bookbug_cz komentáře u knih

Už s autorčinou prvotinou Až uvidíš moře získal poměrně malý rybníček dobrých českých autorů jeden velký poklad. Laťku nasadila pořádně vysoko a její druhá kniha, o které se tu dnes budu rozepisovat, si drží stejnou kvalitu. Pro mě jsou Ty chladné oči ještě možná o chlup lepší. Vzbudila ve mně emoce, jako žádná jiná kniha. Zabolela i rozčílila. A především proto, že se zde zrodila ne úplně kladná hlavní hrdinka.

Knížka je rozdělena do několik částí a věnuje se příběhu mladé Neonily zhruba od čtyřicátých let 20. století až po léta devadesátá. Neonila, trochu chladná ruská dívka, začne po škole pracovat jako akušerka na samém okraji Smolenska. Je tichá, bledá a krásná což je kombinace, která přitahuje zájem nejednoho muže a závist nejedné ženy. Když vypukne válka a Smolensko se dostane pod nacistickou okupaci, nějak výrazně jí to netrápí a vnitřně zůstává naprosto ledově klidná. Možná jen navenek? Těžko říct. Kroky, které nakonec mladá dívka podstoupí, jsou spíš jen dobře promyšlený plán na to, jak válku přežít s co nejmenší ujmou. Jako zdravotnice se ve zdravotním středisku věnuje všem zraněným, takže logicky ošetřovala i zraněné německé vojáky a pro mnohé z místních obyvatel se stala tou, co pracuje pro Němce a podle toho se k ní taky i chovali. Neonilu to netrápilo a hleděla si své práce a svého pohodlí, které díky této spolupráce měla.

Dívka měla ale dost těžký život. Vdala se, porodila a s tímto malým uzlíčkem byla nucena utíkat před válkou. Zažívala dlouhé chvíle hladu a útrap, bolesti a zrady. A pak potkala Emila. Mladíka, který se na čas vytratil z jejího života, ale ona si ho nakonec našla. Provdala se za něj a žila tak, aby jí bylo dobře. Chemie mezi nimi? V žádném případěŽivot ruské dívky, která během války pracovala pro Němce a vojáka, který byl nucený bojovat za wehrmacht, nemohl být pro okolní svět víc složitý.

Nechci vám z knížky prozrazovat příliš, neboť sama je taková útlounká a vy si všechny ty těžké situace v ní musíte zažít. Pochopíte pak Neonilu? Budete jí za její činy omlouvat? Já jsem stále na vážkáchkniha je to ale skvělá, neskutečně čtivá a pro českou literární obec je velkým přínosem.

6 23.03.2023

Srdcem mojí babičky, volné pokračování loňské knižní pecky Jménem mojí sestry, která se
u mě řadila k těm nejlepším kouskům roku, budete buď milovat, nebo nenávidět. Opravdu – nebudu vám mazat med kolem pusy, protože tenhle příběh je v několika ohledem dost výjimečný. V první řadě má naprosto nesympatickou hlavní hrdinku! Ester neboli sestra naší milované Soničky, je úplně z jiného těsta. Je nesnesitelná, nepříjemná, arogantní a naprosto bez zájmu o okolní dění. Mladá dívka původně rozjížděla kariéru jako baletka v Plzni, ale po zranění kotníku, které utrpěla přímo na jevišti, se vrací do Velkých Prosenic, aby žila se svou babičkou. Kromě práce na poště se pořád nudí, což neváhá často zmiňovat. Nezajímá jí utrpení Židů či sousedů. Co se týče války, tak to má jasné stanovisko – s ničím si nezahrávat, prostě si hledět svého. Její myšlenky vás budou opravdu zvedat ze židle a budete litovat každého, s kým se toto děvče setká. Když jednoho dne na ulici vinou velmi vtipné situace potkává Toníka, její srdce poněkud zjihne. A právě Esterčino srdce zažívá v celém příběhu svou hlavní roli. Zpočátku je totiž tvrdé jako kámen, kterým dokáže zabít duši nejednoho chudáka. Nicméně Ester projde určitým vývojem a věřím, že na konci knihy jí spoustu té zlosti odpustíte.

V knize opět zažíváme krutosti druhé světové války. Jsme svědky krutostí, které má na svědomí tzv. Heydrichiáda, a také bídného života obyčejného občana nejen v Praze, ale především na malých městech jako byl třeba právě Přerov, ve kterém Ester pracovala jako pošťačka. Přes utrpení Čechů a Židů na našem území se dostáváme nakonec i do Drážďan, krásného
a historického města, které 13. února 1945 bombardovali Britové – tedy naši spojenci. V Drážďanech ale pracovali i Češi, Slováci a obyčejní Němči, kteří tak přišli o své životy a svůj boj s válkou prohráli. I Ester přijde o spoustu svých nejbližších a musí se naučit žít znovu – jinak a lépe.

Na autorčinu prvotinu Jménem mojí sestry tohle bohužel nemá, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je opět silný, občas i zamotaný s nějakými těmi zvraty, které v knihách tak milujeme.

