bookbug_cz komentáře u knih

Těžko uvěřit, že bývaly doby, kdy ženy byly užitečné ve světě mužů jen jako módní doplněk, uklízečka a příjemný zdroj jejich příjmů. Ale přesně tak to vypadalo do roku 1879. Rebelky nám dávají možnost tuto dobu ochutnat, i když je pachuť mnohdy velmi trpká. Ocitáme se ve světě, kde dominují mužská pravidla, kdy majetek nevěst okamžitě po sňatku přechází na muže, kdy práva prakticky neexistují a naopak povinnosti dalece překypují jejich denní rozvrh. Hrdince Annabelle je už pětadvacet let a je svým způsobem ve své době výjimečná. Zajímá se o vzdělání, je sečtělá a jejím snem je studovat na Oxfordu. To se jí i přes nelibost bratrance Gilberta podaří. Kromě studia a asistence profesoru Jenkinsovi, se věnuje i aktivitám sufražetek, které se snažily prosadit mj. i ženské volební právo. Je smutné, že i tyto ženy braly jako jedinou možnost něčeho takového dokázat, využít svůj ženský půvab a eleganci. Jejich snaha o přesvědčení vlivných mužů, aby pomohli změnit zákon o majetku vdaných žen, je dostala k poněkud odvážnému plánu – a to přesvědčit v jejich věc nejvlivnějšího muže v zemi. Sebastian Devereux se stal zrovna v tu dobu hlavním strategickým poradcem volební kampaně toryů. Tento chladný a již rozvedený muž měl spoustu práce s výchovou svého neposlušného, ale takřka dospělého bratra Peregrina. Cesty naší Annabelle a Sebastiana se samozřejmě protnou hned na začátku příběhu a od té doby se stávají nedílnou součástí nejen jejich vlastních osudů, ale i historických dějin. Poměry, které ve společnosti panují, jsou hlavním problémem jejich možného vztahu, neboť Annabelle je „stará“ dívka z chudých poměrů, on rozvedený, který potřebuje co možná nejdříve dědice. Ale dívčina krása a inteligence ho přimějí pohlížet na svět trochu jinak.
Příběh se četl prakticky sám, styl psaní mi jednoduše sedl jak poklice na hrnec. Žádné přehnané romantické plky, hodně důležitých historických milníků a sympatické hlavní i vedlejší postavy. Já osobně jsem si u knihy odpočinula a vykouzlila mi nejeden úsměv na tváři.

5 18.02.2022

Červená karkulka patří mezi mé oblíbené pohádky z dětství. K retellingům jsem docela skeptická, bojím se, že z pohádky udělají nějakou šílenost, ale u Rudého vlka jsem byla velmi mile překvapena. Nebudu lhát – z fantasy mám docela načteno, takže mírné obavy tam přece byly a některé se i proměnily v realitu.

Máme tu hrdinku Adélu, které je šestnáct let a žije ve vesničce zvané Oakdale, kolem které se rozrůstá temný les plný nebezpečných a krvelačných monster. Dům s pekárnou sdílí se svou matkou a mladší sestrou. Pravidelně jednou za měsíc se pak s matkou vydávají na návštěvy za babičkou, která žije na paloučku nedaleko temného lesa. O svých narozeninách se ale dozví pravdu o rodinné historii a prakticky ze dne na den se z ní stává ochránkyně – napůl člověk, napůl vlk, jejímž úkolem je chránit obyvatele vesničky před lesními příšerami. Tento nelehký životní osud prakticky zhatí plány na svatbu se strážcem Graingerem, který má právě za cíl likvidovat mj. i bílé vlky ohrožující životy všech obyvatel Oakdale. Adéla se cvičí v boji, zvyká si na své vlčí tělo a do toho bojuje s city, které chová nejen ke strážci, ale i k nově příchozímu Maxovi, mladíkovi z vedlejší vesnice, který zná její tajemství a vnímá ho jako osud pro ně oba i celou vesnici.

Knížka má pouhých 319 stran, na to, jaký neuvěřitelný potenciál ten příběh má! Ve výsledku to na mě působilo chaoticky a zrychleně. Tolik by si zasloužilo více rozepsat postavy i jednotlivé boje v temném lese nebo příběh dvou mladých hrdinů, kteří k sobě nalézají cestu. Ale vážení – pokud nečtete kvanta fantasy a chtěli byste nějaké zkusit – pokud vám je blízké young adult (mě je 29 a stejně mě baví), tak je to knížka právě pro vás a rozhodně nebudete zklamaní. Adéla je mladá, je jí šestnáct let, takže nad některými rozhodnutími, která udělala, jsem nevěřícně kroutila hlavou. Ale to k tomu věku asi patří, nebo ne?

18.02.2022

Za války se lidská duše nořila do propadliště plné smutku a bolesti. Činy ztrácely svou lidskost, mnohdy oproštěné od morálních vlastností. Válka je vždy temným obdobím v historii, takže žádné čtivo pojednávající o ní nepatří k oddechovým žánrům. Přesto mohu říct, že v této knize se autorce podařilo popsat tuto těžkou dobu velmi zajímavým a lehkým stylem, až mě to samotnou překvapilo. Ano – je to kniha o jedné rodině žijící v Praze, které se válka nevyhne a obrátí jejich všední a celkově nudný život vzhůru nohama.

