braunerova komentáře u knih
Zajímavé čtení. Cesta kupce Afanasije Nikitina do Indie, plavba Semjona Dežněva k Anadyru, výpravy kapitána Beringa a Čirikova, vědecká expedice akademiků Gmelina, Millera a studenta Krašeninnikova a cesta kolem světa kapitána Kruzenšterna.
"Kamčadalové dovedli počítat jenom na prstech. Když byla číslice vyšší než dvacet, tu, když vyčerpali počet prstů u rukou i u nohou, ptali se v rozpacích: Mača?, to jest Kde vzít?"
Strastiplné putování české rodiny doprovázené " dobrým votrokem" Alim bylo určeno pro prvorepublikovou mládež. Oproti jiným Hansteinovým dobrodružkám přeci jen poněkud prostoduché.
Výborný dobrodružný román s faktografickým přesahem. Druhý díl popisuje boje Rusů a Turků ve Valašském knížectví a potlačení řeckého povstání v roce 1854. Zajímavé byly pasáže o tureckých kozácích, křesťanech, kteří odmítli přijmout islám, a proto nemohli být součástí turecké armády. Kromě různých dobrodruhů mezi nimi bylo mnoho Poláků - revolucionářů, kteří bojovali proti ruské okupaci. Autor uvádí i jména velitelů a jejich osudy. Výborně bylo popsáno obléhání Silistrie.
Vůdci povstalců Karaiskakis, Grivas a Tzavelas, ruský generál Schilder nebo polský šlechtic Iskander paša jsou historické osobnosti.
"Když plný kotouč měsíce vrhá bílé světlo na skály a lesy, pozvedá se vlkodlak ze svého hrobu. Drápy a vlasy rostou mu ve smrtelném spánku. Teplá krev proudí v jeho žilách. Neboť si jí v příšerných nocích, kdy svítí úplněk, obnovuje: prochází krajem, přissaje se svým obětem na hrdlo a pije jim rudou krev."
Románové zpracování 10. rusko-turecké války a povstání Řeků a balkánských Slovanů proti turecké nadvládě v roce 1853. Autor prožil tyto bouřlivé události osobně jako dopisovatel v Cařihradě a uvádí spoustu málo známých zajímavostí. Z podrobných popisů tehdejších událostí, ale i krajiny a zvyků obyvatel, je znát, že autor tato místa procestoval a nashromáždil obrovské množství informací. Tehdy se ještě dělala skutečná žurnalistika, v porovnání s plytkými a tendenčními výstupy dnešních zahraničních zpravodajů České televize.
První díl zahrnuje přípravu povstání, diplomatická jednání mocností a intriky ve Velkém divanu sultána Abd ul Medžida.
Úchvatný příběh o lidském bláznovství a fanatismu ve jménu pravdy a lásky, které je v protikladu k realitě života. Během těch tisíciletí jako by se nic nezměnilo. Dnes jen místo kultu slunce máme zelené náboženství, místo Achetatonu Brusel, místo fanatických Křížů aktivisty všeho druhu a válka s barbarskými Chetity z Východu je za dveřmi. Jen toho Haremheba nikde nevidím.
"Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči."
Dobrodružství dvou zběhů z holandské koloniální armády, kamarádů Čecha Heřmana a Belgičana Bongaerta. Odrostlá mládež v roce 1900 byla možná z příběhu unešená, na dnešní dobu je to ale strašně naivní a jednoduchý děj.
Beletristicky zpracované osudy německého piráta Diderika Pininga. Tento admirál v dánských službách přepadal anglické lodě a jako mnohaletý místodržící Islandu vydal na svou dobu revoluční edikty, tzv. Piningovi zákony. Se svým přítelem Hansem Pothorstem a portugalským hrabětem Vaz Corte Real podnikl expedici do Grónska a snažil se najít západní cestu do Asie. Podle některých historiků možná objevil 20 let před Kolumbem kanadský ostrov Newfoundland. O Piningovi se zachovaly jen kusé zprávy, většina příběhu je jen autorova fantazie.
Blunck byl kovaný nacista. Snažil se Pininga vylíčit jako vizionáře, toužícího po novém světě, kde nebudou vládnout králové, měšťáci a kněží. Kupodivu stejné myšlenky najdete i v knize Čtveráci Václava Kaplického.
