bookbug_cz komentáře u knih
Na Holku přes palubu jsem se těšila, neboť sklízela neskutečně kladné recenze. Říkala jsem si, že zrovna teď potřebuji nějaké milé, odpočinkové čtení s kapkou humoru. Bohužel jsem asi potřebovala něco víc.
Piper Bellingerová je osmadvacetiletá zhýčkaná dívka, která se jen baví na party, až nadměrně pije a nakupuje si značkové a předražené věci. V jednu chvíli ale udělá průser obřích rozměrů a její otčím ji pošle na venkov, aby se postarala o odkaz jejího biologického otce, který zemřel již před dávnými lety jako rybář na moři. Na její cestě k „převýchově“ ji doprovází i sestra Hannah, možná trochu menší dámička, pořád ale taky pěkně rozmazlená. Holky žijí v jiném světě, a tak je venkov a jeho „jednoduchost“ poměrně dost negativně překvapí. Život jim udeří takovou facku, že se v tom plácají jako ryby na suchu. A že těch ryb tady všude kolem je!
Potkávají spoustu lidí, od štamgastů, pracovníků na lodích, babičku Opal až po sexy bručouna Brendana, který měl knize dodat potřebný šmrnc! Těšila jsem se na spoustu sarkasmu, nepříjemností, vtipných a humorných scén a především na postupné poznávání Pipeřiny pravé povahy. Ale to bohužel nepřišlo. Piper si prakticky od prvního okamžiku všechny získala, i přesto, že se chovala fakt na facku a Brendan? Ten o ní mluvil v „rajcovných“ větách po pár kapitolách, i když dle mého neuměla nic nabídnout. To se vážně všichni chlapi zblázní do hezké fasády a zbytek jim je jedno? Sexu a intimních scén tam bylo dost, i když docela zvláštně popsaných. Některé výrazy bych od postavy jako je Brendan nečekala. Ale možná to pokazil překlad? Nečetla jsem originál, tak nemůžu posoudit.
Celkově hodnotím jako průměr, ale věřím, že všechny ty nadšené reakce mají své opodstatnění.
Životní výzva je něco, co člověka může dokopat k vysněnému cíli. Tahle výzva (dobrá challenge) mě měla především pobavit. Protože, kdo mě zná, tak ví, že na ty eroťárny moc nejsem. Jenže život mi nadělil instagram a na instagramu pár dost šílených lidí.
Pěšeč svou anotací zprvu dost vyděsil. Mladá nezkušená dívka, která pro záchranu svého rodinného domu podstoupí nechutnou dražbu vlastního těla. Ten, kdo si ji koupí, ji bude vlastnit celých neuvěřitelných 30 dnů.
Vážení – tohle není realita a já to moc dobře vím. Ve skutečném světě bych tohle nikdy nechtěla zažít a už vůbec bych se nezamilovala do někoho, kdo by byl něčeho tak nechutného schopen.
Jenže kniha není reálný život a představy jsou mnohdy dost nereálné, tak proč si tu četbu náležitě neužít?
Kniha je tenoučká, slupnete ji jak malinu. Hlavní hrdinka Avery je prakticky ještě dítě, které je zvyklé, že se o ní vždy někdo postará. Krutost života prakticky ještě nezažila, o to víc chápu některé věci, které udělala. Gabriel je prostě bad boy jak vyšitý. Chcete ho – na chvíli. Věříte, že je uvnitř dobrý člověk a můžete ho změnit. Jestli to ale dokážete? Konec pohádky vám nesdělím, ale určitě neuděláte chybu, když si knihu přečtete. Protože i já se bavila. A moc!
Shari Lapenu jsem jako autorku vždy respektovala a obdivovala. Její styl psaní mi sedl. Jednoduchost, čtivost, tajemnost. To vše mě na tom baví asi ze všeho nejvíc. Nicméně – Nepříliš šťastná rodina nebude na mém top listu tento rok. A rozhodně to nebude její nejlepší kniha.
Opět se zde setkáváme s rodinnou, která má tajemství, za která by nejeden z nich vraždil. Velmi bohatá manželská dvojice z Brecken Hill je nalezena mrtvá ve svém přepychovém sídle. Oba jsou brutálně zavražděni a jediné, co je v ten okamžik jisté, je to, že po sobě zanechali dědice. A hned několik. Je až zarážející, že všem vyvstane v mysli stejná otázka: „Kolik asi tak budu dědit?“
Vztahy mezi sourozenci a jejich vztah k rodičům nejsou růžové. Vyrůstali ve světě bohatých a mocných a přesto jsou v životě sami. Fred a Sheila Mertonovi byli hrozní rodiče plní zlosti a krutosti, v případě Sheily dominovala spíše lhostejnost a slabost postavit se svému muži. Odstartuje vyšetřování a dvojice detektivů se ponořuje stále hlouběji do vztahů celé rodiny i jejich známých. Neděje se tam nic převratného, celá kniha je založena na pozvolném odkrývání tajemství postav, jejich činů a jednání v různých životních situacích. Trochu té psychologie, jak jsme u Shari zvyklí.
Bohužel za mě průměrná kniha, která nepřekvapí ani neurazí. Pořád si stojím za tím, že její nejlepší knihou je Nevítaný host.
