bleska komentáře u knih

"Dobrý den," řekl malý princ.
"Dobrý den," řekla květina.
"Kde jsou lidé"? Zeptal se zdvořile malý princ.
Květina viděla jednoho dne přejít nějakou karavanu:
"Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm, je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila.
Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí."

Skutečná literatura a velká poklona překladatelce!
Když si tady čtu ty komentáře, tak mě chytá naprostý úžas o tom, jakým způsobem se dneska přistupuje k literatuře.
To, že vám někdo doporučí skvělou knížku, že se tam i zasmějete a vy pak s hrůzou zjistíte, že to není k popukání od začátku do konce je zklamáním?
Bohužel se mi zdá, že se opravdová kvalita začíná v těch tunách braku, které se touží nazývat literaturou dost ztrácet. Ale to je jenom obraz celkového stavu naší společnosti.
Koupit, použít, odhodit.

O uklízení tady jde až v druhé řadě. Je to o stavu naší mysli.
Marie se na začátku několikrát ptá: "Proč vlastně chcete uklízet? Co vás vede k tomu že máte pocit, že potřebujete uklízet?" A požaduje, aby se člověk do jejího systému uklízení nepouštěl dřív, než si upřímně odpoví na tyto otázky.
Já osobně jsem zjistila, že za tím vším je touha dát mému životu jakýsi řád a klid, abych měla prostor věnovat se tomu, co je pro mě důležitější než věčné uklízení. Nebýt neustále vystresovaná tím, že něco nemůžu najít a že nemám dost místa pro to, abych si uložila věci tak abych je měla v pořádku.
(Není to pravda, každý byt je pro své majitele tak akorát, když se v něm neskladují nesmysly a harampádí.)

Zpočátku byla rodina trochu překvapená, do čeho se to pouštím, ale při troše dobré vůle se to dá zvládnouti bez toho aniž by se z nich stali fanoušci KonMari.
Vytřídit oblečení pro mě nebylo až tak velký problém.

Když mělo přijít na knihy, věřte mi, že jsem se bála, že to asi nedám... Knihy miluji a jsem jimi obklopená od dětství. Stěhuji je z bytu do bytu už 20 let a to několikrát! Neustále mi překypovaly z regálů knihovničky na všechna možná i nemožná místa v bytě. Knihy, které jsem si koupila v mládí a byly "můj život”. Ano, podstatné je to slovo “BYLY”. Když jsem seděla na koberci mezi štosy knih a brala jednu po druhé do ruky, došlo mi, že už opravdu nejsem tou dívkou, která si tuhle knihu kupovala když jí bylo 18 let. Že knih, které jsem si pořídila v posledních letech je minimum a jde převážně o knihy, které jsem četla před 20, 15 lety a už se k nim velmi pravděpodobně nikdy nevrátím. A tak jsem jim ze srdce poděkovala za to, čím udělaly můj život krásnější, snesitelnější a barevnější a pomalu jednu po druhé odkládala do kufru. (Samozřejmě vyjímkou jsou srdcovky typu “Anna ze Zeleného domu” a pod. které si s radostí přečtu klidně i v 70ti letech.) A že bych házela knihy do kontejneru? Zbláznili jste se? Něco tak brutálního… fuj! Vždyť jsou tady antikvariáty a městské knihovny.
Když jsem pak ukládala zbylé knížky zpět do knihovny, jaké bylo mé překvapení a radost! Najednou se tam všechny hezky vejdou a ještě je místo na nějaké nové!

Takže za mě metoda KonMari - super! Po letech jsem si ujasnila, jak chci chodit oblečená a skoro všechno v našem bytě má teď své místo, kde určitou věc můžeme najít bez stresu a nervů. A jsou to věci, které nám skutečně přinášejí radost do života.