3 05.12.2022

Nedávno jsem v nějakém filmu potkala hrdinku, která utnula randění s klukem jen proto, že neznal jména všech tří sester Brontëových. Zajímavá selekce případných nápadníků, to vám teda povím! Láskou k těmto výjimečným sestrám oplývá i autorka Bella Ellis, která se jim rozhodla věnovat téma své knížky. Nastudováno má prostředí doby, ve které sestry žily, způsoby a zvyky, a nakonec samozřejmě i charaktery všech tří dam. Nemůžeme vědět s jistotou, jaké byly, jak vystupovaly a co se jim honilo hlavou, nicméně jako téma knihy dost originální a já se na knížku upřímně těšila. Romány jako Jana Eyrová nebo Na větrné hůrce zanechaly hlubokou stopu v mé romantické duši, i když se v nich objevovaly strasti, bolesti, bída i hlad.

Sestry Brontëovy žijí se svým otcem na malé venkovské farnosti a daří se jim docela dobře. Každá z nich už má za sebou nějaké životní trápení a evidentně všechny čekají na nějaké nové životní vzrušení a dobrodružství. A to se také brzy objeví! Z Chesterovy usedlosti je unesena mladá žena, matka dvou dětí, která se svým manželem evidentně neměla až tak růžové soužití. Okolnosti jejího zmizení jsou opředené záhadou, a tak se sestry vydají zjistit pravdu. Pod záminkou trvajícího přátelství s jejich služebnou se dostanou do domu a začnou shromažďovat veškeré důkazy. Alespoň ty, které podle nich důkazy jsou.

Celý příběh je psán současným jazykem, ale lehké jazykové ozdůbky tu najdeme. Autorka se snažila přiblížit tehdejším způsobům i v psaném projevu, ale trápit se tím nebudete. Pokud nejste zvyklí číst romány 19. století, vůbec to nevadí, styl psaní je oproti jejich textům dost zjednodušený. Skrz autorku poznáváme rozpolcené duše nejen dívek, ale i jejich bratrance, nakonec i pana Chestera a jeho zmizelé ženy.

Jedná se o příjemný detektivní příběh z 19. století, bát se určitě nebudete. Autorka napětí udržuje v pozvolném duchu, ve kterém odkrývá tajemství všech zúčastněných. Plný počet hvězdiček nedávám proto, že mi tam přesto všechno něco chybělo. Mé srdce by asi chtělo víc poznat srdce těchto tří zajímavých spisovatelek.

16.09.2022

Když před pár lety přišel Netflix s young adult filmem Stánek s polibky, koukla jsem se. Spíš teda ze zvědavosti a částečně i proto, že jsem v tu chvíli potřebovala něco nenáročného, u čeho můžu umývat okna a utírat prach. Určitě vám je ale jasné, jak to dopadlo, že…Úklid jsem nechala na jindy a královsky se bavila. Stánek s polibky je skvělý film o síle přátelství a s romantickou linkou, která měla dynamiku, vášeň a postupný vývoj.

Když nedávno vyšla kniha, podle které je film vlastně natočený, hned jsem po ní sáhla a řekla si, že ji prostě musím mít ve své knihovně. Už jen z té velké lásky k filmu.

Autorka Beth Reekles píše neskutečně čtivě. Věty jsou celkem jednoduché a úderné, takže vám stránky budou před očima doslova utíkat. Elle a Lee jsou nejlepšími přáteli už prakticky od miminka. Jsou neustále spolu, dělají všechno společně a jejich přátelství staví nad všechno ostatní. Jenže jak už to tak bývá, každý ráj má svůj mráček. Elle si totiž jednoho dne přizná, že miluje Leeova staršího bráchu Noaha. Jestli jste fanoušky filmu jako já, tak mi dáte určitě za pravdu, že ten kluk je prostě boží. Nemyslím teď vzhled (i když ten je víc než jen v pořádku), ale i jeho temná aura, která ho doprovází na každém jeho kroku. I když to Noah nechce ze začátku vůbec připustit, cítí to stejně. Oba mají ale příšerný strach z toho, jak by na to reagoval právě Lee.

Ano, je to jednoduchý příběh, násilnicky vyobrazený Noah asi taky není úplně oka – ale to si myslím, že všichni chápeme proč. Noah má pro mě prostě určitě kouzlo a přes to nejede vlak. Cítila jsem to ve filmu, to samé jsem měla i u knihy.

Film ale pro mě stále zůstává topovkou. Knížku vnímám jako super doplněk a příspěvek do mé sbírky fajn romantických knižních příběhů.

