boxas komentáře u knih
Kniha mě zklamala. Je příliš poznat, že autorka nikdy nezažila nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo poměry, o kterých píše. Touhu po senzaci a originalitě pak povýšila nad všechny další motivy. Kniha je povrchní, s hrdinkami (ani s jedinou) nelze sympatizovat, odkazy na Starý zákon jsou samoúčelné. Hned několik motivů je pouze načrtnuto, ale nedotaženo, viz např. vztah k matce. Konec knihy (nemyslím "přednášku") je jakoby spíchnutý horkou jehlou.
Knihu mám ráda, četla jsem ji už několikrát, vracím se k ní, když potřebuji povzbudit a pobavit.
Mistrovské dílo. A také jeden z důvodů, proč mám ráda klasickou detektivku.
První díl se mi líbil o kousek víc, ale pořád je to hezké a bezesporu zajímavé čtení.
Popis toho, jak strašlivá je smrt na tetanus by si měl povinně přečíst každý odpůrce očkování proti této hrozné smrtelné nemoci!
A Danielův boj se záškrtem? Hrozná představa pro kteréhokoliv rodiče, že se toto skutečně dělo!
Knihu jsem našla na Databázi vlastně náhodou a jsem za to velice ráda. Příběh nevšední mladé ženy, která měla tu smůlu, že žila ve špatné době a zajímala se o chirurgii, což bylo pro tehdejší Anglii něco nepředstavitelného. Co na tom, že věděla o svém oboru víc než mnozí rádoby zkušení doktoři, co na tom, že její rozhodnost, znalosti, empatii a odvahu by jí mohli závidět? Byla jen žena...
Čtu vnoučkovi a kupodivu líbí se mu to jako kdysi mně.
Knihu jsem četla už před několika roky, takže si už některé detaily nepamatuji, ale musím uznat, že je to čtení natolik dobré, že si hlavní postavy a děj pamatuji i teď a pořád si myslím, že Mlha patří k tomu dobrému, co King napsal.
P. S. Od té doby jsem viděla i film a musím uznat, že i přes určité zjednodušení mě to bavilo.
"Pokud to jen jde, nedělej špinavou práci vlastníma rukama. Můžeš si je znečistit. Může se ti stát, že špínu nikdy nesmyješ."
Takto radí Václav Erben prostřednictvím pana Hynce z Pikrštejna budoucímu českému králi Jiříkovi.
A není to jediná rada, která je přinejmenším sporná. A sporné jsou i mnohé další skutečnosti obsažené v knize. Václav Erben totiž přistupuje k českému králi podobojí Jiříkovi z Poděbrad a Kunštátu velice netradičním způsobem. Kniha se tváří jako historický román, ale myslím, že autora historická věrohodnost moc nezajímala a s fakty nakládá velice volně. Tak např. nechal z bitvy u Lipan potají zmizet živého Prokopa Holého, nebo nechal Jiříka rodinným zlatem podplatit hned několik českých šlechticů. Na čtivosti knihy se tím ovšem nic moc zásadního nemění. Jen nesmíme v duchu tradic historického realisty Jiráska hořekovat nad tím, že takhle to tedy rozhodně nebylo!
Byly časy, milé děti, kdy se knížky kupovaly přes Klub mladých čtenářů. To jste si na základce vyplnili přihlášku, zaškrtli tituly, ukecali rodiče, aby to zafinancovali, a pak jste se už jen těšili na novou várku knih. Jak prosté.
A mně jako jeden z prvních přišel do ruky Nobi. A já četla a četla, až mě z toho rozbolela ruka, jak jsem si vleže podpírala hlavu. Ještě že je to tenká kniha, nebo jinak bych asi měla trvalé následky. :-) Každopádně tu bolavou ruku a toho malého kluka Nobiho si pamatuji dodnes.
Někdy jsem měla problém udržet pozornost. Všechny ty technické popisy mě nudily. Ale je to klasika a to se počítá... V nějakých čtrnácti patnácti jsem tuhle knížku milovala, teď jsem ale mnohem starší a v tom je ta potíž.