Formování člověka je hrozně těžká věc a z velké části začíná už v útlém dětství, kdy dítě přebírá vzory ze svého domova – od rodičů, z prostředí ve kterém vyrůstá. A tady v této knize je to jasně ukázáno právě na Molly, která svoje dětství prožila v náhradních rodinách, matka jí zemřela a otec si za svůj domov vybral vězeňské zařízení.
Molly je divoženka. Neskutečná střela bez životních cílů, která svůj život spíš přežívá, než aby ho sama žila. Přežívá v jednom bytě se svým prvním klukem, se kterým ji pojí už jen přátelství. S Robsonem se potkala v dětském domově, takže ji s ním pojí i pocit, jak život nehraje fér. Tahle holka nemá klidnou noc a krade auta.
Jednou v noci v baru potkává Viktora Tuliho a postupně se s ním sblíží tak, jak by to nikdy nečekala. Zamilovanost střídá vztek a vztek střídá zamilovanost. Viktor je majitelem velké firmy, jeho život má řád, je plný životních cílů a na Molly má vzpomínky z dětství. Dívka ho učaruje, její divokost se mu překvapivě líbí, ale na druhou stranu mu je líto, jak se svým životem hazarduje. Jejich vzájemný vztah je jako na horské dráze, spíš tedy ze strany Molly hodně vášnivý, s tím, že se do jejich životů vkrádá i jakési tajemství z minulosti.
Musím uznat, že kniha je velmi čtivá. Tak nějak jsem si zvykla na to, že polské autorky mají svůj specifický styl psaní, je občas dost hrubý a hovorový jazyk je prakticky v každém odstavci. Tady v tomto jsem se necítila úplně komfortně, asi bych tu četnost hovorových slov oželela.
Nicméně příběh Molly je atraktivní v tom, že je ze života. Možná si ani neuvědomujeme, kolik takových zbloudilých duší kolem nás žije, jak se plácají ve velkém světě plném příležitostí, které neumí pořádně využít. Jestli to Molly nakonec zvládne otočit tím lepším směrem, to už musíte zjistit sami. Každopádně zde zažijete ty správné emoce.
Vidíte tu krásnou obálku? Pokud jste si mysleli, že se koukáte na nádherné umělecké vyobrazení prasklin, jste na omylu! Mapa Berlína zasazena do barevně sladěné obálky zaujme na první pohled a už jen kvůli ní by si člověk měl knížku pořídit. Ano – jsem v tomhle povrchní a dost často nakupuju knížky jen díky obálce, aniž bych četla anotaci.
U BreakAway očekáváte romantiku. Anabelle Stehl je opět německá autorka, což v tomhle případě je možná trošku na škodu, protože očekávání jsou až příliš velká. Máme tady zlomenou hlavní hrdinku Liu, které se obrátí život naruby díky jedné noci a ona tak utíká před tím, co následuje. Ocitá se v Berlíně a nemá žádný plán. Touží se jen znovu nadechnout a vyléčit roztříštěnou duši. Nicméně už v den příjezdu jí osud do cesty přivede přátelského Noaha, který sám řeší nešťastné rodinné problémy a stejně jako Lia potřebuje i on trochu toho úniku z reality. Příběh se rozjíždí opravdu velmi pozvolna. Jsme svědky dívčina zbrklého odjezdu z univerzity, hledání ubytování v Berlíně, toku jejich myšlenek, které se neustále vracejí k oné noci. Jelikož toto její tajemství neznáme, možná nám právě tyto myšlenky budou připadat občas i zbytečné. Natahování příběhu mě trochu zklamalo a zhruba do poloviny knihy jsem upřímně nechápala, o čem ta kniha vlastně je. Tajemství má i Noah. Respektive – problémy, které řeší v rodině, jsou v jeho očích určitě vážné, ale z mého pohledu tam chybělo nějaké větší rozuzlení, nějaké to wow, nebo alespoň rozvinutí celé záležitosti.
Každopádně, když se kniha přehoupla do druhé poloviny, začalo mě to neskutečně bavit. Děj měl větší spát, neustále se něco řešilo (ale už konkrétní věci), líp jsem se dokázala vžít do hlavních i vedlejších postav. Opět mě baví, jak vás autoři vlastně donutí milovat i ty vedlejší postavy, aby si připravili půdu pro další knižní pokračování.
Co se mi ale líbilo moc, byla chemie mezi hlavními hrdiny, která zde byla opravdu skvěle napsaná, a její vývoj mě neustále udržoval v příjemném napětí.
Kate Stewart je autorkou erotické série Havraní bratrstvo, takže když vyšla takhle young adultovka, dost mě to překvapilo. Ale nakonec? No pecka! Dlouho jsem se u knihy tak dobře nezasmála.
Sledujeme zde příběh dvou mladých lidí, kteří jsou naprosto odlišní, ale nakonec je tato odlišnost přitáhne a nepustí. Knížka je psána ze dvou pohledů, kluka Thea a dívky Laney, kteří se v jednu chvíli potkají na párty a začnou si povídat. Není to nucená přetvářka, ale skvělé plynutí slov plné upřímnosti a vtipu – zkrátka to, co zažijete jen se svým nejlepším přítelem. A tak se z těchto dvou, na první pohled nesourodých lidí, stávají přátelé.
