Blue komentáře u knih
Velmi svěže napsané vzpomínky, na některých místech ovšem bohužel zatížené poněkud bulvárními historkami, které umělecký dojem z knihy poněkud snížily, a které si tvůrce tak inteligentní filmové zábavy mohl odpustit. Je to škoda.
Česká verneovka. Bohužel s ne příliš vzrušujícím dějem. Ve své době to i tak mohlo být solidní čtení. Dnes už jen pro skalní fanoušky.
Poutavé vyprávění o zániku incké říše, milovníkům klasické dobrodružné literatury pro mládež, tedy těm, co se rádi vracejí třeba ke knihám Karla Maye a dalších autorů této generace, lze doporučit ke čtení i dnes. Jsem příjemně překvapen a rád doporučuji.
Vše bylo řečeno v komentářích ostatních uživatelů, je to kniha opravdu syrová, takřka hmatatelně krutá, smradlavá, nechutná. Takže ačkoliv plně uznávám, že tak nějak to asi doopravdy bylo, četl jsem ji vedle tohoto objektivního uznání i s jistým subjektivním odporem. Ano, je to velmi dobrý příběh, ale opravdu nevím, jestli bych ho chtěl číst znovu. 90%
Přímočarý a velmi akční western, navíc velmi zručně napsaný, Eduarda Fikera je v tomto ohledu nutno považovat za áčkového autora béčkové literatury, řemeslo ovládal vemi dobře. Jsou tu kouzelné okamžiky: "Je těžko za podobných okolností vyložit, proč se věci vyvinou tak a ne jinak. Buddy se v překotném zmatku ocitl opět nablízku Daisy Manbyové. Stála u stěny a právě na ni padal těžce raněný kůň. Hrozilo nebezpečí, že ji svou váhou rozmačká. Buddy nevěděl, jak se stalo, že se najednou opíral nohama o zem a rukama o domek. Pod sebou měl Daisy a na zádech koně." Jako oddechové čtení ideální.
Je to jako u obdobné autrovy publikace o Hugovi Haasovi. Mně osobně tento způsob nevyhovuje. Takovýchto střípků jsme už četli a slyšeli mnoho. Já bych si chtěl přečíst skutečně pořádnou biografii, která by sledovala hercův "život a dílo" pěkně chronologicky a zevrubně.
Soubor studií, který dává čtenáři naději, že snad není daleko doba, kdy se bude moci i o době normalizace hovořit svobodně. Zatím stále ještě je to v moci těch, co to vnímají pouze černobíle. Tak jako ti, které kritizují.
Sám profesor Myška považoval tuto knihu za své nejlepší dílo. Já dodávám že právem a že tím nemyslel, že by ty další knihy byly nějak horší po odborné stránce. V Hodicovi se mu jen podařilo nejlépe spojit odbornou část se čtenářsky atraktivním podáním.
Rád bych napsal něco hodně inteligentního, ale myslím, že postačí, když knihu jen upřímně doporučím. Je mimořádně originální a uspokojí především přemýšlivé jedince. Jen ještě dodávám, kdyby to někomu bylo jako doporučení málo, že autor je vynikající vypravěč a má velký smysl pro humor, pročež své pojednání bere s příjemným nadhledem.
Jedna z knih, které se těžko objektivně hodnotí. O literární úrovni se bavit nelze, zbývá vzdálený závan klukovské romantiky, vzpomínka na knihy, u kterých jsme snili ve věku, kdy nás právě literární úroveň ještě nezajímala. Takže jde čistě o to, zda se nám při čtení ve zralém věku podaří opět vyvolat atmosféru těch let, kdy jsme se jako kluci nedokázali odtrhnout od stránek plných dobrodružství. Když se nám to podaří, může to být až dojemné.
Já nerad píšu něco negativního, i nyní se budu mírnit. Hugo Haas patří k mým oblíbeným hercům. Já jsem se těšil, že snad konečně někdo napsal pořádnou knihu o této výrazné postavě našeho filmu, knihu, která nebude jen sledem již více či méně známých historek a slepencem vzpomínek jiných osobností. Tohle všechno už jsme mnohokrát četli a věděli, recykluje se to pořád dokola. A byť v Taussigově knize zazní i věci nové, a byť je tato kniha vcelku umně poskládaná, není to ta velká gruntovní biografie, kterou jsem si chtěl o Hugovi Hassovi přečíst. Na tuto knihu stále čekáme.
Dovedu si představit, že mnoha čtenářům bude kniha připadat nedostatečná v odsouzení hlavního protagonisty, protože tak se to očekává. Autor jde ale sympaticky svou cestou a Husáka popisuje věcně, bez snahy jej apriorně vnímat jako padoucha. Je to výborně napsaná biografie, kterou lze jen doporučit nejen ke čtení, ale i k přemýšlení.