Sledujeme zde dvě časové linie – tu současnou, kdy Kamila nalezne u své babičky fotografii a zjišťuje tak, že její babička měla sestru, identické dvojče. Po pár stránkách se přesouváme do minulosti, kterou dáma své vnučce vypráví s patřičnou dávkou emocí. Příběh mladé Soni, bezstarostné a prostořeké dívky, je nabitý událostmi. Dívka pracuje v nemocnici jako sestra a stará se o nemocné, přitom se snaží pomáhat v domácnosti s péčí o senilního dědečka a melancholickou babičku. Ze všech sil se snaží, aby se válka dotkla její rodiny co nejméně. Jenže atmosféra ve společnosti není dobrá. Její otec, vysokoškolský profesor, přijde o práci a prakticky i majetek, její matka, která nebyla zvyklá za svůj život pracovat, se musela vzchopit a jít vydělávat potřebné peníze. Všechno se line zvláštním směrem a s tím i láska, kterou Soňa za svůj příběh prožívá nejméně dvakrát. Jedna z nich zabalená i do německé uniformy. A obrázek německých vojáků z trochu jiného, něžnějšího pohledu, mi na celém příběhu přišel nejzajímavější.

Nechci vám tu prozrazovat z děje, protože si myslím, že byste přišli o pár krásných i smutných okamžiků. Knížka je napsána lehce, svěže a se vší grácií, která k takovému tématu patří. Já ji přečetla za jednu neděli – jak to šlo samo.

2 08.02.2022

Hlasy v bouři jsem četla ve společném čtení a doufala, že se trochu polekám. Na Darcy jsem slyšela jen samou chválu, takže i očekávání bylo vysoké. Jenže, jak to tak s očekáváním bývá…

Hlavní postavou v příběhu je mladá Clare, která ve svém rozviklaném autíčku míří lesem. Ve světě se totiž začíná dít něco nebezpečného. Z měst se stávají tzv. tiché zóny, kolabuje telefonní spojení i elektrická vedení a do toho všeho začíná řádit nebývalá sněhová bouře. Clare se vydává za tetou Marnie a plán je takový, že společně odjedou za její sestrou Beth, která má pro tyto případy vybudovaný prvotřídní ochranný bunkr. Cestou se však něco stane a ona se ocitá polomrtvá uvnitř jednoho strašidelného sídla Wintherbourne Hall. Není tam sama, pečuje o ni cizí muž, a i když je ze začátku hodně ostražitá, rychle na všechny nástrahy zapomíná a sbližuje se s ním. Tak romantickou linku jsem tu opravdu vůbec nečekala, ale dobře – nevadilo by mi to. Jenže Dorran je dost tajemný, evidentně tu zůstal sám, i když v sídle žijí desítky lidí – rodina a zaměstnanci. Navíc je to dospělý muž, který je evidentně upoután k životu se svou despotickou matkou a bojí se odejít. Clare začne v domě vnímat podivné stíny, hlasy a zvuky, které nedokáže vysvětlit sobě ani Dorranovi. Oba se snaží v zimě přežít co nejdéle. Starají se o zásoby dřeva i jídla, ale postupně začnou mít problémy s mnohem větší „hrozbou“.

Stokrát za kapitolu uslyšíte, že je hlavní hrdince zima, že v celém domě je zima a světě div se, že je i venku při sněhové bouři obrovská zima. Žádné extra zvraty na mě nečekaly, styl psaní byl jednoduchý (odpočinkový), ale asi třetinu díla jsem se nudila. Otevřený scifi konec (možná až nečekaně vykreslený) mě sice uvedl v otázky, ale nejsem si jistá, jestli druhý díl série Černé zimy zvládnu.

3 16.01.2022

Zařadit Půlnoční knihovnu do určitého a jednoznačného žánru je docela oříšek. Nejedná se totiž o čisté fantasy, ale přesto zde máme jeho prvky, tzv. Půlnoční knihovnu, ve které se ocitá mladá Nora poté, co se pokusí o sebevraždu. V první moment si není jistá, zda ještě žije nebo teprve umírá, ale cítí, že je s ní a tímto místem něco špatně. Nora má deprese, je nespokojená s životem, který žije a je nešťastná z toho, do jakého životního bodu došla. Má pocit, že se jí nic nedaří, že zklamala nejen své okolí, ale především sebe. A tak se Nora pokusí o sebevraždu, kterou vidí jako jediné možné východisko. V tzv. půlnoční knihovně se setkává s bývalou knihovnicí, paní Elmovou, která zde na první pohled působí jako jakýsi průvodce mezi životem a smrtí. Nora dostane jedinečnou příležitost vstoupit do mnoha svých alternativních životů a prožít tak část období, které by prožila, kdyby se ve svém životě, v určitém momentě rozhodla jinak. Nora zprvu nechápe, ale postupně si prožije spoustu svých alternativních já – stane se slavnou zpěvačkou, úspěšnou olympijskou vítězkou v plavání, glacioložkou nebo třeba filozofkou. Každý život se jí ze začátku líbí, ale takřka pokaždé v něm někdo něco řekne, někdo něco udělá – něco, co jí přiměje o daném životě pochybovat. Necítí se šťastná ani v jednom z naservírovaných životů. Jsme svědky hlubokého rozjímání a nimrání v pocitem, o kterých Nora vždy měla problém mluvit, natož dovolit si je cítit a ukázat svému okolí. Jednotlivé životy jsou zajímavé a hlavně v případě setkání s ledním medvědem i celkem zábavné. Jak to nakonec s Norou dopadne, to si musíte přečíst sami, protože je rozhodně o čem číst. Kniha je napsaná poměrně jednoduchým stylem, což ale neznamená, že je primitivní a béčková. To vůbec ne! Námět, postavy a jednotlivé životní osudy nejen Nory, to vše ve vás zanechá určitou stopu. Jak bude taková stopa důležitá a rozhodující pro váš vlastní život, to už nechám plně na vás.