Theo je mladík, který celé tři roky čekal, až bude jeho přítelkyně „připravená“ na sex, až tedy do doby, kdy se vytoužené akce chopila s jiným klukem. Laney je pak dívka, která se snadno zamiluje a ještě rychleji odmiluje. Kluků má nespočet, ale k žádnému necítí nic hlubšího. Oba mají své problémy a řeší rodinné vztahy, které jsou smutné i radostné zároveň. Laney žije jen s matkou, ale o to víc je jejich vztah intenzivnější. Theo zase vyrůstal v dívčím kolektivu a o svých sestrách mluví s šokujícím výrazem ve tváři. Není to typický fešný a oblíbený fotbalista z univerzitního týmu, holky se na něj nelepí jak mouchy, a to ho často trápí. Ano – pocit méněcennosti a vlastní nedokonalosti je častým problémem mladých lidí, nejen Thea a Laney.
Celá knížka je napsaná naprosto skvělým stylem! Lehce a svěže s mladými hrdiny procházíte veškerými strastmi a radostmi, jste svědky často komických až absurdních situací. Vážně – nasmála jsem se a bylo to skvělé. Tak nějak opravdové.
(SPOILER) POZOR - MALÝ SPOILER :)
...
Muž, který sám sobě slíbil, že jestli přežije všechny ty hrůzy a krutosti války, bude se každý den usmívat. Eddie se narodil jako Němec. Abraham Salomon Jakubowicz – jak se Eddie jmenoval celým jménem, se narodil roku 1920 v Lipsku v Německu. Když přišla válka – asi ta nejtěžší zkouška lidského charakteru, jaká může existovat, Eddie nemohl studovat, s čímž se jeho otec nemohl smířit, a tak mu vytvořil falešnou identitu. A tak jako Walter Schleif vystudoval strojírenství, které mu v dalších letech několikrát zachránilo život.
Po osudné noci 9. listopadu 1938, zvané jako Křišťálová noc, se Eddie dostává do Buchenwaldu. Eddie ztratil své jméno, už byl jen číslo 172338 a začala hra o přežití. Díky svému vzdělání dostával práci na různých místech, které mu umožňovaly přežít další den o něco víc. Kromě jiného byl odvelen např. do továrny IG Farben, která dodávala smrtící plyn Cyklon B, také byl předákem v dílně, která se starala o údržbu vysokotlakového potrubí, které pohánělo všechny možné stroje na výrobu vybavení pro německou armádu. V čase utrpení ale nachází nejen Helmuta Hoera, svého známého z kolejí, ale také svou sestru Henni.
Za války ztratil rodinu, své přátelé, ale nikdy neztratil sám sebe. Věřil, že jednou bude líp a to ho pohánělo kupředu. Válku přežil a snažil se dál žít tak, aby se za sebe nemusel stydět ani on, ani jeho mrtvý otec. Jeho život plynul dál, potkal milovanou ženu Flore, zplodil dvě krásné děti, která mu časem přinesla vnoučata, pracoval a později i vyprávěl svůj příběh v Židovském muzeu v Sydney. Ve svých 90 letech odešel do důchodu. Na válku nikdy nezapomněl a svou knihou doufá, že na ni nezapomene ani svět, až na Zemi nebude ani jeden z přeživších.
Young adult fantasy obecně má svůj typický styl psaní. Čte se lehce a člověk nemá moc zavařený mozek ze všech těch popisných pasáží. Ranhojička tato očekávání splnila, ale co musím vyzdvihnout – je téma a prostředí, do kterého byl děj zasazen.
Vězení Zalindov, kde pracuje v nelidských podmínkách tisíce vězňů, mě při čtení anotace nijak zvlášť nenadchlo. Ale jak se příběh rozjel a já se dostávala blíž a blíž do tajů Zalindova, pochopila jsem, že se mi to nakonec líbit bude. A moc!
Sledujeme zde mladou Kivu, která pracuje jako Ranhojička a ošetřuje zraněné a nemocné vězně. Denně se musí potýkat nejen s nemocemi, ale i lidskou hloupostí, smrtí, zlobou a násilím. Kiva ale bojuje a pečuje o všechny bez výjimky – ať už o dobrého nebo zlého vězně či dozorce. Dívka se do Zalindova dostala téměř před deseti lety společně s otcem, který byl zatčen na základě podezření, že se paktuje s tzv. Rebely - organizací snažící se svrhnout úřadující královskou rodinu. A právě v momentě, kdy do Zalindova dovezou těžce zraněnou královnu rebelů, bojuje i za její život. Díky spontánnímu rozhodnutí na sebe bere její trest a je nucena podstoupit zkoušky utrpením, které jsou určené pro ty nejnebezpečnější zločince. Pokud je ale přežije, bude svobodná.
A tak v knize sledujeme její odhodlanost zkouškami projít bez ztráty na životě, upevňující přátelství s dozorkyní a malým chlapcem, a také rozvíjející lásku k Jarenovi, vězni, který je až posedlý myšlenkou přežít Zalindov a začít žít normální život ve svobodné Zemi, což zahrnuje i potlačení Rebelů.
