Blue komentáře u knih

Tohle je skutečně literatura s velkým L. Občas bývám mile překvapen, když vedle profláknutých spisovatelů z učebnic objevím někoho "neznámého" s originálním rukopisem.

2 15.02.2012

Moje nejoblíbenější verneovka a jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih vůbec. A vracím se k ní pořád. Souhlasím, že Dumas je Dumas, ale dodávám, že Verne je Verne. Tahle napodobenina se moc povedla.

2 10.02.2012

Tak jako u předchozí autorovy knihy, ani tentokrát mi nestačily při hodnocení hvězdičky. To jsou opravdu čtenářské zážitky. Na Škvoreckého jsem narazil na počátku 90. let, když začal opět vycházet a kdy v rychlém sledu byly k dispozici všechny jeho zásadní (a vlastně i ty nezásadní) knihy. Ve stejně rychlém sledu jsem je konzumoval. Ano, byl to pro mne ten autor, který je pro čtenáře zásadní. Podle Škvoreckého citátu v Přibáňově knize máme každý nějakého takového autora. O zásadním autorovi pak také jeho čtenář opravdu hodně ví. Ale teprve díky četbě takové důkladné monografie se všechny poznatky propojí i s dosud neznámými informacemi v plastický obraz. Takže toto je další kniha, na kterou jsme my, Škvoreckého fandové, čekali. A velmi netrpělivě budeme čekat na další díl.

1 01.01.2025

V knížkách Miroslava Horníčka někdy převažuje forma nad obsahem. Prostě rád psal. Ale psal krásně, ta jeho čeština je velmi vynalézavá a velmi vytříbená, takže je radost ho číst. Také proto, že byl opravdu vtipný, a to nikoliv lacině. "Bylo to řečeno kdysi latinsky, a tedy dávno, tedy v dobách, kdy se latiny používalo nejen v terminologii například lékařské, ale i na ulici a v domácnostech."

1 06.12.2024

Texty jsou různorodé kvality, najdeme tu neodolatelné slovní hříčky i poměrně naivní popěvky. Nejlepší kousky jsou od Emanuela Frynty, jeho veršovánky jsou velmi vynalézavé.

1 30.05.2024

Uf, konečně jsem to dočetl. Vedly mne k tomu v podstatě dvě věci. Knihu jsem chtěl zařadit do čtenářské výzvy a chtěl jsem si přečíst něco ze současné oceňované tvorby. Myslím, že jsem na dlouhou dobu vyléčen. Vracím se k dohánění klasiky.

1 28.03.2024

Kniha se opravdu obtížně hodnotí. Autor to čtenáři nijak neusnadnil, spíše ztížil. O nějakém zážitku ze čtení tedy nemohu hovořit, protože jsem se knihou spíše protrápil. Může za to způsob vyprávění, který je plný retrospektiv a až filmových střihů, kdy se často vracíme do situací, které nebyly dořešeny a teprve zpětně se některé momenty vysvětlují. Ono se to nakonec nějak poskládá a výsledný obrázek je kompaktní a přiměřeně depresivní, ale je to pro čtenáře fuška. Nechám čtyři hvězdičky, protože tři by mi zase přišly málo. Ale není to kniha, kterou bych doporučoval.

1 09.02.2024

Ta knížka je tak naivně bezprostřední a upřímná, až je čtenářsky neodolatelná. Myslím, že je to velmi povedené čtení pro kluky, kteří jsou těmto staromódním dobrodružstvím nakloněni. A pak samozřejmě pro nás nostalgiky. Jen tu bandu záškodníků, o níž hovoří anotace, v knize nehledejte. Asi škodí někde jinde. Tady se opravdu jen loví pumy.

1 04.09.2023

Čekal jsem víc. Jedná se o shrnutí (třeba sympatické, ale pouze shrnutí) učebnicových informací bez nějaké přidané hodnoty. Kdo o tomto období nic neví, ten se třeba poučí, ale kolik takových čtenářů bude? Je to možná příkré hodnocení, ale nějak si nemohu pomoci. Tak trochu pochybuju o smyslu celé ediční řady. Jako třetí v pořadí je avizovaná Třicetiletá válka. Přitom tomuto konfliktu byla věnována třetina tohoto Temna. Ví o tom editor?

