Bonda komentáře u knih

Milovaná knížka mého dětství, přestože má několik děsivých momentů. Ale to k ní už patří - nevyhýbá se zobrazování násilí, a to ani na polidštěných zvířátkách. A tatínek je svrchovaná dominantní figura zvyklá udělovat tresty smrti a okamžitě vykonávat exekuce, byť třeba i za pouhou posměšnou poznámku na svou adresu. Je to první knížka autorky, poprvé vyšla u v roce 1965. Dostala za ni nakladatelskou cenu, bohužel vlivem bizarních událostí nedošlo následně k překladu do angličtiny, jak by se bylo standardně stalo. Autorka si knihu cenila výše než svou následnou prózu Byla jedna moucha (1971), která se jí zdála příliš výchovná. Já nemám Muchomůrku nejvýš, právě kvůli zobrazování násilí, ale svět lesa se tu rozevírá velkolepě a barvitě a některá důležitá poznání o identitě (já jsem já, laň Albínka...) a vztazích či o hodnotách a o smyslu a podstatě světa jsou tu zobrazena v geniální zkratce.

Nápaditá kniha o akvarelování pro malé děti. První dětská kniha, kterou ilustrovala Daisy Mrázková. Na nabídku vytvořit ilustrace tolik čekala, že od Folimanky na Smíchov do redakce Albatrosu doletěla pěšky. Nemohla ani počkat na tramvaj, jak byla dychtivá práce. Jestli správně počítám, bylo jí v roce vydání knihy 40 let.

Tuhle knihu čtu dokola třicet let a třicet let ve mně se stejnou silou probouzí okouzlení, strach, soucit, obdiv, hrůzu, pocit útěchy. Nejsilnější se mi zdá povídka Interview: rebelka Machla Krumbeinová a její statečná samota, anebo Jeden den štěstí. Kniha dávno přišla o obálku, hřbet je rozpadlý, stokrát spojovaný lepenkou, na jedné ze stran mám tužkou vepsanou báseň inspirovanou čtením a na jiné poznačený "poznatek" Everybody is you. Povídky jsou úžasně přeložené (obličej šerem proměněný v chumel stínů...), štědře uváděné tělesné detaily pomáhají vcítit se do postav, které jsou navíc velice emocionální a prožívají uvěřitelná osobní dramata.

3 14.06.2024

Svět sám pro sebe. Obrovské bohatství zvuků (příležitost prožít chrčivost CH, explozivnost P, otevřenost samohlásek...), bohatství nálad, nástrojů, tvarů, slov. Aliterační princip generuje zvláštní slovní spojení. Spojení surreálná či nonsensová, zvukomalebná a půvabná (ostružiny objal/ olověný ovál; papež pleje pelyněk; polem proudí plochý plaz). Tyhle výroky jsou natolik výrazné a konkrétní, že si je mysl snaží všechny představit a vzniká tak pěkné cvičení fantazie. A nejde o náhodně sestavená slova začínající na stejné písmeno. Formulace ukrývají skryté významy (věčnost věže vyzvání; slova sejí souvětí; símě světa směje se) a jsou organizovány v básních nejen pod jedním písmenem, ale pod jedním titulem, tedy tématem (Cíl, Kolotání, Pulz, Ruch, Mlaskání, Laskání...). Svět knihy je mnohovrstevnatý, barvitý a šťavnatý. Jak se podaří do básně složené ze slov začínajících na Z, obsahující verše jako Zhořkl zlatý zázvor, vtělit takovou nostalgii a pocit konečnosti života? Hudebníček je skvost.

2 10.06.2024

Klasické lyrické, jemné básně s motivy šera, večera, klidu, ticha, cesty do postele, relaxace, usínání, spánku, tmy, oveček... Jejich nálada je tichá, pomalá, jemná, útěšná, harmonizující (rýmy), ale ne sladká ani podbízivá. Téma přechodu do spánku s sebou nese i lehounce surreálný prvek (například báseň Široký pán) i prvek hypnotický (motiv opakovaného kapání vody na hladinu). Příjemná zvukomalba se pěkně váže na jemnou práci s hudebními nástroji na zvukové nahrávce zhudebněných básní. Melodie písní nejsou jednoduché, jak bývá v písních pro předškolní děti zvykem, hudební složka je neobvykle kultivovaná a nápaditá. Výtvarné zpracování knihy je také příjemné, včetně takových vychytávek grafiky jako názvy básní na samostatných listech či ikonek s postupujícími fázemi Měsíce. V poslední básní, která má meditační ráz, se otevírá cesta k tichu a vnitřnímu míru.

