borsalino_csfd
komentáře u knih
Causa Emil Hácha
Robert Kvaček
Velmi dokumentárním způsobem pojatá kniha o našem třetím přezidentovi Emilu Háchovi, muži, který se nechal vmanipulovat bez jakýchkoli politických zkušeností na post státního prezidenta v jedné z nějtěžších etap českého národa. Přestože byl utvrzován, že nepřijde do situace, kdy by rozhodoval, šel Hácha od jednoho rozhodnutí ke druhému, až se za něj začala schovávat celá tehdejší politická elita, která jej používala jako štít. Z druhé strany na něj tlačili představitelé okupační moci jako Neurath, Frank, Daluege, Heydrich či Frick. Třetím mlýnským kolem byla exilová vláda v Anglii v čele s Benešem, který bez jakékoli reálné zkušenosti s obtížným životem v protektorátu a vynuceným balancováním mezi okupanty a běžnými lidmi, a ještě zpoza kanálu, vyzýval vládu a Háchu k odporu. Hácha fyzicky ani duševně tíhu úřadu, neustálé drcení mezi mlýnskými koly a pocit odpovědnosti neunesl. Z historického pohledu jde o smutnou postavu našich dějin, ale mnohem více příběh vypovídá o mizerných charakterech mnohých našich politiků, kteří Háchu v malérech nejdřív vykoupali a pak se po něm povozili.
Cesta na sever
Karel Čapek
Poetické dílko o malém dobrodružství Karla Čapka při poznávání skandinávských zemí především z paluby malé lodi Hakon Adalstein, která jej dovezla až do Narviku. Čapkův popis skandinávských domů, krajiny, lesů, stromů, lidí... byl natolik barvitý, jako byste cestovali společně. A kdo má méně fantazie, může si prohlédnout hezké ilustrace. V závěru knihy Čapek konfrontuje své pozitivní naladění se střední Evropou, kde již Hitler hřímal a řinčel zbraněmi a poukazuje, že žádné nepřátelství, boje a války nikdy nic dobrého nepřinesly a nakonec po nich nic nezůstalo. Čapek mě nepřestane udivovat svou předtuchou budoucích událostí a vizí.
Krakatit
Karel Čapek
Dost nadčasové dílo o technickém pokroku lidstva, které jej vede do záhuby, neboť mnoho těchto technických vynálezů je následně použito proti lidem. Dnes to není jinak. Postava inženýra Prokopa zobrazuje vnitřní rozervanost lidské duše, ve které je nahromaděno mnoho protichůdností, jako vůle, odpovědnost, touha, láska..., které zkoušejí a pokoušejí lidský charakter. Velmi dobře tuto předloho zpracovat ve filmu Otakar Vávra - http://www.csfd.cz/film/9458-krakatit/.
Mstitel
Frederick Forsyth
Bohužel jsem četl knihu Kobra dříve než Mstitele, pořadí má být obráceně, hlavní postavy jsou v obou, jen posunuté v čase. Forsyth nás provází mnoha válečnými konflikty, několika dějovými liniemi, aby se všechno nakonec propojilo. Forsyth mě vždycky donutí dohledat informace na webu, tentokrát o válce v Jugoslávii, o které jsem věděl spíše z rychlíku, tím spíše, že jsem knihu přečetl na dovolené v Černé Hoře...
Kobra
Frederick Forsyth
Rozhodně jsem ocenil, že se námětem vydal do úplně jiných vod než je špionáž ve všech možných odstínech. Dokonce je i netypický začátek, kdy do děje vletí a teprve až u přípravy se trochu zpomalí a pak příběh začne postupně přidávat na tempu. Nelze však nevzpomenout na knihu Žoldáci z pohledu popisu příprav a míry detailů. Příběh sám mi připadl místy trochu naivní a trochu jsem se bál vítězství dobra nad zlem :D Závěr mě nepřekvapil i překvapil zároveň a Forsyth dokázal své vypravěčské umění, včetně pointy.
P.S. Docela by mě zajímalo, zda by takovou věc bylo možné uskutečnit nebo už je organizovaný zločin natolik prorostlý s politikou, že by výsledkem byly pouze kosmetické úpravy...
Kvintet
Frederick Forsyth
Další porce povídek z pera FF. Asi nejvíce mě oslovila Veterán, kdy jsem prominentního advokáta nemohl ani "cítit" a říkal jsem si, proboha proč a co má FF za lubem. Vysloveně mě pobavila povídka Zázrak, kdy mě FF donutil ztratit ostražitost, takže jsem sedl na lep :D Jak na věc mě hodně pobavila, hlavně obsah obrazu, to jsem se od srdce zasmál :D Poslední povídka Šumící vánek byla podivná hříčka, která mě zprvu bavila, ale v závěru jsem se drobet ztratil. Každopádně nápadité povídky s pěknými pointami.