5 16.01.2022

Lukáš Zárybnický: Březový háj
Dnes vám chci ukázat tuhle útlounkou knížku plnou strachu a bolesti. Jedná se o příběh německých vojáků, kteří postupují v boji s Francií a snaží se přežít válečný čas. Hlavními postavami jsou tu prakticky všichni mladí muži (němečtí vojáci) – členové posádky tanku Wehrmachtu.
Knížkou nás provází jeden z mladíků Erich, který často v myšlenkách zavítá do svého dětství, a já se občas nestíhám divit, jak je to jiný svět oproti tomu, jak vnímám dnes ten svůj.
Prostřednictvím Ericha poznáváme osudy i dalších mladých mužů, například ukecaného Ottu, řidiče Hanse a Willyho. Ten jako vyučený elektrikář získal místo radisty a má tu čest obsluhovat i kulomet. Z Erichova vyprávění se například dozvídáme, že soboty i neděle trávil na táborech Hitlerjungend, kde byl povinně členem od svých čtrnácti let a výuka se skládala převážně z vymývání mozků. Samozřejmostí byla víra v nadřazenosti jejich rasy nad jinými a nenávist k Židům. Taková výchova samozřejmě zapříčinila naprosto ohavné a agresivní chování mladých lidí – což byl nejspíš i záměr pro úspěšné vedení vítězné války.
Během svých přesunů, kdy nemusí bojovat, ale jen putují zmítanou krajinou, si svůj čas krátí především alkoholem a pervitinem - drogou, tehdy hojně užívanou v Německu. To byl pro mě dost zajímavý prvek, který v knížce výrazně rezonoval. Pervitin s těly těchto vojáků dělal různě hrozivé věci a třeba sebevraždy nebyly vůbec nic výjimečného.
Nejedná se o klasickou beletrii, kdy bychom měli výrazný děj, zápletky, zvraty a nějaký konec – ať už šťastný nebo tragický. Celý příběh je totiž takovým tragickým koncem, který nemá řešení. Jsme v tomto příběhu očima, které sledují životy mladých chlapců, kteří byli donuceni dospět až příliš rychle. Jsme svědky toho, jak tato skutečnost ovlivnila jejich duše, jejich vlastní nitro a vnímání okolního světa.

05.01.2022

Hledáte knihu, u které se budete smát, sprostě nadávat, přetáčet oči sloup u jednání postav, uculovat, milovat a nenávidět?
Coura je možná dost kontroverzní název pro typické puritány, ale mě zaujal – spolu s tou božskou růžovou obálkou.
Nečekala jsem žádnou „těžko-vážnou“ četbu, a to jsem taky dostala. DÍKY BOHU! Občas člověk potřebuje něco normálního, ze života, zároveň bláznivého a vtipného. Pro zklidnění duše? Kdo nemá většinu svého života v duši bouřku? Já ji mám prakticky denně a zvládám ji tak tak.
Nemám život jako hlavní postava Lucie, takže se s ní ztotožnit úplně nemůžu. Ale co můžu – to je pochopit ji. Lucie dělá dost chyb. Prakticky je její tělesná i duševní schránka plná chybných součástek. Ale nebyl by to život, kdyby tomu bylo jinak. Lucka má malou dcerku, velmi zvláštního bývalého partnera a taky nalezla štěstí v muži zcela novém, chápavém, dokonalém v dnešním očním měřítku většiny žen. Ale jak to tak bývá, nikdy není nic a nikdo dokonalý. Takový je život, taková je příroda.
Jsme tedy svědky denních eskapád mladé herečky, která chodí na castingy, hraje reklamy i divadelní role – prostě to, co jí život přinese. A hraje vůbec tu svoji největší roli – svůj život. Má trhlé kamarádky se svými vlastními problémy, řeší vlastní vztahy i vztahy ostatních, snaží se v životě najít nějaký balanc. Ale obyčejný život prostě balanc nemá. Obyčejný život prostě obsahuje hádky o tom, co bude k snídani nebo jaká je naše denní spotřeba toaleťáku. Tak to prostě je.
Jednu výtku mám - vulgarismy a výrazy jako prcina nebo luliny, bych trochu omezila – byly tam na mě až příliš často. Mám taky nejlepší kamarádku a takhle spolu teda nemluvíme.
Sledujeme Lucii vyrůstat, její duši a vlastní já. Líbí se mi, že je postava uvěřitelná a problémy běžné. Takže pokud chcete něco ze života a zároveň lehkého na zasmání, popadněte Couru a doneste si ji domů. Možná bude dělat zprvu cavyky, ale nakonec se zabydlí a dotvoří domácí rovnováhu.