2 14.09.2022

Jsou na světě situace, kterých bychom nikdy nechtěli být součástí. Pokud se nám poštěstí a jsme relativně zdraví a v psychické podobě, měli bychom být za to vděční. Neboť jsou mezi námi lidé, kteří takové štěstí neměli a žijí v neustálém strachu a v bludném kruhu nočních můr, běsů a panických atak. Všechno, co jsme měli je knižní příběh, který začíná rok poté, co se Kate v určitém bodě zlomí život. Událost, které je svědkem, které je součástí, udělá ze sebevědomé ženy křehkou bytost bojící se tmy. Přerušuje studium na vysoké škole a otevře si vlastní kavárnu, o které sní prakticky celý svůj život. Má to ale jediný háček – to, že je nájem celkem nízký, i přesto, že se obchod nachází v dobré lokalitě Londýna, má jedno nepříjemné břemeno. Kate musí prostory kavárny sdílet s Aidanem, který si také plní svůj sen a otevírá knihkupectví. Oběma je tato situace velmi nepříjemná a dohodnou se, že ten, který bude mít po roce menší výdělečnost, uvolní své prostory tomu druhému. Oba mladí lidé jsou svým způsobem silné osobností – i když má Kate často své temné dny. Hádají se, dělají si naschvály, ale také se postupem času starají jeden o druhého.
Příběh má velmi krásné, pozvolné tempo. Dvojice se poznává, plní si své sny s obchodem, otevírají se jeden druhému a snaží se ten život opět rozproudit. Autorka píše neskutečně čtivě a opravdu jsem se ani jedinkrát nenudila. Příběh je psaný z pohledů Kate i Aidana a bavilo mě to. Není to žádná tuctová romantika, má vývoj a řeší jedno obzvlášť nepříjemné a bolestivé téma, které i dnes je dost podceňované. Každý člověk má právo na štěstí a neměl by se života bát. Někdy je dost těžké si uvědomit, že jsou mezi námi lidé, kteří nám v těžkých chvílích dokáží pomoci. I když je někdy nejtěžší si přiznat, že zrovna MY potřebujeme pomoc.
Tohle si dejte, je to fajn!

2 02.09.2022

Na Holku přes palubu jsem se těšila, neboť sklízela neskutečně kladné recenze. Říkala jsem si, že zrovna teď potřebuji nějaké milé, odpočinkové čtení s kapkou humoru. Bohužel jsem asi potřebovala něco víc.

Piper Bellingerová je osmadvacetiletá zhýčkaná dívka, která se jen baví na party, až nadměrně pije a nakupuje si značkové a předražené věci. V jednu chvíli ale udělá průser obřích rozměrů a její otčím ji pošle na venkov, aby se postarala o odkaz jejího biologického otce, který zemřel již před dávnými lety jako rybář na moři. Na její cestě k „převýchově“ ji doprovází i sestra Hannah, možná trochu menší dámička, pořád ale taky pěkně rozmazlená. Holky žijí v jiném světě, a tak je venkov a jeho „jednoduchost“ poměrně dost negativně překvapí. Život jim udeří takovou facku, že se v tom plácají jako ryby na suchu. A že těch ryb tady všude kolem je!

Potkávají spoustu lidí, od štamgastů, pracovníků na lodích, babičku Opal až po sexy bručouna Brendana, který měl knize dodat potřebný šmrnc! Těšila jsem se na spoustu sarkasmu, nepříjemností, vtipných a humorných scén a především na postupné poznávání Pipeřiny pravé povahy. Ale to bohužel nepřišlo. Piper si prakticky od prvního okamžiku všechny získala, i přesto, že se chovala fakt na facku a Brendan? Ten o ní mluvil v „rajcovných“ větách po pár kapitolách, i když dle mého neuměla nic nabídnout. To se vážně všichni chlapi zblázní do hezké fasády a zbytek jim je jedno? Sexu a intimních scén tam bylo dost, i když docela zvláštně popsaných. Některé výrazy bych od postavy jako je Brendan nečekala. Ale možná to pokazil překlad? Nečetla jsem originál, tak nemůžu posoudit.

Celkově hodnotím jako průměr, ale věřím, že všechny ty nadšené reakce mají své opodstatnění.

2 31.08.2022

Evie Dunmore přichází s dokonalou kombinací dnešní oddechové literatury. Na jedné straně tu máte dominantní romantickou linku mezi sufražetkou Lucií a svobodomyslným Tristanem, na straně druhé pak momenty protkané historickými milníky té doby. Rok 1880 je pořád rokem, kdy se ženy stávaly v den sňatku majetkem svého muže, a to doslova. Její tělo, peníze, důstojnost – to vše už patřilo jejímu manželovi. Doba ovládaná muži se k ženám nestavěla zrovna přívětivě, a proto se začaly formovat sufražetky – hnutí žen, které se denně snažily zvýšit povědomí o nutnosti zrušit zákon tykající se majetku žen nebo naopak – obohatit výsledky voleb i o silné ženské hlasy.

Lucie i Tristan pocházejí z rodinného prostředí, které nebylo nikdy zrovna ideální, a tak jsou jejich představy o životě – především tom manželském – značně pošpiněny zážitky z dospívání. Lucie se už dávno smířila s tím, že bude radši starou pannou než majetkem muže a svůj život obětuje práci. Pro svou věc je zapálená a připravena jít i přes mrtvoly. Někdy bohužel i za cenu opovržení vlastní rodiny. Tristan si zase užívá života do té doby, než jeho starší bratr přijde tragicky o život a on se dostane na první místo v žebříčku vhodného dědice své rodiny. Nemá v plánu se otci jakkoliv podřizovat, a tak i on začíná spřádat plány na lepší zítřky.