14 13.09.2016

Tuto knihu jsem četla už několikrát a ráda se k ní vracím. Načerpám z ní tolik pozitivní energie, které se kdysi říkalo jednoduše "radost ze života". Tato dáma uměla možná lépe než psát knihy skutečně s radostí ŽÍT....a to si na ní cením ještě víc. (I když její detektivky mám také ráda). Prožít svůj život s radostí a vztyčenou hlavou, je skutečné umění. A já se to od paní Agathy ráda učím.

13 01.04.2011

Protože sama pocházím z karvinska dala jsem si jako výzvu knihu přečít i když české současné spisovatele moc nemusím.
Autorka má nesporně vypravěčský talent. Někdy mi ale vadila určitá zploštělost a nějaká papírovost postav. Nebo jak to vyjádřit. Občas mi některé scény ani nepřišly uvěřitelné. Sorry, nevím, no.
Ale každopádně jako pokus o vykreslení historických reálií té doby to je uděláno kvalitně. Bohužel do dalších dílů mě to ale neláká.

11 11.06.2022

Jsem věřící křesťanka, ale mariánská zjevení mě nijak neuchvacovala. Moje víra je spojená spíš s intelektuálním hledáním a střízlivým mysticismem Terezie z Avily, než vyhledáváním nějaké esoteriky a zjevení. Tahle kniha to změnila. Je to velmi zvláštní kniha, která ke mě přišla v době, kdy mi nebylo lehko a hodně mi pomohla se přes to období ve zdraví dostat.
Příběh děvčátka, které prožívá "Něco", co se druhým lidem, nedá sdělit ani popsat, protože každý takový pokus končí tam kde končí lidská zkušenost. Je uvržená do osamělosti a celý její život provází nedůvěra jejího nejbližšího okolí. Hodně silné.

9 16.10.2017

Tohle není úžasná kniha. Tohle je kniha, kterou je těžké číst. Ukazuje mi, jak křivě a falešně vidím sebe, svět kolem i Boha. A to dost bolí. Díky Tony...

9 15.08.2013

Výborné. Co k tomu dodat? Snad jen časté latinské citáty mi přišly trochu náročnější, ale i tak velmi velmi čtivé a i když jsem viděla film, tak plné napětí a humoru. Film se mi také líbil, ale tahle kniha je jiný level. Při čtení knihy se mi postava Viléma z Baskervillu začala před očima vykreslovat zcela jinak než ve filmu. Nic proti, ale Sean Connery mu nesahal ani po kotníky...
A nezapomenutelná erotická scéna? Já vím, je těžké přenést na plátno něco tak nepopsatelného jako křehkou něhu prvního setkání mladíka s ženou, ještě k tomu popsanou nádherným jazykem Písně písní, ale i tak... v knize jde o zcela něco jiného než o chvilkové vzplanutí vášně.

8 13.09.2016

"Neštěstí mohou přinést růst a Osvícení," řekl Mistr.
Pták měl svůj úkryt v uschlých větvích stromu, který stál uprostřed rozlehlé pusté planiny. Jednou vichr strom vyvrátil, a tak musel ubohý pták letět stovky mil, aby si našel nový úkryt - až nakonec dorazil k celému lesu stromů a všechny byly obtěžkané ovocem.
Kdyby uschlý strom přežil, nic by ptáka nepřimělo, aby se vzdal svého bezpečí a odletěl.

8 11.07.2014

Tony se s námi nemazlí - ber a zkus nad tím co říkám přemýšlet, nebo běž, a dál si žij svůj život plný pocitů neštěstí, prázdnoty, samoty a depresí. Je hodně radikální, ale takoví většinou duchovní mistři jsou.

"Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara.
Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli či přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude lidé doslova postavili své životy na nezpochybněném přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?"

Výborná! Díky této knize jsem začala chápat princip Boží existence ve třech osobách.

8 04.03.2011

Knížek o meditaci, (jak by se také kniha dala nazvat) vychází velké množství. Autoři se snaží nasytit poptávku současného čtenáře, který je přesycen informacemi, technickými zázraky a extrémními zážitky všeho druhu. Paradoxně se mu ale nedostává toho nejdůležitějšího – hlubšího poznání smyslu vlastního života. Proto hledá různé cesty, které by mu pomohly.