30.12.2021

Tracy Deonn: Mýtonoši
Kdo by nemiloval zmodernizovanou verzi artušovských legend, ze kterých nám utkvěly především postavy krále Artuše, sira Lancelota, krásné Ginevry nebo čaroděje Merlina?
V této young adult fantasy se setkáváme teprve s šestnáctiletou Bree, která po smrti své matky zažívá neskutečnou bolest vlastní duše. Rozhodne se odjet na Severokarolinskou univerzitu, kde studovala před nějakou dobou i její matka a tajně doufá, že se jí podaří objevit jakýkoliv její odkaz. Hned v prvních dnech ale přijde na to, že matčina autonehoda nemusela být jen bezvýznamná nehoda, ale něco víc. Čirou náhodou objeví nejen praktikující tajný spolek mýtonošů, ale i vlastní magické schopnosti, díky kterým dokáže vidět a cítit věci, které jen tak někdo nevnímá. Nebyla by to Bree, kdyby se nerozhodla, že pravdu o smrti své matky zjistí stůj co stůj, i kdyby na tom závisel i její mladý život. Spolek mýtonošů je totiž mnohem víc než jen obyčejný univerzitní spolek, ve kterém se pořádají bujaré večírky. Je silně vázán na staré artušovské legendy, na samotné rytíře kulatého stolu. Bree se tak dostává do společnosti bohatých a někdy dost sebestředných potomků těchto rytířů nebo s mýtonoši, kteří bojují s pekelnými psy či liškami z jiných světů a snaží se chránit nevinné lidské duše před bolestí a věčným utrpením.
Pod záminkou touhy dostat se do spolku jako páže Artušova dědice se stává nebezpečnou sloučeninou výbušné katastrofy, která se na spolek a celé lidstvo řítí. Dívka se sbližuje prakticky na první pohled s pohledným dědicem Nickem, zamilovává se a doufá, že má po svém boku nejen dobrého spojence. Tahle prvoplánová láska, která nemá žádný vývoj Nicka jako postavy, mi zde moc neseděla a vlastně jsem jen přetáčela oči v sloup, když na scénu přišli právě oni dva. Nick byl kladný hrdina, hodný. Ale to je asi tak vše – žádný vývoj, který by z něj udělal to pravé „ach“. Na straně druhé tu byl Selwyn Kane – temný, krásný, protivný a sarkastický králomág s neobyčejnými schopnostmi zaručující bezpečnost všech v tomto nebezpečném světě. A tak trochu nepochopený, stejně jako Bree.
Autorka svůj debut napsala na jedničku. Styl psaní mi sedl, bylo to čtivé, žádná výraznější hluchá místa. Téma rasismu tu bylo v mírnější formě, než jsem očekávala, nic nepřeháněla, i když jsem z některých trapných rasistických hlášek některých postav doslova rostla a Bree jsem svým způsobem litovala, občas mě zarazil výrok jejího otce – „ať si najde někoho z vlastních řad, že jen oni ji porozumí…
Na závěr jen – jděte do toho. Ano, má přes 600 stran, ale to je jen číslo. Dobrá kniha tkví v úplně něčem jiném.

2 28.12.2021

Nevšední thriller z éry instagramu se objevil na pultech knihkupectví jako závan čerstvého větříku. Námět zněl super a já ještě nikdy nečetla nic podobného, tak proč ne?

Jedná se o příběh mladé influencerky Audrey Miller, která na instagramu sdílí prakticky celý svůj život. Od snídaně, přes obědy až po večeři. Dělí se o své tipy na dobré kavárny, módu, cvičení. V čem konkrétně své sledující inspiruje – to je mi doteď vlastně záhadou. Její instagramový účet postrádá přidanou hodnotu, je docela prvoplánový a nezajímavý. Přesto ji sleduje milion lidí. Další poněkud zarážející informace, neboť z popisu života této Audrey mám pocit, že vychází s penězi jen tak tak, nežije v žádném luxusu a spoustu věcí si zkrátka nemůže dovolit. A tak také bere docela zajímavou práci v muzeu ve Washingtonu, kde hodlá využít svůj talent pro sociální sítě. Do Washingtonu se stěhuje až z New Yorku a začíná úplně nový život. Najde si malý byt v přízemí – prakticky ve sklepě a snaží se sama sobě nalhávat, že je to jen dočasné řešení. Také zde znovu naváže na přátelství s kamarádkou Cat, kterou nazývá svou nejlepší kámoškou. Jejich přátelství je ale docela mrazivé, zvláštní a někdy jsem si říkala, že se z 99 procent skládá jen ze samé přetvářky. Cat je právnička, velice zakřiknutá a jednotvárná sucharka. A přesto vzbuzuje docela hrůzu. Takže tady máme další nesympatickou postavu, kterou úplně nechápu. No a ono toho je ještě víc. Audrey ve své práci docela září. Baví ji to a snaží se ze všech sil o brzké povýšení. Do toho se jí do cesty neustále plete bývalý přítel Thomas, před kterým ji v jednom kuse varuje divnožena Cat. A také nalézá novou lásku.

V tomhle thrilleru není nikdo, koho si zamilujete. Je vystavěn z pohledů Audrey, Cat a tajemného stalkera zvaného ON. A tento ubožák – ale nebezpečný ubožák – jí ze života dělá peklo. Samozřejmě z lásky k ní, že jo! Sleduje ji přes okno, posílá „podivné“ dárky, instaluje do všech technických vymožeností, které Audrey používá, sledovací zařízení. Je z Audrey celý paf a podle toho taky vypadá jeho vyprávění.

Kniha není špatná, četla se dobře a krátké kapitoly já prostě miluju. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že zde autorka nevyužila plně potenciál zajímavého tématu. Žádné wow nečekejte.

3 27.12.2021

(SPOILER) Robert Bryndza vytvořil novou sérii thrillerů s hlavní hrdinkou Kate Marshallovou, bývalou policistkou, současnou soukromou vyšetřovatelkou a nově i majitelkou karavanového kempu. Propast smrti je již třetím dílem této série a já musím znovu uznat, že povedeným.
Na začátku příběhu stojí zmizení novinářky Joanny Duncanové, která pár měsíců před svým záhadným zmizením odhalila velký politický skandál. Po téměř dvanácti letech si její matka objedná Kate a jejího kolegu Tristana jako soukromé detektivy, aby konečně zjistili pravdu a pomohli jí tak uzavřít nejtěžší kapitolu svého života.
Kate známe jako kladnou hrdinku, která si toho v životě vytrpěla až příliš. Při svém působení u policie odhalila totožnost dlouho hledaného sériového vraha, avšak netušila, že ho má ve své blízkosti. Detektiv šéfinspektor Peter Conway, Katin šéf a milenec, znásilňoval a vraždil v oblasti Londýna, dokud ho sama Kate neusvědčila. Z jejich krátkého a nepříliš romantického vztahu vzešel syn Jake, kterého si do péče vzali Katiny rodiče, neboť ona svůj žal a smutek utápěla v alkoholu. Nyní začíná znovu a snaží se abstinovat a obnovit svůj vztah se synem.
Propast smrti je thriller, kde převládají detektivní prvky. Vyšetřování, jeho metody a postupy, jsou tu znát na každém kroku.
Nudit se nebudete, Bryndzův styl psaní je neskutečně čtivý, stránky vám budou plynout ohromující rychlostí. Ale nečekejte šokující zvraty, není jich tu tolik a ne v takové míře. Jedná se o thriller o dost klidnější než třeba u Sagera nebo Regan. Každopádně zápletky – ty má Bryndza vystavěné na světové úrovni.

