BlazingHeart komentáře u knih
Díl, který přináší jak několik odhalení a pravd, tak napínavou akci. Čekání na další díl bude těžké.
Na začátek musím pochválit kresbu a její barvy, už je to bylo příjemnou pastvou pro oči. Knihu, kterou napsala Leigh Bardugo jsem nečetla a jsem opravdu ráda, že jsem se k jejímu příběhu o WW dostala až komiksovou formou. Příběh tady odsýpal, byl vyplněný zábavnými dialogy a ty kresby tvoří samozřejmě další silnou stránku tohoto počinu. U knihy si tenhle příběh neumím představit - respektive umím, a to bohužel jako typičtější YA, které se bude krapet táhnout a žánrová klišé půjdou znát mnohem víc, než je tomu tak u komiksového zpracování.
Podle mého názoru jejímu příběhu naprosto dokonale sedlo tohle zpracování, které jsem si vážně užila a moc ráda si přečtu i jiné knihy z této série.
Dávám 3,5 hvězdičky, oproti předchozím dílům byla slabší, hlavně proto, že v ní nebyl dostatek nových či zajímavých prvků, které by příběh obohatily tolik, jako předchozí díly. Nicméně vlče Miro je skvělá postava a jsem zvědavá na jeho další vývoj v příběhu. Také tu kvůli pomalejšímu ději jde více vidět šablona, podle které každá Woodwalkerská kniha jede. Pro mladší čtenáře je to ale naprosto super čtení.
Bylo to skvěle, pokud nehledáte nic víc než hezkou romantickou zápletku. Oceňuju dobrý a zajímavý magický systém... A strhávám o jednu hvězdu navíc za zmrvenou obálku.
Z prvního svazku jsem byla nadšená a hodnotila plným počtem, tento jsem v půlce odložila. Žádný děj ani nic zajímavého, stále se postavy plácaly na místě a bylo to jednoduše nudné. Kresbu má ale série nádhernou, to je opravdu pastva pro oči.
Nevím, jestli mě kniha neoslovila kvůli mé nevelké znalosti Dračáku, neberu to ale jako dostatečnou výmluvu, samostatnou knihu by měl chápat i touto hrou nepolíbený čtenář, tedy alespoň dle mého skromného názoru.
Skončila jsem přesně na straně 100, což je třetina knihy, kdy jsem přestala doufat ve zlepšení.
Začnu vypravěčským stylem – Huma jel, Huma máchal mečem, Huma spadl, stromy, Huma šel, Huma máchal mečem, kopec, Huma si povídal, Huma máchal mečem, konec kapitoly.
Neosobitý, nudný vypravěčský styl, ničím nezaujal, působilo to na mě jen jako výčet aktivit hrdinů s občasným dialogem a někdy byl čtenář osvícen i tím, že vedle Humy je les. Nečetla jsem od autora nic jiného, ale doufám, že tohle je prvotina, protože to působí spíš jako podrobná osnova příběhu, podle které by lepší autor teprve psal. Vážně už jenom tohle byl očistec.
Příběh – nejsem si úplně jistá, o co v knize šlo. Jo, byla tam válka, ti dobří to projížděli a tak, tohle chápu. Ale o co to sakra šlo s Humou?! Byl to obyčejný řadový rytíř, ničím výjimečný až na to, že mu z neznámého důvodu zachraňovali zadek ty nejnepravděpodobnější bytosti (dvě ze tří byly zároveň nepřátelé těch „dobrých“). Jakmile se to stalo po třetí s neskutečně OP mágem, jehož se autor snažil napsat jako tajemného (asi), což nevyšlo a každé písmeno popisující danou postavu mě bolelo, vzdala jsem to.
Za těch 100 stran buď Huma máchal mečem, chodil nebo byl považovaný za sněhovou vločku a zachraňován. Možná, že když by to napsal někdo šikovnější, dalo by se to číst. Tahle kombinace nepochopitelného příběhu, kde je Huma Sluníčko a všechno ostatní planetky obíhající kolem, a nudného vypravěče je ale vražedná a ne, už nikdy víc.
