BojácnéKuře komentáře u knih

Ať už člověka příběh baví nebo ne, stačí knihou jen prolistovat a každý musí uznat, že to muselo dát teda hodně práce něco takového vymyslet a vytvořit. Ještě nikdy jsem knihu vytvořenou tímto způsobem nečetla a pochybuju, že na nějakou podobnou narazím. Bála jsem se, že když budu příběh a postavy poznávat v takovémto zpracování, tak mi půjde těžko se do toho vžít, ale hlavní postavy byly opravdu skvělé a příběh mě pohltil hned na první straně. Celou dobu to má tu správnou napínavou atmosféru, že knížku jde jen stěží odložit. Já pořád samu sebe vnímám jako ne moc velkého fanouška sci-fi, ale tahle kniha mi dokázala, že stačí jen hledat tu správnou, která mi sedne, a užiju si to stejně jako jakýkoliv jiný žánr.

10 27.07.2024

S knihou jsem přestala po 300 stranách. Tak jsem se na ni těšila, plus jsem nikdy nečetla knihu s takovým počtem stran, takže jsem to brala jako výzvu. Ale bohužel mě na knize nic nezaujalo, všechno působilo tak mdle a strojeně. Opravdu jsem se snažila najít něco, co by mě nutilo číst dál, ale příběh se táhnul pomalu a nezáživně a žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Všichni nějak postrádali hloubku a nešlo se s nimi nijak ztotožnit. Kdyby to radši autorka napsala jako sérii, možná by to dopadlo lépe, ale opravdu nehodlám trávit čas nad takovou bichlí, která mi nic nedá.

(SPOILER) Asi bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem si během čtení řekla, že bych nejradši se čtením přestala a šla si pro nějakou záživnější knihu. Až nějak do strany 180 se tam nedělo absolutně nic. Bylo to neskutečně nudné a nezáživné. Autorka jen opakovala ty stejné pasáže a věty a situace, o kterých už čtenář dávno věděl, např. to, že Luna si nemůže na něco vzpomenout nebo ta otravná věta Ona je tady. Pořád jsem si říkala, kdy se tam začne něco dít a jaká je vlastně pointa příběhu. Ani postavy mi k srdci vůbec nepřirostly. Naštěstí to vytáhnul konec. Od strany 200 to už nabíralo spád a konec dopadl dobře, jen bych z něj měla větší radost, kdybych si knihu opravdu užila. Takhle mi to bylo celkem jedno.

1 17.03.2024

Přikláním se k názoru, že třetí díl rozhodně neztratil na kvalitě. Spíš mi přišel i trošku lepší než předchozí díly. Vůbec nechápu ty negativní komentáře, které tady kniha dostává. Všechno mělo takový vážnější tón, Ilan pomalu dospívá, ale zároveň dělá spoustu chyb, ze kterých se snad v příštích dílech poučí...Přece je jí jenom 15, a v tomhle věku opravdu nikdo moudrý není.
Už teď je mi jasné, že před vydáním dalšího dílu si budu muset předchozí tři přečíst znovu. Je tam tolik hádanek a tajemství, člověka při čtení napadne plno možných teorií a cest, kam by se děj mohl ubírat, že je nejlepší si to někam psát. A nemyslím tajemství, co se týče sklenařů, ale i vlastně všech postav, které se tam objevují. Snad každá do jednoho je nějak podezřelá, svým způsobem divná nebo o ní nevíme dost a pořád jsem si lámala hlavu nad tím, proč se někteří chovají tak, jak se chovají, jakou mají/budou mít roli v příběhu atd. Někdo tvrdí, že je to překombinované, já jsem nadšená. Už se těším, až se dozvím, jestli nějaké mé teorie byly správné nebo ne.
Čekání na zbylé díly jsem ochotná podstoupit, jsem do toho světa tak ponořená, že nedočíst sérii bych asi nezvládla.
A ta všemi nenáviděná nadávka "do prasečí řitě" se tam neobjevovala tak často, jak jsem si po přečtení komentářů myslela a vůbec mi teda nevadila.

