Bonda komentáře u knih

Autorka má očividnou radost ze zařizování domácnosti pidilidí pomocí špulek, krabiček, špendlíků a dalších napůjčovaných malých předmětů. A není to nuda ani pro čtenáře. Další příjemnou věcí je vnitřní boj malé Arielky, která by se ráda vymknula očekávanému osudu plnému osamělosti. Děj nemá pointu v romantickém řešení, což je skvělé. Chování postav je realistické, uvěřitelné, autorka byla dobrá pozorovatelka lidí. Velmi zajímavé je automatické přesvědčení Arielky, že půjčování je jakýsi "zákon přírody", není na něm nic nemorálního – lidé jsou v menšině, vymírají a jsou vlastně na světě kvůli pidilidem. Stejně automaticky pak dospěláci spěchají s likvidací pidilidí. Tyto reakce pěkně nasvěcují stereotypy a bezděčné násilí, které s sebou nesou.

3 11.12.2024

Čtivá satira ze školního a hlavně rodinného prostředí ve stylu Adriana Molea, která přejde v dobrodružné akční sci-fi. Jemná parodie žánru. Nepředvídatelný děj, nápaditá zápletka, originální humor.

2 11.12.2024

Knížku bych doporučila jako jeden z podkladů pro povídání o proměně genderových rolí mezi dětmi v různých sociálních vrstvách. Sama bych byla zvědavá na výsledek a raději bych jej konfrontovala s dalšími zdroji. Je tu co analyzovat. Svět chudých dětí je v románu rozdělený podle genderu, dívky soupeří o kluky, některé klučičí postavy postrádají "typické maskulinní vlastnosti"... Divoká a odvážná Alma se rozhodne předstírat, že je kluk, a podnikne v tomhle přestrojení fyzicky náročnou akci, kterou si získá uznání. Proč? Mohla a chtěla by něco podobného udělat i v dnešní době? Zajímavé je, že se skutečná Anna Hlavatá (dospělá hrdinka románu napsaná dle reálné předlohy) angažovala v sexuální osvětě mezi dětmi v Legii mladých (poté, co zjistila, že chlapci školou povinní utrácejí nelegálně nabyté peníze za služby prostitutek a že i s mladičkými dívkami je potřeba probrat otázky antikoncepce).

(SPOILER) Je to už asi čtvrtá kniha pro děti z poslední doby, ve které se úzce propojuje téma smrti s tématem stromů. Má to pro mě už nádech klišé. Existence stromů přesahuje jeden lidský život. Stromy jsou symbolem trpělivosti. V jejich cyklu se střídají útlumy s rozkvětem, takže symbolizují i naději. Tohle propojení stromů a smrti nepokládám za originální nebo nově inspirativní. Kniha ale zároveň podrobně ukazuje zkušenost ztráty rodiče v dětství a věřím, že může být velice terapeutická. Je to dobře napsané vyprávění, čtivé a prokomponované, s dojemnými pointami mikropříběhů. Postavy včetně vypravěče jsou idealizované, typizované, lehce si je představíme, rozumíme jejich chování, sympatizujeme s nimi. Situace jsou plasticky vykreslené a uvěřitelné. Celkové vyznění příběhu je harmonizující, zdůrazňuje naději, soudržnost a společné překonání tíživé situace, kterému napomáhá vědomé zakotvení v přírodě, dětská kreativita, opravdový zájem od vrstevníků, naslouchání, společné trávený čas. To jsou hodnoty, které kniha předává. Zážitek úmrtí maminky a její zpracování je tam také svým způsobem idealizovaný a také jaksi tvarovaný. Všechny ty otřesné pohledy do nepojmenovatelného prázdna a propasti jsou zde uhlazeny a zbaveny ostří hrůzy.

Tyhle příběhy je potřeba připomínat. A komu jinému vyprávět příběh člověka, který oslovoval v první řadě děti, než dětem? Autorka čtenářům předává hodně důležitých informací o zásadách Janusze Korczaka, a tím i o hodnotě, kterou podle Korczaka každé dítě má. Kniha tak může podle mého názoru přispět k tomu, že některé dítě napadne přihlásit se o svoje práva: na důstojnost, úctu, bezpečí a lásku.

3 02.11.2024

Velmi krásné, jemné a barvité ilustrace.

