bornthisway komentáře u knih

Mnohokrát jsem při čtení Farmy zvířat přistihla sebe samu, jak nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak na tak málo stránkách a s tak děsivou přesností Orwell předpověděl praktiky totalitních režimů.
Nadčasová kniha, ke které by si měl najít cestu každý.

10 11.09.2013

Kafka opět nezklamal. Román skoupý na světlé chvilky, ponuré atmosféry je zde až až!
Od první do poslední stránky příběh obestřený záhadou, zoufalou bezmocí a snahou K. vyřešit situaci, ve které sám, v boji i s těmi nejnižšími (a tedy nejlépe dosažitelnými) úředníky ze zámku, nikdy nic nezmůže. Příjemným oživením děje bylo Olžino líčení rodinné historie, které mnohé vysvětlilo.
Nejrozporuplnější postavou se pro mě stala Frída, o té jsem od začátku do konce nevěděla, co si mám myslet.
Snad jediná věc, která mě u Kafkových nedokončených děl mrzí, je pocit, když má člověk v prstech posledních pár stran a ví, že za pár chvil se příběh navždy utne...

8 23.09.2013

Jsou knihy, které s chutí přečtete, oblíbíte si je, ale tou pravou "srdcovou" záležitostí se tak úplně nestanou, což však v mém případě o Rybí krvi neplatí. Asi nikdy jsem nečetla nic, co by se odehrávalo v místech, které jsou v mé nynější životní etapě spjaté s každodenní rutinou, navíc tento komentář píšu z oblasti, kde za jasného počasí na louce za domem vidím velký těžký mrak kouře stoupající z elektrárenských věží...a tak má pro mě kniha strašně silný náboj.
Bylo skvělé prožít těch pár dní Hančin příběh, radovat se při světlých stránkách jejího života, mít slzy na krajíčku v těžkých dobách Tomáškovic rodiny i celé vesnice...Jiří Hájíček se zkrátka ukázal jako Pan spisovatel.
A rozhodně souhlasím s názorem, že by Rybí krev měla být součástí povinné literatury na SŠ, i nám, mladým čtenářům, má hodně co nabídnout.

7 23.09.2014

Jak u Vyhnání Gerty Schnirch, tak u Žítkovských bohyní jsem si paralelně se čtením pokládala otázku: Jak to jen autorka dělá, že je tak těžké se od příběhu odtrhnout? Proč není možné číst knihu na etapy, ale na "jeden zátah"? A ještě k tomu všemu před neúprosně se blížícím zkouškovém!
Ale ne, na etapy to opravdu nejde - už jen kvůli všudypřítomným záhadám, pověrám, napětí a hlavně kvůli spletitým osudům a životních příběhů bohyní a samotné Dory, které se čtenář snaží rozluštit co nejdříve.
Autorce patří i obrovský obdiv za to, s jak velkou pečlivostí přistupuje ke sbírání historických materiálů, konzultacím s pamětníky, s odborníky...to musí být neskutečná práce! Tím nám, čtenářům, rozšiřuje obzory a nepředkládá jen smyšlené a abstraktní příběhy, ale lidské osudy stojící na doložených faktech.
A je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem z tvorby Kateřiny Tučkové tak nadšená!

6 28.12.2013

Něco neskutečného. S každým obrácením stránky mě doprovázela husí kůže z všudypřítomného zla a nespravedlivé manipulace s nevinnými ženami. Navíc vědomí, že všechno to vlastně byla naprosto zbytečná a vymyšlená mašinérie...
Celou dobu jsem se musela ptát: Proč existovali, dosud existují a bohužel asi i dál budou existovat lidé, jako byl Boblig, i když v jiných záležitostech, ale postavených na naprosto stejném principu?
Skvělý román, který donutí zamyslet se a hledat souvislosti mezi stavem tehdejší a dnešní společnosti.

6 11.12.2013

Právě ted' (tedy těsně po poslední stránce) se u mě dostavil přesně ten okamžik, kdy koukám s otevřenou pusou a bojuji s pocitem, že přece nejde hned začít číst jinou knížku, protože by to ve srovnání s Nesnesitelnou lehkostí bytí nemělo smysl, když vím, že tento stav asi bude trvat delší dobu...a tak si tedy dávám pauzu, ve které se budu zároveň stydět za to, že ocenění kvalit Milana Kundery mi trvalo tak dlouho.