Rád jsem si knihu přečetl, ale můj dojem z ní je velmi rozporuplný. Pokud bych ji měl hodnotit dle očekávání, která jsem měl, byl bych příkřejší. Ale očekávání jsou moje věc a autorovi do nich nic není, on má právo si to napsat, jak sám chce. To uznávám. Nicméně text je psán poněkud kostrbatě, nevím, zda je to tak i v originále, nebo je to vinou překladu, jak naznačovala recenze v tisku. Každopádně mi ten styl nepřipadal vždy úplně čtenářsky vstřícný minimálně co se týká formulování vět, zejména, pokud chtěly sdělit něco hlubšího. Co já ale knize nejvíce zazlívám, je ošizená druhá polovina. Zatímco o období do šedesátých let jsme informováni poměrně dobře, období následující je popsáno tak letecky, že to vzbuzuje dojem, že psaní autora přestalo bavit a chtěl už to mít rychle za sebou. Což je velká škoda. Hodnotím sedmdesáti procenty.
Příběh sám je neuvěřitelně naivní, plný náhodných setkání, ale jak nás poučuje doslov, jedná se o adaptaci původního Ferryho díla, nikoliv o autentického Ferryho. Pokud bych chtěl být sarkastický, napsal bych, že se jedná o knihu, v níž má doslov větší hodnotu, než samotný román. Ale nechci být sarkastický, a tak to nenapíšu. Potud tedy humor. Nyní vážně: já jsem velmi rád, že jsem si tento kousek pořídil do své sbírky klasických dobrodružných knih a nakladatelství Albatros patří velké poděkování, že se do těchto podniků pouští. Já si dost dobře nedovedu představit, komu je dnes tato kniha určena. Děti jsou už dnes jiné, mají jiné hrdiny, jsou zvyklé na jiný způsob vyprávění. Vychází mi z toho, že tyto knihy jsou určeny nám, co jsme je tak vášnivě četli před třiceti pětatřiceti lety, kdy jich bylo tak zoufale málo. Rád bych se mýlil. I přes mizernou literární úroveň (jako dítě bych to tak možná neviděl) se jedná o velmi záslužný ediční počin. Doplnil jsem si vzdělání, Ferry byl opravdu přímým předchůdcem Karla Maye. Ovšem bez toho doslovu by to nebylo ono, ten kvalitu knihy rozhodně povyšuje. (Píšu tu samozřejmě o vydání z roku 2017)
Knížka je to drobná, ale i tak jsem čekal více informací. Ale je to mé subjektivní očekávání, za které autorka nemůže. Text je čtivý, psaný objektivně, ocenil jsem, že není tendenční. Bylo by myslím velmi přínosné se takto podívat hlouběji na historii sovětské šachové školy. Snad někdy vyjde kniha, která to vezme skutečně od podlahy. A třeba ji napíše i Barbora Umancová. Té by to šlo dobře.
Právě jsem tuto knihu přečetl počtvrté. Poprvé to bylo hned po vydání, což už je třicet let, pak jsem ji četl ještě dvakrát s kratším odstupem a nyní po hodně dlouhé době. A musím tu napsat, že jsem stále stejně nadšen, jak originalitou příběhu, tak způsobem vypravování. Je tu fantasticky napsaná úvodní část, která čtenáře doslova vcucne, pak nejdelší část, kdy se zdánlivě nic dramatického neděje, ale způsob autorova vyprávění udržuje čtenáře stále v očekávání, že každou chvíli něco přijde, a pak skvěle vygradovaný závěr. Měl-li bych označit nějakou knihu za svou nejoblíbenější, bude to horký kandidát. Rozumím tomu, že někdo bude nad takovýmto pomyšlením kroutit hlavou, není to žádný prvoplánový hit, není to čtení pro každého, ale já vím, že to nebylo naposled, co jsem si tento nenápadný "antiwestern" přečetl.
Tak jako u Mistrů, autorův upovídaný styl mi nesedí, přesto jsem odhodlán zdolat i třetí díl. Ony to vlastně ani tři samostatné díly nejsou, je to kniha jedna, akorát uměle rozsekaná na tři. Já tento podivný triptych nechci hanět, některá místa jsou velmi pěkná a celkově je kniha působivá, ale také je tu řada pasáží, i celých kapitol, které pro jejich "udřistanost" zdolávám rychločetbou. Mám z toho velmi rozporuplný dojem. Líbí i nelíbí zároveň. Uznávám, že jako literární kritik bych se živit nemohl.