boticelli
komentáře u knih
Popis jednoho zápasu
Franz Kafka
Objeveno v antikvariátu v Praze, zkrášleno obrázky od mého oblíbence Slívy, text mi ovšem zůstal zahalen do hávu neporozumění. Ale jednou na toho Kafku vyzraju (dozraju) !
Jitka a kytka
Olga Černá
Knížku jsem si pořídil kvůli paní umělkyni Kukovičové, její koláže mě baví a vlastně knihy s jejím výtvarným doprovodem pozvolna sbírám. Nicméně příběh je také velmi milý, velice trefný dárek pro malého stonajícího pacienta.
Tropické noci
Jakub Fránek
Tíživou atmosférou a rozpoložením hlavního hrdiny mi to připomnělo mou velice oblíbenou knihu Do tmy Anny Bolavé. Vnitřní boje Eduarda sama se sebou, nejasná minulost, horké dny a příchod letní bouřky. Nepříjemný pocit provinění. Hutné ingredience tohoto podmanivého, červencového románu.
Bezvýznamná žena
Oscar Wilde
Od pana Wilde se mi dostane vždy vodopád brilantních dialogů a myšlenek. Tentokrát dokonce v dojemnějším hávu než obvykle.
Opona, potlesk!
*Mluvte s každou ženou, jako kdybyste ji miloval, a s každým mužem, jako kdyby vás nudil.*
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Nevšední zážitek. Středověká chlapecká romance v kulisách lesa. Kniha plyne lehce, o to víc mi vyznělo pár silných momentů.
*Znovu mě najdi*
Město v mlze
Jaroslav Konáš
Současný horor/thriler nepatří mezi mé vyhledávané žánry, ale od autora mé velice oblíbené Dominiky jsem si knihu nemohl nechat ujít. A opět se pobavil. Atmosféra kouzelně ponurá, postavy delikátní (hraběnka, starý dobrý Cubanti - mohly mít dle mého gusta více prostoru). Krváky nečtu, takže závěr by mi sednul více zahalen do tajemna než ten akční spád, ale i tak jsem si knihu užil a budu čekat na další nápady pana autora.
Boarding Home
Guillermo Rosales
Občas si přečtu nějakou podobnou šílenost abych se ujistil, že na tom ještě nejsem tak špatně.
Letnice
Miroslav Hlaučo
Obálka mě nalákala, magický realismus navnadil a konečné čtení byl opravdu požitek. Všechny *čáry a kouzla* působily tak přirozeně, až by jeden věřil, že podobné místo kdysi opravdu existovalo. Navíc na mě příběh zapůsobil i jaksi nostalgicky, skončilo něco, co se nikdy nevrátí.
Věc Makropulos
Karel Čapek
Další hra, která by mi asi lépe sedla přímo v divadle. První dvě třetiny zmatené, závěr to sice dohnal, ale jako celek na papíře to zase až takový zážitek nebyl. Madam nesmrtelná byla ovšem kouzelná od začátku do konce.
Ustláno na růžích a pod nebesy
Jindřiška Smetanová
Když si koupíte v antikvariátu jen tak knížku kvůli Praze, Kampě a Malé straně a najednou čtete možná ty nejlepší povídky pod nebesy. Tahle překvapení mě dělají šťastným.
Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa
Stanislav Beran
Příběhy jak z ruského předměstí, alkohol, nanicovaté existence, marast všedního dne. Trochu na jedno brdo, vcelku odpudivá nálada ale cosi znepokojivého na tom bude. 3,5*
Omylem jsem rozšlápl černou kočku
Filip Zawada
Nalákal mně vyvedený obal i název, anotace. Ovšem vtipná moudra malého siroty se mi po pár stranách zajedla, příběh se nekoná a já se prostě u podobně psaných knih nudím. Mám rád humor v knihách, kde není tak plánovaný. Ale graficky se mi knížka líbí moc, asi zůstane doma v regále.
Ženy z Bohnic
Edna Nová
Mám rád tento humor na pozadí tragédie. Humor léčí. Bez něj bych se zbláznil i já.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Příjemné překvapení, že je Frankenstein úplně něco (někdo) jiného, než co jsem si doposud myslel. Na dvěstě let starý příběh se dá dívat z více úhlů, žádný z nich neztrácí na aktuálnosti a místo aby mi děj naháněl hrůzu, vzbuzoval beznaděj a místy i dojetí. Hlavní téma hraní si na Boha dostává ovšem s momentálním nástupem umělé inteligence vcelku obludný rozměr, možná se máme na co těšit, až tady bude ve virtuálním světě pobíhat vícero takových neukojených “Frankensteinů”.
Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
Opět Remarque, jak ho mám nejradši. Jeho romány o uprchlících jsou mi nejbližší. Tenkrát byli uprchlíky oni, teď jsou to jiní, snad nikdy nedojde na nás. Tolik smutku a bezpráví si jen tak někdo nedokáže představit. Noc v Lisabonu je strhující příběh lásky, ztráty a odhodlání, podán lehkým stylem, jak to umí jenom E. M. Remarque.
Santiniho jazyk
Miloš Urban
Nevadí, že mi ta akční linie moc nesedla, zájem o Santiniho architekturu ve mě kniha vzbudila a to se počítá. Nemělo to tu divno-tajemnou atmosféru Sedmikostelí, chyběly mi zajímavé figury a taky bych ocenil nějaký ten magický realismus více, než tu moderní honičku za senzací. Ale i tak jsem se bavil.
Hra na život
Tomáš Vaněk
Upřímně jsem doufal, že jsem dost šílený přečíst si tuhletu zelenou knížku. A zatím jsem ještě nedozrál, nějak jsem na to čučel jak tele na nový vrata a téměř vůbec se nebavil. Ale graficky je to moc moc pěkné!
R.U.R.
Karel Čapek
Velice aktuální téma když pomyslím na umělou inteligenci co na nás číhá pomalu ale jistě na každém kroku. Možná bude na naší planetě ještě veselo jako ve hře Karla Čapka z roku 1920!
Vrby
Algernon Blackwood
Lovecraft doporučil, tak jsem nezaváhal. Něco tady mezi nebem a zemí určitě vězí, jen se nedostat do divných sfér. A tady, kdesi na pomezí Slovenska a Maďarska se to temnými živly jen hemží. Tenkrát a evidentně i teď.
Hliněné dny
Stanislav Beran
Žiju ve velkoměstě, a často, když potkám nějakého bezdomovce, somráka nebo podobnou existenci, se ptám: jak se tohleto stane? Jak se ten dotyčný dostal do podobné situace? A o jednom takovém vývoji života vypráví tato jedinečná kniha.
