Braenn komentáře u knih

(SPOILER) Hm. EeE. Ee. E?
Toto je fonetický zápis mého čtenářského zážitku z knihy. Začalo to lehkým zájmem, jako u každé detektivky. Mrtvola, krev, kdopak to asi byl? Klasika.
Fáze dva: Dopisy s životopisy vedlejších postav. Převážně mrtvých postav. Jsem napjatá: musí to mít nějaké logické vysvětlení, podstatnou spojitost. Důvod, proč čtu desítky stran o tom, jak vylezli z dělohy, s kým poprvé spali na střední, jaké kytky jim rostly před barákem a kolik měli krav... musí tam být důvod.
Fáze tři: Nebo nemusí? Není to trochu zamotané? Není to nějak... zbytečné? Není těch dopisů trochu moc? Zabírají tak třetinu knihy. Možná půlku. Větší půlku. Na vyšetřování není moc místa. Ne že by se o něj komisař moc snažil, krom toho, že má erekci při vcítění se do vraha.
Fáze čtyři - rozuzlení. Že by se na něco přišlo? Ale ne! Další dopis, kde zainteresovaný X popíše detektivovi své důvody k vraždám... ano, a opět celý svůj život. Pro děj je přece potřeba vědět, jaké hry hrával dotyčný v pěti letech se svými vrstevníky a jak smrděl náhodný stájník.
Fáze pět: Rozuzlilo se, že je to naprostá chujovina, nelogická, tahající za uši, oči i... prostě blbost. Je to pár hodin, co jsem dočetla knihu, a stále nechápu, o co autorovi šlo.
Mám vůbec dávat jednu hvězdu za to, že se to celkem dobře četlo? Ne, nedám. Protože tohle měla být detektivka, ne tklivý zápis o osudech obyčejných lidí Švédsko-finského pohraničí. Některé linky mě bavily, třeba ta s Naďou. Ale pro potřeby příběhu byly z 99% k ničemu!
Ta kniha je totálně mimo. Tak mimo, že mám podezření, že autor chtěl vydat něco úplně jiného, ale protože frčí severské krimi, přidal k původnímu dílu sem tam stránku s detektivním tématem, aby mu to vydavatel vůbec vzal.
A stejně ho musel podplatit.

U této knihy už nebylo o teen zaměření pochyb. Spousta mravních poučení, skrytých, méně skrytých, i těch do očí bijících. Mladičcí hlavní hrdinové a milostná zápletka na celou knihu... A za tím vším, jak už to tak u autora bývá, přepečlivě vykreslené charaktery, které nelze nemilovat. Nebo nenávidět. A propracovaný příběh.
Příběh byl pozvolnější, což bylo oproti strhující jedničce na škodu. Zase tomu dávaly šťávu postavy z minulosti a narážky na ně.
Opět dějově předvídatelné, snad ještě více, než jednička, ale autor se to nesnažil zamaskovat: prostě komu to trochu pálí - postavám i čtenářům - tomu další vývoj záhy docvakl. Hvězdu ubírám za přebytek moralizování na konci a už zmiňovanou táhlost. Chápu, že pro určitý věk se na tom konci jedná o podstatná životní moudra, ale... ale i tak, čtyři hezké hvězdy.

P.S. Obě dvě Abercrombieho youg adult fantasy bych povinně dala přečíst všem milovníkům Sarah J. Mass a podobných hloupých plytkostí ala "hlavní superkrásná nej nej hrdinka bojuje s celým světem a milostným trojúhelníkem k tomu". A pak je těmi knihami budu mlátit po hlavě tak dlouho, dokud nepochopí rozdíl mezi fantasy a červenou knihovnou, a nepřestanou tím svinit žánrové regály v knihkupectvích. O žebříčcích oblíbenosti ani nemluvě.

7 06.07.2020

Obvykle se ráda rozepisuji, ale tady už všechno v komentáři o dva příspěvky níže napsala Metla. A to včetně přirovnání k Milesovi Vorkosiganovi, ačkoli ten nebyl tak pragmatický, jako milý Jarvi.
Je to rychlý, strhující, akční příběh, u kterého jsem ani nepoznala, že je to teen fantasy. Fakt. Je to prostě dobrý, a oddechnete si až na konci. A že je příběh místy předvídatelný, nekomplikovaný deseti liniemi a pěti hlavními hrdiny? No a co. Otevřeno, přečteno, odloženo, a už se sápu po dalším dílu.