Vyjednavač
Frederick Forsyth
Takové knížky mám rád. Chytí a nepustí. Prostě je musím dočíst i když musím ráno brzy vstávat. Vyjednavač je přesně ta knížka.
Vražda pro zlatého muže
Václav Erben
Milé počtení na dovolenou, kapitán Exner se tak trochu poflakuje, ale za tím zdánlivým flákáníčkem běží mazané vyšetřování. Príma knížka.
Tři minuty do soudného dne
Joe Navarro
Natrefil jsem na tuto knihu prakticky omylem a musím přiznat, že mě dostala, a to hned z několika pohledů.
Především z pohledu přípravy a vedení rozhovorů, kdy Navarro musel vážit různá slova a podle různých nonverbálních projevů a odpovědí, které ovšem byly často jen mezi řádky, směrovat další rozhovor. I když mi furt vrtá hlavou, že při své genialitě Rod Ramsay celkem dost dlouho a opakovaně strkal hlavu do oprátky a věděl, že mluví s agentem FBI a že za prodej nejtajnějších dokumentů rusákům ho může čekat jen sakramentsky dlouhý trest. Dokonce ani žádným způsobem nevyjednával.
Z druhého pohledu je až neuvěřitelné, že celá akce nakonec skončila úspěchem a Rod byl zatčen. Místy jsem se chytal za hlavu, když vyšetřování v podstatě záměrně brzdily různé americké tajné služby, které místo vzájemné dohody a maximální spolupráce vedoucí k zastavení prodeje tajných dokumentů, řešily kompetence, různé osobní antipatie, dávná bebíčka, uraženou ješitnost a všechny další blbosti a trvalo to dva roky, než problém nabral směr a prioritu. Dva roky v období studené války? To je sakra hodně. Moc by mě zajímalo, zda na americké straně za tuto kolosální neschopnost a ohrožení celého NATO nesl odpovědnost anebo se to byrokraticky zametlo pod koberec.
Neméně zajímavý je však i šlendrián při nakládání s tajnými dokumenty, v podstatě nehlídaný proces nahlížení do nejtajnějších strategických válečných dokumentů a kompletně proces jejich skartace, doplněná partou mimořádně neschopných strážných, kteří snad podlehli pocitu, že jsou v práci na ozdobu. Možná všichni podlehli vlastní propagandě, že rus a východní blok je technologicky a vojensky sto let za opicemi, takže kdyby přišlo na válku, stačilo by trochu zadupat a hliněný obr by se rozpadl, ať už o plánech NATO ví cokoli.
Takhle, v celém případu se z pohledu zločinců "šťastně" potkalo všechno, co se potkat mělo. Klika byla, že se východní blok rozpadal a že Andropov, Gorbačov nebo kdo nebyl úplný psychopat a nerozpoutal válku, protože jak by to dopadlo, ví jen čert. 36 let v base je pro Ramseye je pořádný flastr a lítost není na místě. Nicméně tajně doufám, že došlo od té doby k poučení a ke zlepšení zabezpečení...
Antarktická míle
Lynne Coxová
Musím přiznat, že nejlíp se mi knížka četla v posteli, kdy jsem se zachumlal pod peřinu, protože z řádků knihy mi místy byla skoro zima, když Lynne zdolávala své kilometry převážně ve vodě, kam by běžný smrtelník nestrčil ani sousedův prst u nohy.
Takhle - Lynne je blázen. Nicméně musela mít pro plavání jednoznačně předpoklady, ať už fyzické, tak osobnostní, jako je pevná vůle, odhodlání, výdrž a taky odvaha. Fyzickou část doplnil v dětství tvrdý drill nejen v bazénu, ale hlavně v suché přípravě. Následný odklon od bazénu k plavání ve volné vodě, kde se vlastně našla, je pro mě neuvěřitelný, přičemž si kromě stoky (Nil) vybrala největší mrazáky světa.
Podle mě knížka mohla být daleko obsáhlejší, zajímala by mě motivace rodičů, jak se dostala k tak špičkovému trenérovi, zejména v závěru knížky jsou přeplavby už hodně stručné, jako by se báli toho, že knihu nikdo nedočte. A pár fotek by taky neškodilo.
I zvíře mělo více útrpnosti než člověk
Stanislava Vodičková
Při čtení o utýrání faráře Toufara jsem opakovaně našel zmínku o této knize, a tak jsem si ji v knihovně vypůjčil a musím říci, že rozhodně stojí za přečtení. Kněz Štverák velmi autenticky popisuje své věznění a týrání za války 1940 - 1945 (Pankrác - Terezín - Sachsenhausen - Oranienburg - Dachau), aby po pár letech okusil věznění a týrání vlastními lidmi 1949 - 1954 (Pankrác - Valdice - Ruzyně - Hájek - Želiv). Právě míra autenticity je až mrazivě brutální. Štverák přežil snad jen díky své silné nátuře, štěstí, humoru, ale také svému silnému duchovnímu zázemí, které patrně pomohlo přečkat veškeré hrůzy, které ho v životě potkaly.
