Bonda komentáře u knih
Dost věrohodné vyprávění sedmiletého chlapce o pocitech, které zažívá ve škole, v rodině, s kamarády. Nejvíce prožívá svou potřebu pozitivní zpětné vazby od rodičů a učitelky, která toho zneužívá a manipuluje děti metodou cukru a biče. V tomhle směru je kniha portrét dítěte závislého na hodnocení ostatních. Může nám dospělým pomoct uvědomit si křehkost a vnitřní nesamostatnost dětí, a to i těch relativně "zlobivých".
Relativně jednoduchý a dost mrazivý příběh o tom, jak se chlapec odhodlával přiznat k podvodu, aby zachránil velmi vážně šikanovanou spolužačku. Čte se dobře, je tam mnoho dialogů, zajímavé dětské typy a věrohodná psychologie. Trochu mi scházela katarze a uvolnění po dramatickém, drsném ději. Konec přišel náhle.
Imaginativní, nápadité. Fantazijní a intelektuální výzva pro dítě i dospělého. Překvapivě dobré. Tahle autorka je pro mě příjemně překvapeni, že nejen Daisy Mrázková dokázala básnit v próze pro děti. Jsem zvědavá, jestli se paní Hejné podařilo ještě něco tak mistrně jako autorsky ilustrovaná Terinka.
Upír se dobrovolně zbavuje své upíří identity a s ní i nesmrtelnosti, aby se zalíbil lidské ženě. Je to trochu jako Malá mořská víla naruby, v rozpustilém duchu a se šťastným koncem. Kniha je vysázena psacím písmem. Bohužel asi neprošla pravopisnou korekturou (takže upír nosí "cilindr").
Potěšil mě anglický humor, který v některých chvílích jde do karikatury a crazy grotesky. Působí na mě tak, že ani životní pech nemusí mít sílu vzít nám pravdivé vidění situace a vtip. Dobrý prostředek proti literární přeslazenosti. Otázka záliby v nošení dívčích šatů je podaná sympaticky jemně a cudně, bez snahy dotknout se pikantních strun. Kniha, která má potenciál zvednout člověku náladu.
Nejvíc na mě zapůsobila síla Lampičky, která dokázala doslova zářit ve tmě, tj. ve všeobecné morální i materiální bídě. A z ledu a špíny vytvořila teplo a jas. Jinak mi upřímně celá ta atmosféra byla cizí a nic si mě nezískalo, ani ty opěvované ilustrace ne. Asi chyba na moji straně. Fantastický motiv, který se vynoří z dosud realistického děje někdy v půlce, mi přijde jako usnadnění situace, úkrok od pravdivého zpodobnění tíže života. Fantastické prvky mají asi nést hlubší symboliku, ale mně uniká. Raději bych zůstala v mikrosvětě rodiny a nechala postavy zvítězit bez síly kouzel. Přestože jsem knihu nespolkla jako malinu, je očividně dobře napsaná, hodnoty předává působivě a bez laciného patosu, její svět je barvitý a plastický. Je čtivá a originální.
Kniha plná motivačních citátů, s jednoduše podaným morálním poselstvím, s dvěma až pěti statečnými hrdiny (holčička Summer je poklad v temnotách a vím, že takové děti skutečně existují), s dvěma až pěti odpornými záporáky a spoustou duší, které v průběhu děje sledujeme na jejich cestě od zla k dobru. Na konci dobro vítězí v bombastickém závěru. Skromnost v kombinaci se statečností je zdrojem dojetí. Kniha mi prostředím, patosem a důrazem na určitou jednoduchost hodnot připomněla knížku Ten, kdo stojí v koutě. Zajímavé je tu zpodobení americké školní výchovy. Škola působí vcelku dobře: projektová výuka, spolupráce na projektech, důvěra v autonomii dětí, předkládané podněty k přemýšlení.
Je hrozně těžké, když se dospělý snaží mluvit za dítě, tj. když dospělý používá ich formu s dětským vypravěčem. Těžko se do toho vcítit a vnímat při čtení postavu jako živou a opravdovou. Vlastně se mi to nepodařilo s žádnou vyprávějící postavou, přestože knížka je napsaná velmi dobře. Ale stačí, aby postava popsala něco s nedůvěryhodným nadhledem nebo použila správně neobvyklé cizí slovo nebo nadměrnou vypravěčskou či myšlenkovou obratnost, a už jí nevěřím, jsem mimo prožitek. Také mi při čtení blesklo hlavou, jestli kniha trochu na stereotypech nestojí, přestože jiné potírá. Na druhou stranu: oceňuju, že jde o příběh vyléčené šikany, že je v něm zachycená živá láska k umění (do toho se člověk vcítí snadno), že jsou hlavní postavy sympatické a děj je zachycen čtivě a v rychlém tempu. Dcerce určitě budu chtít příběh přečíst, až trochu doroste.