2 27.12.2021

Sáhla jsem po kattovce jako po jistotě. Možná jsem měla velká očekávání, těžko říct, ale bohužel musím po přečtení knihy přiznat, že jsem poprvé v životě u tohoto nakladatelství zklamaná.
Anotace toho moc neodkrývala, takže jsem čekala klasicky mistrovsky vystavěný psycho thriller. To tak úplně nezapadalo. Zprvu jsem se vůbec nemohla začíst. Jakože vůbec! A to se mi nestává skoro nikdy, většinou mám na výběr knihy dobrou ruku. Na začátku celého příběhu je unesena mladá devětadvacetiletá Jessica, která mi prakticky od první stránky lezla příšerně na nervy. Už to, že nasedla do auta k cizímu člověku a nechala se odvézt mimo bezpečí civilizace, mi přišlo docela šáhlé na dospělou ženu. Ale dobře – má kniha vzbudit emoce – tak se to dá pochopit. Jenže ona s tímhle prapodivným chováním pokračovala dál a dál. Chování v bytě únosce, její tok myšlenek, snaha se ze situace nějak dostat? Dalším zvláštním případem je její přítel Travis, takže i tady jsem jen těžko chápala jejich vzájemný vztah. Podivné chování jsem čekala od únosce, takže ten jediný mi prakticky přišel zcela normální. O tom, že Jessica asi nebude úplně kladná hrdinka, pak svědčily i výpovědi nejen jejich kolegů z práce, ale i vlastní rodiny. Všichni ji prakticky označovali za divnotvora, za někoho až příliš uzavřeného a nespolečenského.
Co mi u knihy chybělo, byly neočekávané zvraty. Něco, co ukončí kapitolu a donutí vás otočit stránku na kapitolu další. Nějako to wow. Bohužel, tady text nějak sám plynul, ale docela těžkopádně, takže jsem knihu v poklidu odkládala. Nedá se říct, že to byla kastrofa, to zase ne. Byla tam fajn pointa i závěr. Ale od Katta znám prostě lepší kousky.

2 07.12.2021

Tak tohle byla naprostá pecka! Riley Sager je prostě bůh! Musím přiznat, že anotace mě moc nezaujala, ale prakticky od první stránky jsem jela jednu velkou dobrodružnou jízdu. Sager píše čtivě, o tom žádná, duchařiny tam bylo tak akorát a líbilo se mi, jak pracuje s logickou stránkou věci.
Sledujeme příběh ze dvou časových linií. Minulost nám vykresluje „jak to celé vlastně začalo“ a hlavními hrdiny tu jsou spisovatel bez nápadu Ewan s ženou Jess a malou dcerkou Maggie. Ewan se rozhodne učinit v manželství další důležitý krok a koupí pro svou rodinu dům. A jak už to tak bývá u výhodné koupě, dům má za sebou dost šílenou a tragickou minulost. Ukazuje se, že zde smrt nalezlo hned několik lidí, o to víc, že se jedná i o děti – konkrétně dívky. Ewan zprvu na duchy nevěří a nepříjemné zvuky přikládá stáří domu. Jenže se začnou dít věci, které si neumí úplně vysvětlit a jeho spisovatelská duše začíná nalézat všechny možné odpovědi postrádající logiku.
Druhá časová linie je přítomnost, ve které se Maggie po smrti otce do domu vrací s jediným cílem – prodat ho. Otcova bestsellerová kniha, kterou napsal na základě jejich zážitku z krátkého dvacetidenního života v onom domě, jí totiž pořádně změnila život. Ano – byla materiálně zabezpečená, ale její osobní život tím nesmyslným příběhem značně utrpěl. Můžu vám jen naznačovat, co všechno se v knize děje, ale ani to neudělám. Tenhle příběh si musíte zkrátka přečíst! Od začátku do konce budete v napětí přemýšlet o tom, kde je pravda.

5 06.12.2021

Tahle knížka byla docela záhul, abych pravdu řekla. Osudy hrdinů byly tak těžké, že jsem si mezi čtením musela dávat menší pauzičku. A když už je tam zataženo malé dítě…no!
Četli jste něco od autorky?

Sledujeme zde příběh manželského páru Beth s Michaelem, kteří se zoufale snaží zachránit svého malého nemocného synka Jakea. Tomu selhávají ledviny a nutně potřebuje transplantaci. Beth se tak pustí do hledání svého otce, kterého nikdy nepoznala – jakožto poslední naději pro synka. Autorka nás zavádí do minulosti a odkrývá bolestivou tragédii, která se stala skoro před 40 lety, a která má velký význam pro pochopení Bethina rodinného osudu.

