borsalino_csfd komentáře u knih

Další dobrý McBain, byť podle podobného schématu jako Prachy. Nicméně příběh i podání má stále velmi slušnou kvalitu.

1 20.07.2017

Velmi čtivý a propletený kriminální příběh o tvrdohlavém detektivovi Čadkovi, který trpělivě, až skoro úporně rozmotává zločin vraždy. První dvě třetiny knihy příběh stále více zamotávají, vášnivá Fróny vodí Čadka za nos a pražská galerka se také nepřetrhne. V závěrečné části Čadek přebírá iniciativu a kniha rázem nabírá závratné tempo, které nedovolí knížku ani na chvilku odložit. Závěrečné odhalení zločinu je strhující. Film "13. revír" je hodně věrný literární předloze.

1 16.07.2017

Velmi subjektivně pojatá kniha o vojenských operacích Izraele. Hodně jednostranná a v podstatě dost únavná, protože nic nového nepřináší, vojenské operace líčí hodně jednostraně a celkově z knihy mám dojem, že jde o snahu pokračovat v předchozí úspěšné knize o Mosadu. Jenže to se nepovedlo. Právě Izrael si nepotřebuje tímto způsobem dodávat sebevědomí, protože jej má až dost. Je to škoda...

1 01.06.2017

V souvislostech podané informace o jednom z nejslavnějších výsadků druhé světové války. Přestože Němci nakonec ostrov ve středozemním moři obsadili, cena byla vysoká. Současně se ukázalo, jak velké problémy ve velení měli Britové a neúspěch na Krétě byl do velké části právě jejich důsledkem. Knížka je velmi čtivě napsaná.

1 30.04.2017

100% propaganda, která se v podstatě nedá číst. Asi Mňačka soudruzi pochválili, ale ti už se k tomu dnes nehlásí a tohle poplatné dílko právem upadlo v zapomnění.

1 23.02.2017

O českých konfidentech za druhé světové války se nikde mnoho nepíše, není se čím chlubit, přesto pan Tomášek na základě skutečných událostí velmi věrohodně sepsal příběhy několika našich "významných" konfidentů - Nestora Holejka, Franze Wernera Bobe, Jaroslava Fialy a dalších. Jak v doslovu pan Tomášek píše, konfidentem se, podobně jako zloděj, člověk nerodí, ale stává. Liší se však příčiny, pro které člověk vstoupí do této životní etapy. Některé mohou být snáze omluvitelné, jako strach, bolest, vydírání, smrt, až po ty neomluvitelné, tedy vlastní prospěch, peníze či postavení. V této druhé skupině se objevují lidé se slabým charakterem, kteří snadno podlehli lákavé příležitosti různě si polepšit, dalo jim to pocit důležitosti či nadřazenosti a určité moci nad ostatními lidmi, a bylo jim úplně jedno, že za toto své přilepšeníčko jiní platí zdravím nebo životem. Knížka rozhodně stojí za přečtení.

1 14.08.2016

Příjemné letní počtení, kdy v horkém létě Maigret vyšetřuje vraždu o které není vůbec jasné, zda-li se stala. Postavy a prostředí jsou velmi plasticky popsány, že máte pocit, že to vlastně znáte. Užil jsem si to (a koupil další Maigretovky...).

1 06.08.2016

Vzpomínky na bratry Čapky očima bývalých spolužáků, divadelních herců z působení Karla a Josefa ve Vinohradském divadle, redaktorů Lidových novin, spisovatelů, Pátečníků i běžných lidí, kteří se s nimi setkali. Dost příběhů je podobných, ale vždy viděno jinýma očima. Zajímavé čtení.

1 17.03.2016

Zajímavě pojatá kniha - jde spíše o nadhled nad atentátem než-li o dokumentární doložení jednotlivých kousků příčin a následků. Rozhodně kniha stojí za přečtení, ale musíte o 27. květnu 1942 nejdřív něco vědět.

1 05.03.2016

Byť jsem zvyklý na literární jazyk Karla Čapka, tak mi kniha dala nejen zabrat, ale místy jsem měl dost honičku pochopit oč jde a kam autor míří ve svých úvahách. Mnoho povídek pochází z dvacátých let při vzestupu techniky a vědy, což je dnes dost obtížně představitelné.

1 31.01.2016

Důležitou informací je, že knihu vydala Společnost Edvarda Beneše, která staví Beneše do nekriticky pozitivního světla. První polovinu knihy tvoří v podstatě převyprávěné dopisy mezi EB a KČ, schůzky či hromadná setkání Pátečníků, ze kterých jsou vyvozované různé závěry, mnohdy dosti nepřesně.
Druhá polovina knihy je tvořena dopisy (doufám, že bez úprav).
Z knihy je cítit podobné chápání politiky jak ji vnímal EB - jako logickou disciplínu, kde zástupci národů něco slibují a také sliby plní, což by bylo opravdu parádní, ale realisticky je to úplně mimo. KČ si jako spisovatel mohl tuto "naivitu" dovolit a EB plně v jeho krocích podporoval, bohužel EB měl být státník. Z dopisů z roku 1938 je cítit velká sklíčenost. Celkově je tato kniha takovým stručným a zjednodušeným kukátkem do vztahu mezi EB a KČ, chtělo by to víc.