Pro mě skvělá knížka o odvaze udělat životní změnu. Doporučuju rodičům konzervativních dětí. A stejně tak rodičům, kteří se s dětmi stěhují. Doma využijeme i jako psychickou přípravu na přechod ze školky do školy. Však to je také velká změna. Tato série autorky pro mě dokazuje, že v jednoduchosti je síla a méně je více.
Oddechový psychologický román s třicetiletou vypravěčkou a sci-fi prvkem. Napínavý. Hlavní hrdinka po ztrátě paměťi znovu buduje svou identitu. K dispozici má (kromě pomalu se vynořujících vzpomínek) svou rodinu a vlastní povahu, obě postupně pomalu objevuje. Přitom ji čekají i překvapivá odhalení, musí se potýkat s mnoha záhadami. Psychologie není hluboká, ale ani plochá, přiměla mě zamyslet se i nad sebou a svým životem, což oceňuju. Vyprávění je šikovně vedené, autorka udrží čtenářskou pozornost.
Je to krásný nápad, ale nadsázka u nás sehrála negativní roli. Dcera začala mít pocit, že je úplně k ničemu. Jak by ne, když popsané děti jsou tak nesmyslně skvělé. Možná je dcera už schopná pochopit, co je nadsázka, ale stejně ji to frustruje.
Výborné! Prostě popis dětského chování, bez slov hodnocení, nálepkováni, moralizování, bez domácí psychologie. Pro dospělé dost vtipné čtení, pro děti skvělá příležitost podívat se na svoje chování poprvé jako z nadhledu, nahlédnout na ně. Ne, že by to znamenalo okamžité pochopení a proměnu. Upřímně, kniha mi spíš dala pocit, že pochopit některé absurdní lidské projevy (žabomyší války) je těžký intelektuální úkol. Ale nepodceňovala bych sílu jednoduchosti a poctivého popisu věci. V tuhle cestu věřím.
Kniha, která jemně a bez nátlaku otevírá pro děti otázku smrti. Jako pozvání k přemýšlení nebo diskuzi. Doporučuji číst s dítětem a být připravený na bouřlivější citovou reakci.
Neuvěřitelné. Třináctiletá Česka bydlela s rodiči v 50. letech v čínském hotelu, kde se ubytovávali cizinci a docházelo k důležitým jednáním. Viděla udávání, zatýkání, mučení na hotelovém pokoji, zažila "kritiky" (na vlastní kůži), popravy, epidemie, na schodech překračovala oběti hladomoru. Stýkala se dlouhodobě s hladovějícími lidmi, kteří si nesměli vzít nabízené jídlo, aby je za to někdo neudal. Lidé z jejího okolí mizeli v koncentračních táborech. Ale co více - okouzlila ji delegace z Tibetu: lama tulku, který s ní během prvního večera mluvil telepaticky (a zároveň krásně), a patnáct mladičkých chlapců kolem něj. V kontrastu s Číňany nepůsobili vystrašeně, ale svobodně. A dokonce laskavě. Hrála s nimi míčové hry, obdivovala jejich krásu, obdivovala je. Když po pár týdnech odjížděli, docela samozřejmě a klidně si sbalila "ranec na celý život", že odjede s nimi. Co bylo dále, nebudu prozrazovat, ale veselé to není. Život pak autorka prožila ve znamení téhle iniciace. Iniciační a mystické sny jsou nádhernou součástí knihy, stejně jako kresby "jako sen" zachycující obrovský a těžký poklad, který si dívka odvezla v duši zpět do Čech. Živý poklad z Tibetu. Úžasná kniha.
Ilustrace této knihy získaly Zlatou plaketu na Bienále ilustrací Bratislava 1985.
Příběh je velmi jednoduchý a jde rychle dopředu. Žádné zádrhele či místa zastavení, která kladou nějakou otázku. Musím říct, že to není úplně můj šálek čaje, ale předškolačce, které jsem četla, se kniha moc líbila. Prostředí se stále mění a i postavy jsou pestré, jakkoliv se s žádnou vlastně opravdu neseznámíme do hloubky. Kolumb je vytrvalý a sympatický. Jeho láska, půvabná slavice, bohužel zůstává v pasivní roli (ačkoli krásně zpívá). Ilustrace jsou kultivované a pěkné, přestože osobně bych si odpustila použití symbolu a barvu ústřední hrdinky ponechala realistickou, tj. hnědou. Dle textu by slavice měla být snad dokonce duhová (tak přece jen nějaká otázka). Jsem zvědavá na další díly ságy. Kdo může vzejít z partnerství statečného pražského holuba a drobné italské zlaté slavice?