Proč tedy další kniha s tímto tématem? A čím je trochu jiná? 
Přijde mi dost důležité, že autor je původem Čech (tedy přesněji Moravan). Zajímavý je i fakt, že je pevně zakotven v katolické víře a knížek o meditační praxi v současném katolickém/křesťanském prostředí v Čechách zase tak moc nevychází.

Někteří lidé, hledající duchovní cesty jsou zklamaní, když zjistí, že křesťanství se u nás hlubším sebepoznáním a spiritualitou, která vede pod povrch modlitebních úkonů moc nezabývá. Můžou si z toho vyvodit, že tato náboženská praxe je povrchní a bez obsahu. 
Opak je ale pravdou, nicméně literatura velkých křesťanských mystiků minulosti je bohužel psána jazykem pro dnešní dobu těžce pochopitelným a je velkým oříškem i pro překladatele.

Tuto knihu proto velmi vítám a doporučuji. Zpočátku text působí velmi jednoduše a prostě, ale právě v tom je jeho síla. Autor si plně uvědomuje, že základní skutečnosti života jsou často jednoduché, a pokud je člověk dokáže vnímat a prožívat každý den, nalézá vnitřní odpovědi na otázky duchovního hledání. O tom, jak hluboce je tento text promyšlen a promeditován, jsem se přesvědčila poté, když jsem chtěla z knihy vybrat krátký úryvek. Pokaždé, když mi nějaký kousek textu připadal jako ten pravý, nemohla jsem se udržet a ve čtení jsem pokračovala dál a dál. Každé další slovo pro mě bylo čím dál víc důležitější a každá následující věta dávala textu hlubší smysl. Tato kniha patří mezi ty, které opakovaným čtením zrají spolu se čtenářem.

Úryvek z kapitoly Být a jednat:
„Je-li rovina schopností a dovedností tou jedinou, na níž se navzájem setkáváme, budou rozdíly zjevné. Existují lidé v něčem lepší a v něčem naopak méně dobří, osoby samostatné a závislé. Tam, kde se lidé setkávají výhradně na rovině "umím něco, co ty neumíš", či "mám něco, co ty nemáš", nebo i dobře míněného "udělám pro tebe, co můžu", je důsledkem stav, ve kterém se ocitáme jako vítězové či poražení, jako slabší nebo silnější, jako nezávislí či naopak závislí na druhých.
 Naštěstí existuje i jiný způsob setkávání. Probíhá na úrovni našeho bytí a spočívá v jednoduché a vědomé přítomnosti. Tato úroveň nás spojuje se všemi lidmi. Zde jsme si všichni rovni. Život, kterým jsi ty a kterým jsem já, to je jeden život. Jestliže je člověk ukotven v přítomnosti a je si toho vědom, pak je v daném okamžiku prost závislosti na svém já. Z jeho bytosti lze vycítit uvědomělou přítomnost a v jeho očích se zračí bytí, nikoli jeho ego. Ostatní to potom vnímají a cítí se v jeho společnosti akceptováni a milováni v tom nejlepším slova smyslu. Proto bychom spolu neměli jednat jen jako dospělý s dítětem, silnější se slabším, lepší s méně dobrým, nýbrž především jako člověk s člověkem.“

6 24.06.2014

Výborná kniha! Přesně a vtipně popsaný svět amerického maloměsta 30 let. Ale nejen to, je to i sonda do lidské duše. Proč se chováme špatně, když jsme vlastně dobří? Jakým způsobem uvažují lidé, kteří se nenechají strhnout svým okolím a jejich život je zakotven v pevných morálních hodnotách? Jak hodně se bojíme toho, když je někdo "jiný" než my.