Budiž voda: Izraelská inspirace pro svět ohrožený nedostatkem vody
Seth M. Siegel
Jsme na to zvyklí - otočíme kohoutkem a voda teče. Jenže klima se zásadně mění, ale my stále strkáme hlavu do písku ve víře, že to tak bude navěky. V Izraeli si takový luxus jednoduše dovolit nemohli, už proto, že začínali budovat svou zemi na hromadě písku. Brzy si však uvědomili, že vrtání hlubších a hlubších studní prostě nikam nepovede a voda je příliš cenná, než aby podléhala různým výkyvům politiky. Takže byla voda označena za národní strategickou komoditu, zřízen nezávislý úřad a podniklo se mnoho kroků, aby vody bylo dost k pití, mytí, zavlažování zemědělských plodin a ještě zbylo na export. Z druhé strany snížili náročnost plodin na vodu, zavedli cílené kapkové zavlažování a začali čistit a zejména využívat splaškovou vodu v zemědělství, aby bylo možné šetřit pitnou vodu. Těch opatření, technologických inovací a reálných kroků je celá řada, která v celku přináší neuvěřitelný výsledek - Izrael, jako polopouštní země je, co se vody týče, plně soběstačná nejen dnes, ale také zítra. Prostě si uvědomili, že strategickou komoditou 21. století není ropa, ale voda. Jenže v ČR jsme zvyklí, že otočíme kohoutkem a voda teče. Jenže jak dlouho? Opravdu musíme dojít až tak daleko, že jednoho dne otočíme kohoutkem a voda nepoteče? Opravdu musíme?
Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
Hodně realistická detektivka - příběh, vyšetřování i dosti překvapivý závěr. Líbí se mi tempo s jakým McBain příběh graduje, je úplně cítit propojování informací a závěrů, opakované návštěvy až z nich bolí nohy, naléhavost výslechů až do finálního rozuzlení.
První parta
Karel Čapek
Komunistickou propagandou zneužité dílo Karla Čapka, které nemělo společného nic s propagandou ani komunistickou ideologií. Jde o lidský příběh havířů, nasazujících svůj život pro záchranu svých kamarádů. A tato situace s sebou nese krásné chrarakterové vykreslení postav i děje, jak to uměl jen Karel Čapek. Knížku jsem přečetl jedním dechem, co dodat...
Pláň Tortilla
John Steinbeck
Poetické dílko Johna Steinbecka se sváráznými postavami, které měly v Monterey své živoucí předlohy. Od nekvalitního vína mě ještě teď pálí žáha :)
R.U.R.
Karel Čapek
Zdánlivě fantastické dílko, přesahující nejen rok vzniku (1920), ale i současnost, ve kterém technický pokrok zdánlivě předběhne evoluční řád světa, ale místo vysněného ráje přináší záhubu. Velmi aktuální a nadčasové dílo, když pomyslím na hrátky s DNA...
Operace Bruneval
Jiří Šulc
Moje první seznámení s panem Šulcem a musím přiznat, že jsem byl velmi příjemně překvapen. Podobně jako Forsyth vychází ze skutečností a do toho vkládá svůj příběh, realistický a uvěřitelný. Forma i obsah mi vysloveně sedí a fakt jsem si to užil. A přečetl jsem i několikastránkový doslov, ve kterém dále vysvětluje reálie skutečné akce.
Fotograf
Pierre Boulle
Zajímavá psychologická studie do duše člověka, profesionálního fotografa, kterého spaluje osobní ambice a touha udělat mimořádný snímek, který by ho znovu proslavil. Přičemž zneužije ke svému cíli jakýkoli prostředek, obětuje letité přátelství svého jediného přítele a neštítí se ani zorganizovat zločin. Boulle tne do rostoucí pokřivenosti charakteru lidí, kteří řeší výhradně sebe, své ego a své ambice schovávají za vyšší, například umělecké cíle, ale skutečnost je taková, že je to jen pokrytectví a bezohlednost.
Ďáblova alternativa
Frederick Forsyth
Opět studená válka a Frederic Forsyth, což k sobě pasuje. I když tedy v tomto příběhu mi připadly schopnosti Drakea poněkud přemrštěné, vzhledem k tomu, že jsme se o něm moc nedozvěděli, kromě jeho zanícené lásky k vlasti. To rád nemám. Buď jak buď, Američané mají v ruce všechny trumfy, aby své dodávky obilí zbídačeného Sovětskému svazu dodali, mají Slavíka, svět se vrací do rovnováhy, smlouva je na spadnutí... snad až na to, že i Rusové hrají svou hru. Prostě Forsyth!
Pastýř
Frederick Forsyth
Taková laskavá pohádka. Co na tom, že jsem brzy odhalil pointu. Jednoduše jsem si užíval milý příběh a nechal ho na sebe působit. Tak to mám rád.