Děj je roztříštěný a nepředvídatelný. K věcem se nedochází, spíš se vynořují jako ve snu. Nikdy nevíte, kdy se náhle vynoří dívka toužící po polibku, zabijácký pirát, dívka, která se snaží ze žárlivosti vraždit, krokodýl s tikajícím budíkem v břiše, dýka nebo jiný nástroj zkázy... Jako by autor nepotřeboval osvědčená dějová schémata, kdy se čtenář nejdřív pořádně seznámí s postavami a jejich cíli, a pak jim až do konce drží palce při napňování cílů. Ale nějaké napětí tu přesto je; dětským hrdinům jde snad nepřetržitě o život, děti samy zabíjejí (v obraně) a některé scény jsou dost brutální. Líbí se mi, jak je demaskována nabubřelost tatínka. Scéna jeho "napravení" oplývá zvláštním vtipem. Děti občas prokážou statečnost, zásadovost, spolehlivost, odvahu, přátelství... Ale i tyto scény se vynoří a zase zanoří, odletí... A celý rámec příběhu, tématizujicí čas a běh životem, je zajímavý. Určitě by se dalo najít spoustu symbolů a skrytých významů. Co je vlastně Nezemě? Prostor chlapecké mysli, osvobozené od rodičovských vlivů a kontroly? Kniha je jistě slibným materiálem pro psychologické i literární analýzy.
Knížka, která mě překvapila. Na začátku se mi líbil jen koncept: krátké představení všech kontinentů skrz zeměpisný výklad, kratičké povídky a básničky o místních zvířatech. Ilustrace nejsou pěkné a styl výkladových části místy neodpovídá věku cílové skupiny, je to jako úryvky z encyklopedie pro dospělé (nejsilněji asi v pasáží o renesanci, jak už je tu zmíněno níže). Ale autorka nečekaně zabrousila v povídkách do vážných témat a skrze jednostránkové příběhy je představila dětem velmi přístupně, krátce, jasně a hezkou češtinou. Světová chudoba, mizení deštných pralesů, solidarita, která charakterizuje člověka jako živočišný druh, kolonizace Ameriky... Líbí se mi i jazyk veršů. Knize bych přála vydání s lepšími ilustracemi. S předškolačkou jsme ji přečetli za pár hodin, a přitom z ní načerpala spoustu informací, ke kterým se budeme vracet. Lehce bych rozvedla pasáž o solidaritě u zvířat. Která zvířata by se postarala o osiřelé mládě svého druhu, jako to dělají lidé? Informaci by chtělo uvést pro děti mnohem přesněji než jedním slovem (nemnohá).
Je to portrét mysli snaživé, poslušně holčičky prvňačky. Příběh zachycuje, jak si dívenka osvojuje hodnoty: pravdomluvnost, nesobeckost, štědrost. A také zbožnost. V některých pasážích jsem se cítila stísněná. Holčička se mi místy zdála až moc poslušná, až moc limitovaná hranicemi, které jí autority (rodiče a učitelka) vymezily. Sama se v těch hranicích ochotně drží, a pokud před rokem jedno z důležitých pravidel na okamžik porušila, pokorně se po roce z poklesku vyznává a napravená pokračuje dále. Je to zkrátka na můj vkus až příliš hodná holčička. Trochu bych se bála o její další duševní zdraví, např. pokud jde o úzkostnost a pocity viny.
Škola hrou a láskou v 19. století. Moc pěkné. Žádná černá kniha ve třídě pro zápis zlobivců, pouze zlatá kniha pro zápis pochval. Žádná rákoska, ale společné zaujetí pro vzdělání, pohyb, zpěv, sestavování písmenek do slov. Přátelská atmosféra ve třídě. Zaujalo mě, že některé venkovské děti šly do první třídy s tím, že už umí číst. Sama vypravěčka popisuje, jak jí maminka přinesla v jejím věku 4 let domů předtištěná písmenka s komentářem, že když si prý už pamatuje písničky, může se naučit číst. Pak se holčičky ujal soused, o kterém se říkalo, že "umí víc než jen chleba jíst", a naučil děvčátko číst slova a i další věci: poznávat rostliny, počítat, zpívat apod. A to byla vesnice (a navíc holčička). Připomíná mi to, že Komenský v popisu vývoje dětí do šesti let také zmiňuje, že některé děti ve čtyřech, pěti letech už dokážou číst. Doba se zas tolik nemění. To, co pokládáme za výstřelek a možná i podivnost doby, bývalo vždycky.