Oba jsou nuceni spolu pracovat jako spolumajitelé nakladatelství, oba mají své zájmy a oba k sobě navzájem nachází cestu plnou náklonnosti a důvěry. Ale jak už to tak bývá, cesta k cíli bývá náročná a trnitá. Navíc, pokud jsou hlavní aktéři tvrdohlavé povahy.

Tuhle knihu doporučuji všemi deseti. Je čtivá, zajímavá, neustále se tam něco děje, takže se nemusíte trápit hluchými místy a nudou. Ano – je tam romantická linka, ale je vzrušující, atraktivní a vůbec ne blbá. Miluju to a vy musíte taky! Teda – pokud čtete tento typ literatury. Nikoho nepřemlouvám, jen doporučuji.

4 11.08.2022

Romantická knížka plná slunce, jídla, moře, krásných chlapů a božských polibků. Co víc můžete chtít číst, když jste zalezlí ve svém malém bytečku a za okny vnímáte akorát chladný déšť?

Autorka žijící v Bavorsku nám odkrývá příběh mladé ženy Kim, která miluje nejen svou práci, ale i svého šéfa. Samozřejmě jí nevadí ty časté přesčasy, kterými si kompenzuje svůj osobní život zahrnující tajný vztah s mužem, na kterého doma čeká celkem fajn manželka. Všechno jde skvěle – ona pracuje na důležitých projektech, on ji slibuje, že jakmile dokončí jednu kampaň pro Chocolate Chace, nebude už finančně závislý na své ženě a opustí ji. Ha! Vážně tenhle kec může některá normální ženská brát zcela vážně?

Kampaň nicméně dopadne skvěle, Dirk zakládá se svou ženou Elli rodinu a Kim vybouchne vzteky. Ačkoliv v hloubi duši věděla, že Dirk svou ženu nikdy neopustí, stejně jí to zlomí srdce.

A tak se mladá žena vydává na již dříve domluvenou dovolenou u Gardského jezera a doufá, že nalezne znovu sama sebe.

Knížka je plná krásných popisů daného místa – tedy moře, pobřeží, hotýlku či skalnatých turistických tras. Autorka tyto magické scenérie propojila s dobrým jídlem, atraktivním učitelem jógy a okořenila zábavným párem dvou chlapíků. Bohužel je v knize až nadměrné množství kýčů. Příběh byl předvídatelný od začátku až do konce a bohužel pro mě mi nesedla hlavní hrdinka. Kim měla sice zlomené srdce, ale také jednu dost pitomou vlastnost – a to vztahovačnost. Veškeré situace, které se jí děly, si brala osobně a vymýšlela vlastní scénáře. Její duše byla tak zlomená, že ve všech projevech náklonnosti od druhých, cítila bodnutí do zad. Ze začátku jsem to chápala, postupem času mi to už ale přišlo otravné.

Je to opravdu lehké dovolenkové čtení – čeká na vás pouhých 239 stran v paperbacku, takže hurá k bazénu nebo na nějakou pěknou horskou vyhlídku.

1 11.08.2022

Od první stránky jsem měla pocit, že čtu pohádku o dracích a tenhle příjemný vibe mě provázel po celou knihu. Hlavní hrdinkou je tady dvanáctiletá Milla, která se v zahradách domu, kde pracuje jako služebná, stane svědkyní vraždy muže ochraňujícího unikátní brašnu se čtyřmi vejci. Po čase zjistí, že se jedná o vejce dračí a má podivný vnitřní pocit, že se o draky musí postarat. Jako by konečně našla to spojení, které mívají v rodinách ostatní její přátelé. Lásku, spojení, starost o své blízké. Milla jakožto sirotek nikdy nic podobného nezažila, takže pouto, které si vytvoří okamžitě po dračím vylíhnutí, je něco magického a neuchopitelného.

To by ale nebyl ten správný příběh, kdyby šlo s draky všechno jak po másle. Vylíhlo se totiž těch draků více. A tak spojení s nimi navázala kromě Milly i dvojčata pána domu Isak a Tarja, a v neposlední řadě i vévodův syn Vigo. Všichni čtyři se snaží naučit s draky pracovat. Starají se o ně, krmí je, hrají s nimi a postupně i cvičí.

Ostrovní město Arcosi totiž zažije svůj největší mocenský boj od poslední války, kdy se u ostrova vylodili Norlanďané a zcela pohltili místní obyvatele Sartolany. Nikdo netuší, co se tenkrát stalo, že draci vyhynuli, a proč tak byli po celý ten čas jen pouhou legendou.

Kniha je napsaná velmi čtivým stylem. Každá stránka mě nutila číst dále a sledovat osudy našich čtyř mladých hrdinů. Najde Milla nakonec své místo na zemi? Přijde na to, kdo vlastně je, jestli má někde vlastní rodinu? To už musíte zjistit sami. Nicméně já doporučuji, i přesto, že nejsem cílovka, jsem si u knihy opravdu odpočinula a bavila mě. Takže pokud máte kolem sebe čtenáře mezi dvanáctým a devatenáctým rokem, knihu jim kupte či doporučte. Stojí to za to!