7 17.03.2024

Klasická kniha o seberozvoji - pořád se mluví o tom samém, užitečné tipy bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky. Člověk si u těchto knih opravdu musí vzít jen to důležité a na zbytek nejlépe zapomenout. Autorka a její metody mi někdy přišly jako extrém - např. to vytrhávání stránek z knihy nebo ta každodenní rutina po příchodu domů. Myslím si, že když nebudu děkovat svým botám nebo batohu za to, co pro mě dělají, tak se ty věci neurazí. Místy to až působilo, že si autorka ze všech čtenářů jen střílí a jen čeká na to, kterou blbost kdo vyzkouší.

17.03.2024

Chtěla jsem vystoupit z komfortní zóny, protože taková témata, která jsou v knize, moc nevyhledávám, ale bohužel jsem nedočetla. Styl psaní mi připomínal něco, co bych se snažila napsat v 11 letech. Nevím, jestli to bylo překladem, jestli tak špatně autorka opravdu píše nebo se to psaní snažila přizpůsobit mládeži, ale moc se to nepovedlo. Celé to působilo nudným, nezáživným a plytkým dojmem. O tématu jako takovém bych klidně četla, ale to zpracování tady dost pokulhává.

Taková jednohubka na odreagování. Na knize oceňuji neotřelé prostředí s asijskou mytologií a spoustu akce. Postavy jsou bohužel dost stereotypní, člověk na ně časem snadno zapomene. Romantická linka se dle mého názoru nijak zvlášť nevydařila, byla těžce uvěřitelná. Hrdinka má občas menší filozofické úvahy, ale přišly mi hodně nucené, jako kdyby se autorka snažila dodat průměrnému příběhu hlubší význam. Ke konci už začal být příběh monotónní, ale dalo se to zvládnout.
Zřejmě mě to nezasáhlo tak, jak mělo.

1 09.11.2023

Poznámky všech možných věcí jsem si dělala už před čtením knihy, tudíž jsem čekala jen nějaké zajímavé tipy, těch se mi ale vůbec nedostalo. Autor sám v knize tvrdí, že ta myšlenka poznámek není vůbec nová a myslím si, že na veškeré metody, které autor uvádí, si člověk dokáže přijít sám.
Kniha prostě podává starý koncept, přidá k tomu spoustu omáčky, snaží se čtenáře přesvědčit, že digitalizace všeho je tou správnou cestou, ale nezapomene tvrdit, že vlastně žádný správný ani špatný postup není.

K Malým ženám jsem se dostala skrze film, který jsem viděla v kině. Pamatuju si, že mě tehdy moc nezaujal, a že jsem neměla ráda postavu Jo (což stále platí), ale i tak jsem pořád měla nutkání si knihu přečíst, když je to tak opěvovaná klasika a jsem ráda, že jsem to udělala.
Kniha se hodí hlavně na odpočinek, pokud někoho nebaví číst o všedních životech postav, raději bych s četbou ani nezačínala. Dobře chápu, proč spoustu lidí kniha nebaví, ale mi se právě ta všednost a jednoduchost líbila. V příbězích se soustřeďuji hlavně na postavy a tady šlo ukázkově vidět, jak se každá ze sester vyvíjela. Moje nejoblíbenější Malá žena je určitě Amy.
Doba, ve které se děj odehrává, je úplně jiná než dnes, proto některé rady nebo lekce, které sestry dostávaly, je třeba brát s nadhledem. Do knihy se mi opravdu nechtělo, ale mile mě překvapila. Přesto si ale nemyslím, že bych se ke knize vrátila. Jednou asi stačilo.