6 10.12.2013

Tančící skály! Jaká romantika, když si to člověk představí. Hodně zajímavé myšlenky, inspirativní, vedou k přemýšlení - o světě, o vědě, o sobě, o Lásce. Zaujme ty, kteří se nespokojí s jednoduchými nebo zjednodušujícími odpověďmi na tyto otázky.

5 07.04.2011

Knížky Richarda Rohra, františkánského mnicha a zakladatele center spirituality po celém světě jsou napsány pro lidi hledající, s touhou po poznání a touhou více porozumět problémům naší společnosti a sobě samému. Křesťanské náboženství mělo v minulosti tendenci utvářet lidi spíše s pevným přesvědčením, že mají Boha v kapse. Lidi s rychlými, jednoduchými a snadnými odpověďmi. Proto také tak velká část Západu toto náboženství, které je pro tuto oblast tradiční, opouští. Lidé nějak cítí, že velké tajemství nemůže být tak snadné a jednoduché. Jestliže je Bůh opravdu Velké Tajemství, povede nás k paradoxu, k temnotě, po nikdy nekončících cestách. Proto františkán Richard Rohr píše knihy, dělá přednášky a přináší pohled na křesťanskou spiritualitu v novém světle, které může být pro moderního člověka přínosem.

V současnosti z úst papeže Františka opakovaně zaznívají slova po tom, abychom stále hledali Boha ve všech věcech. Je nutné při tomto hledání a nacházení ponechat místo pro nejistotu – musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že našel Boha a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku. Má-li někdo odpovědi na všechny otázky, je to důkaz, že Bůh s ním není.

Tato knížka může být pro duchovní hledání člověka kvalitním vodítkem. Už její název “Pád vzhůru” je paradoxem. Podtitulem naznačuje, že jde o porozumění principu rozdělení našeho života na dvě části.

Zajímavé citace z knížky:
„Mám nutkání psát, neboť po čtyřiceti letech, které jsem jako františkánský učitel strávil na mnoha místech v mnoha zemích a pracoval s různými náboženstvími i institucemi, zjišťuji, že spousta z nich, ne-li přímo většina zůstává vězet ve starostech první poloviny života… Jsme kulturou “první poloviny života” zaměřenou na to, jak úspěšně přežívat… Všichni se snažíme dělat to, co, jak se nám zdá, život nejprve nabízí: budujeme si identitu, domov, vztahy, přátelství, společenství, bezpečí, stavíme důkladnou základnu svého života…
Jsme-li k sobě ale upřímní, vidíme, že náš život není jen optimistické zrání vyplněné úspěchy, ale také mnoho pádů a selhání. Tyto pády musejí mít nějaký smysl, který kultura ani církev zcela nepochopily.
V každém věku by si měl člověk uvědomovat život v jeho celku, k čemu tíhne a kam směřuje. O další cestě vpřed se dozvídáme z jasných a podmanivých slov těch, kteří tam došli, z posvátných i sekulárních textů, jež nás tam zvou, z vlastního pozorování lidí, kteří do tohoto nového teritoria vstoupili, a bohužel také od těch, kteří se tím směrem nikdy nevydají.“

4 02.05.2022

Eva Jiřičná je naprosto mimořádný zjev, který se této zemi přihodil. Nejen, že je charismatickou dámou a uznávanou světovou architektkou, ale svou skromností, pokorou a také odvahou zkoušet stále něco nového, nám ukazuje zralého, zkušeného a vytrvalého člověka. Zároveň člověka zcela svobodného a odvážného, který stále hledá nové cesty.

Knížka je poutavým dialogem dvou mimořádných osobností, které se dokázaly prosadit ve světě. Tato skutečnost velmi výrazně ovlivnila také text knihy. Určitě zaujme nejen ty, kteří se pohybují v profesích blízkých architektuře a umění, ale každého, kdo touží svůj život obohatit a rozšířit si pohled na svět.