1 11.08.2022

Životní výzva je něco, co člověka může dokopat k vysněnému cíli. Tahle výzva (dobrá challenge) mě měla především pobavit. Protože, kdo mě zná, tak ví, že na ty eroťárny moc nejsem. Jenže život mi nadělil instagram a na instagramu pár dost šílených lidí.

Pěšeč svou anotací zprvu dost vyděsil. Mladá nezkušená dívka, která pro záchranu svého rodinného domu podstoupí nechutnou dražbu vlastního těla. Ten, kdo si ji koupí, ji bude vlastnit celých neuvěřitelných 30 dnů.

Vážení – tohle není realita a já to moc dobře vím. Ve skutečném světě bych tohle nikdy nechtěla zažít a už vůbec bych se nezamilovala do někoho, kdo by byl něčeho tak nechutného schopen.

Jenže kniha není reálný život a představy jsou mnohdy dost nereálné, tak proč si tu četbu náležitě neužít?

Kniha je tenoučká, slupnete ji jak malinu. Hlavní hrdinka Avery je prakticky ještě dítě, které je zvyklé, že se o ní vždy někdo postará. Krutost života prakticky ještě nezažila, o to víc chápu některé věci, které udělala. Gabriel je prostě bad boy jak vyšitý. Chcete ho – na chvíli. Věříte, že je uvnitř dobrý člověk a můžete ho změnit. Jestli to ale dokážete? Konec pohádky vám nesdělím, ale určitě neuděláte chybu, když si knihu přečtete. Protože i já se bavila. A moc!

2 11.08.2022

Nora Welling je pro mě úplně nová autorka. Svůj příběh zasadila do krásného prostředí španělského ranče a hlavními hrdiny jsou tu zcela dospělí lidé s dospěláckými problémy. Což je upřímně velmi příjemná změna oproti jiným německým autorkám. Hlavní linka se točí kolem německé psychiatričky Lindy Grünfelderové, která měla v péči mladého chlapce a jehož trápení dospělo do tragického konce. Mladík spáchá sebevraždu a Lindu to otřese víc, než by jako doktorku správně mělo. Odchází z práce, zabalí si a odjíždí na španělský hřebčín, kde žije chlapcův otec, aby splnila jeho poslední přání – přinesla jeho otci dopis od něj.

Damián Álvarez je slavný zaříkávač koní, který se svou show obráží světová turné. Je ambiciózní a úspěšný. Smrt syna, o kterém dosud vlastně netušil, ho vnitřně zlomí a není schopen v turné pokračovat. Na rodinném ranči tráví čas přemýšlením a sebelítostí. Když se potkává s Lindou, zprvu není schopen se na ni aspoň podívat, natož si promluvit. A tak začíná budování jejich vzájemné důvěry, což na můj zvládli až moc rychle.

Příběh se čte velmi dobře a je psán z pohledu jak Damiána, tak Lindy. Nicméně – úplné nadšení se u mě nekonalo. Prvních asi 140 stran jsem vlastně četla jen o jejich pocitech. Přišlo mi, že se až moc litují a rozebírají to, jak se cítí hrozně, jak má ten druhý právo se zlobit, jak se mají k tomu druhému chovat, aby ho dále nezraňovali. Damián Lindu odstrkuje, dává jí dost nevybíravě najevo, jak velkou k ní cítí zlobu. A pak najednou – jako lusknutím prstu se k ní tiskne, chystá jí snídani, směje se na ni. Všechno se otočilo až moc rychle, a tím pádem ten vibe, co jsem cítila ze začátku, už ochladl a já neměla nutkání číst dál a dál.

Rozhodně si zamilujete prostředí, romantickou atmosféru španělského ranče, jeho obyvatele, zaměstnance, projížďky na koních. Je to příjemná oddechovka na léto, nicméně druhou Monu Kasten zde opět nenajdete. Ono to snad ani není možné, nemyslíte?

1 11.08.2022

Shari Lapenu jsem jako autorku vždy respektovala a obdivovala. Její styl psaní mi sedl. Jednoduchost, čtivost, tajemnost. To vše mě na tom baví asi ze všeho nejvíc. Nicméně – Nepříliš šťastná rodina nebude na mém top listu tento rok. A rozhodně to nebude její nejlepší kniha.

Opět se zde setkáváme s rodinnou, která má tajemství, za která by nejeden z nich vraždil. Velmi bohatá manželská dvojice z Brecken Hill je nalezena mrtvá ve svém přepychovém sídle. Oba jsou brutálně zavražděni a jediné, co je v ten okamžik jisté, je to, že po sobě zanechali dědice. A hned několik. Je až zarážející, že všem vyvstane v mysli stejná otázka: „Kolik asi tak budu dědit?“

Vztahy mezi sourozenci a jejich vztah k rodičům nejsou růžové. Vyrůstali ve světě bohatých a mocných a přesto jsou v životě sami. Fred a Sheila Mertonovi byli hrozní rodiče plní zlosti a krutosti, v případě Sheily dominovala spíše lhostejnost a slabost postavit se svému muži. Odstartuje vyšetřování a dvojice detektivů se ponořuje stále hlouběji do vztahů celé rodiny i jejich známých. Neděje se tam nic převratného, celá kniha je založena na pozvolném odkrývání tajemství postav, jejich činů a jednání v různých životních situacích. Trochu té psychologie, jak jsme u Shari zvyklí.

