Blue komentáře u knih
Nevím přesně pokolikáté jsem Jamajku četl, asi potřetí, ale po dlouhé době, po sedmnácti letech. Zatoužil jsem po nějaké osvědčené dobré četbě. Nebylo to poprvé, občas sáhnu po knize, která se mi dříve líbila a výsledek bývá různý. Někdy se už s autorem či příběhem míjím, někdy je dojem stejný, nebo i lepší. Jako třeba u Jamajky. Tady je vše, co očekávám od dobré četby.
Panoramatický, ano to je to správné slovo. Panoramatický román, kdy takřka každou kapitolu vypravuje, nebo kdy každá kapitola je viděna očima jiného zúčastníka děje. Román se odehrává během několika letních týdnů roku 1866, ale v různých reminiscencích se vrací až k roku 1848 a připomíná i postavy v roce 1866 nežijící (např. Havlíček). Je to interesantní čtení, nabízející široký vhled do myšlenek jednajících postav a poměrně dost plasticky mapující život a činy několika předních dobových aktérů, J. V. Friče, F. Palackého, F. L. Riegra, J. Grégra apod. Každopádně velmi zajímavý je autorův styl, na který je možná třeba se i trochu naladit. Ale pak to stojí zato. Kniha je to poněkud pozapomenutá, možná by bylo přesnější označení málo známá, proto ji vřele doporučuji všem zájemcům o české dějiny druhé poloviny devatenáctého století.
Vzhledem k tomu, jak slavný je autor, mne opravdu velmi překvapilo, jak slabá je to kniha. Je to naivní vyprávění, které jsem dočetl jen s velkým sebezapřením. Vysvětlení, jakým způsobem zmizel ranč, už bylo vysloveně parodické. Velmi mne to zklamalo, o to víc, že mám rád westerny. Ale nikomu svůj názor nevnucuju, také určitě čtu knihy, nad kterými pozvedá obočí zase někdo jiný.
Nejkorektnější by bylo napsat neslané nemastné konstatování, že knížka nepatří k vrcholům autorova díla. Ale já to trochu upřesním. Rozsáhlá básnická skladba byla psána pro mládež, ale pro mládež z počátku 20. století, už to způsobuje, že dnes je tato poměrně naivní vyprávěnka víceméně pasé. Dnešní čtenář má opravdu poněkud jiné nároky a obtížně se vpravuje do duše tehdejšího dítěte, aby si mohl tuto četbu užít. Takže dle mého názoru se jedná o literaturu, která spíše neobstála v prověrce časem a dnes může potěšit snad jen skalní příznivce Vrchlického nebo dobové literatury obecně. Já, navzdory svému hodnocení, a jak je u mne obvyklé, jsem rád, že jsem si Křižáčka přečetl. Nejsem zrovna "skalní", ale rád se k této starší literatuře vracím. Je obtížné knížku sehnat, kromě samostatného prvního vydání z roku 1906 se nachází ve dvacátém svazku básníkových spisů - Jaroslav Vrchlický: Žeň času, Praha 1963.
Není lehké knihu hodnotit. Autor byl nesporně talentovaný, je to napsáno čtivě a na úrovni, ale ta zápletka! Je to zkrátka dobové čtivo, dnes už myslím je možno se nad tím i pousmát (nemyslím tím ovšem smích znevažující, zesměšňující), ale doporučovat už tento první detektivní román příliš nelze. Je to už přece jen poněkud zastaralé. Tím ovšem neříkám, že nejsem rád, že jsem tuto četbu nepodstoupil. Vzhledem k tomu, že se jedná o klasické literární dílo, citované přinejmenším v dějinách kriminální a detektivní literatury, je to pro mne nesporně obohacení. Takže upřesňuji své nedoporučení. Pokud tedy nehledáte jen nějakou dobrou detektivku, ale chcete se i poučit literárněhistoricky, pak klidně čtěte i Vdovu.
Nesmírně patetické, ale to je prostě Stefan Zweig. Vynikající stylista a poutavý vypravěč. Rád ho čtu.
Poctivá literatura, klasický realistický román, osobně ale raději čtu něco optimističtějšího. Vyznění knihy je poněkud temné, bezútěšné, ale takový byl příběh, který nám byl vyprávěn. A dobře.
Spíše epizodicky vystavěné vyprávění, kdy osudy jednotlivých postav sledujeme přes jednotlivé výjevy během necelých deseti let, přitom je tu řečeno vše podstatné a každá z postav má v tomto široce rozkročeném románu své přiměřené místo. Pro českého čtenáře je zajímavé sledovat Josefa II. jako panovníka rozsáhlé říše, u nás je vnímán díky školnímu podání přece jen poněkud zúženě hlavně přes dva patenty. Atraktivní je i líčení počátků slovenského obrození, o kterém rovněž nemáme v podstatě žádné povědomí. Kniha je psána kultivovaně, čtivě, místy až neodolatelně, a narazil jsem pouze na jednu pravopisnou chybu a jedno významově nevhodné slovo, čili i redakčně se jedná o poctivou práci. Já jsem hodně spokojen.
Rozhovor dvou režisérů s úplně odlišným přístupem. Sláma by pořád teoretizoval a hledal nějaké metafory a skryté významy a Forman mu na to zemitě odpovídá, že takové věci nikdy nerozebíral a diví se, co všechno se dá v jeho filmech najít. Někdy tak dochází na vtipné, i když jistě nechtěné pointy, například, když Sláma chválí působivost dlouhých záběrů v Černém Petrovi a Forman mu na to říká, že dlouhé záběry dělal proto, že měl málo filmového materiálu. Vypadá to také, že Sláma byl po celou dobu v předklonu před svým idolem, rozhovor tak vyznívá jako trochu nerovný dialog, přitom většinu času hovoří Sláma. Ale myslím, že čtenář by to chtěl spíše (nic proti Slámovi) opačně. Navíc když je řeč o Formanových filmech.