Možná trochu SPOILER: Kontrast mezi realistickým vězením a jemností a laskavosti mladé dívky mě hodně bavil. Příběh se ubíral celkem jasným směrem, ale pak přišel konec a já se nasrala. Na Kivu! Prostě takové konce úplně nesnáším – kdy všechno, v co jsem doufala, se rozpadne. Já vím, že ta kniha má pokračování a nejspíš se to všechno zase dá do pořádku, ale i tak mi Jarena bylo hodně líto a já jen doufám, že ta dívčina laskavost, jemnost a odvaha bít se pro dobrou věc, nebyla jen jedna velká lež.
Každý knihomol sní o čarovném knihkupectví. Hledáme zkrátka místo, kde se budeme cítit dobře, kde budeme trávit volný čas obklopeni stovkami knih a možná v něm nalezneme i nějakou tu dávku inspirace.
Agnes Martíová takovým knihomolem není. Vystudovaná archeoložka se vydává z rodné Barcelony do Londýna s jediným cílem – najít si práci v jednom z britských archeologických muzeí. To se jí ale daří velmi těžko, a tak nakonec přijímá nečekanou nabídku práce pomocnice v knihkupectví Moonlight Books pana Livingstona. Edward Livingstone je morous, ale v jádru velký dobrák. Jeho obchod je oázou klidu a nevyřčených přání. Prakticky každý den v něm tráví volný čas po škole malý Oliver, jehož matka právnička na něj nemá čas, u modré lampičky sedí spisovatel píšící svůj záhadný román a stálou zákaznicí je zde starší dáma, paní Dresdenová, která si velmi ochotně chodí pro zásoby různorodého čtení. Jednoho dne ale z obchodu zmizí deník Edwardova předka a dívka má strach, že podezření padne na ni. Edwardova přítelkyně Sioban ihned zavolá synovy své přítelkyně, který pracuje u policie, aby se vzácný deník vrátil zpět tam, kam patří. John Lockwood vpadne do knihkupectví jako velká voda. Svým příchodem zprvu vyděsí hned několik lidí včetně knihkupcova účetního. A do Agnes se zamiluje na první pohled.
Skvělá a slibná anotace však předčila celý další směr této knihy. Prakticky všechno zajímavé ihned vyzradila. V knížce se dále dozvídáme spoustu informací z historie, které mě ale místy nudily a občas je dokonce i přeskakovala. Květnatý styl psaní mě dost překvapil. Četlo se mi to těžce a i přesto, že má knížka pouhých 244 stran, dost mi trvalo ji přelouskat. Žádné zvraty tu nenajdete, kniha pluje svým jednoduchým tempem, takže já osobně dát plných pět hvězd nemůžu, ale třeba někoho z vás potěší víc.
Za války se lidská duše nořila do propadliště plné smutku a bolesti. Činy ztrácely svou lidskost, mnohdy oproštěné od morálních vlastností. Válka je vždy temným obdobím v historii, takže žádné čtivo pojednávající o ní nepatří k oddechovým žánrům. Přesto mohu říct, že v této knize se autorce podařilo popsat tuto těžkou dobu velmi zajímavým a lehkým stylem, až mě to samotnou překvapilo. Ano – je to kniha o jedné rodině žijící v Praze, které se válka nevyhne a obrátí jejich všední a celkově nudný život vzhůru nohama.
Sledujeme zde dvě časové linie – tu současnou, kdy Kamila nalezne u své babičky fotografii a zjišťuje tak, že její babička měla sestru, identické dvojče. Po pár stránkách se přesouváme do minulosti, kterou dáma své vnučce vypráví s patřičnou dávkou emocí. Příběh mladé Soni, bezstarostné a prostořeké dívky, je nabitý událostmi. Dívka pracuje v nemocnici jako sestra a stará se o nemocné, přitom se snaží pomáhat v domácnosti s péčí o senilního dědečka a melancholickou babičku. Ze všech sil se snaží, aby se válka dotkla její rodiny co nejméně. Jenže atmosféra ve společnosti není dobrá. Její otec, vysokoškolský profesor, přijde o práci a prakticky i majetek, její matka, která nebyla zvyklá za svůj život pracovat, se musela vzchopit a jít vydělávat potřebné peníze. Všechno se line zvláštním směrem a s tím i láska, kterou Soňa za svůj příběh prožívá nejméně dvakrát. Jedna z nich zabalená i do německé uniformy. A obrázek německých vojáků z trochu jiného, něžnějšího pohledu, mi na celém příběhu přišel nejzajímavější.
Nechci vám tu prozrazovat z děje, protože si myslím, že byste přišli o pár krásných i smutných okamžiků. Knížka je napsána lehce, svěže a se vší grácií, která k takovému tématu patří. Já ji přečetla za jednu neděli – jak to šlo samo.
Tracy Deonn: Mýtonoši
Kdo by nemiloval zmodernizovanou verzi artušovských legend, ze kterých nám utkvěly především postavy krále Artuše, sira Lancelota, krásné Ginevry nebo čaroděje Merlina?
