Bonnet
komentáře u knih
Robinson Crusoe
Daniel Defoe
Četla jsem všechny tři (snad byly jen tři) díly a teda na dlouho dobu si od knížek s pasážemi o Bohu dám pauzičku. To už radši znovu Moll Flanders.
Citová výchova
Gustave Flaubert
Rozhodně lepší než paní Bovaryová, má to takový ten říz francouzského úpadku, že i když víte, jak to všechno skončí, tak celkem mlsně hltáte, kdo s kým a jak. Ale táhne se to, táhne, ještě když si jako já pořídíte A4 formát, to jen taková rada pro začátečníky.
Trapné povídky
Karel Čapek
Vždycky, když mám chuť nadávat na svou rodnou zem (třeba když uvidím Zemana nebo po volbách, zkrátka nalejme si čistého vína, děje se to často), přispěchá mi na pomoc nějaké to krásně zformulované literární dílko. Tentokrát to byl pan Čapek a jeho ranější sbírka povídek, to se tak nádherně četlo, i když náměty nebyly ani tak trapné jako spíše smutné a uboze reálné, a tomu já říkám umění psát!
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Když já radši louskám ty vaše povídky, monsieur Flaubert, snad odpustí...
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Ze začátku jsem byla příjemně překvapena a duše se mi tetelila, že si zase jednou krásně počtu a ještě v české knize. Hm, nestalo se tak, někdy od půlky se kniha stala nudnou a bohužel mám pocit, že se nám tu začíná objevovat takový nešvar, kdy téma knihy předčí formu... Obzvlášť koncem mě autorka zklamala a celé to na mě působilo, jako by ani nevěděla, jak tu knihu ukončit.
Mimi Pinson
Alfred de Musset
Rozhodně slabší než Zpověď dítěte svého věku, ale holt mám slabost pro Mussetův styl, takže nemohu říct, že čas investovaný k přelouskání této novelky byl zbytečný.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Tak zrovna tahle kniha pro mne symbolizuje akt, kdy námět (nebo dejme tomu obsah) překonává formu. I zde v komentářích se objevují poznámky o tom, jak to bylo hrozné, že se děla taková zvěrstva atd. To já nepopírám, ale když odhlédnu od faktu, že se něco takového skutečně dělo, kniha mě nenadchla - mírně mi připomíná Umberta Ecca, akorát autor nemá potřebu se blýsknout svými znalostmi tak intenzivně, díky bohu.
Mládí
Paolo Sorrentino
Neobvykle stručná forma, která dává vyniknout zejména závěru. Fajn doplnění pro fanoušky filmy, nebo naopak ty, kteří se s ním nechtějí otravovat.
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Mě ta kniha nadchla! Glazarová psala lehce, slova kloužou bez zádrhelů a zároveň nejde o jednoduchý až primitivní jazyk. Někomu četbu znepříjemňují věty psané nářečím či němčinou, já to kvituji - zdá se mi to autentické a krásně to podtrhne atmosféru. (Která se mimochodem autorce taky povedla vystihnout - člověk má pocit, že se dusí v pokojíků s tlustou tetou.)
Margita
Olga Scheinpflugová
Jsem o Scheinpflugové Olze měla povrchní povědomí jako o manželce Čapka a přiznám se, že jsem se od ní bála cokoli přečíst, abych nebyla zklamaná nějakou jeho napodobeninou. Nic z toho se nestalo. Autorčin styl se liší výrazně, nicméně nepokulhává. Zaujalo mne i téma, které si (soudím podle předmluvy) autorka vybrala sama - problémové vztahy s romy v sledu let po druhé světové válce, přičemž nebyly hlavní postavy odstrčeny do pozadí - psychologie jedince zachycena na velmi slušné úrovni. A navíc se jedná o tenoučkou knížečku, takže jsem se nemusela do čtení nutit, to kdyby někdo pochyboval jako já.