8 06.07.2020

Velmi povedený kousek klasické fantasy. Trochu epičnosti, ale ne moc, postavy zajímavé, bez velkých klišé, vykreslené i se všemi slabostmi a nedostatky. Obzvláště mladý derviš se stal mým oblíbencem. Příběh se nesnaží zamotat sám do sebe, prostě jde od bodu A do bodu B. Žádné zbytečné odbočky. Dobře, také žádné velké wow, ale v tomto případě přesně platí, že méně je někdy více. O auru zajímavosti a novosti se postarají kulisy, umístěné do arabského velkoměsta, které autor vykreslil neskutečně živě. Líbí se mi také, že magie dává smysl. Že je jí tak akorát a slouží hlavně k podpoření lidské síly.
Ale nejvíc na knize oceňuji, že mě přiměje chtít vědět víc. O postavách. O jejich minulosti. Budoucnosti!
Nějaká negativa? Asi postava Sokolího prince. Zasloužila by si trochu víc propracovat a rozvést, a rozhodnout se, jestli je víc Robin Hood, nebo Machiavelli. Oboje úplně nejde, ne ve chvílích, kdy je třeba svou celou budoucnost svěřit do víry, že někdo něco nikdy neudělá... jako na konci knihy. Zajímá vás o co jde? No tak šup si ji přečíst!
Co dodat? Tohle snad není jediný a poslední díl z tohoto světa, ne? Od roku 2013 už přece musel napsat něco dalšího!
Takže čtyři tučné hvězdy. Je to prostě dobré a chci tu knihu do své knihovničky, abych mohla říkat přátelům "hej, to si přečti!"
Víc, víc takových "jednoduchých" věcí.

5 25.06.2020

Koupila jsem si tuto knihu náhodou. V levných knihách, abych měla co číst v autobuse, s vidinou toho, že ji pak z milosti nechám někde v knihobudce. A světe div se! Nekonalo se trapné young adult scifi, které jsem dle obálky a anotace očekávala. Ano, hrdina je třináctiletý puboš, a zápletka je ohraná až běda. Totiž chlapec, žijící v komunitě nadaných mágů, sám nemá žádný talent a je šikanován, aby následně zjistil, že je vlastně supermág lepší než zbytek světa, a vydal se zachraňovat... no když ne svět, tak aspoň akné svých spolužaček.

Hrdina není blbec, je poťouchlý a trošku záludný, vypočítavý a inteligentní. Zároveň dokáže být zpovykaný přesně tak, jak to odpovídá jeho věku, což přidává příběhu na plastičnosti. Děj příjemným tempem vypráví co a kde a jak a proč se událo kolem oněch bran. Plyne svižně a že je sem tam nějaký zvrat až okatě předurčen náhodou, no tak budiž, hlavně že to dává plus minus smysl! Co ale neodpustím je absence autorovy představivosti ohledně lidské psychiky. Totiž: (spoil!) zavřete tři pokusné objekty, z toho dva ve věku 4 a 6 let na dva roky na samotku, a jediný výsledek je jejich fyzická zesláblost? Naštěstí to byl celkem ojedinělý kiks.

Dvě linie příběhu nejdřív matou, pak je člověk vezme na milost a začne si je užívat. Je to nenáročné, ale poutavé, a tak nějak nechápu, proč to nemá další díl? Dávám slabší čtyři hvězdy, protože jsem nečekala nic a dostala docela dost. A protože za 59 korun je to supr čtení!

1 18.06.2020

Polipiuk je takový fenomén. Píše velice... přemýšlím nad termínem... úderně. Jo, to je ono. Jeho příběhy mají spád a když sem tam naťuknou vážnější téma, hned ho odlehčí. Hrdinové nefňukají, naopak jsou s jistou samozřejmou hrdostí stavěni do protikladu k negativním vlastnostem lidí okolo, aby ještě víc vynikli. A celkem to funguje, nebo dosud fungovalo.

Vandrovec je bláznivá komedie, Sestřenky jsou vážnější komedie, tohle je vážnější dílo s nahodile komediálními prvky, které tam však moc neladí. A všemi knihami rezonuje polská hrdost na vlast, lid, dějiny, víru, osobnosti, literaturu, pálenku... prostě na Polsko. Nic proti tomu, asi to patří k té údernosti.