Bohužel za mě průměrná kniha, která nepřekvapí ani neurazí. Pořád si stojím za tím, že její nejlepší knihou je Nevítaný host.

2 11.08.2022

Už několik let kolem mě tahle kniha kroužila a čekala, až po ní chňapnu. Vůbec nechápu, proč jsem se do ní dřív nepustila. Fantasy příběh čtenáře zavede do roku 2059, ve kterém na světě funguje tzv. represivní režim Scion a oblasti jsou rozděleny do sektorů, kterým šéfují Vidopáni. Trochu scifi prostředí mě zprvu docela odrazovalo. Měla jsem opravdu co dělat, abych se v tomto prazvláštním světě zorientovala. Svět, kterému vládl strach, smrt a temno, není totiž tím světem, který by mě nějak zvlášť přitahoval.

Mladá krajinochodkyně Paige Mahoneyová pracuje v londýnském podsvětí a takřka denně bojuje o svůj život, což je paradoxně asi jediná práce, která ji slušně živí. Jednoho dne ji ale přepadnou a unesou do města, o kterém si myslela, že již před téměř dvěma sty lety zmizelo z povrchu zemského. Paige je přidělena Strážci – snoubenci čisté krve – který ji má za úkol cvičit v boji, aby prošla důležitými zkouškami. Všechno se točí kolem magických bytostí, které ovládají svět nebo jsou světem ovládány. Potkáváme jasnovidce, vidoucí – lidi, které režim označil jako nepřirozené a které je potřeba zlikvidovat. Všichni lidé s nějakou mocí tak museli skrývat vlastní životy mimo život veřejný. Svět se proměnil v jeden velký špatný vtip.

Paige se cvičí v boji, ve využití svého daru ovládat tzv. éter, zdokonaluje se v technice útěků i manipulace a postupně si nachází cestu i ke Strážci, který sám má svá vlastní tajemství, které nesmí vyplout na povrch.

Příběh je plný bojových i magických scén, je plný bolesti a krutosti. Já vím jistě, že se hned chopím dalšího dílu, neboť jako celek byla tato kniha perfektní – vytvořený svět, jeho řád a zákonitosti i nevšední magie.

1 11.08.2022

Lehké romantické příběhy jsou pro letní měsíce jako stvořené. Knížka, kterou sbalíte s sebou na výlet, dovolenou, nebo jen tak doma na zahradu, by ale měla splňovat několik pravidel. Musí být lehce čtivá, romantická (ale ne příliš slaďoučká) a s miloučkým příběhem bez těžkých depresivních témat. Tak to mám ráda já.



Královna šťastných katastrof slibuje už svou obálkou správné odpočinkové čtení. Příběh se točí kolem života mladé Kate Sweetové, která se živí jako organizátorka naprosto famózních svatebních úřadů s tzv. mega momentem na konci. Svými eventy je již celkem známá a své povolání bere doslova jako poznání. Proto je občas nešťastná z reakcí jejich rodičů, kteří si ze své dcery přáli mít úspěšnou lékařku. V jednu chvíli jí ale z programu vypadne jedna velká zakázka a ona má tak čas vypomoci své přítelkyni, která pracuje ve vydavatelství a potřebuje zorganizovat velkolepé uvedení nové hororové knihy slavného spisovatele Draka Matthewse. A tak se vydává za ním do jeho sídla.

Příběh je protkán celou řadou vtipných momentů a zajímavých situací, u kterých jsem se opravdu ze srdce zasmála. Nicméně chemie mezi hlavními hrdiny byla trochu zvláštní. Prakticky od první minuty ze sebe byly paf, citový vývoj byl na mě až prudký, a to se tam ve výsledku nic extra nestalo.

Každopádně jako letní čtivo mohu doporučit, neboť stránky vám uběhnou opravdu rychle, udělá vám to dobro v duši a odpočinete si. Líbí se mi námět se spisovatelem hororových knih, dost to tu klišé romantickou stránku okořenilo.

11.08.2022

Ted byl okouzlující muž, který vždy jednal velmi mile, sofistikovaně, byl to muž vždy galantní a to za všech okolností. Lidé kolem něj ho měli rádi, pracoval s lidmi, kteří si ho vážili, a které by ani ve snu nenapadlo, že by se právě jeho měli bát.

Vraha po mém boku napsala Ann Rule, která právě s Tedem pracovala od roku 1971 na krizové klinice v Seattlu a svázalo je podivné pouto. I když Ann nikdy neměla v plánu zbohatnout na Tedyho existenci, začala o něm shromažďovat informace a postupem času si vybudovala takové jméno, že se jí začaly ozývat samy potencionální oběti.