1 30.09.2015

Ferdinand Peroutka vystihl nerozhodnost Edvarda Beneše v přelomových okamžicích ČSR velmi pregnantně a současně v literárním kabátku. Některé výroky jsou velmi velmi přesné, bohužel.

1 04.01.2015

Heinrich Himmler patřil k významným vůdcům Třetí říše, a přitom byl jeho šedou eminencí. Snad proto chybí ucelenější pohled na tuto osobnost. Tato kniha trpí datem svého vzniku (1984, vydána 1986), takže je místy velmi poplatná době svého vzniku (zejména pasáž, kdy Hitler napadl Rusko). Na druhou stranu poskytuje dost informací, abyste si mohli udělat celkový obrázek o tomto sociálním inženýrovi, demagogovi a vykonavateli v jedné osobě.

1 04.01.2015

Tak uceleně a vypovídajícím způsobem podané informace o Edvardu Benešovi jsem nalezl pouze v knize Zbyňka Zemana. Čtení je to velmi hutné a orientovat se v politických postavách a situacích První republiky není právě snadné, ale stojí to za to. Edvard Beneš není adorován jako velký státník, ale ani křivě haněn, spíše je Beneš vykreslen jako schopný úředník bez politické a světové vize, který se domníval, že politiku lze založit na dohodách a logických závěrech. Praxe však byla úplně jinde. Mohu jen doporučit!

1 04.01.2015

Na tomto Čapkově díle je moc znát, jak moc se Český jazyk za ta léta změnil. Kniha se čte dost obtížně, nicméně příběhy jsou velmi lidské a nadčasové. Mám slabost pro díla Karla Čapka, no...

1 17.02.2014

Jak se v čase ukazuje, bylo za druhé světové války několik odvážných mužů a žen, kteří neváhali riskovat život, aby pomohli někomu druhému. O to bizarnější je situace, že takovým člověkem byl i Albert Göring. Takže zatímco jeho bratr Hermann zvěrstva páchal, on je zase trochu rovnal. Co je docela zajímavé, že hodně působil v Československu, byl obchodním ředitelem Škodových závodů v Plzni, ovšem nikoli jako doazená figura, ale tehdejší československé vedení Alberta aktivně oslovilo. Protože mě to dost zajímalo, nechal jsem si vyhledat spis v národním archivu v Praze, kde je mnoho zajímavých informací. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

1 25.01.2014

Nepohltilo mě to. Námět je zajímavý a docela komorní z pohledu počtu postav, absence moderních vymožeností a i přežívání v noře je v dnešním světě poněkud nezvyklé, ale ta forma mě neoslovila. Hezky graficky zpracované desky i ilustrace.

30.12.2024

Nechal jsem se zlákat celkem pozitivními komentáři k této knize. Chyba. Udivovalo mě, že by informace vydané 06-07/1987 v časopise Junosť v Moskvě (uvedeno v knize) mohly obsahovat "pravdu". Nemyslím ruskou pravdu. Takže to dopadlo v duchu hesla "Chtěli jsme to nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky".
Co je zmiňováno velmi okrajově a přitom je zcela zásadní, je katastrofální nedostatek pravdivých informací o tom, co se skutečně stalo, o obrovské radiaci, jak se proti tomu alespoň částečně chránit a hlavně jak konkértně postupovat, protože uvedené zpovědi lidí v podstatě souhrnně ukazují, jak zoufale amatérsky všechny složky k problému přistupovaly. Jenže ukázat na byrokraty a papaláše SSSR zodpovědné nejdříve za bagatelizování, pak za mlžení, pak za šíření polopravd až prázdnému tlachání, to nešlo. Kdyby nedošlo k zachycení radiace ve švédské elektrárně Forsmark, patrně by se lhalo vesele dál. Takže toto v knize nehledejte.
Knihu lze rozdělit na výpovědi lidí, kteří na různých místech pomáhali s řešením problémů, ale v podstatě amatérsky. Když studenti šestého ročníku lékařské fakulty řeknou chlápkovi, že je kontaminovaný a nechť si vypráší kabát a psovi kožich a pak jde do sprch, tak jsem nevěděl, zda mám brečet nebo se smát. Ti studenti za to nemohli, věděli prd. Ale zbavovat je radiace jako prachu z půdy je vysloveně komické, což zpětně ukazuje, jak chabé měli informace. V knize je zmíněno jen pár obětí této tragédie, což už je úplná lež.
Jiní zase myli techniku a auta, kam tekla ta radioaktivní voda, to samozřejmě nikdo neřešil. Auto bylo umyté a hotovo. Jen některé hodně zamořené se prý odstavilo.
Piloti skoro nadšeně létali nad reaktorem a házeli tam písek s borem. Aspoň snad jejich příprava na měřené teploty a složení plynů vycházejícího z reaktoru by mohla být pravdivá. V podstatě šlo o profíky.
Občas se dokonce mihne kritika, ale jak tušíte, je nekonkrétní a spíše ukazuje na pochybení nějakého lokálního byrokrata, který včas nepřistavil autobus, nevyzvedl kartotéku Komsomolu nebo heroicky blábolil. Takže kritika jo, ale fakticky prázdná v duchu přísloví "Vlk se nažral a koza zůstala celá".
A po kritice přichází propaganda, jak ji známe. Směs polopravd a pseudohrdinství. Hrdina je pochopitelně ten, který navzdory šílené radiaci zůstane, protože je mladý, zdravý a uvědomělý a pomáhá těm či oněm, je člen Komsomolu nebo člen sovětu nebo čeho, roznáší mokré hadry, aby si lidi mohly smýt radiaci z bot při vstupu do domu. Zatímco zrádce je ten, kdo před radiací odjel co možná nejdál. Poslední kapitola "Poslední varování" obsahuje úplné pseudofilozofické blábolení, a to už se skoro nedá číst.
Sumasumárum strašná kniha.