5 15.06.2014

Možná jedna z nejsvižnějších kingovek, celé to navzdory mému přání uteklo až moc rychle. Je pravda, že některé části týkající se Vicovy služební cesty mě v některých momentech až nepříjemně zdržovaly, ale chápu, že to tam kvůli gradaci mělo své opodstatnění.
Jinou výtku ke Cujovi nemám a snad ani nemůžu mít, miluji, když se můžu nerušeně položit do té pravé kingovské atmosféry a vychutnávat si ji, čehož je Cujo názorným příkladem! :)

5 17.03.2014

Doslova mrazivé čtení. Ani jsem zprvu nečekala, že by mě příběh zasazený do SSSR 50. let a ještě na základě skutečných, navíc tak hrůzných událostí dokázal tolik strhnout - ale stalo se, cca posledních 150 stránek jsem dočítala hluboko do noci, bavilo mě sledovat odkrývání zápletky, jen na můj vkus možná až moc kýčovité a zmatečné, ale budiž, v závěru to do sebe docela prapodivně zapadlo. Lev mi v pár momentech připomínal téměř nějakého "supermana".
O malém náhledu do praktik příslušníků MGB a ostatních ani nemluvě, hlavně období před Stalinovou smrtí muselo být nejen v SSSR, ale i v celém východním bloku naprosto šílené a pro nás dnes už nepředstavitelné. A tohle že byl náš ideál a vzor? Proboha...
Při některých pasážích popisujících zvěrstva páchaná na nevinných lidech jsem byla otřesená a občas pozapomněla na to, že stěžejní linií příběhu jsou úplně jiné vraždy.
Velké díky patří autorovi nejen za skvělou knihu, ale i za závěrečné tipy na odbornou literaturu k rozšíření povědomí o tématu.
Nemůžu se dočkat, až se dostanu k pokračování osudů Lva a Raisy a také k filmovému zpracování- knižní potenciál je hodně slibný!

5 01.03.2014

Názorná ukázka toho, jak celá ideologie i vypočítaví demagogové dokáží člověka "zblbnout" a poštvat proti nejbližší rodině, navíc tak šíleným způsobem. I když je pravda, že pan Kopfrkingl mě děsil snad celou knihu - oslovení ("nebeská, čarokrásná, nadoblačná") v kombinaci s detailními popisy jeho povolání a myšlenkovými pochody - bylo přesně to, co je jak pro film, tak pro knihu typické. Psychologicky působivé dílo navozující nevysvětlitelnou, až hororovou hrůzu.

5 23.12.2013

Už si ani nemůžu vzpomenout, jaká přečtená kniha před Nezbytnými věcmi mě dokázala tolik strhnout napínavým dějem a vyvolat u mě lítostivý pocit pokaždé, když jsem se podívala na umístěnou záložku a zjistila, že už mi zbývá jen pár posledních desítek stránek...ale natahovat požitkářsky čtení nešlo!
Opět jsem se dočkala pravé dávky kingovského umění, v některých pasážích mi toho zla a temna připadalo už tolik, že jsem na světlejší okamžiky, kterých čím dál více ubývalo, čekala jako na smilování, Lelanda Gaunta jsem měla chut' za jeho přehnaně úslužné a zdvořilé chování vystřelit na Měsíc už po prvních stránkách.
Skvělý mi přišel i ten fakt, že se do Nezbytných věcí chvílemi proplétal i Cujo, a tak se pro mě městečko Castle Rock mohlo podruhé stát synonymem pekla na zemi.