Spád příběhu je tu i mínusem. Protože děj běží, chvátá, až mu čtenář občas nestačí. Jedna silná situace střídá druhou, šup šup šup. A co čtenář! I postavy vypadají, že jsou jen taženy dějem a nestíhají se ani rozkoukat.

Vážnějšímu ději by slušel vážnější styl psaní. Pomalejší. Hlubší. Jenže to by se mohlo ukázat, že ta rychlost a letmost maskuje příliš jednoduchý a ne úplně promyšlený příběh.

Což je asi důvod, proč jsem na tuhle knihu narazila v Levných knihách, a proč jí dávám tři umolousané hvězdy. Popravdě nemít pro autora slabost za trilogii Sestřenek a bláznivého Vandrovce, jsou to s bídou dvě.

4 21.02.2020

V komentáři k dvojce jsem vypsala většinu toho, co mi na knize vadí. Tak tady už stručně.

Jednička je lepší, než dvojka.
V knize (knihách) jsou naprosto nelogicky poházené a poskládané povídky, předpokládající znalost něčeho, co se stalo, ale o čem si přitom přečteme až na druhém konci knihy. Ne-li v dalším díle.

Taky to občas působí dojmem že se autor nemůže rozhodnout, jaký žánr vlastně sledovat. Romantiku? Historii? Fantasy? Trochu jako Cizinka, taky to se zasněným pohledem obou milenců vymete každou zajímavost napříč planetou, jen aby hrdina nezůstal bokem. Navíc to sráží černobílé charaktery a nekonečná věrnost všech plukovníkových kámošů.

První povídka byla asi nejlepší, vlastně z obou knih, ale celá linka se seznámením se a zasnoubením se s Elizabeth byla odbytá. Přeskočená. Zkrácená. A přitom by se na té zápletce dal, po vzoru "historických" červených knihoven, postavit celý děj, protože potenciál to má.

Čte se to dobře, to ano, ale že by tomu člověk na sekundu uvěřil? To ne. Škoda, když si autor dal takovou práci s reáliemi.

Takže tři hvězdy, ale celkem tučné a buclaté.

3 20.02.2020

Jednu dobu, snad v padesátých, šedesátých letech, se ve Francii točily historické filmy jako Fanfán Tulipán. Hlavní charismatický a čestný hrdina, pohledný, tvrdý k nepřátelům, jemný k ženám. Výborný šermíř, s bystrým úsudkem a ostrým jazykem. Hrdina, který se dostává do potíží vinou proradných nepřátel, ale pokaždé z nich vyklouzne díky svým super schopnostem... pardon, díky štěstí, dovednostem a nehynoucí přízni svých vojáků... a ženy. Někde mezitím se totiž producíruje kráska a dodává tomu tu pravou dávku romantiky... ale ne moc, kamera se v TU patřičnou chvíli vždy decentně odvrátí.

No, a to je jeden pohled na knihu... a čtenářům, kteří prahnou po jednoduchém příběhu, u kterého nechtějí, ba dokonce nesmí přemýšlet, zaplesá srdce.

Druzí, to jsou cynické čtenářské bestie. Ti tam vidí fakt, že autor nepravděpodobným způsobem tahá hrdinu (stejně jako v prvním díle) od místa k místu, aby mu náhodou neunikla jediná zajímavá událost té doby, a používá k tomu každou berličku, co se namane. Hrdina pak tahá hrdinku stejně nelogickým způsobem opravdu všude. Všude. Hrdinka s naivním úsměvem, s inteligencí hlavonožce a sebezáchovou lumíka. (dle autora ovšem prudce inteligentní a bystrá), tahá sama sebe do míst, kde by ji v normálním příběhu čekalo hromadné znásilnění a v lepším případě pohození někde za hospodou.

Ale ono ne... ne. Oba proplouvají příběhem, který už neví, do jaké krajnosti zajít. A co je nejhorší, když se vynoří (zas, jako v jedničce) nějaký zajímavý moment, například s Jane v první povídce... šup šup, vyřešeno na dvou stránkách, situace se ustálí a jede se dál. Škoda!

Takže.
Takže:
+ za perfektní reálie daného století,
- za kýčovité a stokrát použité zápletky jak z rodokapsu,
- za charaktery, které, jsou-li kladné, by se pro svého velitele rozkrájeli, neprozradí žádné tajemství a obětují třeba život... nuda!
- za Elizabeth, jejíž charakter a chování bych čekala u hrdinek teen fantasy, ne u historického románu. Jane jí někdy zdatně sekunduje,
+ za to, že knihu napsal a na našem trhu prosadil český autor.

