Bonda komentáře u knih

Přehledné, jednoduché, věrohodné vyprávění pro děti zhruba od šesti let (můj odhad), které může nejmladším čtenářům vysvětlit, proč a jak se k nám dostaly ukrajinské děti a jejich matky. Kniha obsahuje i napínavou epizodu, v níž šestiletá hrdinka nastoupí do vlaku jako první, rodiče zůstanou na perónu a vlak se rozjede někam směrem ke hranici. Pouze věrný pes zareaguje pohotově a vyskočí rychle do vlaku za svou chráněnkyní. Kniha zdařile střídá vypravěčské perspektivy a jistě splní svůj účel, za mě by ale více vynikla s lepšími ilustracemi.

2 13.05.2024

(SPOILER) Kniha pro mě není příliš realistická. Hlavní hrdinka je po nuceném příchodu do Čech vržena do české třídy a stojí tu sama bez podpory ukrajinských kamarádů a bez jakékoliv organizované podpory dospělých (žádný pokus o usnadnění adaptace). Dívku okamžitě začne šikanovat několik vrstevníků, ovšem ona jako idealizovaná superhrdinka neztrácí sebevědomí a vede si tak dobře, že se nejen postupně stane oblíbenou, ale nakonec se upřímně omluví své největší trýznitelce, protože pochopí, že šlo jen o závist a žárlivost a na základě toho náhledu je schopná odpuštění. K popularitě jí dopomůže kromě fyzického půvabu fenomenální fotbalové nadání a píle. Hezká a houževnatá desetiletá ukrajinská fotbalistka získává srdce českých chlapců a smíření s novým místem k životu. Ne, že by se takový příběh nemohl stát, ale cítím v tom schéma a šustění papírem a zároveň odlehlost od většinové zkušenosti.

1 12.05.2024

Zvláštní nápad. Text obsahuje téměř výhradně dialogy čtyřčlenné rodiny, v nichž rodiče a děti improvizují jednoduché příběhy a každý mluví ve své roli. Tahle situace vytváří podklad pro škádlení (například mamince, když je v roli moderní budovy, přisoudí rodina hrb) a slovní hříčky (syn v roli dýmu je hustej). Někdy bylo těžké udržet v mysli, v jakých rolích postavy jsou. Několikrát jsme se doma zasmáli, šestiletá posluchačka chtěla číst vybrané kapitoly opakovaně. Oceňuju originalitu nápadu a skvělé ilustrace.

Jemný a věrohodný psychologický román. Ústřední hrdinka Helena má čerstvě po maturitě a na vysokou školu ji nevzali. Žije vztahem se svou matkou, která si jako mladá nazadaná žena (zřejmě otěhotněla náhodně ještě jako teenagerka) vytvořila s dcerou blízké kamarádské pouto. Heleně pomalu dochází, že by mohla život vzít do vlastních rukou a zařídit si ho po svém, protože ona i maminka už jsou dospělé a vzájemně se nepotřebují. Zajímavým momentem je Helenin pokus o svedení muže dvakrát staršího, než je sama. Její pokusy o duchaplné repliky jsou žalostné a naivní a muž se proto dívce spíš směje, než by byl okouzlen. Helena to do velké míry sama chápe, přesto se svého úmyslu lehko nevzdává.

2 29.04.2024

Kniha ve mně probouzí velkou náklonnost. Vidím tam několik příležitostí: sejít se s dítětem nad jeho každodenní citovou zkušeností, dozvědět se o ní něco. Druhá: umožnit dítěti, aby si ji trochu uvědomilo a udělalo si od ní malinký odstup. Třetí: nechat mu zakusit klopýtnutí nad řečí a třeba i přemýšlení nad ní. Táta zívá pohádku: co to může znamenat, jak to asi vypadá? Co jsou ležaté dny? Čeho je tma plná? Co slibuje ráno? A proč je knížka otvírací svět? Věřím, že Výkladový slovník může podpořit schopnost vnímat "bonusové" možnosti jazyka. V tohle případě vidím jako tu extra funkci jazyka poezii, tu propletenou dvojici jazyk-zkušenost. A dobrodružství jejího propátrávání zevnitř může začít.

