci naprosto děsivé, skličující, temné, depresivní. Tato povídka o inkvizičním věznění zanechá ve čtenáři upřímný pocit úzkosti a beznaděje - a to dokonce skončí dobře. Poe je tak vydatný autor, že i do tak málo stran dokáže vtěsnat takové pocity hrůzy, které ve mě zůstaly ještě dlouho po dočtení!
Zábavná erotická četba, plná zajímavých slovíček, přirovnání a slovních spojení. Ač je (tedy podle mě) děj krapet přitažen za vlasy, rozhodně je z tohoto díla znát, že autorovi nechyběla ani fantazie a ani apetit. Zhruba po polovině čtení jsem si však začala říkat, že se to točí celé jaksi pořád dokola, no, ale ježto je kniha pouze o sexuálních zážitcích hrdinky, není to vlastně žádné překvapení :)
Pro čtenáře, navyklé na archaický, básnický jazyk je toto dílo přímo pastva pro slovní zásobu :) pro ty ostatní něco, o čem nikdy nepochopí, proč to ta druhá skupina vůbec čte :D Nicméně těžká četba, plná božských rozvětvených příběhů, květnatých popisů a plná úcty k hrdinům, podobajícím se bohům a samozřejmě také bohům samotným, která končí stejně nečekaně, jako začíná.
Nejsem čtenář poesie, ale havran byl naprosto úžasný. Znám k tomuto dílku několik remaků, ale originál je prostě TOP. Četla jsem i v AJ a báseň, ač není dlouhá, zanechává v člověku pocit beznaděje, má nádherný spád a originální rytmiku, která se neopakuje snad nikde jinde.
Krásně a s nadhledem, Werichovi vlastním, je tato knížka krásnou odpočinkovou četbou, podle mě spíš pro starší děti i dospěláky. Potěšila mě povídka O líném království, kde všichni byli líní i umřít, kterou znám z dětství z jiné knížky.
Vulgární, chaotická, nevyrovnaná, zmateční - pravděpodobně stejná, jako Bukowskiho osobnost. Věřím, že sousta povídek je opravdu z jeho života, jako např. ta, kde na ZENové svatbě koupí novomanželům rakev coby svatební dar a potom zmlátí i ZENového mistra :D Věřím, že Bukowski byl nešťastné prase i za svého žití ...
Příjemné čtení, povídky jsou veselé, tajemné a někdy i tragické. Nejvíc mě zaujala ta o hradním pánovi, mající tři dcery, které chtěl provdat za urozené rytíře. Dcery ale byly mladé a krásné a chodily nejen za kuchtíky a podkoními, ale vybíraly si mezi poddanými ty nejkrásnější chlapce. Otci se to samozřejmě nelíbilo a když nepomohly žádné domluvy, rozhodl se neposlušné dcery na měsíc zazdít ve věži. Po zazdění si celý rozradostněný vyjel na koni, ale kůň ho shodil a pán ztratil pamět. Zapoměl na své zazděné dcery a skoro rok se toulal po kraji jako poustevník, než svou pamět opět nalezl ve starém mlýně. S nářkem se vrátil do svého panství, kde nalezl své tři krásné dcery již mrtvé, zapomenuté za věžní zdí. Otec naříkal a bědoval a z toho žalu přišel o rozum. Dodnes na hradě straší a hledá své tři dcery.
Bajky byly krátké, ač (díky staré češtině) poměrně náročné čtení. Některé bajky si pamatuji již od dětství (např. Havran, sýr a liška, O neposlušném kůzleti nebo Čáp a liška) a tak pro mě bylo dílo příjemnou melancholií...
Bajky byly příjemné a krátké čtení, ač se zde čtenář musí poprat se starou poetickou češtinou. Několik bajek převzala i česká literatura a znám je tedy od dětství (např. Havran a liška, Kůzla a vlk nebo O čápovi a lišce). Spousta příběhů poukazuje na rozdílnou mentalitu v různých dobách a kulturách a tedy spousta z nich již není aplikovatelná do naší doby, nicméně přenést se opět do antické školy a nechat se Ezopovými bajkami učit neoblbnout se mazanějšími lidmi je příjemná zkušenost
Spisovatelka vypráví příběh začínajícího vztahu dvou lidí ve středním věku v prostředí současného venkova, protkaný jak vtipnými příběhy z hospod a zahrad, tak i zamyšlením nad fungováním emocí ve všech fázích vztahu
Dvě kamarádky, jedna psychložka, pracující v kanceláři se svým bývalým manželem a druhá vyléčená feťačka řeší svůj boj s milenci a abstinencí a do toho všeho ještě nevyřešenou lesbickou minulost. Škoda, že to nebylo delší, člověk se sotva seznámil s hrdinkama a už byl konec ...
Líbilo se, je to napínavé, čtivé a i když chvilkama musela v textu vracet, rozuzlení stálo za to :)
Pojednává o nezdařené výpravě na měsíc, kdy se posádka místo na jeho povrchu ocitne na měsíční oběžné dráze. Kosmonauti v ,,raketě´´ pozorují cestu a sdělují zajímavosti o měsíci a vesmíru, různé úvahy a možné teorie (dnes již dávno překonané). Líbila se mi známka v úvodníku, kdy autor radí čtenáři vzít při čtení této knihy do ruky také encyklopedii vesmíru. Tato rada z 19. stol již, díky našim rozšířeným všeobecným znalostem, nemusí být pro nás směrodatná :)
Soubor povídek na různá témata. Povídky na mě dělaly pochmurný dojem, byly bez zápletek, spíše jen poukázání na situaci nebo řešení nějakého problému
Nejsem zvyklá číst divadelní hry, takže zvyknou si na tento styl pro mě bylo trošičku náročnější. Čapek krásně vystihl pomíjivost všeho a dokonale vepsal hlavní poselství mezi řádky
Docela přijemné čtení, po chvilce jsem hlavnímu hrdinovi fandila a chtěla sama vědět, o co vlastně jde :)
Kniha je soubor povídek většinou s detektivní a policejní tématikou. Spisovatel se dívá na věci mnohokrát s lehkým nadhledem a píše úsměvným stylem. Nejvíce se mi líbily povídky Poslední soud a Sbírka známek