Takže slabší tři hvězdy, spíš z nostalgie a za ten červený mundůr.

Edit: Tímto se Davidovi strašně, strašně omlouvám, že daroval své knihy zrovna do domácnosti nevděčné a cynické čtenářské bestie, a dodávám, že si toho i přes tuhle kritiku vážím! :)

8 20.02.2020

Kniha má dokonalé ilustrace, výborné téma příběhu a pointu. Čteme už týden v kuse před spaním a nevypadá to, že by chtěli měnit. Největší úspěch mají dračí hovínka.
Jenom ty verše... ty verše. Mám ráda básně, k této knížce se výjimečně hodí. Ale jak rytmika, tak samotné verše, s prominutím hrůza. Asi ze strany překladatele? Působí to, jak kdyby si večer sedl, dal si dvě piva a pak za pět minut odfrkl celou zakázku.
Na druhou stranu mě to nutí zapojit vlastní básnické střevo a text v průběhu další a další četby postupně vylepšovat... Kniha by si zasloužila pět hvězd. Verše to hážou na čtyři.

1 25.01.2020

Docela příjemná kniha, čtivá, pěkně ze staré školy éry předseverského krimi. Hrdina stříká testosteron při každém výdechu, jeho hlášky jsou tvrdé, sarkastické a trefné. Nic není dost zkorumpované, hromady peněz nejsou dost vysoké, jen snaha ukázat obrovskou brutalitu už v dnešním standardu zůstává kdesi vzadu. Příjemným překvapením bylo, že jsem uhodla zrádce knihy jen napůl.

Přečtěte si to. Bude to jedním dechem, byť to není moc uvěřitelné, budete napjatí, protože napínavé to fakt je. Na konci se usmějete a odložíte k zapomenutí. Dávám čtyři poctivé hvězdičky.



SPOIL!

Knížka má jednu velikou mouchu, která mi nakonec trochu pokazila čtení. Do města je přijat skvělý policista, protože v té době vypadá jako dement a dementa tam potřebují, aby nikam nestrkal nos. To beru, kdyby policistu předem jistý agent nevaroval, ať práci nebere. Agent, který v tom samém městě jel ve vší té špíně. Agent, který moc dobře věděl, jak je dotyčný dobrým policistou a ne demntem, a přesto se o tom opomněl zmínit svým spolupachatelům. Ts ts.

10 10.08.2019

Četla jsem ji kdysi jako puberťák, a teď na mě vykoukla znovu, tak jsem si řekla, proč ne. A překvapila, kladně. Jasně, není to kniha založená na wow efektu, nic nového, objevného, vlastně docela jednoduchá kniha. Ze začátku to ke všemu vypadá, že autorka sem tam vynechala stranu dvě děje, aby popostrčila pro ni nezajímavý začátek a oba hrdiny dostala tam, kde je chce mít, ale jak tam jsou, začíná to být ono.

Je to fantasy žánr s přesahem do sci-fi, což je celkem osvěžující. Zmíněnou jednoduchostí svádí k zařazení pro mládež: důraz na hlavní hrdinku, kterou všichni milují, její učení se věcí stylem "za 14 dní mistrem" atd.
Ovšem na rozdíl od jiných mládežnických dílek, tahle holka aspoň umí použít hlavu, zápletka není protkána popisy oblečení, které plánuje na večer a její problém opravdu není, že jí k nohám padá každý chlap na metr daleko. A samozřejmě už je na Adult fantasy stará, protože překročila stařeckou hranici dvaceti let.

Možná i proto jsem si knihu o dost víc užila až jako dospělá. Romantická linka, ale ne na úkor děje. Barvité charaktery, obzvláště hlavní padouch. Příjemný, plynulý děj, s takovou knihou si zalezete do vany a než se nadějete, voda studená, na nohou varhánky a půlnoc na krku. Takže dávám čtyři. Možná z nostalgie.

3 21.05.2019

Budoucnost je kniha, která měla být povídkou.
Plusy? Zajímavá myšlenka, dovedená (po nekonečných stranách nechápavých wtf) do závěru. Hlavní záporák nebyl marný, když nic, tak na konci dokázal, že spousta z těch divných, nepravděpodobných věcí a náhod měla nějaký důvod. Spousta. Ne všechny.