V této young adult fantasy se setkáváme teprve s šestnáctiletou Bree, která po smrti své matky zažívá neskutečnou bolest vlastní duše. Rozhodne se odjet na Severokarolinskou univerzitu, kde studovala před nějakou dobou i její matka a tajně doufá, že se jí podaří objevit jakýkoliv její odkaz. Hned v prvních dnech ale přijde na to, že matčina autonehoda nemusela být jen bezvýznamná nehoda, ale něco víc. Čirou náhodou objeví nejen praktikující tajný spolek mýtonošů, ale i vlastní magické schopnosti, díky kterým dokáže vidět a cítit věci, které jen tak někdo nevnímá. Nebyla by to Bree, kdyby se nerozhodla, že pravdu o smrti své matky zjistí stůj co stůj, i kdyby na tom závisel i její mladý život. Spolek mýtonošů je totiž mnohem víc než jen obyčejný univerzitní spolek, ve kterém se pořádají bujaré večírky. Je silně vázán na staré artušovské legendy, na samotné rytíře kulatého stolu. Bree se tak dostává do společnosti bohatých a někdy dost sebestředných potomků těchto rytířů nebo s mýtonoši, kteří bojují s pekelnými psy či liškami z jiných světů a snaží se chránit nevinné lidské duše před bolestí a věčným utrpením.
Pod záminkou touhy dostat se do spolku jako páže Artušova dědice se stává nebezpečnou sloučeninou výbušné katastrofy, která se na spolek a celé lidstvo řítí. Dívka se sbližuje prakticky na první pohled s pohledným dědicem Nickem, zamilovává se a doufá, že má po svém boku nejen dobrého spojence. Tahle prvoplánová láska, která nemá žádný vývoj Nicka jako postavy, mi zde moc neseděla a vlastně jsem jen přetáčela oči v sloup, když na scénu přišli právě oni dva. Nick byl kladný hrdina, hodný. Ale to je asi tak vše – žádný vývoj, který by z něj udělal to pravé „ach“. Na straně druhé tu byl Selwyn Kane – temný, krásný, protivný a sarkastický králomág s neobyčejnými schopnostmi zaručující bezpečnost všech v tomto nebezpečném světě. A tak trochu nepochopený, stejně jako Bree.
Autorka svůj debut napsala na jedničku. Styl psaní mi sedl, bylo to čtivé, žádná výraznější hluchá místa. Téma rasismu tu bylo v mírnější formě, než jsem očekávala, nic nepřeháněla, i když jsem z některých trapných rasistických hlášek některých postav doslova rostla a Bree jsem svým způsobem litovala, občas mě zarazil výrok jejího otce – „ať si najde někoho z vlastních řad, že jen oni ji porozumí…
Na závěr jen – jděte do toho. Ano, má přes 600 stran, ale to je jen číslo. Dobrá kniha tkví v úplně něčem jiném.
(SPOILER) Robert Bryndza vytvořil novou sérii thrillerů s hlavní hrdinkou Kate Marshallovou, bývalou policistkou, současnou soukromou vyšetřovatelkou a nově i majitelkou karavanového kempu. Propast smrti je již třetím dílem této série a já musím znovu uznat, že povedeným.
Na začátku příběhu stojí zmizení novinářky Joanny Duncanové, která pár měsíců před svým záhadným zmizením odhalila velký politický skandál. Po téměř dvanácti letech si její matka objedná Kate a jejího kolegu Tristana jako soukromé detektivy, aby konečně zjistili pravdu a pomohli jí tak uzavřít nejtěžší kapitolu svého života.
Kate známe jako kladnou hrdinku, která si toho v životě vytrpěla až příliš. Při svém působení u policie odhalila totožnost dlouho hledaného sériového vraha, avšak netušila, že ho má ve své blízkosti. Detektiv šéfinspektor Peter Conway, Katin šéf a milenec, znásilňoval a vraždil v oblasti Londýna, dokud ho sama Kate neusvědčila. Z jejich krátkého a nepříliš romantického vztahu vzešel syn Jake, kterého si do péče vzali Katiny rodiče, neboť ona svůj žal a smutek utápěla v alkoholu. Nyní začíná znovu a snaží se abstinovat a obnovit svůj vztah se synem.
Propast smrti je thriller, kde převládají detektivní prvky. Vyšetřování, jeho metody a postupy, jsou tu znát na každém kroku.
Nudit se nebudete, Bryndzův styl psaní je neskutečně čtivý, stránky vám budou plynout ohromující rychlostí. Ale nečekejte šokující zvraty, není jich tu tolik a ne v takové míře. Jedná se o thriller o dost klidnější než třeba u Sagera nebo Regan. Každopádně zápletky – ty má Bryndza vystavěné na světové úrovni.
Sáhla jsem po kattovce jako po jistotě. Možná jsem měla velká očekávání, těžko říct, ale bohužel musím po přečtení knihy přiznat, že jsem poprvé v životě u tohoto nakladatelství zklamaná.
Anotace toho moc neodkrývala, takže jsem čekala klasicky mistrovsky vystavěný psycho thriller. To tak úplně nezapadalo. Zprvu jsem se vůbec nemohla začíst. Jakože vůbec! A to se mi nestává skoro nikdy, většinou mám na výběr knihy dobrou ruku. Na začátku celého příběhu je unesena mladá devětadvacetiletá Jessica, která mi prakticky od první stránky lezla příšerně na nervy. Už to, že nasedla do auta k cizímu člověku a nechala se odvézt mimo bezpečí civilizace, mi přišlo docela šáhlé na dospělou ženu. Ale dobře – má kniha vzbudit emoce – tak se to dá pochopit. Jenže ona s tímhle prapodivným chováním pokračovala dál a dál. Chování v bytě únosce, její tok myšlenek, snaha se ze situace nějak dostat? Dalším zvláštním případem je její přítel Travis, takže i tady jsem jen těžko chápala jejich vzájemný vztah. Podivné chování jsem čekala od únosce, takže ten jediný mi prakticky přišel zcela normální. O tom, že Jessica asi nebude úplně kladná hrdinka, pak svědčily i výpovědi nejen jejich kolegů z práce, ale i vlastní rodiny. Všichni ji prakticky označovali za divnotvora, za někoho až příliš uzavřeného a nespolečenského.