1 10.06.2024

Smutné vzpomínky na život holčičky v Terezíně, věčný hlad a trápení, ale i odvahu a přátelství. Krásné autorské ilustrace. Obsahuje fantazijní prvky. Osobně bych četla dítěti asi ve věku osmi či devíti let, ale těžko soudit, také záleží na psychické odolnosti malého čtenáře. Závěr dává jen opatrnou naději. Přesto je výborné, že takové knihy a svědecké dokumenty přístupné pro děti máme, a k dětem by se podle mě dostat měly.

Skvělá knížka pro hraní: po čtení můžete běžet ke švihadlu, uspořádat ukolébavkovou pěveckou soutěž, kreslit propletená zvířata, hrát si s jejich názvy... je to čtení otevřené do různých dalších aktivit. Nenápadně podporuje i pocit odpovědnosti vůči Zemi, má příjemný humor a statečnou, nesobeckou a podnikavou hlavní hrdinku. Navíc mi utkvělo sdělení, že i strašidelné bytosti mohou být nakonec hodné. Třeba jen pouští hrůzu anebo si o sobě myslí, že jsou zlé, ale není to tak.

1 30.05.2024

Jedna z knih, které se vyplatí mít doma třeba od dvou let dítěte dál. Prostá a působivá, zahrnuje pocity samoty, přátelství i života v přírodě. Četla jsem ji v knihovně náhodně čtyřleté holčičce, a když jsem dočetla, řekla s vážnou tváří jen: "To byla krásná kniha." A měla pravdu.

1 30.05.2024

Polívka uteče z hrnce a jde s druhou uprchlou polívkou na hřiště na písek, kde si hrají na vaření. Baví mě tenhle nonsensový humor. Také oceňuju pěkně vystavěný vztah mezi tatínkem a dcerou, je v tom napětí. Kniha není upovídaná. Šestiletá posluchačka se dobře bavila.

Autorka na dílně věnované knížce poznamenala, že ač první knihu z této minisérie napsala levou zadní, tak tahle se jí povedla o kapku vic. Dcera už dorostla a výbuchy smíchu nad doslovným zobrazením frazémů jsou bohužel minulostí, ale knížka O kapku vic je výtvarně opravdu asi o kapku krásnější než Levou zadní a jinak si stojí ve všem čestně po boku. U obou knih se mi zdá někdy použití idiomu lehounce šroubované. V Kapce poznáme zajímavosti z mořské zoologie (terej, řasy, axolotl...) a barvy i linie ilustrací jsou opravdu skvělé.

3 26.05.2024

Krásná kniha. Oslavuje fantazii, odvahu, vynalézavost, přátelství a také knihy. Zesměšňuje bojechtivost. Líbí se mi i ilustrace. Příjemné překvapení.

4 25.05.2024

Kniha mě od začátku do konce fascinovala, v dobrém i ve zlém. Dalo by se na ní ukázat hodně proměn životního stylu, hodnot, vztahů a výchovy. Autor umí skvěle psát (bravurně vykreslené charaktery, napětí...) a má nádherně odpozorované dětské myšlení. Knížka zabírá svět do šířky i hloubky, ale z dnešního pohledu bych její hodnoty pokládala až za ohrožující. Tím spíš, že je autor předkládá tak sebejistě.

Takovou dceru by chtěl mít každý. Dceru, která stojí statečně při vás v největším vašem svrabu a přitom dokáže asertivně ochránit i sama sebe a dává si pozor, aby se s ní zacházelo adekvátně k jejím možnostem. Dceru, která vycítí, co se mezi lidmi nebo s ní samotnou děje. A dokáže se ozvat. Rozhodla jsem se, že je mi jedno, že tato ústřední úžasná hrdinka je úplně nerealistická a maximálně idealizovaná. Vždyť na Pipi Dlouhou punčochu se taky nezlobíme, že reálná devítiletá děvčátka jsou úplně jiná. Polča i Pipi můžou být vzorem a zrovna v Polče je mnoho situací, u kterých myslím může velmi pomoci, když se na ně holčička trochu připraví v knize jako čtenářka, než se s nimi utká na vlastní kůži (ať už je to útok cizího dospělého na ulici nebo věcí týkající se přátelství, lásky atd.). Knížka inteligentně naťukává spoustu otázek (např. otázku poslušnosti) a nevyhýbá se ani spiritualitě a konečnosti života. Napadlo mě, že národ, který má ve svém kánonu Annu Frankovou nebo Etty Hillesum, už těžko může stvořit povrchní nebo slabou dívčí hrdinku.