Seriózně je tato kniha nehodnotitelná. Příběhy o Tarzanovi obecně jsou, nalejme si čistého vína, literatura spíše podřadná. Literární kvalitu to nemá v podstatě žádnou a je to záležitost pouze pro nadšence, kterým to z různých důvodů nevadí. Já jsem jedním z nich a k Tarzanovi se pravidelně vracím. Přesto musím napsat, že díl Tarzanovy šelmy je taková slátanina, že bych chápal, kdyby jejím autorem byl nějaký dvanáctiletý nadšenec. Není. I přes tento příkrý odsudek nevylučuji, že se k této četbě zase někdy vrátím. Vysvětlit to neumím a hvězdičkově tyto knihy hodnotit nedokážu.
Možná to není plných sto procent, ale čtyři hvězdy by se mi zase zdály málo. Leo Perutz je další z mých objevů ( v tom smyslu, že jsem jej dosud nečetl a příjemně mne překvapil) a Švédský jezdec je ukázkovým příkladem toho, proč tak rád čtu - pro čistou radost z četby, z dobře a inteligentně vyprávěného příběhu. A když se ještě povede pěkně vypointovat...
Nesporně velmi příjemné a osvěžující čtení. Oceňuji také autorův jemný smysl pro ironii a vtip. Zároveň ale má kniha jednu potíž, která je typická pro všechny povídkové knihy. Byť tato povídková kniha se někdy považuje i za svého druhu román, protože jednotlivé povídky jsou provázány ať už svými ději či postavami. A teď k té potíži. Ne všechny povídky mají stejnou úroveň, vždy jsou některé lepší než ty ostatní, což vzbuzuje u čtenáře pocit určité rozkolísanosti v hodnocení. Nutně si totiž musí říci, hm, tato povídka byla slabší, než ta předchozí. Proto také hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami. Můj zážitek z četby zkrátka nebyl po celou dobu stejně inzenzivní. Přesto knihu vřele doporučuji ke čtení.
Málokdy se mi stává, abych se tak strašně s autorem minul. Jeho způsob vyprávění mi naprosto neseděl a knihu jsem dočetl s vypětím všech sil. Jako komentář to tedy není nic moc, možná to bude tím rozčarováním, protože jsem si od knihy docela hodně sliboval.
Mírně navyšuju hodnocení za originalitu námětu a velmi příjemný styl autorčina psaní. Mírně zklamán jsem byl z toho, že kniha není souvislým pojednáním o tématu, které slibuje, ale spíše trochu spletencem příspěvků na téma rekreace ve 20. století. Ale to nakonec tak úplně nevadilo, protože většina z těchto příspěvků byla skutečně zajímavá.
Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se vyvíjel text, velmi pozoruhodný je pak výsledný scénář, který je na to, že se jedná o příběh vlastně poměrně komorní, velmi košatý a výsledný film by byl velmi výpravný a rozhodně v naší kinematografii zcela ojedinělý. I z tohoto pohledu tu tedy citelně chybí širší popsání příprav filmu včetně osobních svědectví zúčastněných. Úvod je příliš stručný a tyto peripetie, možná neméně dobrodružné, než zlatokopecký příběh sám, víceméně opomíjí.
Pět hvězdiček dávám za opravdu příjemný zážitek korunovaný dvěma tajnými detektivy českého krále zachycenými v detailu v kupé vlaku. To bylo opravdu velmi vtipné.
Sám jsem byl překvapen, měl jsem totiž také sklon tuto autorku podceňovat, ale Siréna je dobrá kniha. Je to skutečná literatura. Jako už mnohokrát jsem se přesvědčil, že učebnicové jedno či dvouvěté charakteristiky jednotlivých literárních děl jsou dost zavádějící a opravdu není na škodu knihu otevřít a začíst se. Nepředpojatý čtenář má v tomto konkrétním případě naději, že se dočká opravdu zajímavého čtenářského zážitku. A to nejen po stránce obsahové, ale také formální.
Přečíst se to dá, ale jak už z hvězdičkového hodnocení vyplývá, kniha mě moc nenadchla. Přece jen postrádá nějakou větší jiskru. Anebo je to tím, že už nejsem dítě. A té anotaci, která říká, že kniha zobrazuje tzv. Divoký západ pravdivě, je možné se trochu zasmát. Například komančský chlapec, který umí anglicky a pak ho ještě Andy na prérii nějakým rychlokurzem naučí i číst - to je jako z Karla Maye. Ale co, je to kniha pro děti, tak nebuďme zbytečně kousaví.
Myslím, že je dobré upozornit všechny, kdo viděli film Na kometě a domnívají se, že se jedná o adaptaci knihy, že se domnívají špatně. Podobnost obou děl se vyčerpává shodným názvem a výchozí situací, kdy je kus Země odtržen od zbylé koule a s ním i nějací ti hrdinové, aby bylo o čem vyprávět. Na můj vkus je kniha poněkud zdlouhavá, zejména co se týká častého výkladu o astronomii. Ten zabírá snad polovinu obsahu. Ale někomu to třeba vyhovuje. A ti ostatní už teď budou aspoň vědět, co je při čtení čeká. 70%
Pro znalce seriálu už je dost obtížné v postavách dvou písařů nevidět podobu Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka. Ale nakonec to není takový problém, protože kniha kupodivu se seriálem docela dost koresponduje. Na Flauberta, jak ho známe z jeho slavnějších děl, je to nečekaně svěží kniha, místy dokonce i vtipná. Rád jsem si ji přečetl.