Teda Bundyho není možné pochopit ani obhajovat. Byl to zkrátka sadistický sociopat, jehož těšila bolest druhých. Nebyl v žádném případě geniální, jeho IQ bylo jen lehce nadprůměrné. Narodil se v domě pro svobodné matky, vyrůstal s babičkou a dědou, které nazýval rodiči a svou biologickou matku měl za svou sestru. Existují domněnky, že je snad dítětem incestu, a že jeho otcem byl jeho vlastní dědeček, který měl násilnické sklony. Člověka zkrátka formuje mnoho faktorů, včetně genetiky a prostředí, ve kterém vyrůstá. Nemyslíte?

Kniha se věnuje velice komplexně Tedově životu, jeho rodinnému zázemí, prostředí, ve kterém vyrůstal...a je sakra dovře napsaná! Ann nám líčí i jeho první lásku, ze které se stala tak trochu posedlost, jeho neschopnost pochopit odmítnutí od ženy, kterou miluje a uznává. Kniha mapuje jeho život, cesty napříč jednotlivými státy, ukázky manipulace s lidmi - což bylo jeho nebývalé umění. Poznáváme blíže i několik jeho obětí.

Občas mi kniha nedělala dobře a musela jsem si udělat přestávku. Nicméně je to kniha, kterou musí mít v knihovně každý člověk, kterého tato tematika zajímá.

Díky JOTĚ, která takové věci vydává.

4 12.07.2022

Vztah k poezii je něco tak strašně subjektivního a intimního, až mě to někdy i děsí. Ve svém životě jsem přečetla hodně básnických sbírek. Od českých klasiků až po prokleté básníky. Dodnes si pamatuju krásné, temné i odvážně verše spisovatelů jako byl Charles Baudelaire nebo Arthur Rimbaud. A kdo by neznal Paula Verlaina, no ne? Nicméně, pokud bych měla jmenovat básníka, který se opravdu dotkl mé rozervané duše, pak bych asi musela zmínit praotce literárního hororu Edgara Allana Poea.

Poezie šla ale značně dopředu a odklonila se jiným směrem. Ve světě rezonují volné verše, rytmus přestává dominovat a tempo udává básník dle svého uvážení. Zvlášť poslední roky převažují verše agitační, které mě až tak moc neberou, ale vzhledem k době, ve které žijeme, tento projev chápu.

Do rukou se mi dostala básnická sbírka Adama Pýchy, která na první pohled zaujme svou překrásnou obálkou. Slibuje čtenářovi výlet do minulosti, přítomnosti, budoucnosti a tzv. mezičasí. Nalezneme v ní básně kratšího i delšího rozsahu, verše převážně subjektivního rázu, kdy se autor zkusil ze všeho, co ho dusilo, vypsat touhle poetickou formou. Spoustě veršům jsem bohužel nerozuměla a dle mého mají pro autora svůj specifický význam, který ani není možné pochopit širší veřejností. Některé básně ale jasně odkazovaly na konkrétní dobu a troufám si říct, že i postavy a situace dnešní zlomené doby. Střídaly se verše veselé i smutné. Chvíli vás tak autor naladil na melancholickou vlnu, aby vás z ní pak mohl další slokou vysvobodit.

Tahle sbírka nebude pro každého. Už jen z toho principu, že jsou v ní verše často napsány stylem, který je pro autora scifi typické a řekla bych i blízké. Verše tak někdy pochopíte, někdy je pochopíte jinak, než byly napsány a bohužel je někdy nepochopíte vůbec.

11 06.07.2022

Krvežíznivý Dracula bude vždy neodmyslitelně patřit do mého dospívání. Upíři lační po krvi jsem milovala (ani nevím proč) ve všech filmech a seriálech, které vyšly. Četla jsem Vampýrskou akademii, Školu noci i Upíří deníky. A pak to nějak ustalo.
Před nějakým časem jsem četla od Kerri M. skvělý příběh zasazený do doby Jacka Rozparovače, a když jsem zjistila, že pokračování s hlavními hrdiny se bude týkat tajemství tohoto krutého knížete, začala jsem se o upíry opět zajímat.
Hon na knížete Draculu je zasazen do nádherného prostředí Rumunska. Audrey Rose se s Thomasem vydávají studovat na Akademii soudního lékařství a forenzních věd, aby se mohli ve svém řemesle vzdělávat. Školu autorka zasadila do tajemného hradu Bran, která ještě znásobňuje onu temnou a magickou atmosféru celého příběhu. Audrey Rose to tam nemá vůbec jednoduché. To, že je žena a chce se věnovat tomuto nepopulárnímu povolání, se nikdy nestřetne s kladným přijetím. Ale ona se snaží každým tahem skalpelu změnit jejich rozhořčení. Jenže pak se začínají nalézat mrtvoly, kterým někdo odsaje všechnu krev z těla a místní obyvatelé, kteří jsou legendami o knížeti Draculovi ještě plní, začínají panikařit. Nebyla by to ale Audrey Rose, kdyby se do vyšetřování sama nevložila a děj tak nabírá na obrátkách.
Knížka má 456 stran, ale nudit se nebudete. Opět je napsána neskutečně čtivým stylem, neustále se tam něco děje, o momenty překvapení tu není nouze.