Mínusy? Hlavní hrdina je disfunkční blbec, který si před každým rozhodnutím nejspíš háže kostkou, co udělá. Dokáže být deset minut přesvědčen o jedné věci, ochoten obětovat život, v mezičase háže tvrďácké hlášky, a pak blik! Najednou se mu mozek otočí, rozvaří, a udělá se stejným přesvědčením úplný opak, povraždí lidi, které považoval před minutou za rodinu... aby pak o deset stránek dál zase "blik", a tohle dokola a dokola celou knihu. Zkrátka člověk, kterému není vhodné svěřit do zodpovědnosti ani ostrahu muzea samorostů.
Popravdě mi připomíná Arťoma ve třetím díle Metra, akorát tam tyhle blik-blik momenty obstarával autor posunem děje a vyšinutá mysl hrdiny byla až na druhé koleji. Tady najdeme to i to.

Dalším mínusem je už zmíněná bezobsažná délka plná ničeho a všeho zaráz. Četla jsem knihu po večerech, a občas jsem si další den ani nemohla vzpomenout, co že to mám rozečteno.

Co bych měla dál povídat? Dávám rozpačité dvě hvězdy, a to jen za tu zajímavou vizi budoucnosti.

7 23.03.2019

"Nedělej si to, nečti to, nejsi cílovka, budeš zlá".
Na mou obhajobu - ve čtečce jsem si to spletla s druhým dílem úplně jiné knihy. Takže se stalo, a k věci:

Vítejte ve světě, kde pokud v devatenácti letech nezastáváte nejdůležitější posty v zemi, nejste nejlepší zabijáci, elitní komando špehů či aspoň jste v té době nestihli uzmout vládu, můžete si jít rovnou hodit mašli a zapsat se do kategorie "trapný stáří". Výjimku tvoří pokud jste slečna. Protože pak může středobodem vašeho života být starost, s kým se budete líbat, obzvláště ve chvílích, kdy vám jde o život. A pokud se budete přede všemi líbat a muchlovat se třemi adepty, a ještě se budete tvářit, že už si vás někdo ozkoušel, nezískáte nálepku rozhoďnožky, ale stoupnete na ceně sňatkového trhu. (To, mladé slečny, doporučuji otestovat v praxi.)

O čem ještě kniha je? Je to příběh o strašlivém uvěznění hrdé princezny. Příběh o tom, jak strašlivé je věznění krutým nepřítelem (nechají vás jednou jít na hostinu v pytli od brambor, než vám pořídí komplet šatník!), jak těžce musí snášet svou situaci (protože ze svého vězení musí odcházet na procházky tajnými chodbami a římsami kolem všech oken a ne dveřmi!), jak těžce si musí získávat přízeň celé nepřátelské země (sedne si pod okno a týden tam hladovějícímu lidu zpívá jakési veršíky, že hned nechají práce a shánění obživy a padají jí k nohám).

Je to příběh, ve kterém velmi podstatnou roli hraje obsah princeznina šatníku, počet koupených a ušitích šatů které vlastní, a informace kdy si které bere. Najdete zde velmi, velmi velké množství myšlenek a řečí o tom, kdo komu víc lže, kdo po kom víc touží, kdo koho víc podvedl, že by se naplnil jeden díl Esmeraldy a ještě by zbylo.

Někde na pozadí toho všeho se snažíte tvářit, jak je vám ubohé vězeňkyně líto, když si tak nepozorována a nesháněna lítá po celém paláci až do nejtajnějších sklepů, a všichni jí všechno žerou. Oni v téhle knize vlastně všichni žerou všechno všem. Záchranná výprava složená ze čtyř (devatenáctiletých) cizinců, kteří během týdne pochytí řeč, zvyky, adaptují se, získají nejvyšší postavení, infiltrují se, a tajně kují hromadné pikle u dalšího vězně v pokoji, protože kde taky jinde bejt děsně nenápadní.

Díky těmhle těžko uvěřitelným, dokonalým a krásným lidičkám, kteří celou knihu znásilňují jinak docela zajímavě načrtnuté reálie fantasy světa, je tohle jen další z knih, které nutí střízlivě uvažujícího člověka, (jehož knižní obzor nepřeskočil ze Správné pětky rovnou do Stmívání), hlasitě vykřičet své zoufalství.