Jednoduché, přehledné, pozitivní, černobílé, zdůrazněno je velice to "bílé", tj. ty správné hodnoty: přátelství, život, tolerantní sousedské soužití. Dojemné a idylické vyústění. Velmi dobře se čte (dobré pro začínající čtenáře nebo pro posmutnělé nálady), ale celá ta dokonalost, opřená o spolehlivé holywoodské schéma (i humor), svádí k čtenářskému vzdoru a parodii.

2 07.10.2024

Zábavná knížka, kterou doporučuji číst s dětmi zhruba od šesti do devíti let, a to společně a nahlas. Kniha otevírá téma trávení volného času v rodině, přičemž titulní hrdina (jedináček) není spokojený s tím, nakolik se mu rodiče věnují. Možná se jako rodiče při čtení dozvíte něco o tom, jak stejnou otázku vnímá vaše dítě.

Dobře napsaná psychologická novela o tom, jak se cítí vážně nemocný mladý člověk a co prožívá jeho okolí. Hezky zachycená zkušenost zamilovanosti v náctiletém věku.

1 12.09.2024

Příběh s příjemně jednoduchou strukturou, ale mnoha nápaditými momenty. Líbí se mi například práce se sny. Tématem knihy je čas, který přesahuje lidský život – ať už dopředu nebo dozadu. Stejně jako v dalších knihách tohoto typu (např. Princezna z třešňového království) si autor pomáhá motivem stromu, ke kterému směřuje i optimistická pointa. Ta se nečekaně, ale příjemně vyloupne z předchozího smutného naladění.

2 09.09.2024

Sedmiletá vypravěčka popisným způsobem líčí postupnou proměnu původně akurátního dědečka. Jednoho dne namísto pozdravu vyplázne jazyk na sousedku a zlobí se, když se tomu vnučka diví. Jindy maluje špenátem na zeď nebo oslovuje členy rodiny nesprávnými jmény. Bývá smutný a trápí ho, že se nemůže rozpomenout na samozřejmé věci. Holčička spolu s maminkou situaci zhodnotí dojemnou zkratkou, že teď má tedy dva dědečky – jednoho z dřívějška a druhého současného, o kterého pečuje. A sám dědeček to může vnímat tak, že má dvě vnučky.

2 09.09.2024

Babky Kvasničková, Vomáčková a Zelí žijí v jednom domu, drží pospolu, blbnou spolu, tráví spolu skoro všechen čas. Nemají muže a netíží je ani povinnosti. Nevadí jim chovat se výstředně nebo hubatě a baví je vrhat se do realizace ztřeštěných momentálních nápadů. Vedou mezi sebou dialogy říznuté nejrůznějšími jejich náladami (veselost, mrzutost, rozpustilost, popletenost) a také groteskou a nonsensovou jazykovou hrou. Jsou emocionální a ponořené do okamžiku a do hry (většinou hry veselé), podobně jako děti. Čteno sedmiletým posluchačkám – velice se babčiným veselým dialogům a akcím smály.

4 09.09.2024

Příjemné vyprávění o předškolačce na prázdninách na venkově u laskavého dědy. Příběh se nezdá ničím výrazně originální, obrázky za mě knížku příliš nezdobí, ale pro celkový tón ji doporučuji. Zobrazuje vznik kamarádství, společnou dětskou hru, narození sourozence, dobré vztahy v netradiční rodině (Klárka žije s tatínkem a nevlastní maminkou).

Autor má schopnost popsat vyprázdněnost rodinných vztahů, trapnost individuálních existencí (rodiče zbožňující televizní estrádu a pyšnící se sbírkou suvenýrů typu kůrka od pizzy okousaná moderátorem) a selhání rodinné komunikace. Černý humor tohoto ražení si zachovává rozverný tón, ale deprese je pro mě stále někde přítomná a člověk čeká, zda se vše postupně zhroutí do definitivního zmaru nebo se něco stane a vše naopak půjde k lepšímu. A ano, pak se naštěstí něco stane, do vztahů následně vstoupí jiskra, zájem, starost, opravdový cit a blízkost. Lidstvo je zachráněno.

Minulost je provázána se současností a lidé z dávných dob ovlivňují naše dnešní kroky. Svět je plný skrytých spletitých stezek, po kterých někdo šel a svou cestu prožíval.