Začátek opravdu dobrý - záhadné poslání, žádné informace, podivínský "přítel", kterého slečna Marplová skoro nezná... Také se mi líbila představa té jemné a milé staré dámy jako nesmiřitelné, naprosto neústupné a spravedlivé bohyně Nemesis.
Co se mi moc nelíbilo, to byl poněkud rozvleklý konec knížky a zbytečné "dovysvětlení" toho kdo, co a proč.
Mayday jsem četla teď podruhé, a i když jsem věděla, jak všechno dopadne, tak mě to znovu bavilo číst.
Uvědomila jsem si také, že když je knížka fakt dobrá, že není na škodu se k ní občas vrátit. Člověk si pak líp vychutná pasáže, které předtím vzal příliš hopem.
Vaříte rádi? Ano? Tak si přečtěte tuto knihu!
Na začátku každé kapitoly je recept a v průběhu děje příslušné kapitoly ho hlavní hrdina - dvojitý, vlastně trojitý, vlastně já ani nevím kolikerý špión uvaří. A jak praví název knihy - není to vždycky kaviár. Základní surovinou jednoho z receptů jsou např. i staré chlebové kůrky.
Kniha je vtipná, čtivá a agentovi všech možných rozvědných služeb od anglické, ruské, německé a já nevím jaké budete určitě fandit!
Symbolismus dávno před symbolismem. Ponurý dům s prasklinou přes celou zeď, plný pavučin, ponurý obyvatel tohoto domu s jizvou přes celý obličej, který vypadá, jako by byl sám pokrytý pavučinami...
Co dodat? Snad jen, že stačí pár vět a nám se div nerozdrkotají zuby.
Autor, jakým byl Edgar Allan Poe , se narodí jednou za sto let.
Jednotlivé příběhy, ale i celá kniha si zaslouží plný počet bodů. Bez zaváhání.
Skvělá povídka o jednom z našich nejlepších sportovců všech dob.
Tak nejdřív, co se mi líbilo.
Líbila se mi opravdu neotřelá myšlenka o údajné šelmě - zabijákovi a o jeho loveckém revíru, líbily se mi myšlenkové postupy a úvahy Theo Craye, líbilo se mi, že to není žádný klasický detektiv a že se k vyšetřování připletl jaksi omylem. Líbilo se mi, že je kniha v ich formě, je to takové bezprostřednější. A po mnoha mizerných zkušenostech z jiných knih musím říct, že se mi líbil i překlad.
A teď, co se mi nelíbilo.
Nelíbilo se mi, že autor dělá ze všech policistů totálně neschopné a různě vyšinuté magory, nelíbilo se mi, že Theo Cray je chvílemi superman s nadlidskými schopnostmi, nelíbilo se mi, že postavy do děje vstupují a pak, pokud je Theo nenajde mrtvé, tak jaksi vyšumí do ztracena, a především mě dožralo všechno to prásk, prásk, PRÁSK atd. atd. atd., laskavý čtenář určitě ví, kde a za jakých okolností. S každým prásk mě to štvalo víc a víc. Proto jsem také na rozdíl od Hračkáře knize nedala plný počet bodů.
A ještě jedna poznámka - nebuďte tak hloupí jako já a nečtěte sérii Naturalista od druhého dílu, tedy od Hračkáře! Důvod je jednoduchý: Andrew Mayne vám toho z děje Šelmy vykecá v Hračkáři až moc.
Pistolník je klíč k celé sérii Temná věž. Proto doporučuji každému, kdo tuto knihu právě dočetl do konce, kroutí hlavou a mnohému z ní nerozumí, a proto je teď rozladěný, aby určitě pokračoval dalšími částmi série.
A až CELOU Temnou věž dočtete do konce, vraťte se sem na začátek a znovu si Pistolníka přečtěte!
A uvidíte, že jednotlivá kolečka pěkně zapadnou do sebe a vy si řeknete: Aha, tak proto...
A nezapomínejte, že svět a ka-tet spolu souvisejí...