1 18.05.2024

Skvělá, přirozená a suverénní poezie pro děti s duchovní tématikou. Krásné edičně připraveno, motivy se řetězí a navazují na sebe.

2 18.05.2024

Krásně zvládnuté vyprávění. Do popisu věrohodně působících všednodenních událostí jsou zakomponovány pohádkové příběhy a dávají tak knize druhou, kouzelnou rovinu. Dobře se hodí k povaze hlavní hrdinky Natálie, předškoláčky s bohatou fantazií, podnikavé a zároveň stále zasněněné. Vztahy v její rodině působí klidně a nepostrádají něhu. Šestiletá posluchačka v roce 2024 naprosto spokojená.

3 17.05.2024

Jazyková a stylová pochoutka. Hravostí, poťouchlostí i humanistickým étosem v pozadí mi připomněla prózy Ivana Vyskočila. Nikdy nevíte, co od časoprostoru a jeho pravidel můžete čekat, a to udržuje vaše pobavení i čtenářské napětí. Jiné čtenářky mě upozornily, že pochechtávání se napjatému vztahu mezi holčičkou a Mínou-minou není úplně na místě a může působit cynicky. Tak přemýšlím, nakolik je tu absurdní humor zbarvený do černa. Na mě osobně kniha se svou zeleninovou symbolikou, rozpustilými nonsensy a textovou rozvolněností působila světle a vzdušně, ale čtenář s jinou lidskou zkušeností bude zřejmě víc zasažený vážným antimilitaristickým apelem.

1 13.05.2024

Kniha s originální atmosférou, napůl snovou a napůl naopak jako by text zastřeně mluvil o reálných pozemských problémech v nešťastných částech světa: migrace, diktatura, občanský strach, nepromyšlenost vedení státu, lidská sousedská lhostejnost... Ilustrace napojují text na africký kontinent (barva pleti, oděvy), kde údajně autor dlouhou dobu žil. Imaginace a symboličnost se zajímavě pojí s odkazy k realitě.

2 13.05.2024

Jednoduchý symbolický příběh pro děti o silném rozhodnutí, odhodlání, odvaze, naději, vytrvalosti, vzájemné pomoci a týmové spolupráci. Může působit jako povzbuzení pro někoho, kdo se bojí udělat životní změnu nebo kdo potřebuje povzbuzení na těžké cestě, pro kterou se sám rozhodl. Obsahuje velké množství pro děti pravděpodobně atraktivních a výrazných ilustrací. Vhodné už pro předškolní věk.

(SPOILER) Holčička z bohaté česko-argentinské rodiny je vychovávána k opovržení a odporu vůči chudým lidem. Kouzlem se dostane mezi chudé a stane se závislá na jejich pomoci. Navíc pozná, že její rodina nepatřila mezi bohaté odjakživa. Po navrácení původních podmínek se dívka rozhodne jít cestou sociální pomoci. Knihu bych označila jako sympatickou moralitu, která způsobem vyprávění ani zvoleným jazykem nenadchne ani neurazí. Je i trochu napínavá a určitě si svoje čtenáře najde.

2 13.05.2024

Solidní práce. Samozřejmě pracuje i se stereotypy, ale celková šíře témat a podtémat zahrnutých do vyprávění je za mě dostačující k hlubšímu vykreslení situace. Autorka píše o českých dětech a jejich postojích k nové příchozím spolužákům z Ukrajiny, o samotných Ukrajincích s různými osudy a zázemím, snaží se nechat dětského čtenáře trochu nahlédnout i do perspektivy dospělých, zároveň dává nenápadnou minilekci ukrajinštiny. Jako ústřední hrdinku si zvolila traumatizovanou dvanáctiletou dívku, vyděšenou a neochotnou zapojit se do života v nové zemi. Knížku jsem četla šestileté dceři. Osmdesát stran jsme zvládly za jeden den, kniha ji chytla.

3 13.05.2024