28.10.2024

Pro mě je Jan rozporuplná osobnost. Zatímto Tomáš byl ve všech směrech racionální chlap, Jan často podléhal snům a emocím, pod kterými jednal a asi ne vždy správně. K tomu se ze dne na den na něj navalilo řízení firmy a očekávání, že bude alespoň stejně tak schopný jako Tomáš, který ho na roli šéfa připravil opravdu dobře. A do toho válka.
Snad nejvíce problematický je jeho vztah k Benešovi a k jednoznačnému nevymezení proti nacismu. Snad v tom lavírování bylo něco víc, co stálo za to být na černé listině, což Beneš patrně z osobní pomstychtivosti aktivně podporoval. Na druhou stranu byl Janův vliv na Zlínskou fabriku po převodu akcií téměř nulový, takže tomu nerozumím, proč takové prohlášení neprovedl, byť třeba formálně.
Poválečná etapa je z celého příběhu nejsmutnější. Nejdříve ukradení zlínské fabriky svinskými komunisty, kteří dokonce usilovali o ukradení Baťových závodů ve všech ostatních zemích, což je fakt neuvěřitelné. Aby postupně celý závod rozkradli a dovedli postupně do bankrotu. K tomu obvinění o Janových stycích s nacisty, což se nikdy ničím nedoložilo, a na základě těchto nulových důkazů byl Jan odsouzen v nelegitimním procesu. Co dodat...
Brazilskou etapu už vnímám jako takový útěk od všeho, myšlenky přestěhování národa ať už kamkoliv vysloveně za bláznivé, ale na druhou stranu to asi odráželo to, co se v Janovi dělo. Snad trochu doufal, že když se lidi, kteří chtějí pracovat odstěhují dál od mocichtivých lidí či států, tak se věci vyřeší. Jenže je to trochu naivní představa, protože oba zločinecké režimy, nacismus i komunismus, tvoří vždy jen lidé, takže v Brazílii či kdekoli jinde, by byli dříve či později taky.
Pan Hajný podle mého odvedl hodně dobrou práci, neadoruje Jana a neprezentuje jednoduché pohledy. Navíc obsahuje odkazy na mnoho dalších zdrojů a popisuje i rozpory v těchto zdrojích, které už těžko někdo rozhodne, proto nevynáší žádné zjednodušené závěry nebo laciné soudy.

26.10.2024

Neuvěřitelný život Tomáše Bati, kapitalistického podnikatele se silným sociálním zázemím. Takřka protimluv, ne tak v jeho případě. Je pozoruhodné, že uřídil takový obrovský podnik, když na skonku svého života podnikal už v 35 průmyslových oborech.
Letos jsem byl poprvé ve Zlíně na komentované prohlídce v jeho památníku. A také jsme vedli rozhovor se zlínským rodákem. Připadlo mi, že je vše až moc dokonalé a chtěl jsem znát i druhou stranu mince. Baťova škola práce, internát, to byl v podstatě kasárenský systém, kteří zdaleka ne všichni dali. Ale ti, co vydrželi, nakonec ocenili, že vydrželi. I když kluci chtěli raději chodit za holkama a opačně. Průměrná doba dělníka byla kolem pěti let, pásový režim také nebyl pro každého. Ale zase platilo, že kdo chtěl, naučil se a tempo zvládl.
A opravdu mě bavilo, jak to natíral svinským komoušům. Zavést pětidenní pracovní týden, zvyšovat platy dělníkům, stavět pro ně domy a veřejně prospěšná zařízení, to s hubou plnou prázdných hesel prostě nestačilo.
Literárně je to občas trochu špatně čitelné, nevím proč je zvolený tento styl. Ale pobavilo mě, že na konci v pramenech jsou i knihy o TB, kterým je třeba se vyhnout :D

11.10.2024