1 22.08.2023

Woody Allen jistě není autorem pro každého, což se týká jak jeho tvorby filmové, tak jeho tvorby povídkové. Ale myslím si, že ten, kdo si ho oblíbil při vydání jeho prvního výboru povídek v 80. letech, nebo ten, kdo kdysi křičel smíchy u Seber prachy a zmiz, už u tohoto autora zůstal a sleduje i jeho další tvorbu. I přesto, že se autorovy postupy a jeho témata opakují a ztrácejí na invenci, je to stále dobré čtení. "Smutný příběh. Měl namířeno do fakultní nemocnice na Kolumbijské univerzitě na běžnou operaci slepého střeva a neotevřel se mu padák."

1 29.06.2023

Autor své téma naprosto vyždímal. Šel do neuvěřitelných detailů. Musel načíst nepředstavitelné množství pramenů. Je za tím opravdu vidět velké úsilí, velký zápal. Na druhou stranu se ovšem vkrádá i silně kacířská otázka, zda toto téma opravdu je tak důležité, že za tuto námahu stálo. Ve filmu Pelíšky se jedna postava vyjádřila hodně nekompromisně k pomníku padlých letců. Dovedu si živě představit, že přesně takto se může vyjádřit čtenář, který nemá rád fotbal a téma mu nemusí přijít jako dostatečně nosné. My, co máme fotbal rádi, ovšem výkon Martina Pelce musíme ocenit.

1 02.05.2023

Knihu (vydání z roku 2022) není jednoduché hodnotit. Pokud by šlo pouze o čtenářský dojem, je to výborné čtení. Pokud jde o věrohodnost, tu bohužel autor sám podkopává svým hodně angažovaným způsobem podání. Nechává se unést svým spravedlivým hněvem a vše popisuje hodně zaujatě. Není tu žádný odstup od popisovaného. Možná je to všechno pravda, nebo většina, já to nedokážu posoudit a nemohu v tomto ohledu zaujímat žádné rozhodné stanovisko. Pokazuju pouze na to, že autor nevypráví své příběhy v kontextu, v němž se odehrály. Vybral pouze ty (podle něj) největší přehmaty, křivdy, omyly, zločiny a utvořil jakousi černou kroniku partyzánského hnutí na Vysočině. Ale už tím celou problematiku nutně zkreslil. Zkrátka, když si tu knihu přečtete, můžete dát autorovi za pravdu, uznale pokývat hlavou, jakou práci odvedl, nebo vám může vrtat v hlavě pochybnost, zvláště při nedostatečném citování zdrojů, zda to opravdu bylo všechno takto, zda se autor nenechal někdy unést a některé závěry neučinil nesprávně. Nedá se to bohužel zjistit. Dokud někdo nevezme téma opravdu komplexně a nenapíše skutečnou vášněmi nezatíženou syntézu. Nebudu mít nic proti tomu, když se ukáže, že má Nebojsa ve všem pravdu. Mé hvězdičkové hodnocení se tedy týká hlavně čtivosti, věrohodnost knihy nedovedu posoudit. Nakonec mě ale napadá ještě jedna poznámka. Čtenář, který se danou tematikou zaobírá delší dobu, už má spoustu načteno, se s touto knihou vypořádá daleko lépe, než čtenář, který o partyzánech neví nic. Ten musí být pouze šokován a zmaten. Zatímco v prvém případě je kniha střípkem do mozaiky, podnětem k přemýšlení, ve druhém případě bude jednostrannost výkladu pro vytvoření nějakého názoru čtenáře bohužel příliš zavádějící. 70%