1 30.03.2024

Klidně bych dala číst třináctileté dívce. Hlavní hrdinka je předčasně vyspělá. Ve třinácti se šťastně zamiluje do dospělého chlapce a ta láska působí jako hluboký vztah svou inteligentních lidí. Oba mají vlastně příkladnou lidskou úroveň a opravdovost. V tom na mě kniha působila nerealisticky, zato ale didakticky. Oba hrdinové jsou velmi chytří a vzorní. Dívka je šikovná vypravěčka a podělí se o mnoho užitečných i zajímavých myšlenek o životě, které podle mého názoru dobře padnou do vnitřního světa dospívajících, a přesto nejsou banální ani tuctové.

Kniha, kterou čtu opakovaně. A nejčastěji, když se mi zrovna nedaří. Beru ji i jako učebnici psaní, protože autorka dokáže velmi málo slovy vtipně charakterizovat postavu nebo událost tak, že ji plasticky vidíte. Jde o vzpomínky autorky na roční nemocniční službu. Zachycuje dřinu a tvrdý chléb nemocničních ošetřovatelek. Pokud byl nálet, mohlo se stát, že uprostřed noci přivezli do nemocnice desítky zraněných lidí. Autorka výmluvně zachycuje vše pohlcující tělesnou únavu, ale hlavní pozornost zaměřuje na kolegyně ošetřovatelky (zejména ty služebně vyšší, protože sama byla začátečnice) a vztahy mezi nimi. Je značně kritická a pokud je svědkem hlouposti, snobství, povýšenosti, pokrytectví, žárlivosti, nadutosti, nezvládnuté ctižádosti nebo jakékoliv jiné slabosti, neopomene je vtipně zdůraznit. Sama se vykresluje jako bytost s vlastním názorem a znalostí svých práv a jako tichou rebelku, která se na svět nemocnice dívá s vnitřním nadhledem (někdy i svým způsobem přezíravě). Neschází jí sebevědomí a dokáže se bavit.

3 27.03.2024

Pozoruhodné nahlédnutí do života a myšlenkového světa sedmileté holčičky žijící ve 20. letech 20. století v dobře situované španělské měšťanské rodině. Zajímavý materiál.

Parta dětí hledá společně cestu, jak se postavit šikaně. Rodiče ani učitelka nejsou funkční spolupracovníci, děti se vzchopí samy a teprve tak rozhýbají dospělé. Dobré, ale příliš rychlý závěr.

Skvělé pro děti pro uvědomění základních vztahových věcí ve školní třídě. Šestiletá dcera o ději přemýšlela, padlo hodně otázek. Já si knížku zamilovala na první přečtení a už ji mám připravenou jako dárek do budoucí školy, až přijde čas. Aby se mohl děj rozvinout, učitelka v příběhu hrála pasivní úlohu, tak snad to tak nebývá i v realitě. Výraznou postavou je holčička, která se odvážně zastane šikanovaného kamaráda. Jedna z mnoha hrdinek svého typu. Malá rytířka.

2 09.03.2024

Příběh je strhující a zajímavě prostý, čistý, bez odboček, zajímavostí a postranních zápletek, které mě ve fantasy literatuře ruší a odvádějí od středu sdělení. Tento příběh se spoléhá jen sám na sebe. Zároveň zanechává otázky po svém významu. V hlavě se mi stále častěji ozývalo slovo mýtus. Černo bílá polarizace (dobro a zlo), strohost a čistota vyprávění jako vysoustruhovaného z jednoho kusu, děj sahající mimo oblast života. A ústřední dvojice, kdy jeden chlapec je dokonalý jako Ježíš (a také se obětuje) a druhý je jeho kopie, pouze s přidaným lidským rysem: s nedokonalostí. Mimo to pokládám knihu za dobrý prostředek, jak ukázat dětem, co je to politická tyranie a policejní stát. Jsou zobrazeny velmi názorně: policie může kdykoliv vtrhnout do domácnosti a její násilí není ničím omezeno; vůdce pořádá velká shromáždění s povinnou účastí, na kterých zastrašuje posluchače, vyžaduje od nich projevy souhlasu a kritika je trestána na místě a bez soudu; rozhodnutí vůdce jsou vykonána bez diskuze; volby neexistují atd. Kdybych chtěla osmiletému dítěti ukázat, co je teror, zkusila bych na to jít přes tenhle čtenářský zážitek.

