Bonnet komentáře u knih

Podivně klidné na ruskou literaturu, která se tak ráda rozsáhle pitvá v nitru jedince. A taky první kniha od Turgeněva v mé knihovně, takže jsem byla lehce předpojatá, ale zklamání nakonec vystřídalo střídmé nadšení.

1 03.07.2017

S Vančurou mám takový komplikovaný vztah... krásnou literaturu mu neberu, ale nemůžu si pomoci, velmi často na tenhle styl psaní nemám náladu. A to se změnilo po přečtení Rozmarného léta - je to krátké, takže jsem si nepřehřála mozek a je to zábavné takovým hřejivým způsobem, až jsem se sama divila.

3 02.07.2017

Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.

7 26.06.2017

Já Hrabala moc nemusím, vlastně mi tak nějak "čtenářsky" nevoní, ale tohle... to byla jiná. Moc se mi líbil proud myšlení, různé odkazy na dobu, autory atd. I když na ten plný počet to (pro mne) pořád není.

1 23.06.2017

Asi by se našla mnohem vytříbenější poezie, ale já si holt nemůžu pomoci - je to Čapek, který ještě nebyl tak "čapkovský". Díky tomu tato kniha odkrývá další možný úhel pohledu na spisovatele (stejný pocit jsem měla např. z Dopisů Anielce), což snad není nikdy na škodu.

23.06.2017

Hned za Gogolem patří Čechov k mým nejoblíbenějším ruským autorům a tato sbírka povídek mě v tom jen utvrdily. Rybí láska byla tím pravým ironickým začátkem a má nejoblíbenější je Člověk ve futrálu - Čechov oplývá zvláštím umem rozpitvat lidské nitro do poslední části.

4 23.06.2017

Můj dosavadní favorit mezi všemi (vele)díly Palahniuka. Famózní hra s úhly pohledu na absurdní události zvrácené tak, že to hlava nebere a přece nepostrádá rytmus pro autora tolik typický, v němž se na papíře skví drobty moudrosti odhalující čtenáři povrchní a laxní přístupy (pro mě mnohem barvitějším přístupem než v Klubu rváčů).

1 08.03.2017

Tak se mi z čista jasna přihodilo, že mi film padl do oka více než knižní předloha. Kniha není odpad, ale domnívám se, že je možné si mezi autorovými díly vybrat něco, nechci říci lepšího, ale tak nějak více kořeněného... Mimochodem zápletka jako by byla dělaná pro filmový ansábl, na papíře to z fantazií až tolik „nezacvičí“.

07.03.2017

Má první kniha od Dickense, která není Vánoční koleda. Ano stydím se, protože nebýt takový ignorant, mohla jsem Hvězdy nám nepřály nechat odložené další tři léta. Ale neuhýbejme, hlavní motiv se čirou náhodou akurátně strefil do problematiky, které si občas povšimnu ve svém okolí tzv. jak moc velkou roli hrají fakta v životě lidském a hrají ji oprávněně? Jazyk úderný plně korespodující s popisovanou dobou, čtenářský zážitek maximální. V nejbližší době se chystám číst znovu, možná pečlivěji a možná v angličtině, jestli mi něco neuteklo...

05.03.2017

Tři léta od nákupu uběhly a já začala se čtením. No. Možná jsem ani nemusela, protože bych si mohla nalhávat, že tvorba pana Greena není tragická. Je. A to z prostých důvodů - slabá a předvídatelná linka děje, který se vyvíjí až moc rychle, takže se čte sice pěkně, ale k čemu to je, když si člověk po odložení knihy nic neuchová a ještě slabší postavy. A hlavně ten hloupý motiv rakoviny a umírání, je toho zapotřebí? Přečteno v originále, na český překlad hozeno očkem a následně přetrpěn tik v oku. (Jo a věta my lungs suck at being lungs úspěšně konkuruje vnitřní bohyni z odstínů, tolik k mému váhání mezi žádnou a jednou hvězdičkou.)

Četla jsem v originále a nedokáži si představit překlad, neboť i ta anglická verse byla jaksi literárně chudší. Jako správná oddechovka to ale bez problémů poslouží, vtipných částí se čtenář také naděje, možná bych uvítala nějaké rozvinutější postavy, ale jak oddechové by to poté bylo, že?

2 05.03.2017

Jak mám Poláčka ráda, tak mi tahle kniha ne a ne sednou resp. první část ano, tam je vše, jak má být - švih, jazyk a vůbec, ale ta druhá část s halucinacemi hlavního hrdiny, to bylo zlo, které mně donutilo přetáčet, což se mi u Poláčka jaktěživ nestalo.

3 05.03.2017

Chtěla jsem přečíst jedním dechem, ale toliko hezkých i smutných slov a myšlenek potřebuje čas, aby se ta sdělení pěkné vsákla a nevyprchala.
První Čapkovo dílo, ve kterém jsem si povšimnula různobarevných (pravda někdy temných a smutných) odlesků Čapkovy persóny a jako autor u mne stoupl o několik příček výše.

2 05.03.2017

Autorova prvotina v mé knižní poličce. Rozpačitá prvotina. Kdybych si jen prohlížela obrázky, tak bych mohla dát i 3 hvězdičky.

2 05.03.2017

Takový průměr, co si člověk přelouská za večer, možná dva, zachce-li se mu vytvořit napětí, které se autorce vytvořit nepodařilo, neboť dějovou linku ponechala až moc syrovou, tudíž snadno dekódovatelnou a hlavní hrdinka velkou roli neuhraje.

05.03.2017

Zaujal mne název a vcelku hravá obálka, ale to je tak asi vše, co na mne učinilo dojem pozitivní. Poté jsem se knihou vyloženě na sílu prokousávala, po chvilkách odkládala, zase brávala do rukou... Autorka se totiž nemohla rozhodnout, zda-li napsat sebeironický a vtipný kousek, nebo zabrouzdat do sfér hlubších a filosofií přeplněných, tak to pěkně lajsla na půl a nevyšlo to. Jako vtipná novelka by to možná fungovalo, takhle ne-e.

Těžko tuto knížečku hodnotit z hlediska literárního, tam věru není co nějak komentovat či esteticky nasávat. Tak zbývá jen ta idealogická strana mince, ale já nevím, vždycky si vzpomenu na Kunderův Žert a pasáž s citací Fučíka a zamrazí mne. S odstupem času kniha krásně ilustruje nešvary idealogií a ovlivněných mas.

Kniha obsahující vše, co z Poláčka činí jednoho z mých velmi oblíbených autorů tedy hravá čeština v typickém Poláčkovském duchu a vtipné momenty z prostředí pro Poláčka familiárního. Nic víc, nic míň, ideál.

1 05.03.2017

Ráda si vždycky prolistuji korespondenci mých oblíbených autorů, většinou se člověku naskytne jiný (lidštější) pohled na do té doby nedoknutelné pány spisovatele. S přihlédnutím k věku mistra Čapka nezbývá než žasnout.

2 05.03.2017

Autor oplývá pisatelským umem, to jeden nemůže popřít, nicméně na můj vkus má tendence se příliš „rozkecávat“, což klidně může být jinou kulturou. A nebo mi jen nesedl. Tak.
Suma sumárum knize jako takové nemohu upřít neurčitý šarm, který se bohužel projevil až k závěru, zatímco začátek byl jeden vlký o pokus se pohodlně začíst.

05.03.2017