Štěkání na měsíc
Aureliu Busuioc
Předně musím smeknout před překladatelem, protože kniha má sv kouzlo i českém jazyce, což se většinou při překladu modernější literatury nepodaří. A k příběhu samotnému - oceňuji originální (a později ne laciný) nápad s vypravěčem - jezevčíkem, i lehké nastínění politických události. Co se politických událostí týče, tak množství textu zaobírajícího se tímto tématem se mi jeví dostatečné tzv. koho to zajímá do hloubky, určitě si vyhledá odbornější literaturu, pozorný čtenář nějakou to povrchní znalost objeví a člověku nezainteresovanému to neznechutí četbu.
Babička
Božena Němcová
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Četla jsem to nucena profesorkou, jejíž vášeň pro literatura se omezovala pouze na paoír s povinnou četbou. To se ví, že jsem se na to vykašlala a nechala si to převyprávět.
A teď jsem to četla znovu, sama od sebe a po Rozmarném létu, tudíž jsem neměla až takovou averzi k jazyku, který je vskutku "vančurovský". Akorát se neřadím mezi skalní fanoušky příběhu ze středovku - příliš pannen, rytířů, hejtmanů a Boha.
Bledě modré ženské písmo
Franz Werfel
Rozsah plně dostačující pro zevrubný popis mentality rakouských vyšších vrstev před válkou. Jazyk na jedničku s hvězdičkou - vystihnuté pocity, myšlenkové pochody aj.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Má první a určitě ne poslední kniha od pana Lustiga. Mrazivě zoufalé, člověku se chce křičet na postavy židovských obchodníků, ať se, kurva, proberou a zároveň jim drží palce. Skvěle vystihnutá manipulace v detailech (přímý pohled do očí, když člověk lže či důmyslně skryté gesto Brenskeho, jímž dával rozkaz k popravě aj.).
Sedmiramenný svícen
Josef Škvorecký
Skvělé, skvělé, skvělé! Slova jsou zbytečná atd. apod.
Minimalismus
Martina Bechyňová
Achjo, jako bývala čtenářka Martinina blogu jsem se těšila na nějakou tu osobnější knihu a taky jsem to tak trochu očekávala, neboť přesně takhle takhle ta kniha byla prezentovaná autorkou i čtenářkami. Já si ale pod knihou, která mění životy a pohledy na svět představuji něco jiného než splácané články z blogu (které jsem četla, což je asi velmi překvapivý fakt, když je to kniha hlavně pro čtenářky, hm) doplněné o ilustrace od autorčina amanta. Sem tam se tam objevilo nějaké to moudro, ale život mi nezměnilo a mohlo být stejně tak sdíleno na fb.
Podzemní město
Karel Poláček
Tak jsem začala číst tetralogii od třetího dílu, protože jsem slepice blbá. Nevadí, očekávala jsem nějakou tu humornou knížku a místo toho mi bylo předloženo dílo, které by se mohlo rovnat, jak už bylo zmíněno, knize Na západní frontě klid. Tak mi zůstává rozum stát, proč se výuka Poláčka omezuje na Bylo nás pět, z čehož jsou všichni otrávení a ani omylem to není to nejlepší z jeho děl?
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Po Sedmiramenném svícnu má nejoblíbenější knížka od Škvoreckého. Obzvlášť atmosféra, kterou autor zachytil na pozadí něčeho tak hrozného, je jednoduše k zulíbání.
Voják
Carlo Cassola
Jak jsem se na tuhle knížku těšila, tak mě zklamala... První příběh, od kterého jsem si paradoxně slibovala nejvíc měl občas fáze, že si člověk říkal, že by to mohlo gradovat a třeba mít nějaký děj a ono to místo toho skončilo. Druhá povídka se vyznačovala zajímavější formou (skoro jako by autor zničil rukopis a pak někdo našel kousíčky a jen tak je slátal k sobě), ale také jí byl přenechán menší prostor, takže nezachránila celkový dojem z knihy.