4 10.08.2014

Dlouhou dobu váhám, jak mám knihu ohodnotit, abych postihla všechny své myšlenky...ale jsem naprosto bezradná. Murakamiho styl psaní mě uchvátil, líbilo se mi, jaký měla kniha dynamický spád bez zdlouhavých pasáží, jenže na druhé straně jsem měla jeden velký problém. A tím je příběh a jeho schéma, i když je to asi nepochopitelné.
Nemám totiž moc v lásce knihy, které jsou nevěrou téměř celé prosycené, ale doslov mi objasnil, že Japonci na nevěru pohlíží úplně jinak, než západní svět.
A přiznávám, že jsem se do svého prvního Murakamiho pustila díky nevšednímu názvu, takže jsem nevěděla, čeho se bude týkat - jinak bych po této knize pravděpodobně nesáhla. Ale i tak ve mně vyvolala něco, díky čemu ji nebylo možné odložit.
Hadžime mi byl do jeho sedmnácti let sympatický, poté už to šlo s mými sympatiemi k němu z kopce - rozčiloval mě s jeho věčnou nespokojeností snad se vším a hlavně tím, že si sice uvědomoval, jak moc lidem v okolí dokáže ublížit, ale neohlížel se ani napravo, ani nalevo, což bylo neskutečně kruté. A podobně i Šimamoto. Pochopitelně jsem cítila soucit k Izumi a Jukiko, takové zacházení si obě nezasloužily.
Ale přece jen musím stále přemýšlet nad Šimamoto. Kromě pár věcí se o ní čtenář nedozvěděl vůbec nic. Je možné, že kdyby Murakami více odtajnil její předchozí život, hodnotila bych její chování úplně jinak. Ale v tom právě spočívá autorova genialita - dokázat napsat takovou knihu, která se člověku vryje do paměti, aby o ní a jejích aktérech přemýšlel...jakkoliv. A to případ Na jih od hranic, na západ od slunce bezpochybně je!
Díky tomu místo původně zamýšlených 3 hvězdiček dávám nakonec 4.

4 18.02.2014

Komentář píšu až pár týdnů po dočtení, protože jsem si Gertin příběh musela nechat nějakou dobu projít hlavou. Nezvykem, ale zároveň zajímavým přínosem, pro mě bylo dívat se na tuto historickou záležitost z jiného (ale ve své podstatě ze stejného) úhlu pohledu - z úhlu pohledu ženy, at' už Češky nebo Němky, která neměla s válkou dočinění, ale i přes to se naplno "svezla" s pravými viníky a nikdo neřešil otázku spravedlnosti, jestli si to zaslouží nebo ne.
Světlé okamžiky v Gertině poválečném životě by se snad daly spočítat na prstech jedné ruky, až do stáří znala jen pohrdání, neúctu, tvrdou práci, házení klacků pod nohy, spory s jedinou dcerou...ale i přes to se mi nechce věřit, že by celý život existovala zbytečně.
Rozhodně musím zmínit živě vykreslenou atmosféru odsunu, celého pochodu a zoufalých myšlenek bezmocných lidí - byla místa, při kterých mi běhal mráz po zádech, ale ani to mě nedonutilo knihu odložit - a rozhodně nelituji!

4 01.12.2013

Kniha, která snad i tomu největšímu necitovi musí po dočtení zákonitě sebrat dech a slova z úst.
Fantastický příběh vyprávěný netradiční vypravěčkou, 528 stran přečteno za pár večerů, ani jsem nevěděla jak, tak moc mě Zlodějka knih chytla za srdce.

4 11.09.2013

V souvislosti se Zabijákem mě nenapadá jiné spojení, než absolutní syrovost - myšlenkové pochody, fyziologické procesy, vztahy mezi lidmi v chudinské čtvrti... A Gervaisa? Strašně nešt'astná ženská s obrovskou životní smůlou, jejíž úpadek mi přišel až příliš krutý.
Na literárních seminářích a hodinách literatury jsme vždy jako onoho "zabijáka" interpretovali především alkohol, ale po samostatném přečtení "zabijáka" vidím ještě v někom/něčem jiném, než jen v tolik zmiňované kořalce.
Zola je působivý vypravěč, a proto na mě ovzduší Paříže v 19. století dýchlo dokonale!