Jsou tu známé motivy: malé zvířátko poprvé venku v přírodě, okouzlené krásou světa; mládě, kterého se na čas ujme pečující dítě; osamělá bytost nacházející posléze smysl života v přimknutí k někomu a pomoci; bytost vzhlížející k někomu a snažící se mu podobat, která později nalezne zalíbení ve své vlastní podobě a jemu samu blízkém způsobu života; daleké cesty někam a pak opět domů. Unikátní je pro mě povídka Petruška, v níž skála vysvětluje dívce skryté zákonitosti přírody, pak Chaloupka ze zlata (postava dědečka milujícího domov), pohádky Václav a Růžová mušle, které zdůrazňují sílu vůle. A největší sílu pro mě má pohádka Bílá lilie: fascinující opis odvážného úniku z traumatizujícího vztahu, z traumatizující situace. Čisté podobenství, ale zároveň člověk vše vidí jako před očima, jako by sám spolu s princeznou napjatě čekal na chvíli útěku a sám s ní prchal lesem. A sám se uvolnil a oddechl si po letech, když se prokazatelně ukáže, že násilník už nemůže ublížit. Souběžně jsou ve všech textech typicky zdůrazněné zrakové vjemy a bohatství barev.

Vnímám tematický posun od otázek krásy, přírody, času, smyslu života a identity k otázce mezilidských vztahů. Láska ústřední dvojice, společné vzdorování protivné Krtonožce, přátelství s laskavým dubem Slonem... Jácíček čelí nejrůznějším potížím a citlivé dítě se s ním v těchto momentech lehko identifikuje (tak jsem četbu v dětství prožívala já). Zejména dostává negativní zpětnou vazbu od autorit, a to i zřetelně nespravedlivou (např. rodiče velice Jácíčka a hubují a smějí se mu za prosté vyznání lásky k Veverce). Idyla tedy není stoprocentní, ale v určitých chvílích je pro Jácíčka a pro jeho nejbližší nebe blízko. Vždyť znají heslo, kterým se dělá svět zajímavější. A patří jim celá Země plná svébytných a výrazných existencí, které se otvírají, ukazují a sdělují. Daisy Mrázková rozmluví i kámen, dokonce i ticho dostává prostor na vyjádření sebe sama.

Kniha o tom, jak byl roztomilý outsider v nouzi a bez domova adoptován do rodiny, kde našel štěstí. Jako dítě jsem ji používala pro výuku čtení plyšáků. Ideální kniha pro začínající čtenáře. V Anglii takových mají fůru, u nás je jich stále nedostatek. Autorka se ostatně anglickou tradicí inspirovala (zmiňuje řadu The Oxford Reading Books, Reading Primere, First Infant Leader nebo Steps for Tiny Folks). Podobně jako Petr Horáček, další autor knih s minimem textu určených pro prvňáčky.

3 16.07.2024

Autorka tvrdila, že v tomto souboru příběhů jsou texty, které se jí nevešly do prvotiny Neplač, muchomůrko. Tři z šesti příběhů mají jako hlavního hrdinu chlapce, první a poslední příběh spojuje motiv nádherné (krásné) dálky postavené do kontrastu k vřelosti vztahu k domovu. Z šesti pohádek se mě nejvíc dotkl Kámen a chlapec: okopaný, zaprášený, tisíce let starý kámen ví, že v sobě nosí jeskyňku bílých krystalů, a je mu lhostejné, jak vypadá navenek. Příběh Užitečná věc také ukazuje zásadní význam krásy, zdánlivě neužitečné věci, v životě. Dvě pohádky mají kosmické motivy: v jedné Slunce hledá a nalézá smysl své existence (umožní vznik života), ve druhé Tma touží pohlédnout do světla, a zvláštním způsobem uspěje. Podobenství na mě nepůsobí didakticky, snad pro vysokou estetickou hodnotu jazyka a jím vykreslených obrazů.
Krása a zajímavost popsaného světa zastiňuje naučnou stránku textu, činí ji nenápadnější, ale zároveň ji podporuje tím, že dává celé výpovědi věrohodnost. V tomto bodu u mě vyhrává Chlapeček a dálka i nad Malým princem, který pro mě postrádá moment do široká rozevřené, přímo při četbě zakoušené smyslové krásy: Malý princ se mi zdá z hlediska čtenáře mnohem více jako intelektuální šifra určená k mechanickému rozluštění. U Daisy Mrázkové čtenář nemá "splněno" ve chvíli, kdy pochopí symbolický význam podobenství, protože stále žasne a úžas je prožíván jako otevřenost, vnímavost, očekávání.

S radostí jsem si přečetla studii o stylu Daisy Mrázkové. Autor má postřeh a skvělé analytické vidění. Dokáže jednoduše pojmenovat charakteristické rysy stylu autora. Líbí se mi, že pozornost zaměřuje k textu a jeho struktuře.

1 15.07.2024