Seznamujeme se zde s několika postavami, každá z nich má svou typickou charakteristiku a jednání a v příběhu hraje důležitou roli. Pojítkem ke všem postavám je jeden zdánlivě nevinný výlet do přímořského městečka Blackpool. Skupinka deseti celkem nesourodých lidí jede společně minibusem, který řídí jeden z nich a ze začátku se všichni docela dobře baví. Máme zde pubertální dívky Petulu a Lorraine, nafoukanou manželku hospodského Selwyna Trishu, Selwanovu bývalou manželku Babs, Daisy se synem Jerrym nebo pak malého Mikeyho s otcem Karlem. Již během samotného výletu dojde k události, která některým doslova změní osud a tím i osud malého Jakea. Výlet však skončí tragickou nehodou, při které dojde k několika úmrtím vč. tohoto důležitého tajemství.

Nerada bych tady říkala víc z obsahu tohoto skvělého čtení, ale najdete zde pochroumané lidské osudy, narušené rodinné vazby, arogantní matku malého chlapečka, které máte chuť zakroutit krkem, ale i jakousi naději v osud zářivější a lepší. Kathryn Hughes napsala nádherný příběh, který v mnoha směrem otevírá oči.

3 29.11.2021

Plánujete perfektní svatbu? Aby vypadala luxusně a jedinečně? Jules po takové toužila. Ale na můj vkus se její volba zdála být poněkud udivující. Odlehlý ostrov u irského pobřeží v sobě skrývá jedinečnou atmosféru – to ano. Ale co se týče svatby, tak tady už disponuje s tolika věcmi, co se dají zvrtnout, že to má do dokonalé svatby rozhodně daleko. Přeprava hostů lodí? Vichřice a bouřky? Rašeniliště? Ta představa je děsivá, ne romantická. Každopádně to tak Jules chtěla, sezvala na ostrov kolem 150 hostů včetně své matky a psychicky labilní sestry a zprvu šlo všechno docela dobře.

Kniha je psána z pohledů několika postav a my sledujeme jejích soudy skrze skrývanou bolest. Každá postava má rozhodně co říct. Každá si s sebou nese tajemství, které ji ovlivnilo v tom, co pak následně udělala nebo jak jednala s ostatními, a to mi přišlo naprosto skvěle zpracované. Nepadaly tam hlavy, jak by se možná mohlo zdát z anotace a přirovnání k Deseti malým černouškům od Agathy Christie. Jules je rozhodně úspěšná žena – je krásná, ambiciózní, má za snoubence slavného televizního moderátora Willa. A přesto se necítí šťastná. Její občasné výbuchy vzteku, vnitřní pocity závisti a nespravedlnosti, si nese z dětství se sebestřednou a nespolehlivou matkou. Will, taktéž úspěšný absolvent soukromé střední školy, možná na první pohled vypadá jako dokonalá partie, ale po pár stránkách pocítíte, že tomu tak úplně není. Máme tu hodně dalších postav, které do děje výrazně přispívají – Charlie a jeho žena Hannah (ta, která Jules nemůže vystát), Johnno (ženichův svědek se zpackaným životem), Aoife (organizátorka svatby s tajemným výrazem ve tváři) a neposlední řadě Olivia, družička a sestra nevěsty, která se cítí jako nezvaný host. A přitom mi ze všech postav byla asi nejvíc sympatická.

Lucy Foley nám tu naservírovala pěknou dávku psychologických rozborů, napětí, magického tajemna děsivého ostrova a hlavně skvěle vypracovanou zápletku. Na konci na mě čekalo zcela logické vysvětlení a přesně ten konec, jaký si u takových thrillerů přeju (ale ne vždy ho dostávám).

Laura Kneidl: Někdo nový
Někdo nový je příběh Mickey a Juliana, kteří mají ve svém životě svá tajemství, která je ale sžírají zevnitř a se svými pocity si neví tak docela rady. Mickey pochází z finančně dobře situované rodiny. Její dětství podle všeho nebylo zase tak špatné, rodiče je respektovali, zajistili nejlepší vzdělání, koupili vše, co si jen mohli přát. Jestli v těch všech položkách na nákupním lístku byla i rodičovská láska – toť otázka. Vše se ale změní, když její bratr, dvojče Adrian, oznámí rodině, že je homosexuál a jeho rodiče ho vyhodí z domu. Nejen to – nechtějí s ním mít už nic společného. Svým přátelům a známým lžou, že Adrian cestuje a život si užívá plnými doušky. Ve skutečnosti je však Adrian odkázán sám na sebe, a aby vše dokázal zvládnout (hlavně psychicky), přetrhá kontakty i se svou sestrou Mickey. Ta své rodiče za bratrův odchod samozřejmě trestá – odstěhuje se a nenastoupí na privilegovanou univerzitu Yale, jak by si její rodiče přáli. Mickey chce samostatnost, chce se od rodičů odstřihnout – ale přesto si od nich nechá koupit byt, používá jejich kreditní kartu a tak ta její touha po samostatnosti je za mě dost plochá a povrchní. Tohle mi trochu vadilo. Mickey nebyla nucena pracovat, aby si svou svobodu vybojovala, i přesto, že její rodiče byli – jak to jen říct slušně – zrůdičky, kterým nedělalo žádný problém odstřihnout své vlastní dítě. Na druhou stranu, dělala spoustu aktivit, které tohle vyvažovala, ať už to byly příspěvky na různé charity a organizace. Zkrátka se z výhody bohatství svých rodičů snažila vytěžit co nejvíc.

