braunerova
komentáře u knih

Kniha mě tak chytla, že jsem jí přečetl za tři dny. Detektivky mě nebaví, ale tohle byl skvělý exkurz do historie, působivý obraz života v obléhaném Cádizu, které trvalo více jak dva roky. Komisař, francouzský důstojník, španělský korzár, ostřelovač ze salin i bohatá obchodnice, všichni mají své samostatné příběhy. Ty příběhy jsou o válce, vraždách, zradě, dělostřelbě, plachtění na moři, obchodu i o romantické lásce. Žádná postava není černobílá. Pokud rádi čtete o napoleonských válkách, román výborně doplňuje třeba knihy pana Kovaříka.


Na rozdíl od komentářů níže pro mě zklamání. Především jsem neměl pocit, že jsem se ocitl v raném středověku. Václav s Boleslavem spolu mluví jako slušně vychovaní mladíci naší doby. Také výklad historie v autorově licenci mi přišel značně nevěrohodný. Už třeba to, jak se snažil Boleslava vylíčit v co nejpříznivějším světle. Přitom "zapoměl" na událost, kdy Boleslav usekl ve vzteku hlavu pšovskému stařešinovi jenom proto, že nechtěl vyhovět jeho přání stavět zděný hrad. A vysvětlení jeho účasti u Václavovi vraždy bylo tak trapné, že jsem už dál nepokračoval.
Jak to bylo doopravdy nevíme, ale s jistotou víme, že násilí a vražda byly tehdy nejčastějším prostředkem vedoucím k cíli.


Vlastní příběh rytíře Fraňka a krásné Markéty je oddechová četba psaná jednoduchým jazykem, stručně řečeno nic moc. Mnohem zajímavější byly kapitoly o chorvatských pirátech ze Senje a jejich boji se Serenissimou, Benátskou republikou. V knize je i mapa, rozsáhlá poznámka o Uskocích, chronologie událostí, galérie historických postav a dokonce seznam odborné literatury. Zajímavá byla postava senjského biskupa Antonia de Dominis, profesora matematiky a filosofie a vědce, který zkoumal lom světla.


Kolonizaci Kavkazu jsem znal jen z ruské beletrie, a ta byla nějaké objektivitě na hony vzdálená. Střízlivé a čtivé zpracování těchto událostí jsem proto uvítal. V krátkých kapitolách je popsána geografie Kavkazu a jeho historie osídlení, založení Kyjevské a Moskevské Rusy, války rusko-perské a rusko-turecké a povstání samotných národů Kavkazu. Poslední kapitoly jsou věnované rozpadu SSSR a medailonkům hlavních aktérů.
"Etnické čistky západního Kavkazu v době od konce murídské války do konce roku 1878 vyhnaly ze svých domovů přibližně dva miliony obyvatel, z nichž významná část během přesídlování zemřela."


Pokračování Carnuntské tragédie se odehrává za vlády císaře Commoda někdy kolem roku 186. V Galii a Hispánii tehdy řádily tlupy zběhlého legionáře Materna. Ten ze zločinců, uprchlých otroků, tuláků a zběhů vytvořil dokonce celé legie a chystal se svrhnout císaře. Vzpoura pak dostala název Válka zběhů. Autorův vědecký přístup se v tomto díle bohužel zaměřil hlavně na antické divadlo, což není můj šálek kávy.


Především, kniha není určená těm, kteří toho o životě Alexandra moc nevědí. Nejedná se o životopis, ale psychologický profil. Kapitoly jsou řazeny tématicky - Alexander a Sláva, A. a Svět, A. a Makedonci, A. a Řekové ... Slavné bitvy jsou zmíněny jen okrajově. Zapálení obdivovatelé Alexandra knihou také moc nadšení nebudou, mě ale vyhovuje vědecký a nezaujatý přístup autora. Vůbec poprvé jsem četl logické zdůvodnění přechodu přes Gedroskou poušť, při kterém zahynuly tisíce vojáků a jejich žen. Výborný je dodatek o zdrojích, které se o Alexandrovi zachovaly.
"Nebyl nikdo jako on. Jde hrůza z jeho zločinů -
ale než vyspíláte Velikému,
uvažte, jak malí, matní a mdlí jste vy,
jak bědně se pachtíte, oč méně máte zásluh."
Robert Lowell, sbírka básní Dějiny


Poslední díl je věnován roku 1621, roku pomsty bigotního katolíka císaře Ferdinanda II. Zčásti se jedná o literaturu faktu, autor podrobně popisuje vznik exekuční komise, jednání o rozsudku ve Vídni a vlastní exekuci. Při četbě jsem se opět přesvědčil, že wikipedie je plná nepřesností a polopravd. Například ve Vídni se proti tolika popravám postavil zmužile jediný člen císařské rady Němec Strahlendorf, ostatní členové rady včetně Čechů hlasovali pro rozsudky smrti.
"Když zuřivý dav poštvaný židovskými kněžími žádal na Pilátovi život Ježíše Krista, zastal se prokonsul Judey Spasitele slovy: Já na tom člověku žádné viny nenalézám.
Čechů nezastal se nikdo."


