boticelli
komentáře u knih

Ze stránek přímo čiší nostalgie, ulice bez aut, bez turistů…


Portrét české skladatelky jako divadelní hru v podání Kateřiny Tučkové jsem si nemohl nechat ujít. Rozverné i dojemné, bavil jsem se.


Mohlo (mělo) by zaujmout ty, co nostalgicky se slzou v oku vzpomínají na rohlík za čtyřicet halířů ale před zvěrstvy komunistů u nás zavírají oči.
Rozum zůstává stát, co dokáže člověk člověku způsobit za bolest a bezpráví ve jménu totality.
Tučkovou mám rád za výběr témat, ženských témat.


Atmosféra horkého newyorského léta a spalující touha dvou rozdílných milenců vykreslena kouzelně. Líbilo moc a útlou knížečku si jako letní romanci/drama přečtu s chutí znovu.


První román od Urbana co mě nezaujal tak, jak předchozí knihy co jsem od něj četl (Sedmikostelí, Lord Mord a Stín katedrály).
První půlka plná tradic na venkově mi připomněla Babičku od Němcové, docela se to táhlo a já čekal nějaké větší hastrmanské divočiny. Z druhé půli jsem přečetl pár listů a vzdal to. Škoda, ale na Továrnu na maso se stejně těším.


Po osmi letech přečteno znovu, osm let těšení a výsledek opět na pět hvězd.
(Jen ty fotbalové jsem tentokrát přeskočil.)


Velice povedená volba na týden dovolené na venkově. Kniha je jednoduše krásná i přes smutné téma. Téma láska. Láska, kterou vám společnost tenkrát prostě zakázala. Dokonce postavila mimo zákon. Pro mě naprosto nepochopitelné. Ale paní autorka to napsala báječně, na román a na posledních pár řádků zvlášť, jen tak nezapomenu.


Tři hvězdy dávám jenom kvůli mému oblíbenci Lovecraftovi samému, jinak mi tento komiks přišel tak trochu - zbytečný? Mohlo mě hned trknout, že Lovecraftův život jako komiks je dost divný nápad. Celkově mi současná komiksománie přijde trošku předimenzovaná a zavání mi čím dál víc jen byznysem.


Františka Skálu mám už dlouho mezi nejoblíbenějšími umělci, hned vedle Švankmajera. A ty říkanky! Prostě radost vzít knihu do ruky.


I přes koktejl ingrediencí, které já rád, mě tento příběh nedokázal strhnout.


Nádherné. Autorovu fantazii si velice cením, Vlas a Brada jsou moji miláčci už pár desítek (!) let, Cilek a Lída dobyli mé srdce právě teď.


Mám rád fotografii, krapet divný věci i šedesátý až osmdesátý roky u nás. Tyhle obrázky mě uchvátily, budu se k nim vracet. Opravdu originální rodinné album.


Když jsem na obálce rozpoznal pražský podnik, kde jsem kdysi sedával a k tomu od autorky, kterou mám už nějakou dobu v hledáčku, byla volba jasná. A podařená. Ne že bych se vyznal ve feminismu nebo v různých hyperintelektuálních výrazech ale celková nálada knihy mě bavila. Pohled do života stárnoucí spisovatelky nymfomanky, která se právě dostává do další fáze života na mě zapůsobil až skoro nostalgicky.


Ruská společnost časů minulých v krátkých divadelních kouscích. To pravé na zkráceni dlouhé chvíle, třeba v metru


Divoká jízda, která by ovšem bez Eliase, drog a hromady vášnivých myšlenek byla úplně o ničem.


Nezaujalo. Stejně jako nezabodoval film, škoda, vesnické šílenosti čtu jinak docela rád.


Kniha, na kterou se nezapomíná. Matka, kterou sžírá alkohol, synek, co marně hledá sám sebe a jejich oboustranná spalující láska. A já mohl jen otáčet stránky a bezmocně přihlížet. Agnes a Shuggie, otevřeně a citlivě napsaný osud dvou bolavých duší.


Zábavná to kniha, drsná ale svým způsobem i dojemná. Božena Němcová by se dost divila, kam to dotáhla její milovaná vesnice. Líbila se mi decentně navozená atmosféra po blíže nespecifikované apokalypse. A vlastně se mi líbilo celé to deptající vyznění tohoto vesnického románu. Mimochodem po výborné Šestákově Kontinuitě parku je to další počin autora původem ze Znojma na téma deprimující maloměsto. Gratuluji.


V německé či židovské literatuře se nevyznám tolik, abych si tuto biografii patřičně užil, tudíž si myslím, že kniha zaujme jen specifické publikum.


Brno mám rád, takže jsem si s chutí přečetl román o obyvatelích tohoto města z poloviny čtrnáctého století. Vzhlížíme k historii ale tenkrát žili lidé morálně pokleslí a pokrytečtí stejně jako dnes. A být tenkrát ženou, chudou ženou nebo dokonce nevěstkou, byl život obzvlášť těžký. 4,5*