Pak tu máme Juliana – tajemného, sympatického mužského hrdinu, který bydlí ve společném bydlení v bytě vedle Mickey. Jejich první setkání, kdy byl jako číšník vyhozen z práce na jednom z večírků jejich rodičů, nedopadne úplně dobře, ale postupně si k sobě naleznou cestu. Tajemství mají oba dva, Mickey se ale osobně tak nedotýká jako Juliana. U něj jsem byla víc rozložená a litovala ho. Nebudu vám tady prozrazovat víc, ale za mě to byl zvrat, který jsem tak úplně nečekala a překvapil mě.

Je to silný a zároveň velmi romantický příběh o lásce, laskavosti, toleranci a rodičovské lásce, která je důležitější než se může na první pohled zdát. Formuje nás totiž. Ovládá a dělá z nás to, co jsme nebo třeba chceme být.

4 09.11.2021

Tato útlounká knížečka skrývá tolik myšlenek, že jsem na ni po dočtení musela neustále myslet. Vypráví příběh psychoterapeuta, který prakticky denně odpočítává počty sezení, která ho čeká do vytouženého odchodu do penze. Jeho život plyne stereotypně, žije sám a svou osamělost si paradoxně naplno uvědomuje až ve chvíli, kdy se jeho penze nezadržitelně blíží. Každý jeho den je stejný – obléká se stejně, úkony během dne jsou stejné a jeho konverzace s pacienty je jen jedno velké opakování zavedených frází. Bomannová vystudovala psychologii a pracuje jako klinická psycholožka, ale věnuje se také sociální psychiatrii v ústavu pro pacienty se schizofrenií. Takže její pohled na odbornou práci naší doktorské postavy, bych nebrala jak něco ryze fiktivního. Doktor si své osamělosti všímá čím dál víc. Vnímá své chátrající tělo, často polemizuje nad pulzující bolesti jeho nohy, která chřadne i z důvodu osamělého života bez toužebného cestování a poznávání nových míst. Jak sám říká k bolesti: „Možná to byla právě tahle noha, která toužila vytáhnout paty z domu. Nikdy nebyla dál než v Paříži, nikdy nepřekročila žádné hranice. Teď už jsem byl navíc tak starý, že k tomu ani nikdy nedojde, a bolest byla téměř všudypřítomná.“ Do toho všeho přichází jeho nová pacientka německého původu Agathe, komplikovaný případ a každým jednotlivým sezením se dostává doktorovi pod kůži. Vypráví o svých pocitech, problémech s takovou zvláštní křehkostí, že se doktor obrací do svého nitra stále víc a víc a hledá odpovědi i sám u sebe. Agathe si stejně jako on neumí počít se svým životem, má pocit, že jí proklouzává mezi prsty a to ji vnitřně dusí. Má strach, že už je příliš pozdě do něj vstoupit s očekáváními a tužbami. Sužují ji pocity nevrlosti z toho, že ve svém životě nic nedokázala, že je jen jedno velké NIC. Jejich životy se spontánně spojí, jeden na druhém zanechávají stopu a najednou, jako by ta osamělost přece jen nebyla tak osamělá.

3 08.11.2021

Kdo by neznal Monu? Německou autorku s pořádnou dávkou lásky, dramat a citových karambolů?

Druhý díl série Maxton Hall s mladými hrdiny z elitní střední školy je opět plný emocí. Máme zde na jedné straně Ruby – puntičkářskou, záhadnou holku uzavřenou do sebe. Dívka se snaží veškerý svůj život obětovat studiu, které je důležitým krokem k cestě za vysněným Oxfordem. Ruby pochází z chudších poměrů, než jsou zpravidla její spolužáci na střední škole, a o to víc stoupá její snaha o studijní dokonalost. Na straně druhé je tady James. Bohatý kluk z privilegované rodiny, která vybudovala oděvní impérium. Kluk s otcem, kterého opravdu nechcete – chladným, krutým a vypočítavým. Osud je spojil – jak už to tak u romantických knížek bývá – a jsou nuceni spolu spolupracovat v organizačním výboru střední školy. Kdo už Monu trochu zná, ten ví, že její styl psaní je lehký a zábavný, každá stránka se otáčí rychlostí blesku, kapitoly jsou lehké, krátké a úderné. Já už to tak u Mony mám, že jsou mi bližší postavy vedlejší, a tady tomu nebylo jinak. Osudy Ruby a Jamese byly svým způsobem upozaděny do pozadí, alespoň tedy konkrétně v tomto druhém díle. Na můj vkus tam prakticky polovinu knížky jen „vzdychali“ a přemýšleli nad tím, jak si vzájemně ubližují. Žádná velká akce, žádné extra zvraty. Tedy až na posledních pár stránek…A pak tu máme Lýdii a Ember. Lýdie – sestra našeho okouzlujícího Jamese – dívka, která se zamiluje do svého profesora a otěhotní. Její osud mi rval srdce a toužila jsem o ní vědět víc. A Ember? Dobře praštěná, zábavná a nesmírně talentovaná sestra Ruby, které se ale pozornosti v knize moc nedostalo. A to je škoda!

Takhle – Mona prostě umí psát. To už asi víme úplně všichni. Ale tak nějak jsem měla pocit, že se opravdu jedná o nějaký výplňkový díl a z celé knihy jsem si neodnesla žádný extra zážitek. Ale konec mě dostal a navnadil na to, co mě čeká ve třetím díle. A to už se mi bude líbit o dost víc.