Když paní Eva vypráví o svých dobrodružných životních cestách, vnímáme její neobyčejné pracovní nasazení a vášeň pro svou profesi a zároveň neuvěřitelnou skromnost „holky z Moravy“. Myslím, že dětství a rodinné zázemí Evu Jiřičnou ovlivnilo velmi silně. Často zmiňuje oba své rodiče jako svůj vzor pro další život.

Krátká ukázka z textu:

„Svoboda je vždy spojená s rizikem, protože člověk má možnost jít svou cestou, a ta je většinou riskantnější než jediná předepsaná a povolená cesta. Svoboda je jen rozšiřování určitých hranic, ale že by měl člověk svobodu bez hranic, anarchii, to nepociťuji, vždy je něčím svázán, řemeslem, které provozuje, místem, kde žije, materiály, s kterými pracuje, estetikou a hlavně svou znalostí a zkušeností. Na druhé straně s pokračujícím věkem se svoboda pro architekta rozšiřuje tím, že toho třeba víc ví, ale zároveň má větší strach, který ho omezuje. Na začátku, když toho víte strašně málo, máte obrovskou odvahu: riskujete z nevědomosti. Když později tušíte, co všechno můžete udělat špatně a jaké to může mít následky, strach, osobní disciplína i vědomí, že přesto musíte riskovat, abyste nestagnoval, jsou zavazující a svazující. Nejhorší v životě, jak říkal Oscar Wilde, je neriskovat. Kdo neriskuje, je už částečně mrtvý. Riziko je nedílnou součástí plně prožitého života.“

Tato kniha je ukázkovým příkladem výborně odvedené práce po všech stránkách. Jde o krásnou knihu jak typografickým zpracováním a sazbou, tak kvalitním knihařským zpracováním. Autorkou čistého grafické zpracování a typografie je Clara Istlerová.

4 01.11.2019

Jeden z nejlepších českých humoristů.

4 16.10.2017

Výborná!

4 20.06.2014

Strhující kniha, která mě vcucla svou bezprostředností, otevřeností, jde až proti pudu sebezáchovy. Nastavuje čtenáři svoji duši do krve rozdrásanou. Velmi komplikovaný a složitý lidský osud jedné ženy, která hledá sebe sama, své místo v rodině, ve vztazích k mužům k ženám. Jeji pocit hladu se projevuje na všech úrovních, citové, lidské, duchovní. Nasytit se v těchto oblastech není jednoduché pro nikoho z nás. Čím své hlady krmíme my?

4 18.08.2011

"Etika je podle Aristotela umění žít."

Tak začíná úvod této knihy. Klademe si otázku, co je to umění žít? Nebo nás tato otázka dostihne až v podobě depresí, různých závislostí a psychosomatických nemocí?
Nejrozšířenější nemocí civilizovaného člověka je asi nemocná duše.

"Tím nejdůležitějším v životě křesťana je vztah k Bohu, vyklonění se k transcendentnu, a za druhé pak odpověď na existenciální otázky člověka: Kdo jsem, kam jdu, jaký je smysl věcí a života. Teprve za třetí přichází na řadu křesťanská etika, která ovšem vždy vychází ze vztahu k Bohu. Velmi poučným příběhem je setkání Ježíše se samařskou ženou: po dlouhém rozhovoru o víře, poznání Božího daru, žízni tělesné a duchovní se ukazuje, že žena žije velmi problematickým životem a že Ježíš to ví. Víra, vztah je pro Krista vždy podstatnější než cnostný život, a kolem zakladatele křesťanství bude vždy plno mravně diskutabilních celníků, prostitutek a jiných hříšníků. Konec konců apoštolové byli sbírkou lidských selhání a pochybení, hádající se, kdo z nich je největší, usínající a utíkající, když o něco šlo. Petr, který v rozhodujících chvílích pravidelně selže. Nazývat Petra Skálou se v dalším průběhu evangelií jeví jako trpká ironie. A přece na těchto neučených a prostých mužích, váhajících, nechápajících a bojících se budou založeny nové dějiny Evropy."

4 27.04.2011