8 23.09.2023

(SPOILER) Po přečtení recenzí jsem čekala, že se od knihy nebudu moci odtrhnout, ale to se bohužel nekonalo. Vlastně jsem ji četla hrozně dlouho. I když vás autor neustále udržuje v určitém napětí, pořád mi tam chybělo to "něco", co by mě u knihy udrželo.
Nejsem moc fanoušek sci-fi, ale autor zvládl podat veškeré ty vědecké a technické informace tak, že vás i baví o tom číst. Asi za polovinou knihy tam bylo místo, kde jsem se trošku nudila, ale konec to naštěstí zase napravil.
Většina postav byla sympatická, tedy až na Hammonda a Lex. Opravdu by mě zajímalo, kolikrát by ještě musela být Lex pronásledována dinousaury, aby přestala myslet na jídlo a začala poslouchat dospělé, kteří se ji snaží zachránit. Z Hammonda jsem měla od počátku špatný pocit a to, že ani ke konci nedokázal přiznat jeho selhání, svedl to všechno na ostatní a ještě přemýšlel, kde postaví nový (už lepší) park, byla opravdu poslední kapka. Za mě tedy dost odporná postava.
I přes zmíněné nedostatky to bylo velmi solidní čtení a klidně bych doporučila dál.
3.5*

4 23.09.2023

Knihu jsem nedočetla. Asi v polovině jsem si uvědomila, že vlastně skoro vůbec nevnímám, o čem autor píše. Stačil by mi klidně přečíst jen název. Aspoň jsem zjistila, že na to podstatné se opravdu zaměřuji a energii dám do něčeho jiného než do této knihy.

Zatím jsem četla (i nedočetla) jen pár knih o osobním rozvoji, ale můžu říct, že z toho mála je tato kniha zatím nejlepší. Zaujala mě hned zpočátku a některá cvičení stojí za to vyzkoušet. Dovedu si představit, že bych se ke knize v budoucnu vrátila.

22.08.2023

Knihu jsem odložila po 70 stranách, protože se tam nic moc nedělo a nechtělo se mi čekat, až se něco dít začne. Příběh se táhne velmi pomalu a to já opravdu nemusím. Postavy mi nepřišly sympatické a po přečtení několika recenzí jsem se rozhodla, že čtení zanechám. Jsou i lepší knihy, nad kterými můžu strávit čas.

Měla jsem velký problém vcítit se do jakékoliv postavy, což bylo pro mě obrovské mínus. Vedlo to k tomu, že jsem byla spíš nezúčastněný pozorovatel a osudy postav mě zas tak nezajímaly. Naštěstí všechno vyvážil příběh, člověk chce pokračovat, aby se dozvěděl veškerá ta tajemství a intriky všude kolem. Je to solidní příběh, ale žádné wow nelze čekat.

2 23.04.2023

Čtení této knihy jsem si užila více, než jsem čekala. Už od prvních stran mě pohltilo to prostředí a atmosféra Indie 50. let. Hlavní hrdinka Lakšmí je naprosto skvělá, autorka dokázala perfektně popsat její pocity a myšlenkové pochody, tudíž na mě působila ne jako postava v knize, ale jako skutečný člověk. Příběh postupoval plynule a rychle, četlo se to samo. Vedlejších postav zde bylo dost, jedny více sympatické, druhé zase tak ne, ale to patří ke každému příběhu. Jediná postava, kterou jsem skutečně nemohla vystát, byla Rádhá. Její chování bylo na mě moc. Přesto ale budu v sérii ráda pokračovat.

4 22.04.2023

Moje první knížka od Coelho a musím říct, že nezklamala. Řekla bych, že ať už je člověk jakkoliv starý, v knize si najde své. Líbila se mi spousta myšlenek, na některá moudra už si člověk přišel sám, jiná sloužila jako inspirace. Dle mého názoru, u tohoto typu literatury není až tak důležitý příběh, ale spíše emoce, které ve vás zanechá, což se Alchymistovi daří. Určitě vyzkouším i další autorova díla.

8 22.04.2023

Souhlasím s předchozími komentáři, že by kniha mohla být kratší. Autorka se neustále opakuje, pravidlo vysvětluje asi stokrát, přitom to není tak složité na pochopení. Příspěvky a příběhy od lidí mě osobně vůbec nezajímaly. Hlavní myšlenku jsem si odnesla už asi v polovině knihy, a proto jsem ji nakonec nedočetla. Přišlo mi to jako ztráta času.