2 04.11.2021

Třetí díl série s Josie Quinnovou vyšel nedávno a já se do něj pustila v rámci společného čtení. Ach – Josie! To je teda žena! Autorka jí opravdu napsala depresivní a tragický život! Josie pochází z dysfunkční rodiny. S matkou vyrůstala v osadě pro obytné přívěsy a její život připomínal jeden dlouhý nekonečný horor. Týrání, kterému byla prakticky denně vystavena, je v knížce často vyobrazeno. Kapitoly se zde střídaly – současnost s minulostí, a detektivnímu příběhu to dodalo ten správný šmrnc. Právě v oblastí osady, kde prožila své dětství, se naleznou lidské ostatky staré přes třicet let a Josie je nucena se navrátit do mrazivého období svého života. Jaké překvapení, když je mrtvá žena identifikovaná jako Belinda Roseová – což je jméno, které používala její matka. Rozjíždí se kolotoč pátrání a čtenář je tak svědkem pomalého rozkrývání jejího dětství a dospívání. Každou další stopou je víc než jasné, že se jí tento případ osobně dotýká a nikdy ho nevyřeší, pokud nenajde odpovědi na otázky svého mizerného dětství. Josie, která je zprvu velmi uzavřená do sebe a o své minulosti nechce mluvit, musí v rámci vyšetřování svému týmu značné věci odtajnit. A opět zde máme i sympatického kolegu Noaha!

Kniha se četla jedním dechem a já musím uznat, že za mě je to zatím nejlepší díl série. Všechno se mi zdálo uvěřitelné a logické. S tím jsem měla problém u Dívky beze jména a dost mi to ovlivnilo čtenářský zážitek. Lisa píše skvěle, neskutečně čtivě a typické jsou pro ni krátké a úderné kapitoly. A těší mě i víceméně optimistický a uzavřený konec.

4 03.11.2021

Temná pohádka s perskými mýty. Yong adult – ale pro mě žádný problém. Prakticky od první stránky se řinula jedna akce za druhou a to bylo vážně super! Hlavní hrdinkou příběhu je Sorája. Dívka, která žije v tichosti paláce, sama, bez rodiny a přátel, neboť je prokletá a její dotyk zabíjí. Když do paláce přivezou a uvězní jednoho z daévů, který by snad mohl znát recept na zrušení její kletby, neváhá ani vteřinu, a vydává se zjistit pravdu. Ve sklepení se setkává s parikou jménem Parvane, která ji prozrazuje, že za kletbou může její matka a toto tajemství by měla slyšet z jích úst. Sorája je mladá a divoká. Jedná impulzivně a občas i bez logiky světa a tak to dopadá většinou dost špatně jak pro ni, tak pro její rodinu. S pocitem osamělosti, že ji rodina odmítá a štítí se jí, začíná pátrat po své minulosti. Parvane ji nabízí pomoc, ale pouze v případě, kdy jí donese legendární pero Símurg. Sorája, zcela rozčilená, že ji matka celou dobu lhala o její kletbě, za pomocí cizince Azada uhasíná Královský oheň. Na jeho dně nalézá pero, ale nemá čas se moc radovat, neboť uhašením ohně, které chránilo jejího bratra Sorúše, uvrhla celé království do nebezpečí. Z Azada se stalo bájné zlo, postava z jejího nejoblíbenějšího příběhu Šáhmar. Ten převezme moc nad královstvím a bere si zpět svou korunu. Sorája postupně zjišťuje, že je všechno trochu jinak, než si myslela a snaží se s vypětím všech sil všechno ztracené napravit.
Tento příběh je plný zvratů, lehce a čtivě napsaných, že vás to donutí dočíst až do konce na jeden zátah. Líbí se mi motiv perských mýtů, tamní kultura a skvěle vystavený fantasy svět. Romantickou linku ale moc nečekejte, není v tomto příběhu to hlavní, co by vás mělo okouzlit.

11.10.2021

Romantika, romantika, romantika! Občas to člověk potřebuje i v knižní podobě. A co je víc než Paříž? Kniha od Jenn McKinlay mě v tomhle hrozně moc potěšila. Příběh sliboval osobní dramata Chelsea Martinové, která téměř před 7 lety podnikla své evropské roční dobrodružství. Nyní se její život omezil jen na samou práci, což ji až tak netrápilo, dokud se její otec nevytasil s novinkou, že se bude ženit! A to s ženou, kterou potkal před dvěma týdny. Samozřejmě, že si otec přeje, aby na svatbu přišla a byla za družičku. Chelsea se ale nedokáže radost, nedokáže se přimět k tomu, aby za něj byla šťastná. Otce její reakce velmi ranila a s celou vážností se jí zeptal, jak se stalo, že si do srdce přestala pouštět lásku. Chelsea si najednou uvědomila, že žije už dlouhých sedm let bez vztahu a rozhodne se znovu odjet do Evropy, navštívit místa, kde byla šťastná a především – setkat se s muži, ke kterým dokázala v té době ještě něco cítit. Postupně se vydala za Colinem v Irsku, do Paříže za Jean-Claudem a v neposlední řadě do Itálie za Marcelinem. Její cesta je dobrodružná v každém směru, ale také plná humoru a šťastných okamžiků. Jenže to nikdy není tak jednoduché, že! Do cesty se jí neustále plete kolega z práce Jason, jejichž telefonní hovory jsou prakticky na denní bázi schované za pracovním projektem, který musí společně dotáhnout do konce. Jason mě bavil – jeho vtip, charisma, ale i ochranitelské pudy vůči Chelsea, která ho zprvu nenávidí a pak miluje. Při přesunu z Irska do Paříže se Chelsea ocitá bez zavazadla, kam si omylem vložila i telefon, což zapříčiní to, že se Jason objevuje osobně a jejich vzájemné dobrodružství může začít.
Dostala jsem to, co jsem chtěla. Ano – je to lehčí čtení, ale pro romantické duše jako stvořený. Zvlášť, pokud jste žena, která v určitý moment přestala věřit v lásku nebo si dlouhá léta neuvědomovala, že jsou důležitější věci v životě než jen práce.

07.10.2021