boticelli
komentáře u knih

Zavzpomínání na Winterberga a Krause a jejich vlaková dobrodružství. Knížečka přečtena ve vlaku z Brna do Vídně, ideální společník.


Zvrhlé a velice smutné. Ač v kategorii erotika, na mě hlavní dojem udělal žal hlavní postavy. (a příšerný doslov)


Ohni se mnou pojď aneb posledních sedm dní Laury Palmerové (film) odhalil co se dělo těsně před začátkem seriálu Twin Peaks. Tento deník sahá ještě víc do historie před Lauřinou smrtí, osvětluje brutální *lovestory* mezí ní a BOBEM, tragickou přeměnu nevinnosti v zhýralost a bolest.


V polovině odkládám a vracet se ke knize nikdy nebudu. Mám rád pitoreskní příběhy ale tady ta atmosféra na mě působila jako reportáž bulvárních reportérů z šestnáctého století.

Třetím rokem trávím Vánoce ve společnosti duchařských povídek a budu velice rád, když to trilogií neskončí. Vůbec mi nevadí, že to nejsou supermoderní/rafinované/dechberoucí perly, naopak, tu více než stoletou patinu si svátečně vychutnávám. Sbírce, která je přecejen slabší než minulé, vévodí (dle mého) mistr Lovecraft, v závěsu za ním (kupodivu) obě dámy spisovatelky a potom ostaní mužští interpreti.


Parádní nekorektní laskominy s ilustracemi od mého oblíbeného umělce.


Okouzlen nádhernýmy texty ve Všech krásách světa jsem si obstaral i tuto knihu s fotografickým doprovodem. Asi v ní budu listovat vždy takhle v prosinci, ta atmosféra, slovní i obrazová, tam je.


Pan spisovatel mě svou brilantní fantazií zblbnul tak, že jsem párkrát nevěděl co je ještě fakt a co už je produkt jeho nekonečné obrazotvornosti. A mám obzvlášť rád knihy, kde si musím různé poznatky dohledávat jinde - tady vzbudil můj zájem Goethe, malíř Preisler nebo třeba pravdivá informace, že:
Plži jsou hermafrodité, mohou měnit pohlaví podle libosti, takže v přírodě nikdy nebojují o území. To dělají jen samci.


Teplý mikrokosmos. Docela ojedinělá sonda do sfér, které klasický smrtelník ani netuší. Vtipné, ulítlé a přesto jako celek smutné.


Oblíbený autor, povedená obálka a slabé hodnocení. Hm, a je to přesně tak, autora budu číst dál, knihu si ponechám kvůli ďábelské Páně Marii a hodnocení nic moc, poněvadž mě to prostě zhruba od poloviny nebavilo číst. (A to mám rád makabrózní příběhy.)


Cením si jazyka knihy i docela reálně popsanou Prahu a její obyvatele nesympatických padesátých let. Dvě povídky (Psovid Gerža, peklo peněz) si snad někdy přečtu znova, zbytek mi ničím moc neučaroval - často mi chyběla pointa a opakující se téma fabrik a zoufalých mladíků mě prostě v této míře moc nezabavilo. 3,5*


Těžko špatně hodnotit takovou roztomilou knížku ale kdyby to nebylo od mé oblíbené Radůzy určitě bych ji minul.


Další hra, která by mě oslovila asi více přímo v divadle. Začátek i konec zajímavý, prostředek se táhnul i díky velkému zástupu různých Janošíkových souputníků. Z dřívějška jsem si pamatoval hlavně ten hrůzunahánějící způsob popravy.


Další nádherná kniha se kterou se mi těžko loučilo. A to jsem ji tolik let odkládal. Pět kapitol, každá z jiné doby a z pohledu jiné postavy. To tápání v kterém roce se ocitneme a kdo bude vypravěč v dalším pokračování mi přišlo napínavé a hlavně zábavné, mistrně napsané. Počáteční příběh se s každou stránkou halí do tajemna a do nekompromisního zapomnění, tak jako příběh každého z nás - a to je to ohromující na tomto velice působivém románu.


Univerzum Trumana C. mě baví pokaždé a znovu a znovu. Třeba taková Miriam z této sbírky, uf!


Výpravná obrazová publikace s tak akorát textem. Pořídím si do knihovny i některé další čtvrtě.


Paříž, revoluce a vzplanutí dvou duší co zdánlivě stojí na opačných stranách barikád.
Zkusím i autorovy básně.


Po letech jsem se ke knížce vrátil, měl jsem náladu na něco pražského - a volba byla skvělá, román na mě zapůsobil ještě více než tenkrát. Krásný jazyk, krásné myšlenky, hudba, knihy, melancholie, nepochopení, valící se dějiny minulého století, nenaplněná láska a hlavně kouzelná zimní zahrada zavěšená nad Prahou, tam se vydám určitě znovu.


Líbilo ještě o fous víc než Všude samá krása. Povídky jedna lepší než druhá od různých autorů. Netušil jsem ovšem, že devadesátky byly až tak moc o rasizmu. Kde se to v těch lidech vzalo? Smutné, nicméně důsledky si užíváme dodnes.


Když se chtíč promění v noční můru aneb smrtící svědomí.
Román z roku 1867, kupodivu napsán čtivě a dynamicky, v knihovně by snesl místo vedle Erbena či E.A. Poe.