(SPOILER) Druhý díl mě rozhodně bavil více než ten první. Bylo zde mnohem více akce a nečekaných, překvapivých zvratů.
Jak bylo na konci prvního dílu naznačeno, Etta a Nicholas byli po většinu knihy rozděleni. Absence jejich romantické linky mi ale vůbec nevadila, protože mě už ani v první knize jejich láska nijak nezasáhla. Každý z nich se pohyboval v jiném prostředí a řešil jiné problémy, což mi vyhovovalo více - mohla jsem je oba poznat spíš jako individuální osobnosti než jako pár.
Ettu a její příběh jsem si užila více. Setkání s Trny a jejím otcem Henrym bylo moc dojemné, Etta si zasloužila konečně někam patřit a cítít se chtěná. Líbilo se mi, jak se Etta od první knihy změnila - byla více statečná, odhodlaná, sebevědomá.
Nicholas mi z nějakého důvodu jako postava vůbec neseděl. Celý druhý díl vedl jakési své vnitřní morální bitvy, což mělo za následek jeho unáhlená a nelogická rozhodnutí. Netvrdím, že byl nudnou postavou, jen mě jeho vnitřní boj prostě moc nezajímal.
Co se týče vedlejších postav - ohledně Sophie mám pořád smíšené pocity. Vím, že si prošla spoustou nepříjemných věcí a jednoduše touží být jen svobodná, ale to neospravedlňuje to, jak se chová k ostatním. Li Min mi k srdci nijak nepřirostla a je mi to celkem líto. Kdyby s ní bylo více scén, určitě by to bylo jinak. Julian Ironwood byl příjemným překvapením, líbily se mi jeho cesty s Ettou a jsem ráda, že nedošlo k nějakému trapnému milostnému trojúhelníku. A samozřejmě pražská čarodějnice Belladonna - ta byla naprosto skvělá.
Má nejoblíbenější postava je jednoznačně Rose Lindenová a samozřejmě také Henry Hemlock. Jejich příběh a vztah mi přišel více fascinující než Etty a Nicholase a to jsme z něj dostali jen malé střípky. Chtěla bych spíše číst o tom, co mladá Rose zažívala po smrti svých rodičů, jak se učila o cestování se svým dědečkem (to mi připomnělo jednu z vedlejších postav z první knihy - jejího strýce Hasana a jeho ženu Samaru. S Hasanem je tam snad jen pár kapitol a o Samaře pouze zmínka, ale to stačilo k tomu, aby mě více zajímal jejich vztah s Rose), co všechno zažila s Henrym a Trny, a nebo jak se jí podařilo zradit Ironwoody a dostat se do neznámé budoucnosti. Rose je jedna z těch postav, která není ani dobrá, ale ani zlá. Dělá to, co je nutné, aby dosáhla svých cílů, je ochotná se všeho vzdát a schopná zacházet i do extrémů. To ale neznamená, že svých činů nelituje. Je to hodně komplikovaná osobnost, u které nikdy nevím, co udělá, a přesně o takových postavách mě baví číst, protože se s nimi nikdy nenudím.
Rosein vztah s Ettou je značně složitý, ale byla jsem ráda, že Etta své matce na konci knihy alespoň porozuměla, i když ne přímo odpustila.
Ettin otec Henry Hemlock byl skvělý. Vždycky jsem se na scény s ním těšila a přišlo mi sladké, jak se choval k Ettě a že si k sobě našli cestu také skrz hudbu.
S koncem jsem byla hodně spokojená, jinak bych ho asi ani nechtěla.

1 16.05.2021

V této knize jsem měla hlavně problém s postavami. Všechny jsou buď nudné nebo stereotypní, podobné můžu snadno najít v ostatních knihách. Nepřinesly mi nic nového.
Svět kolem a zápletka - to už bylo trošku lepší, i když mi to nepřišlo úplně promyšlené a někdy ani logické. Snad budou další díly lepší. Dám této sérii šanci, ale nemám moc velké naděje.

2 02.08.2019

Nápad skvělý, ale samotné zpracování už je horší. Děj se ze začátku vlekl, kolikrát mě napadlo, že se čtením přestanu, ale strašně mě zajímal konec. Ten už byl opravdu povedený. Postavy mě nezaujaly, přišly mi takové nijaké a dělalo mi problém se do nich vcítit. Ze všech knih, které jsem od Richelle četla, tuhle hodnotím jako nejslabší.

1 01.05.2019