Tím nechci naznačit, že DragonLance je špatný… To spíš tenhle autor. Já nad touhle řadou knih ještě nezanevřela a mám v plánu zkusit i ty původní od Margaret Weis a Tracy Hickmana.
3,5*/5*
Další zajímavý svět s nově vykreslenou magií. Originalitu příběh rozhodně nepostrádal a kočkoveverčáka jsem si oblíbila podobně jako Ferius a Kellena. Vlastně nemám nějaké velké výtky - napsané to bylo dobře a tak se kniha četla krásně a rychle ubíhala.
A proč takové hodnocení, zvláště u tak populární a opěvované knížky?
Nevidím na tom nic výjimečného, nějaký fakt krutopřísný příběh, odhalení nebo něco podobného. Byla to milá, příjemná a oddechová kniha, kde se objevovala klišé a bohužel zvraty jsem vytušila předem.
Další díly mě sice zajímají, není to ale takové to šílené nutkání okamžitě běžet pro pokračování, jako tomu bylo u jiných příběhů.
Ačkoli se mi líbil nápad s magickými pásky, nevidím v knize nějakou větší hodnotu nebo přínos. Je to jen další milý příběh.
Od Smrtky jsem díky obrovskému pozitivnímu ohlasu očekávala hodně a nejspíš to bylo příliš.
Ano, dystopický svět byl uvěřitelný a moc se mi líbil, stejně jako psychologie postav a samotné charaktery Rowana, Citry a Ctihodných Smrtek.
Rowanova část příběhu mě oslovila o trošičku více, hlavně kvůli mé slabosti pro zápornější charaktery, kteří se tak chovají z racionálního důvodu.
Nebylo místo, kde bych se nudila. Protože autor nechával na čtenáři, aby dystopický svět objevoval sám a nepříliš vysvětloval různé vymoženosti, chtěla jsem číst dál a dál a všechno se dozvědět.
Teď pojďme ale k záporům knihy. Asi nejvíc mi vadila romantická linka mezi Citrou a Rowanem, která nebyla ani v nejmenším uvěřitelná a já sama je považuji jen za kamarády.
Celkově na mě celá Smrtka působila jen jako prolog k něčemu většímu, takže jsem zvědavá, co nám přinese Nimbus.
Velmi čtivá kniha, která rychle ubíhá a čtenáře jistým způsobem baví. To je tak všechno k těm kladům. (Jo, vlastně ještě obálka se mi líbí).
Hadrový panák je úžasný a originální námět a hlavně kvůli němu jsem si krimi, které běžně nečtu, koupila. Bohužel postavy byly vysoce nesympatické - až na mladého Edmundse. Hlavnímu hrdinovi Wolfovi ani Baxterové jsem nefandila a spíš jsem si přála, aby vrah vyřídil aspoň tu opileckou Baxterovou.
Na to, že v oddělení bylo x zkušených a profesionálních detektivů a policistů, neudělali absolutně nic inteligentního, co by jim pomohlo zachránit budoucí oběti nebo dopadnout vraha.
Kolikrát jsem se musela chytat za hlavu, že tohle už snad ani není možné. Jediný člověk, který plnil skvěle práci detektiva ani detektiv nebyl, protože se pouze zaučoval. (A v druhé knize nebude, takže dost pochybuju, že chytí vraha).
Druhá polovina byla šíleně překombinovaná a připomínala mi, jak Pejsek s Kočičkou vařili dort.
Záhadné vraždy nebyly vysvětlené (možná proto, že vrah byl tak moc OP, že autor nedokázal vymyslet, jak se to všechno podařilo).
Za čtivost a to, že mě kniha bavila až do konce (i přes často protáčené oči), dávám 3*. Loutkáře si ale nejspíš neprečtu, od toho mne odrazují šílené postavy a jejoch totální neschopnost.
Hadrového panáka doporučuji spíše těm, kteří si chtějí "odpočinout" nebo něčím jednodušším proložit těžší knihy.
Při Brisingru jsem u jedné kapitoly brečela a tím mě Paolini překvapil.