Ale protože hodnotím v rámci žánru, a většina mých výtek JE o problémech tohoto žánru jako celku, musím, spíš nechtě než chtě, dát tři hvězdy. Ze solidarity a protože si za to můžu sama, že takové kraviny otevírám.

5 02.02.2019

Bonusem této knihy jsou detaily o pohřebnictví, to je opravdu skvělé. Hrdinka sympatická, příběh napínavý, ale...

Autorka udělala tu chybu, že rozbředla nastíněné téma do příliš mnoha neuvěřitelných linek. Bohatě by stačila jedna, třeba ta s podvodem manžela. Zatahovat do toho ještě vražedkyni, napojit ji na sirotu, do toho dávkovat události přes oceán do podrobností, které neamerický čtenář rozhodně neocení a pro děj nejsou podstatné... to nebyla dobrá volba. Knize to ubralo jednu hvězdu.

Druhou hvězdu ubírám za to, že je spisovatelka z USA. Ne, nic proti nim nemám, naopak. Ale bohužel, tendence autorů z tohoto kouta světa, jedná-li se o historické reálie, směřuje k vyvyšování role ženy v dané době. Přesvědčuje nás o tom, že celé ženino okolí ocení, když trhá konvence, a všichni budou okouzlení její pevnou povahou, když se kupříkladu vysmívá členům vlády. A že pravidelné dlouhé návštěvy cizího gentlemana bez přítomnosti manžela, obzvláště o Vánocích, sousedi přejdou úsměvem... Ve viktoriánské Anglii. Kdy taky jindy může společnost tolerovat, aby žena svlékala mrtvé muže v ložnicích, nařezávala jim tepnu a stříkala do ní balzamovací tekutinu.

Jako bonus tu máme opakující se dýchánky u královny, což je přece normálka, no ne?

Z toho důvodu dávám tři. Kniha se tak nějak zamotala sama do sebe, příběhu to neprospělo, ačkoli všechno ostatní bylo velmi nadějné a ve výsledku se těším na další díl.

8 02.02.2019

Můžu tiše (nebo hlasitě?) doufat, že si série udrží nastavenou laťku. Zvedající se laťku, podotkla bych.

Baví mě střípky informací o životě v Londýně, baví mě Peterův humor, nadpřirozené postavy (byť to vypadá, že se s nimi i běžná policie setkává ob den), baví mě vyšetřování a baví mě naznačené reálie kouzel. Baví mě hlavní i vedlejší postavy. A líbí se mi, že některé dějové linky plynule přechází do dalších knih a naznačují vyřešení až někdy v budoucnu. To je super.

Možná mě trochu nebaví potřeba detailně pitvat, co si která postava kde objedná k jídlu a k pití. Jednak to nemá žádný význam pro děj, jednak z toho dostávám hlad. To nejspíš uvádím, jen abych nepěla jen chválu...

Takže za tohle oddechové dílko čtyři hvězdičky plus.

10 23.01.2019

Knihy pana Vondrušky jsou takové detektivní obdoby harlekýnek. Postavy černobílé, hrdinové hodní obdivu, padouši zatracení, děj předvídatelný, příběhy podobné. Můžete číst sérii od prostředka, od začátku nebo od konce, můžete číst jednu nebo všechny, a o nic nepřijdete.

12 21.01.2019

Z knihy přímo dýchá touha po tom, aby se králi líbila. A jsem si jistá, že to účel splnilo a autor dozajista poznal něco z nekonečné královy štědrosti, na kterou ke konci obzvláště upozorňuje.

Žánrově jde o bajku, ne-li pohádku, a dílko jde zhltnout za pár chvil. S úsměvem přečtete, odložíte, a do druhého dne už nevíte, že jste knihu měli v ruce.

21.01.2019

Ohoho... člověk někdy narazí zcela náhodou na opravdové skvosty. No dobře, možná ne skvosty, ale rozhodně oblázky mezi kýbly štěrku. '

Od knihy jsem nečekala mnoho, obzvláště po obálkovém upozornění "co kdyby dospělý Harry Potter pracoval u policie?". Obvykle je to upozornění na něco laciného, ne-li trapného.