Souhlasím s komentářem níže, i mě iritovalo neustálé prolínání osudů anglických a českých osobností, i když k sobě neměly žádný vztah. Za nešťastný také považuji autorův nápad na "konfrontaci příhod našeho kavalíra" s literárními díly jeho současníka Shakespeara.
"Byl to největší pokrokový převrat, který lidstvo dosud prožilo; doba, jež potřebovala a zrodila obry, obry silou mysli, vášnivostí i charakterem, všestranností a učeností. Lidé, kteří položili základ modernímu panství buržoazie, byli všechno, jen ne měšťácky omezení."
Bedřich Engels


Mám rád Rolfa Fremonta pro jeho takřka až vědecký přístup k historii. Tento díl je poctou Marcu Aureliovi, filosofovi na trůně, a jeho Hovorům s vlastní duší:
"Nade všechny pomníky, které byly Aureliovi ze zlata a mramoru postaveny, nejkrásnějším se stane tento. Ba i jeho vítězný sloup na Foru překoná těchto několik nepatrně vyhlížejících lístečků. Co však velikosti a krásy je v nich uloženo."
Pobavila mě zmínka o městě Mělník z roku 178 našeho letopočtu:
"Legát Pomponius zvítězil právě ve své druhé velké bitvě, která se strhla na řece Albis, kdesi u barbarského místa na stoku dvou řek, jež prý se zove Ridintujnon."


Ke knize mě přivedly negativní komentáře níže, ve kterých se píše, že se jedná o dějepis. Mám rád beletristicky zpracovanou historii, pokud jí autor podá zajímavým způsobem a doplní vlastními myšlenkami. Obojí Heller naplnil vrchovatě a navíc přidal sžíravou ironii. Samotný koncept románu je geniální. Už jen samotné putování Rembrandtova obrazu je zajímavé, přičemž autor na tom vybudoval paralelu mezi Rembrandtovým Holandskem, tehdy největší námořní velmocí na světě, a Sokratovými Athénami, tehdy největší námořní velmocí na světě. Všechny tyto události a lidé jsou z dávné historie, Hellerův pohled na lidské konání mi ale přišel nepříjemně aktuální.
"Historie učí, že od lidí motivovaných morální jistotou nikdy nevzejde žádné trvalé dobro."


V druhém díle rozplétá Sextus Catullus sítě zrady, budoucí caesar Commodus se připravuje na dráhu gladiátora a osamocený Marcus Aurelius píše své "Hovory s vlastní duší":
"Nepokládej za velkou věc, zemřeš-li za mnoho let či zítra. Měj na mysli, kolik zemřelo lékařů, kteří krčili nad nemocnými učené čelo, kolik hvězdářů, kteří předpověděli smrt komusi, kolik filosofů, kteří vybájili tisíc věcí o smrti a nesmrtelnosti a kolik hrdinů, kteří pobili mnoho lidí ... prožij proto píď svého času dle přírody a odejdi usmířen."


Romány tohoto zapomenutého spisovatele jsou plné Dobrodružství, Historie, Filosofie, Náhody a Osudu. Zatímco císař Marcus Aurelius válčil na Dunaji proti Kvádům a Markomanům, tajná židovská organizace Rudý trojúhelník se snažila rozvrátit Impérium zevnitř.
"Vyhnaní synové Jerusalema nepřestali toužiti ani po stu letech, aby chrám Šalamounův vstal znovu z trosek Titova požáru. Obětovali této myšlence nejen zlato ale i životy, a dokazovali tak světu, že nejsou jen zbabělým národem jak tvrdil Řím. "


Zatím nejhorší kniha od tohoto autora. Většinu povídek jsem jen prolistoval.


Musím se přidat k Haroldovi. Vynikající byla rekonstrukce pádu města Dura-Európos obléhaného Peršany. Asi je příznačné pro naši civilizaci, že poslední dochovaný dokument z pevnosti je zápis o rozvodu legionáře Iulia Antiocha a místní ženy jménem Aurelia Ammima z 30.dubna 254.


