blazkoma komentáře u knih
Byly časy, kdy jsem si trochu naivně myslela, že bych mohla být lékařkou, ale po přečtení Adamových zážitků a zkušeností, jsem se jen utvrdila v tom, že bych na to neměla. Kniha je zábavná, i když hromada vtipů není vše, co si z knihy odnesete, některé scény jsou podle mě jak vystřižené z hororu. To ovšem nemění nic na tom, jak skvělá kniha to je.
Opravdu jsem nečekala, že by se mi Sága tolik zalíbila, je značně návyková.
Každý z trojčat musí dobojovat vlastní bitvu, než se opět shledají, aby společnými silami naplnili svůj osud. Ale podaří se jim to? Uspokojivé zakončení trilogie, kde se vyřeší nesčetné problémy, kterým sourozenci museli čelit, aby se dočkali svého šťastného konce.
Je to takový ten typ knihy, který po první kapitole jen těžko dáváte z ruky, dokud se nedostanete na její i když trochu předvídatelný konec. Příjemná jednohubka na letní odpoledne.
Pro mě zatím největší čtenářský zážitek tohoto roku! Tuhle knihu z hlavy rozhodně jen tak nedostanu.
Příběh trojčat, která byla skryta před světem, aby mohla vyrůst a naplnit proroctví, možná není zcela výjimečný, ale stejně tak není špatný. Svět plný magie, napětí, bitev, duchů či fantastických zvířat bezpochyby zaujme mladší čtenáře, i když podle mého názoru pro ně může být až příliš brutální. Je ovšem snadné nechat se strhnout k přečtení celé trilogie a já nemohu než pokračovat.
Kdyby přece jen někdo váhal, jestli se do této série pouštět nebo v ní prostě jen pokračovat, tak kvůli tomuto dílu to rozhodně stojí za to. Jen to čekání na další díl...
Nečekala jsem žádné zázraky, ale tohle tedy bylo něco. Než převyprávění oblíbeného klasického příběhu se mi do rukou dostala pouhá parodie, která ani není vtipná. Nejspíš nedokážu ocenit autorčinu snahu napasovat rodinu Bennetových do moderního prostředí.
Pro každého, kdo si zamiloval knihy nadaných sester Brontëových, i pro ty, kdo snad ještě neměli tu čest se s jejich dílem seznámit. Nelze než doporučit.
Čtení jsem si užívala, až je mi líto, že jsem knihu nečetla už jako dítě.
Mám pro Patricka slabost, ale u této knihy nevím, co si myslet. Jako kdybych přečetla dvě knihy v jedné, jednu jsem si zamilovala a tu druhou už tolik ne, vlastně vůbec. Zcela mi uniká jejich souvislost. Asi bych tu vedlejší část ocenila víc, kdyby byla samostatným románem, než aby se pletla do Adamova příběhu.
Roztomilé, chytré, zábavné. Takový úvod do norské mytologie pro děti. A i když má kniha sotva padesát stran, je nemožné si Artura nezamilovat.
I když je jasné, jak to musí dopadnout, kdo by si nepřál jiný konec, že? Myslím, že se autorce podařilo stvořit pěkný prequel Carrollovy Alenky. Nejedná se jen o starý příběh v novém hávu, ale o stejně hodnotný příběh s vlastní zápletkou, který u čtenáře obstojí ať už má rád originál či nikoliv. A to nemluvím o nekonečné chuti na sladké, kterou tato kniha vyvolává.
Tak tohle se nepovedlo, mám pocit, že dlouho jsem nečetla nic tak frustrujícího. Kniha měla potenciál, ale hlavní hrdinka mi byla neuvěřitelně protivná a neustále se opakovala. A ten konec.. vskutku nečekaný.
Příběh ve dvou časových liniích, které do sebe perfektně zapadají. A milé překvapení pro někoho, kdo někdy našel zalíbení ve sbírání známek. I když Ztracený dopis může vypadat jen jako další z mnoha románů, co si hraje s tématem druhé světové války, rozhodně stojí za přečtení.
Mám ráda Jojo a její knihy, ale tahle nebyla pro mě. Po 'Než jsem tě poznala' byla tato kniha zkrátka zklamáním.
Trochu mi nesedl styl, jakým je kniha psaná, ale nakonec jsem se po pár kapitolách nechala vyprávěním strhnout a ponořila se do této zpovědi. Někdy není třeba, aby kniha byla plná ohromujících momentů a překvapivých zvratů, stačí příběh dotýkající se běžných problémů, obyčejných věcí a lidí, které by bylo možné v životě potkat. Musím ovšem přiznat, jak moc mě Lucy v některých situacích rozčilovala.
Možná jsem měla příliš velká očekávání, prostě to nebylo ono. Na samotném příběhu by nebylo nic špatného, nedokázala jsem se však vcítit do žádné z řady postav, které působily dost povrchně a zasloužily by více propracovat (snad jedině Alistairova linie příběhu byla zajímavá).
V poznámce autor zmiňuje, že knihu napsal na počest svého dědečka, který za války byl umístěn na Maltě a byl pověřen dohledem nad Churchillovým synem. Škoda, že se autor v knize od příběhu svého dědečka výrazně odchýlil, myslím si, že ten by byl mnohem poutavější.
Skvělý komiks plný černého humoru a tajemna. Škoda jen, že nebyly přeloženy i další díly.
Ještě někdo vidí Agnes jako Wednesday Addamsovou?
Tak tohle bylo divné. Asi jsem očekávala něco zdaleka jiného, ale i tak jsem se místy bavila. Chybělo mi větší propracování tohoto světa i postav a vysvětlení tolika věcí, které mi nedávaly smysl.