Co mi u knihy chybělo, byly neočekávané zvraty. Něco, co ukončí kapitolu a donutí vás otočit stránku na kapitolu další. Nějako to wow. Bohužel, tady text nějak sám plynul, ale docela těžkopádně, takže jsem knihu v poklidu odkládala. Nedá se říct, že to byla kastrofa, to zase ne. Byla tam fajn pointa i závěr. Ale od Katta znám prostě lepší kousky.
Plánujete perfektní svatbu? Aby vypadala luxusně a jedinečně? Jules po takové toužila. Ale na můj vkus se její volba zdála být poněkud udivující. Odlehlý ostrov u irského pobřeží v sobě skrývá jedinečnou atmosféru – to ano. Ale co se týče svatby, tak tady už disponuje s tolika věcmi, co se dají zvrtnout, že to má do dokonalé svatby rozhodně daleko. Přeprava hostů lodí? Vichřice a bouřky? Rašeniliště? Ta představa je děsivá, ne romantická. Každopádně to tak Jules chtěla, sezvala na ostrov kolem 150 hostů včetně své matky a psychicky labilní sestry a zprvu šlo všechno docela dobře.
Kniha je psána z pohledů několika postav a my sledujeme jejích soudy skrze skrývanou bolest. Každá postava má rozhodně co říct. Každá si s sebou nese tajemství, které ji ovlivnilo v tom, co pak následně udělala nebo jak jednala s ostatními, a to mi přišlo naprosto skvěle zpracované. Nepadaly tam hlavy, jak by se možná mohlo zdát z anotace a přirovnání k Deseti malým černouškům od Agathy Christie. Jules je rozhodně úspěšná žena – je krásná, ambiciózní, má za snoubence slavného televizního moderátora Willa. A přesto se necítí šťastná. Její občasné výbuchy vzteku, vnitřní pocity závisti a nespravedlnosti, si nese z dětství se sebestřednou a nespolehlivou matkou. Will, taktéž úspěšný absolvent soukromé střední školy, možná na první pohled vypadá jako dokonalá partie, ale po pár stránkách pocítíte, že tomu tak úplně není. Máme tu hodně dalších postav, které do děje výrazně přispívají – Charlie a jeho žena Hannah (ta, která Jules nemůže vystát), Johnno (ženichův svědek se zpackaným životem), Aoife (organizátorka svatby s tajemným výrazem ve tváři) a neposlední řadě Olivia, družička a sestra nevěsty, která se cítí jako nezvaný host. A přitom mi ze všech postav byla asi nejvíc sympatická.
Lucy Foley nám tu naservírovala pěknou dávku psychologických rozborů, napětí, magického tajemna děsivého ostrova a hlavně skvěle vypracovanou zápletku. Na konci na mě čekalo zcela logické vysvětlení a přesně ten konec, jaký si u takových thrillerů přeju (ale ne vždy ho dostávám).
Kdo by neznal Monu? Německou autorku s pořádnou dávkou lásky, dramat a citových karambolů?
Druhý díl série Maxton Hall s mladými hrdiny z elitní střední školy je opět plný emocí. Máme zde na jedné straně Ruby – puntičkářskou, záhadnou holku uzavřenou do sebe. Dívka se snaží veškerý svůj život obětovat studiu, které je důležitým krokem k cestě za vysněným Oxfordem. Ruby pochází z chudších poměrů, než jsou zpravidla její spolužáci na střední škole, a o to víc stoupá její snaha o studijní dokonalost. Na straně druhé je tady James. Bohatý kluk z privilegované rodiny, která vybudovala oděvní impérium. Kluk s otcem, kterého opravdu nechcete – chladným, krutým a vypočítavým. Osud je spojil – jak už to tak u romantických knížek bývá – a jsou nuceni spolu spolupracovat v organizačním výboru střední školy. Kdo už Monu trochu zná, ten ví, že její styl psaní je lehký a zábavný, každá stránka se otáčí rychlostí blesku, kapitoly jsou lehké, krátké a úderné. Já už to tak u Mony mám, že jsou mi bližší postavy vedlejší, a tady tomu nebylo jinak. Osudy Ruby a Jamese byly svým způsobem upozaděny do pozadí, alespoň tedy konkrétně v tomto druhém díle. Na můj vkus tam prakticky polovinu knížky jen „vzdychali“ a přemýšleli nad tím, jak si vzájemně ubližují. Žádná velká akce, žádné extra zvraty. Tedy až na posledních pár stránek…A pak tu máme Lýdii a Ember. Lýdie – sestra našeho okouzlujícího Jamese – dívka, která se zamiluje do svého profesora a otěhotní. Její osud mi rval srdce a toužila jsem o ní vědět víc. A Ember? Dobře praštěná, zábavná a nesmírně talentovaná sestra Ruby, které se ale pozornosti v knize moc nedostalo. A to je škoda!
