Bonnet
komentáře u knih
Sladké nic
Jamie McGuire
Celou dobu se mi hlavou honila jediná myšlenka: "Co to hergot je?"
Nejdřív jsem si dovolila domnívat, že půjde o harlekýnku v moderním kabátu, ALE to by osudy všech nemohly být tak tragické, že i přeživší z koncentráku by vypadali jako výherci loterie. (Jo, a nefunguje je to, protože nakupení traumat samovolně nedodá postavě plastičnost, víme?)
Je to dlouhá, nudná, nezáživná četba a ten konec byl červivou třešničkou na dortu. Jestli na tohle byly potřeba 2 autorky, tak nevím, jak vypadá jejich solo tvorba. Ani nechci vedět, radši teda.
Věčný manžel
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Osoby potí vodku, rudnou, líbají se, pitvoří, umoří děvčátko, podvedou a jsou podvedeny... Jestli on to nenapsal Rus?
Michelup a motocykl
Karel Poláček
Je rok 2018 a já jsem právě dočetla příručku o přemýšlení malých lidí, už zapadnu všude, díky, Karle!
Mokrá ryba
Volker Kutscher
Jedno velký jawohl! Čtivé, příběh nepokulhává, doba vyvstává před očima, nejsou tam trapné úseky popisující milostné pletky.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Autor se asi nemohl rozhodnout, o čem bude hlavní dějová linka - jestli o boji zaměstnance a zlé mašiny, a nebo o duševních nížinách toho toho zaměstnance. Tak obému věnoval odhadem půl knihy, přičemž na sebe ty půlky nenavazovaly, a ještě z knhy udělal novelku plnou prázdných stránek. Občas vyšvihl zajímavou myšlenku, tak za to má hoch jednu hvězdičku. (Tu druhou má za to, že mě dlouho nezdržoval.)
Otec Goriot
Honoré de Balzac
Jedno z mála francouzských děl spadajících pod realismus, které nemá tisíc stránek a zároveň nezachází do nepříjemně syrových detailů. Což jednoho krapet zaskočí - jen co přelouskal úvod a začíná se orientovat v postavách, příběh končí. Tak nevím.
Okvětní plátky a další nepříjemné povídky
Guadalupe Nettel
Asi tři povídky se mě vážně dotkly (o opravdové samotě, muži-kaktusu a špehující ženy). Zbytek povídek působil, jako by si autorka vybrala téma na hraně odpudivosti natruc a... nic. Třeba ještě něco napíše.
Doplavat domů
Deborah Levy
Kdyby byla celá kniha psaná stylem poslední kapitoly, tak bych autorku označila za mistryni řemesla. Ale kdepak, její styl se vyznačuje rádoby uměleckými náčrtky a strohostí, ale dle mého to tak akorát nešikovně zakrývá fakt, že Deborah nebyla s to napsat něco hlubšího.
Můj život
Anton Pavlovič Čechov
Trošku jiný Čechov s lehkým komunistickým (socialistickým) podtónem.
Žij jako všichni
Anatolij Marčenko
Povinně dát přečíst všem, kterým se zdá, že za komunistů byla tráva zelenější a oblaka modřejší.
Pod jednou střechou
Nora Adamjan (p)
O současnější ruské literatuře se moc nemluví, všichni tušíme proč. Je to ale škoda, protože kromě jmen jako Tolstoj, Puškin a Dostojevskij, toho obyvatelé Matičky Rusi spatlali mnohem více. A to, co se v povídkách děje, to nikdo jiný než Rus tak intenzivně nenapíše.
Letní lži
Bernhard Schlink
Schopnost napsat vše a zároveň zanechat příběh otevřený vyžaduje určitou virtuozitu. Famózní počtení pro mě hlavně poslední povídka.
Tichá dohoda
Elia Kazan
Zajímavý námět, ale klidně bych to zredukovala na takových 200 stránek, takhle se to neuvěřitelně vleklo a kvůli zbytečným pasážím nevnikly stěžejní myšlenky. Čekala jsem víc, něž tuhle navoněnou bídu.
Boží muka
Karel Čapek
Má člověk za potřebí psát komentář? Trochu temnější skvost a pro spoustu lidí nezvykle komplikovaný Čapek.
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
Thomas Mann
Milé, rozdováděné, ale to by to nebyl Mann, kdyby ke konci taškařice neustoupily předlouhým (a občas pekelně nudným) polemikám o vývoji člověka. Holt je znát časová prodleva mezi jednotlivými částmi. Ale i přesto (!!!) kniha Mannovi upevnila jedno z prvních míst v mém osobním seznamu oblíbených spisovatelů.
Cizinec
Albert Camus
„Lhát neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to říkat hlavně víc než to, co je pravda.“ Útlé, neplné a pro mne dech beroucí a pod kůži zalézající. Bohužel se domnívám, že ke strohé literatuře je potřeba velmi dobrá poznámka někoho, kdo čtenáři poodkryje oponu ukrývající hlubší smysl sto stran textu.
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Dílko je to rozsáhlé, přeplněné tématy a otázkami stále aktuálními a skrz naskrz ruské. Občas se ten ruský oder vyznačoval takovou intenzitou, že šla až hlava kolem a musela jsem vyloučit četbu v MHD, aby mi nic neuniklo. A taky si občas odpočinout u jiné knihy, protože se tenhle Dostojevský nevyplatí číst na čas. (Ale za to už nikdy nevyvane!)
Ladič
Anna Vovsová
To mi hlava nebere, proč to má tak nízké hodnocení. Čte se to samo a příběh nijak netrpí strohostí, která je asi pro autorku přirozenější, ba naopak.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Po přečtení Haškova díla mám novou kategorii na posuzování lidí kolem tzv. jaký názor na tohle geniální dílko (a geniálního autora) mají. A taky bych chtěla pozdravit mé učitelky ze základní školy (pokud neumřely, čarodějnice jedny), že mě svýma kecama o Haškovi alkoholikovi od četby odradily a já si to mohla vychutnat v zralejším věku.