Tahle knížka není laciná. Není ani, pravda, kdovíjak originální. Humor je docela dobrý, postavy předvídatelné, ale zajímavé, obzvláště ty říční... vlastně tu není nic moc, co by už tisíckrát nebylo jinde, ale přesto je výsledný koktejl velmi čtivý, chemie funguje a tak dále. Možná si ji nepřečtete dvakrát, ale co? Kniha si neklade vysoké cíle, a ty střední skvěle splňuje.

Na dlouhé (nejen) zimní večery směle doporučím. Proto dávám čtyři. Ve světle podobných detektivních veselostí si to plně zaslouží.

13 20.01.2019

Když jsem knihu začala číst, všimla jsem si podobnosti se světem série Milese Vorkosigana od L. M. Bujold, byť je asi méně známější. Těžko říct, jestli proběhla nějaká inspirace... ale k věci. Tedy ke knize. Předností je propracovaný vesmír a reálie, což tvoří půlku úspěchu každého díla. Autor se ani netají tím, že mu za vzor sloužilo skutečné HMS. A vlastně tím dělá svět ještě o něco bližší každému čtenáři, který tímto směrem někdy upřel zrak.

Postava Honor je... asi jako její jméno. Stačí popis a máte potřebu vyskočit a salutovat. (A po přečtení prvních dvou dílů dodám, že také potřebu vyhledat nejbližší kryt, protože to vypadá, že její návštěva je předzvěstí okamžité invaze nepřítele). Stromový kocour ve mě zanechává mírné rozpaky, protože hrdiny, které doprovází víceúčelový mazlík mám spojené spíše s anime seriály, ale proč ne.

K příběhu - rozhodně skvělý. Místy ho trápí potřeba rozebírat fungování světa až moc do hloubky a podrobně. Já, musím říct, mám velmi ráda, když svět funguje, ale některé technické detaily reálně neexistujících věcí by šlo vysvětlit v rámci vět, ne stran. A zároveň mám pocit, že tam spousta věcí smysl nedává, hlavně ohledně spojení s okolím. Skutečně je třeba zprávy a hlášení v době vesmírných křižníků předávat tak, že loď A doletí k lodi B?

Další adjektivum k příběhu? Trochu předvídatelný. Není to nutně na škodu, ale díky prostřihům, kdy nám vedlejší postavy vč. eviláků vysvětlují své další kroky, tak nějak přímo tušíme, nebo spíš víme, co se bude dít. I v těch nejnapínavějších chvílích nepochybujeme o výsledku, jen občas o tom, jak k němu dojde. A kdo přitom přežije, protože úmrtnost na jejích lodích zdá se být někde nad devadesáti procenty.

Celkově jde o kvalitní čtení, jak bych to řekla, staršího typu. Scifi (až na zmiňovaný cyklus Vorkosigan) není úplně můj žánr, ale tuhle sérii asi dočtu. Čtyři zasloužené hvězdy.

5 20.01.2019

Na začátek je třeba říct, že považuji psaní knihy po někom, obzvláště po literárním géniovi, jako velmi nevděčný úkol. Autor už do konce života uslyší větu "není to jako předtím".

Ani tato kniha není, ale bylo nefér čekat, že bude. Takže čistě o ději a kvalitě: Lisbeth Salanderová je v tomto díle zcela jasně dokázala, že by se jí ještě nějaký ten opatrovatel hodil, protože pokud si jako civilní a známá osoba myslí, že může řešit libovolné problémy zabíjením a nedovoleným únosem, a policie jí to bude žrát, vybrala si špatný žánr. Komiks je o dvě poličky vedle. Na druhou stranu není sama, jak ukáže slečna, co jí půjčí chatu.

Jinak jde o vcelku nadprůměrnou detektivku s potřebou plnit stránky detaily o věcech, které běžný čtenář chápat nemůže a nebude (a nebo jsem jen já v matice ustrnula na trojčlence?). Se spoustou hrdinů a vedlejších postav, které jsou cokoli, jen ne obyčejné. Všechny jsou špičkou ve svém oboru, ideálně ve dvou, ti šťastnější ještě neskutečně atraktivní. A přitom do jisté míry smutně lajdáčtí, když jde o zásadní věci.

Příběh je zajímavý, napínavý, ke konci se zvrhne v takovou "kdo s koho" střílečku. A na závěr autor naservíruje trochu slaďounké, cukrové vaty. Každý si přece zaslouží partnera, sex a pomstu těm špatným. A tak. Takže... asi... tři a půl?

2 13.01.2019