Takhle – Mona prostě umí psát. To už asi víme úplně všichni. Ale tak nějak jsem měla pocit, že se opravdu jedná o nějaký výplňkový díl a z celé knihy jsem si neodnesla žádný extra zážitek. Ale konec mě dostal a navnadil na to, co mě čeká ve třetím díle. A to už se mi bude líbit o dost víc.
(SPOILER) Young adult thriller, na který jsem se dost těšila, i když už jsem na young adult dle tabulek stará. Kniha se ale dost hojně přirovnávala ke konceptu Deseti malých černoušků od Agathy Christie, kterou já osobně miluju. Samozřejmě jsem nečekala takové kvalitní zpracování, ale zvědavost zvítězila.
Všichni s osobní pozvánkou na toto místo. Jaká tajemství asi skrývají? A jakou roli tu hraje mrtvá Rachel, kterou Ava viděla na mole? Byla to jen halucinace? A kam při začínající bouřce zmizela kamarádka Jolie s Livií?
Soft horor s prvky mystična – takhle bych asi knihu zařadila. Nesourodá skupinka deseti mladých lidí – bohatých a chudých, oblíbených i outsiderů, agresorů i trpitelů – uvězněných na místě opuštěného zábavného parku. Jeden druhého vraždí, aby udrželi svá tajemství pod povrchem. Ovládají je hlasy v hlavě, zahrává si s nimi nadpřirozená bytost ukrytá v zrcadlech, která se živí pocitem viny. Spojují si ji s legendou „Šeptajícího“, který jim během jejich návštěvy syčí do hlavy jedovatá slova, mimo jiné záhadnou formulku: ,,Potřebuje jenom jediného“, jde jim to občas z pusy a sami o tom ani neví.
Potřebujeme jednoho jediného, aby se zhmotnil a mohl páchat zlo. Bylo to čtivé, napínavé, pořád nějaké zvraty…
Jeden po druhém odpadávají, v tajném tunelu naleznou kostru mrtvého muže, kterého očividně někdo zavraždil, o kterém se domnívají, že je původní vlastník mola Bald, který záhadným způsobem při požáru lunaparku zmizel. Způsoby úmrtí jednotlivých členů byly zajímavé, jednání překvapivé. Každopádně já celou dobu čekala na nějaké logické vysvětlení. Nečekala jsem takové rozuzlení, i když bylo bravurně promyšleno. Zkrátka mi tam na konci něco chybí.
Romantické útěky jsou vždy dobrou volbou, pokud máte čtecí krizi, necítíte se dobře, máte depku. Jemné, lehké čtivo vám vykouzlí nejeden úsměv na tváři a pohladí na duši. Julie Caplin to zkrátka umí. Nenucené vyprávění dostane každého čtenáře romantických příběhů. Tentokrát nás autorka vezme na výlet k zasněženým vrcholkům švýcarských Alp, kde kmotra hlavní hrdiny Miny provozuje malebný rodinný penzion. Mina utíká z Anglie po nepříjemném
a trapném rozchodu se svým přítelem Simonem a doufá, že díky chvílím, které bude mít sama pro sebe, zjistí, kam se chce v životě ubírat a co vlastně od života chce! Je to holka velice impulzivní, dlouho nepřemýšlí nad tím, co udělá, rychleji jedná, než myslí. A to se snaží změnit. Tady jsem si říkala, jestli to není ale špatně. Měnit se jen kvůli tomu, že se nám někdo snaží vtlouct do hlavy, že to, jací jsme, je hrozné? Mina je ale spontánní a energická, takže není žádné překvapení, že už v samotném vlaku do švýcarské vesničky potkává okouzlujícího Luka, se kterým si rozumí hned na první dobrou. Je zábavný, výřečný a jsou oba na tejné vlně. A jelikož je Mina taková, jaká je, před jeho odchodem z vlaku se políbí. Myslí si, že polibek s někým, koho už neuvidí, není nic špatného, ale osud má někdy zvrácený smysl pro humor. Luka později potkává v penzionu své kmotry a tráví spolu dlouhé chvíle. Ať už v penzionu nebo na svahu, na kterém zrovna Mina předvádí zajímavé kreace při běžkování nebo snowboardingu. Jak už jsme u této autorky zvyklí, popisuje detailně nejen prostředí daného místa, ale v tomto případě i celý penzion, jak funguje, jaké jídlo se podává, hodně zabíhá do tajů pečení dortů a jiných kouzelných zákusků. Pro někoho jako já, který sladké nemá příliš rádo, bylo těch popisů trochu moc. A nejen jídla, ale i prostředí. Tentokrát mi přišlo, že ta romantická linka byla mírně upozaděna. Luka jsem si zamilovala, ale mé kritické srdce úplně nevěřila jeho lásce od první minuty, mám radši trochu víc dramat, zvratů, lásku spíše na třetí pohled než na první.
Každopádně jsem při čtení dostala mega chuť na horkou čokoládu a sýry.
Už teď se neskutečně těším na Domek v Irsku, který vyjde příště a hrdinkou bude Minina sestra Hannah.