1 10.04.2023

Životopis bývá vždy zasazen do nějakého dobového kontextu, autor sleduje objekt svého zájmu více zeširoka, sleduje vlivy, které na něj působily, popisuje, jak se vypořádával s překážkami, které mu kladly do cesty společenské poměry panující v dané době, porovnává osobnost s jeho souputníky v oboru atd. Přečtená publikace je však jiná, především velmi stručná. Seznamuje nás čistě s vydaným dílem Václava Šolce. A je tak stručná, že se do ní nevešla ani jediná Šolcova fotografie. Je to knížka nesporně čtivá, přehledná, přináší základní data o životě a díle Václava Šolce. To mohu odsouhlasit. Ale také mohu potvrdit, že minimálně jednomu čtenáři to přijde málo.

1 29.03.2023

Přiznaně fanouškovská publikace plná obdivu k oblíbené hudební skupině je velmi sympatickým počinem obsahujícím řadu zajímavých informací a ještě víc obrazových příloh. Tento počin má ale také (už z tohoto hodnocení vyplývající) jednu chybu. Je příliš stručný. Vzhledem k tomu, že se jedná o texty (ve výsledku mající spíše rozsah časopiseckých článků), které jsou podloženy půlstoletím sbírání podkladů, jistě toho mají jejich autoři na srdci daleko více, než nám sdělili. Minimálně pro nás další fanoušky je škoda, že se nerozepsali poněkud šířeji. I tak je jim ale třeba za tuto milou (a beatlesovskou bibliografii potřebně doplňující) knížku poděkovat.

1 25.02.2023

K Tarzanovi mám ambivalentní postoj. Na jednu stranu ho uznávám jako dobrodružnou klasiku, na druhou stranu je to četba pro literární masochisty. Přesto se do této četby čas od času pro odreagování pouštím. Tento díl se jmenuje velmi příznačně, protože to je opravdu strašná četba. Když pominu samotný obsah, pak za vše hovoří následující ukázka: "Jsme přátelé!" uvítal dvojici náčelník. "A já jsem Ja-don, náčelník Ja-luru. Skláníme se před tebou, Dor-ul-Otho, a žádáme tě o pomoc v boji s Lu-donem, veleknězem A-luru." "Což jste ho ještě nepřemohli?" divil se Tarzan. "Myslel jsem, že jsi dávno králem Pal-ul-donu." "Ne," zavrtěl hlavou Ja-don. "Všichni se bojí velekněze, a teď, když je v jeho chrámu někdo, kdo si říká Jad-ben-Otho, mají z něho ještě větší strach." Ideální do slabikářů, ale já už jsem čtenářsky poněkud pokročil.

1 07.02.2023

V knize nepochybně najdeme řadu zajímavých informací, ano i perliček z šachové historie, ale nenajdeme v ní kompexnější historii šachů, jak trochu klamavě slibuje název. Naopak tu najdeme pravidla šachu, která bychom byli ochotni postrádat. Zvláštní nevyrovnaná kniha, která na jedné straně potěší, na druhé straně zklame. V tomto směru je ovšem poměrně vyrovnaná.

1 23.01.2023

Nepochybně by se tu našly nějaké dílčí nepřesnosti, ale celkově je to kniha velmi zdařilá, za niž je spousta poctivé badatelské práce. Zároveň kniha potřebná, protože dělá poměrně jasno v otázce nejrozsáhlejší partyzánské války na našem území. Historie je to už poměrně vzdálená, v dotčené oblasti ale zároveň stále živá.

1 26.10.2022

Precizní dílo, zřejmě stále nepřekonané. Samozřejmě hodnotím stránku faktografickou, dobový balast je třeba brát s nadhledem.

1 26.10.2022

Solidní detektivka, sice mírně "dobově zatížená", ale sympatická civilním líčením případu. Pohodové a dokonce i napínavé čtení s překvapivým odhalením. 70%

1 24.06.2022

Milé čtení o starých dobrých časech, kdy se fotbal hrál pro radost. Vyprávění má styl, něco mezi Eduardem Bassem a Otou Pavlem. Povedená knížka, kterou rád doporučuji.

1 16.06.2022