U Inheritance, jakmile pominulo prvních cca 200 stran klasické Paoliniovské nudy z roztahování děje, už emoce létaly sem a tam a čím blíže jsem byla k finální bitvě, tím víc jsem byla nešťastná z konce. A víte co? On to Paolini zvládl tak bravurně, že jsem se vyrovnala s koncem ságy a s klidem na srdci opouštím Alagaësii. Loučení sice bylo kvůli milostným linkám těžké, konec ale napsal skvěle, ačkoli je otevřený.
Většina věcí z předchozích dílů byla vysvětlená, zapadla do sebe a způsobila tím plno zvratů. Ač mi Roran přijde velice OP tím, jak všechno přežívá, dá se to přejít.
Takže si to shrňme - to, jak Paolini Odkaz napsal, mu uškodilo, a hodně. Roztahuje děj, píše zbytečné podrobnosti, ale i přesto stvořil něco, kvůli čemu jsem nejen já ochotná mu to odpustit.
Celý cyklus stojí za to, i když k Eldestovi se už moc nadšeně nepohrnu. První a závěrečný díl jsou rozhodně nejlepší a nebýt slabého začátku Inheritance, je to s přehledem číslo jedna celé ságy.
A snalglí? Sežeňte mi jednoho prosím, děkuju!
Tolkien stvořil krásný svět, který dokázal naprosto dokonale a čtivě popsat stejně jako samotný příběh.
Číst to, bylo jako pohlazení po duši, opravdu krásné.
Kniha se od své filmové adaptace natolik liší, že nemá smysl je porovnávat. To, co si film dovolit nemohl, si mohla a také dovolila knížka.
Šla jsem do toho s tím, že to bude sice trochu odlišné od animáku, ale velmi mě překvapil až nesympatický charakter draků. Jsou sví, sobečtí a dle mého názoru je nejde mít rád. Až na Horrorcow, dračí vegetarián je legendární.
I přes tohle byla kniha vtipná (a nikoli vlezle a přehnaně, jako tomu často bývá ve filmu) a ty ilustrace byly tak ošklivé a zároveň tak dokonalé!
Líbilo se mi, jak Cressida nenápadně podstrkovala dětem ponaučení a nakonec jsem se přeci jen dočkala chvíle, kdy jsem fandila dračici Fireworm a kdy se Toothless ukázal jako super dráček. (Filozofující Green Death ale žádný z nich nepřekonal :-D).
Buď jak buď, byla to super knížka pro děti, kterou doporučuji - pobaví se nad ní i rodiče. :-)
Do knihy jsem se pustila po dlouhém otálení a během čtení prologu mi došlo, že jsem nečetla ani anotaci. Ničemu to nevadilo, byla jsem tak během čtení překvapená z více věcí.
Po první kapitole jsem věděla, že tohle bude rozhodně dobrá kniha. Co dobrá. Neskutečná. A měla jsem pravdu. Jakmile minulo prvotní šmátrání po slovníčku, protože jsem si nedokázala zapamatovat nová slova jako rétea, turnuly a další výrazy, jsem propadla jak ději, tak i nádhernému stylu psaní a krásné češtině. Tohle je prostě naše, ne překlad a jde to poznat.
Velice oceňuji vymyšlený středověký svět umístěný v budoucnosti a jeho hierarchii - tohle se asi jen tak nevidí, co? Také jsem vděčná za neotřelou hlavní hrdinku (vlastně hrdinu ;-) ), která byla dítě. I když musím přiznat, že ač jsem velký odpůrce romantických linek, tady mě mrzí, že zřejmě žádná nebude.
Nenašla jsem nesympatického hrdinu, pětadvacítka je skvělá stejně jako samotná Ilan.
Knihu jsem po měsíční čtecí nechuti zvládla za dva dny, což značí její čtivost a vtažení do děje (i přes to, že není celá nabitá akcí - to vůbec nevadilo).
Jen málokterý příběh mě dokáže držet 15 let, přimět mě vyrobit si hábit, hůlku a pamatovat si i ty nejmenší detaily. (Bradavice mají 142 schodišť).
Kouzelný svět, který bude jistě bavit i menší díky tomu, jak jednoduše a hezky je první díl napsaný. Jen jediná výtka - slovo VŠECKO.