Robert Bryndza a humoristická kniha? To vážně? Přesně tyto dvě věty mě napadly jako první, když jsem slyšela o nově připravované knize k vydání. A řeknu vám, že tohle přesně jsem potřebovala. Text je psán formou emailů a byla to prakticky první kniha tohoto typu, kterou jsem kdy četla. Hlavní hrdinka této růžové story je čtyřicetiletá žena jménem Coco Pinchardová, které se obrací život vzhůru nohama, když přijde na manželovu nevěru a její zdánlivě harmonický život se dostává do nepříjemného kolotoče. No a všechno, co ji napadne, sází do emailů svým přátelům, zejména Chrisovi a Marice, a to velmi detailně. Humor naleznete prakticky na každé stránce. Některý vás zaručeně shodí ze židle, některým se jen pousmějete. Je to rozhodně změna od toho, co autor v současné době píše. Abyste tomu správně rozuměli, romantickými knihami Robert Bryndza svou kariéru nastartoval. Jedním slovem – Coco je vážně šílená. Je to střela a já se nad její korespondencí opravdu dobře bavila. A to i přesto, že jsem se vlastně nedočkala odpovědí na tyto střelené emaily. Kniha je čtivá, psaná svižně a lehce, nemusíte u ní vůbec přemýšlet – a to je její nesporná výhoda. Přece jen jsou občas v našich životech chvíle, kdy si přejeme se nechat unášet životem v souladu s okolním světem.
Anotace knihy začínala zhruba takto: život Penelope, které všichni říkají Pepe, se v jedné krátké minutě převrátil naruby - v práci ji čekala výpověď, doma zase kopačky od přítele. Ajajaj...Zní to jako začátek asi milionu dalších romantických knih. Nic originálního, ale přesto jsem se do této Provence provoněné knížky s radostí pustila. Znáte to - prožíváte zrovna nějakou bolůstku, a tak sáhnete po knižním titulu, u kterého nemusíte zrovna přemýšlet.
Bohužel děj, průběh i rozuzlení je tady dost předvídatelné. Přesto mě dokázala autorka svým stylem psaní vtáhnout do děje, tak lehké a stylově nenáročné čtení to bylo! Kapitola ubíhala za kapitolou a já měla ani ne za den přečteno. Romanťárna jak vyšitá, co splnila to, co svou obálkou slibovala. Sluncem prozářený příběh Penelope, která se přestěhuje do babiččina penzionu, aby se postarala o jeho hosty, ozdobený špetkou cukru v podobě lákavých tradičních francouzských dezertů a laskomin. Penelope zde uplatňuje nejen svou vášeň pro pekařinu, ale poznává i svět, ve kterém byla dlouhé roky tolik zaslepena. Zjišťuje nejen babiččino dávné tajemství, ale otevírá svou vlastní tajnou skříňku ukrytou v srdci, ve kterém už dlouhá léta vládne jméno jen jediného muže.
Všechny postavy v knize mi byly sympatické, upřímný humor mě čekal i při pasážích s hosty penzionu , kteří měli nakonec v celém příběhu větší roli, než jsem zprvu očekávala.
Pokud jste fanoušky knih Julie Caplin a filmu Dopisy pro Julii - tak tohle je spojení těchto dvou dokonalostí. Tudíž určitě nebudete zklamaní. Přesto strhávám hvězdičky za předvídatelnost děje a ztvárnění romantické linky přes telefonáty a sms zprávy. Tam mi chyběl ten správný feeling face to face.
Anotace této novinky lákala na strhující fantasy, ve kterém knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet. A ono to tak fakt bylo! Když se nad tím zamyslím, žánr fantasy jsem začala číst prakticky až od začátku pandemie. Tak nějak jsem chtěla utéct do jiných světů a dimenzí – zkrátka jsem si potřebovala odpočinout od dramat, thrillerů a psychologických románů.
Kouzla rodu Thornů mě zaujala hlavně svou anotací, která slibovala magii a kouzla v prostředí knihoven, a také svou nádhernou obálkou. A i když to byla trošku bichlička, četla se skoro sama. Naprosto úžasný a lehký sloh autorky ve mně vyvolal pocit odpočinku a relaxace.
Příběh vypráví osud mladé Elisabeth, která žije celý svůj život v jedné z veleknihoven, která uchovává vzácné grimoáry. Jejich životy jsou vzájemně spojeny. Na tyto veleknihovny jsou ale prováděny útoky, sabotáže, při kterých mocné grimoáry uprchnou a mohou být pro životy nevinných tam venku velmi smrtící. Na začátku všech spletitostí se sama Elisabeth dostane do potíží a je obviněna ze spiknutí, i přesto, že to byla právě ona, kdo uprchlé monstrum zničil a zachránil tak životy lidí v okolních vesnicích. K soudu ji doprovází čaroděj Nathaniel, který se ale nakonec ukáže jako užitečný spojenec v boji proti zlu a neprávu. Jeho okouzlující sarkasmus pohání každou stránku jako rychlost světla. Kniha je fantastická. Příběh originální, popisy prostředí a vykreslení charakteru všech postav naprosto geniální. Čtenář si najde cestu ke každému z nich, přesně tak, jak si autorka nejspíš přála. V poslední době mě knihy podobného stylu spíš zklamaly, takže z toho, jak mě Kouzla rodu Thornů zasáhla, beru jasný příklad toho, že číst fantasy je opravdu dobrá volba.