1 03.07.2022

Dnes vám napíšu pár slov o hororové novince českého autora, která vyšla celkem nedávno a určitě přinese spoustu rozporuplných reakcí.
Autorem je Emil Křížka, který mj. přinesl i scénář k filmu Hrana zlomu, který se mi osobně hodně líbil, protože byl jiný. Naprosto odlišný od filmů, které běžně sleduji, nebo se v poslední době točí. Hořká múza je napsaná podobným stylem. Od začátku až do konce se možná nebudete přímo bát, ale ošívat ano. Po pár stránkách jsem pochopila spojení s Franzem Kafkou. Nejen tím, že měl hlavní hrdina stejné křestní jméno, ale především i atmosférou, absurditou scén a existencionálními motivy, které jen tak z mysli nesmažete.
Tohle nebude knížka pro každého. Když o tom tak přemýšlím, stylem psaní se Kafkovi hodně podobá – je to surové, někdy nepochopitelné a občas si budete chtít u některých scén vyškrábat oči. Pak jsou tu ale scény z dětství vedlejší postavy, kdy máte na okamžik soucitné myšlenky. Ale fakt jen na okamžik.
Je to celé zvláštně neuchopitelné. Příběh by mohl být méně Kafka, více Křižka. Některé věci jsou v knize popsány až moc naturalisticky. Pokud máte rádi absurdní romány s přesahem, bude vás to bavit. Je to prostě jiné. Je to své.

3 28.06.2022

Tohle je kniha, která vás zaujme už v knihkupectví svým rozsahem a originální obálkou. Vyšetřování vraždy ženy nalezené v kouzelnické bedně je samo o sobě hodně zajímavé. Dostáváme se tak do prostředí kouzelnických triků, hádanek, prostorových optických klamů, nebo zkoumání lidské mysli.
Kromě tohoto výčtu atraktivních bodů zde máme opravdu nevšední dvojici „vyšetřovatelů“, které rozhodně nemůžeme označit jako běžné lidi s běžnými životními problémy. Minu a Vincenta životní osud dost zkouší. Ona trpí nejspíš misofobií – bojí se dotknout prakticky všeho, co není sterilně zabaleno a ošetřeno. On – postižen nějakou formou autismu vnímá svět pomocí čísel, má své rituály a celkově to soužití s ním není úplně jednoduché. Mina a Vincent si rozumí – každý se totiž potýká s podivnými reakcemi okolí, a to je jakýmsi zvláštním způsobem uklidňuje a prakticky i sbližuje. Vincent se prohlašuje za Mentalistu, je celkem úspěšný showman a má vlastní představení, kde své umění rád dokazuje. A proto se stává velmi klíčovým pomocníkem při vyšetřování vraždy, kterou Mina dostane na starosti a v určité chvíli se ocitá se bludném kruhu. Rozhodne se, že požádá o pomoc právě jeho.
Ačkoliv je to pořádná bichlička, příběh se četl jedním dechem. Aktivní a celkem i uvěřitelné metody vyšetřování mě potěšily, scény z osobního života postav občas dost vyděsily a rozčílily, ale to k dobré knize patří. Vzbudí emoce, o kterých třeba ani nevíte, že je máte (nebo vám někdo celý život tluče do hlavy, že nemáte emoce žádné, že…).
Takže tuhle knihu vřele doporučuji, myslím, že potěší všechny milovníky thrillerů a kouzel vyšetřování.

4 24.06.2022

Pohlednice z Paříže je přesně ta pravá knížka, která vás příjemně naladí na letní dovolenou. Ať už cestujete, nebo vám stačí si zarelaxovat doma na zahrádce s knihou v ruce. Kdo by nemiloval Paříž?

Tohle město rozhodně ví, čím zaujmout. Samo o sobě nám vypráví příběhy o nešťastných i šťastných láskách nebo dobou zkoušených životních osudech. V roce 1940 se i válka, která tou dobou trýznila celou Evropu, dostává do domácností a blízkostí obyčejných lidí včetně Beatrice Crawfordové. Ta se vydává na bojiště, aby se jako sestra postarala o zraněné vojáky. Její smysl pro spravedlnost a neskutečné odhodlání porazit všudypřítomné zlo, je obdivuhodná a obávám se, že už v dnešní době takoví lidé skoro nejsou.

Příběh sleduje i linku ze současnosti, ve které Annie Lovellová přijíždí do Paříže, aby se podívala na byt, který zdědila její sousedka. A právě v tomto bytě nalezne Beatriciny deníky. A tak se Annie, která ve svém životě pociťuje mírné pochybnosti o sobě samé, vydává na cestu plnou krutostí, ale i naděje a lásky. A Paříž jako kulisa? Co víc romantické může být?

Pohlednice z Paříže je typickým čtením pro ženy, které chtějí zažít zalíbení, lásku, drama i hrdinství. No – číst tento příběh samozřejmě mohou i muži, to bez debat! Okouzlí všechny, kteří jsou otevřeni dojemným příběhům.


Za knihu k recenzi děkuji @grada a @metafora.

1 14.06.2022