9 04.03.2024

Jak to ta Daisy Mrázková dělá, že po přečtení jejich textů člověk cítí, jak je svět a život tajemný a zvláštní? Jednou větou máchne jako jedním tahem štětce na miniaturní japonské krajině s rákosem a žábou, a jsme v tom prožitku. A přestože používá fantaskní motiv (mluvící zvíře), tak cítíme, že jde o náš reálný svět: svět, ve kterém se hádají děti, drak se chytí ve větvích a tam pak měsíce visí, svět, v němž můžeme dát věcem CENU a dokážeme nahlédnout svou chybu a napravit ji. Svět s obrovskou minulostí a rozlohou, svět nekonečných dálek. Jaké události to jsou. Jaká dobrodružství.

5 27.02.2024

Maminka se stará o miminko a komunikaci se starší pětiletou dcerkou ani trochu nezvládá. Je direktivní, trestá za nic, a to i fyzicky. Ema zareaguje dobře: vzbouří se. Maminka nakonec aspoň lehounce uzná chybu a slíbí napravení. Moc bych jí teda nevěřila. Za mě se měla omluvit mnohem víc. No co, je to jen kniha... Ale bylo mi Emy i jejích čtenářek líto. Zaslouží si důstojnější zacházení.

1 26.02.2024

Je to skvělá próza, velmi působivá. Nevěřím ve znásilnění jako začátek lásky. V tomhle směru mi přijde próza jako typický kýč, ač bravurní a strhující. Líbí se mi velmi podoba jména Marketa s krátkou druhou slabikou a nechápu, proč se protahuje. Je to škoda. Vančura žádnou "Markétu Lazarovou" nenapsal.

Pohodová, veselá, nenáročná kniha o dvou podnikavých sestřičkách z prostředí současného venkova. Věřím, že pobaví děti i dospělé.

2 25.02.2024

Vypravěčem je hošík předškolák, který se trumfuje se sestrou, kdo prožije náročnější dobrodružství. Několikadenní pobyt v nemocnici je dobrá příležitost získat body. Rentgen, odběr krve... samé výzvy. Dětská perspektiva je docela věrohodná, realistický děj plyne rychle, autorka vyprávění ošperkovala i malými vtipy pro dospělé. Někdy trochu zvláštně (maminka natahuje ruku a vyhrožuje chapci makarenkem, tj. zřejmě pohlavkem). Celkově ale uvolňující čtení, které např. během návštěvy nemocnice může příjemně dítěti s rodičem posloužit.

2 25.02.2024

Jednoduché a obsahové skvělé. Není třeba snažit se druhé oslnit. Chápu, že postava krále je zároveň symbol. Ale myslím, že vůbec nevadí, když tuhle náboženskou rovinu s dítětem při čtení pomineme. Příběh dává krásný a perfektní smysl i bez toho.

3 25.02.2024

Holčička trpí pocitem viny a samoty po rozchodu rodičů. Kniha ukazuje léčivou moc doteků, včetně jednoho vnuceného objetí v řádu metodiky J. Prekopové.

Proč ne. Originální, trochu bláznivé, v druhé části celkem napínavé, psané s vypravěčským a hlavně jazykovým gustem. Pro předškolní dítě nebude myslím úplně srozumitelné, ale dítě v mladším školním věku si díky četbě může rozšířit slovní i myšlenkovou zásobu. Tipuju, že autor má rád Devatero pohádek a zejména Pohádku loupežnickou. A nejspíš budou v textu další odkazy. Logiku některých postav (Černá Sarapatka) jsem nepochopila a občas jsem měla jemné podezření, že se autor snaží dělat si legraci z věcí, kterým úplně nerozumí (subkulturní Sarapatka, logopedie...). Ale v tom barvitém řečovém a příběhovém toku se to smete.

Je to taková idyla o rodině se čtyřmi dětmi z dob, kdy si předškolní děti v houfu běhaly po městě a na vlastní pěst objevovaly nekonečné zvláštnosti světa. Zdá se mi trochu klouzat po povrchu. Dospělí jsou většinou hodní, počasí chystá různá malá dobrodružství, mamka, táta i babička mají plné ruce práce a děti jsou okolnostmi vedeny k samostatnosti a soudržnosti. Pěkná, kultivovaná a laskavá, ale ne úplně výrazná próza. Autorka do děje nezakomponovala konflikt ani napětí. Některé reálie jako třeba mandl nebo cesty pro noviny už dnešním dětem mnoho neřeknou.

2 24.02.2024