Dobré čtení. Beletristickým způsobem zpracovaná první výprava Holanďanů za kořením na Jávu. Lodě Mauritius, Amsterdam, Hollandia a jachta Duyfken vypluly v roce 1595 pod velením Cornelise de Houtman. Výpravu od začátku provázely neshody mezi obchodními veliteli, rvačky námořníků, později se přidaly nemoci, kurděje, bitky s domorodci a přepadení piráty. Vyprávění je postavené na spoustě příběhů obyčejných námořníků, z velké části dobrodruhů, zločinců a tuláků. O dobrodružství a mrtvé tak není nouze.


O rožmberském regentovi Jakubovi Krčínovi, o stavbě největšího rybníka na světě jménem Rožmberk a o rybníkařích, divoké chase stavějící rybníky. V knize mi asi nejvíce vadil šlechetný zbojnický hejtman Kryštof, fiktivní postava, kterého autor vylíčil jako jihočeského Robina Hooda.
"Stav Krčíne Rožmberk, stav jej pro věky. Snad nás všechny přežije, snad při jeho jméně si už naši potomci nevzpomenou na náš rod, ale bude tu žít aspoň dílo. Neboť náš život - co je náš život? Svíce, která chvíli vesele plápolá a zanedlouho zhasne. Tak málo po nás zůstane. Jen hrstka našich skutků ..."


William La Varre v deseti letech spal pod širákem a poté získal řadu ocenění jako skaut. Na univerzitě studoval jen předměty, které bude později potřebovat - geologii, mineralogii a entomologii. Byl to dobrodruh a ještě více obchodník. Už jako mladý muž začal podnikat expedice do pralesů Jižní Ameriky, kde hledal zlato, diamanty, orchideje a hmyz. Budiž mu ke cti, že všechno financoval ze svého, nedostával žádné příspěvky ani granty. Na této výpravě ho doprovází kromě 50 obrovských černochů a lovců z kmene Karibu také jeho manželka. Je zajímavé, že v knize nemá nikdo jméno, i svojí manželku nazývá Pudřenka. Kromě nástrah džungle je vyprávění plné humorných situací.


Konec 5.století po Kristu byla temná doba, kdy na troskách říše Římské bojovaly o moc různé germánské kmeny. Není divu, že celá série Merovejci je plná krve, sexu, sprosťáren a cynismu. Autor píše moderním jazykem, historii má ale nastudovanou důkladně. V jeho vyprávění ožívají středověké zázraky, legendy a pověsti a stávají se realitou. Tehdejší lidé, stále ještě barbaři a pohané, všem těmhle pohádkám skálopevně věřily, a tak pokud už máte o této době něco načteno, budete se výborně bavit. Tak třeba král Grallon vypráví o britské princezně Voršile, která se měla provdat za jeho strýce Conana a na cestě jí doprovázelo 11 000 panen, přičemž král připouští, že jich možná bylo o jednu více. Ve skutečnosti Voršila, aby se vyhnula sňatku s divokým pohanem Conanem, putovala do Říma a doprovázelo jí 10 nebo 11 družek, jejichž počet lidová tvořivost postupně navýšila až na oněch 11 000. Nebo možná na 11 001.
Nechybí mapa Evropy a historický dodatek autora. Tento díl končí bitvou Chlodvíka s Vizigóty roku 507 u Vouillé.


Cestopisný a dobrodružný příběh odehrávající se koncem 19. století v Říši středu. Potomek polských vyhnanců mladík Jan Brzeský odjíždí do strýcova závodu na zpracování čaje v Číně. Nejprve jako člen vědecké expedice barona Butberga putuje přes Mongolsko do Pekingu a dále do In-kou. Tam pracuje ve strýcově továrně, dokud nevypukne povstání boxerů proti Jan-guj-tzi, zámořským ďáblům z Evropy.
Není to žádné veselé čtení. Touhu po vlasti a koloniální praktiky Evropanů poznal autor na vlastní kůži, ať už jako vyhnanec na Sibiři nebo později jako cestovatel po Číně.


Události následující po Říjnové revoluci jsou trvalou připomínkou toho, jak se může ušlechtilá myšlenka zvrhnout v největší zvěrstva v lidských dějinách. Líčení hrůz z mučíren Čeky je jen pro silné povahy. Těžko posoudit, co je skutečnost a co fikce. Faktem je, že zakladatel Čeky, polský šlechtic Dzeržinskij, který byl svými továryšči přezdívaný Krvavý Felix, nechal jen v letech 1917 - 1918 zavraždit a umučit na 100 000 lidí.
Že hybatelé bolševické revoluce byli hlavně Židé je obecně známo. Autor v knize z roku 1929 vyslovil zvláštní proroctví, které měli Hitler a Stalin za pár let naplnit:
"Rusové i jiní národové, vidouce židy mezi nemilosrdnými vrahy, začínají hořeti nenávistí proti nám. Poteče krev vyvoleného národa, zhynou vinní s nevinnými, muži, ženy i děti."