Klasický YA příběh, jehož hlavní prvek je postavený na milostném trojúhelníku. Nic jsem nečekala a tak jsem nebyla ani nějak zklamaná.
Postavy jsou ploché, z ničeho nic se tvoří jejich vztahy (Shay a Call - nic, nic a najednou láska až za hrob).
Scény, co měly vyvolat emoce nevyvolaly nic, protože psané to bylo hrozně utahaně.
Základní příběh strážci x ochránci x hledači měl dobrý nápad, bohužel autorka to nenapsala uveřitelně a i ty postavy si dle mě musely říkat - sakra, co to říkáme za sra*ky?
A rádoby velký záporák na konci a jeho přesvědčování - ne, prostě ne, přesvědčování a celkové "nebezpečné" vzezření je rovno postavě z dětské knihy. Na tohle by neskončila snad ani ta nejhloupější postava a z pusy by to nedokázal vypustit žádný dobrý záporák.
Kniha se ale četla rychle, takže nějaké plus má.
Celkově: základní myšlenka dobrá, napsáno velmi špatně.
2,5* a to jsem dost mírná.
Ze začátku jsem se lekla, co jsem si to vybrala, jelikož kniha obsahuje celkem dost odbornějších popisů (a já a přírodní vědy zrovna velcí přátelé nejsme), ale po chvíli jsem se do příběhu ponořila a nemohla jsem se odtrhnout! Čekala jsem, že celou knihu budu propadat beznaději, ale Markův úžasný humor mě bavil a hodněkrát rozesmál.
Nejsem sice fanoušek sci-fi a vesmíru, tohle mě ale oslovilo a rozhodně knihu doporučuji. Uvěřitelné sci-fi, humor a nezdolná touha přežít... Za mě 5*, nejde jinak.
Kniha, která mě přivedla ke čtení, provází vlastně celým životem a já jí nikdy nepřestanu zbožňovat.
Jako malá jsem tomu věřila a trpěla společně se sourozenci a zároveň si příběh užívala.
Zřejmě nejsem objektivní, ale nedokážu dát méně než 5 hvězd. Ale když mě dokáže tento příběh držet již 15 let, něco na tom musí být, ne? :-)
Neměla jsem velká očekávání, ale musím říct, že se mi kniha velmi líbila. Hrdinové byli sympatičtí, Simona jsem si zamilovala okamžitě. Kniha rychle ubíhala a lehce se četla, rozhodně jedna z těch lepších YA i přesto, že neměla nijak originální námět a prostředí. Mnohem lepší než Green.
4.5*, doporučuji.
Oproti prvnímu dílu už to nebyla taková jízda, od které jsem se nemohla odtrhnout.
Odhalená tajemství byla dobrá, ale už to prostě nemělo ten zápal, co měli Obři.
Do dalšího dílu mě navnadil jen epilog, velmi doufám, že závěr se bude opět vyrovnávat prvnímu dílu.
Kniha ale za přečtení stojí, stále je to velmi povedená sci-fi série.
Níže malý SPOILER.
Úžasná sága, která trpí až příliš protáhlým dějem a popisem. Doufala jsem, že Brisingr se vyhne zbytečným pasážím, které obsahoval Eldest. Už to bylo lepší, ale něco mohl Paolini vyškrtat a knihu tím zkrátit. Stala by se tak mnohem více zábavnou a já bych si neustále neříkala "Bože, to se tak vleče."
V druhé polovině se to ale rozjelo o něco více a jak kapitoly s Roranem (i když Katrinu dokážu vystát jen těžko a nově i Nasuadu) tak s Eragonem a konečně i Safiřiny kapitoly byly všechny skvělé!
Nechybělo napětí, odhalení tajemství a ačkoli Eldunarí už mi přijde trošičku moc nebudu to hrotit. (Jen by mě velmi zajímalo, jestli měl toto Paolini vymyšlené od úplného začátku).
A konec, ach ne. Dočítala jsem to v práci a musela jsem na chvíli zavřít, abych se mohla vyplakat. V což jsem u Paoliniho ani nedoufala, v nějakou emotivní scénu a hle!
Nevím, jak mám hodnotit, bylo to lepší než Eldest, ale na 4 hvězdy? ... No tak jo.