3 07.09.2014

Mám ráda, když narazím na takovou knihu, která mě dokáže zaujmout do té míry, že se mi promítá i do snu, což se v tomto případě stalo - na jednu stranu bylo fajn si Dumu připomenout i mimo bdělý stav, ale na druhé straně lidská fantazie může být někdy mocná věc, že? Znalci Dumy určitě pochopí! ;)
King to zkrátka opět dokázal - skvělý námět, nápady, postavy (moc mě bavila sehranost Edgara s Wiremanem) a do toho ta správná dávka napětí, záhad a tajemna kolem rodiny Eastlakeových.
Na závěr ještě musím pochválit českou obálku, ta se povedla!

3 21.04.2014

Jedna z těch knížeček, které sice nejsou bohaté co do počtu stránek, ale díky síle textu ano - zkrátka jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je síla.
Zápletka se může zdát na první pohled realistická a možná i trochu fádní, ale přece mi připadá, že je něčím neobyčejná, výjimečná, zvláštní, magická, těžce pojmenovatelná...proto jsem díky Legendě Emöke obohacená o další krásný literární zážitek.

3 15.04.2014

Tak trochu jiná, ale pořád výborná kingovka - vyvolala ve mně úplně jiný pocit, než jeho další knihy. King zajímavě propojil dva fenomény - cestování časem a atentát na Kennedyho v kombinaci s lovestory mezi Jakem a Sadie, která mi u tak napínavého příběhu tentokrát vůbec nevadila, právě naopak! Celou dobu mi na mysli vyvstávala otázka: "Co by kdyby...?"
Jen se přiznám, že konce jsem předvídala všelijaké, jen ne ten opravdový, i když byl asi nasnadě.
Další věc, kterou musím vyzdvihnout - je zde spousta odkazů na báječnou hudbu přelomu 50. a 60. let, takže čtenář atmosféru Ameriky té doby nasákne snadno!
Skvělé čtení to bylo!

3 10.02.2014

DECHBEROUCÍ. Myslím, že jiné slovo v této souvislosti ani použít nemůžu.
Jen ted' trochu lituji, že jsem nejprve viděla film a až poté četla knížku, jinak by ten konečný šok byl asi ještě větší. Ale i přes to jsem hltala skvělé popsané myšlenkové pochody hlavních hrdinů a Briony, které ve filmu nejsou tak dobře čitelné, což mě v knižním podání s postavami mnohem více sblížilo. A ta zápletka, ta zápletka! Měla jsem chut' křičet, že to přece nemůže být pravda...
Křehká a lží zasažená láska mezi Cecilií a Robbiem je pro mě asi tím nejsilnějším příběhem, se kterým jsem zatím měla tu čest se v mé čtenářské kariéře setkat.

3 26.01.2014

Vcelku povedená sonda do života malostranských obyvatel, je evidentní, že Neruda byl obdařen smyslem pro detail a citem pozorovat okolí.
Některé povídky se mi pochopitelně líbily více a některé méně, ale v téměř každé mě bavilo odhalovat zašifrovanou ironii a kritiku onoho malostranského maloměštáctví. Jen škoda, že se většina povídek nesla ve smutném duchu (toto "zklamání" je asi způsobeno tím, že jsem spoustu let žila v domnění, že Povídky malostranské musí být jen o nějakých veselých příhodách na Malé Straně), ale paradoxně jedna z těch smutných se stala mou favoritkou - Psáno o letošních dušičkách.
Povídky malostranské jsem otevírala jako můj velký čtenářský rest - a zavírala s pocitem, že můžu s klidným srdcem říct, že tento soubor zcela právem patří mezi významné počiny české literatury

2 31.03.2014

Šla jsem do toho, i když jsem už dopředu letmo věděla, co mě na těch pár stránkách čeká, že to nebude zrovna typ nenáročného a odpočinkového čtení ..a i přes to jsem se vnitřnímu pohnutí nedokázala ubránit. Krutost a bezohlednost byla vylíčena tak působivě, že se mi chvílemi ani nechtělo číst dál a věřit, že se vůbec něco takového může stát, byt' třeba "jen" v tak kratičké novele.
To ale nic nemění na tom, že Kuře melancholik musí nechat stopu snad v každém, at' je jakákoliv.

2 24.01.2014