Útlá knížka určená pro mládež, vlastenecká a naivní, dnes už asi nikoho nezaujme. Autor jí napsal v roce 1941, ale vydavatelé neměli odvahu jí vydat, takže vyšla až po válce.
František Hořejš byl vášnivým a často také nekritickým obhájcem všech utlačovaných a vykořisťovaných, indiánů, otroků a chudých dělníků. Přesto zcela nekorektně dokázal obdivovat odvahu, statečnost a houževnatost dobyvatelů Západní Indie, conquistadorů, traperů a pionýrů. Kniha se čte dobře, trochu mi vadil jen "selektivní" výběr faktů autora.
"Mezi lidmi a zbožím nemůže být velkého rozdílu: berou se, když je jich potřeba, využitkují se a pak se odstrčí, když jsou nepotřební."
John D. Rockefeller
Vydavatel prvního vydání Dr. Matzner, redaktor Hanus a ilustrátor Vojáček zemřeli v nacistických táborech smrti.
Mám rád dějiny podané formou beletrie, autorům to dovoluje dát historickým osobnostem lidskou tvář. V románu Čtyři labutí pera to ale autor pojal spíše jako výčet faktů. Také mi vadily autorovi ironické poznámky k historickým událostem. Chybí i doslov, nakolik jsou popisované události fikcí.
Úžasná freska Španělska konce 15.století. Je to náročné čtení, ale vychutnával jsem si každou stránku. Román je historicky věrný a není to žádné černobílé vidění světa. Inkvizice měla pravdu, když obviňovala marrany, pokřtěné Židy, že nadále tajně vykonávají židovské obřady. Autor v každé kapitole představuje jednu historickou osobnost, jako třeba finančníka Izáka Abrabanela, který pomáhal králi financovat válku s Maury, neúprosného úředníka inkvizice Pedra de Arbués, El Chica, poslední maurského vládce Granady nebo velkého inkvizitora Tomáse de Torquemada. Naopak mladý španělský rytíř Juan Fonseca je literární postavou a jeho osudy jsou smyšlené.
"Achmede! Tys už křesťan?
Od včerejška. Ostatní budou následovat, ovšem nedobrovolně. Jenže to dosud nevědí."
"Padesát let jsem chválil Pána a bičoval se jemu na počest. Sedm let jsem poslouchal řev mučených lidí. Někdy se mi zdálo, že jsem přesto proklet. Ale jsem nástroj."
Zajímavá literatura faktu o kolonizaci Sibiře v průběhu 17.století. Autor popisuje desítky výprav na řeky Janu, Lenu, Kolymu, Indigirku a slavnou Děžněvovu výpravu po moři k řece Anadyru. Malé oddíly kozáků měly jediný úkol - podrobit si další "nárůdky" a "zemičky", vzít "knížátka " za rukojmí a vybrat jasak, carskou daň placenou v kožešinách. Výborné jsou časté citace ze zpráv zasílaných do Moskvy, z "nejpokornějších hlášeních hosudarovi".
Kniha sice až na předmluvu není poznamenaná sovětskou propagandou, co se týče kozáků ale autor moc objektivní není. Jejich metody při vybírání "měkkého" zboží byly podobně brutální jako španělských conquistadorů, o tom ale autor cudně mlčí:
"Neobyčejná statečnost, nadlidská schopnost a odolnost spojovaly se v nich s horoucí láskou k vlasti a se vzácnou skromností."
Autor doprovázel oddíl kozáků po vpádu Ruska do Polska v roce 1920. Styl psaní autora mi nevyhovuje, některé kapitoly jsem jen prolistoval. Text povídek je hodně zmatený, o rusko-polské válce se nedozvíte nic. Kozáky autor ukazuje takové, jací opravdu byli - barbaři z Východu, krutí, primitivní, nemilosrdní a sentimentální. V Rudé jízdě sloužili hlavně chudí negramotní kozáci, pro které byla revoluce vysvobozením z bídy. Tehdejší invaze do Polska až příliš připomíná dnešní speciální operaci Ruska na Ukrajině.
Příběh o zápase loupeživého rytíře Jaroše z Drahonic s mocným Rožmberkem a velmistrem strakonických křižovníků Václavem z Michalovic, jakož i o obléhání táborského města Vodňany v roce 1443. Účastníkům bojů už nešlo o náboženství, ale o nadvládu nad Zlatou stezkou. To byla důležitá obchodní trasa, přes kterou kupci vozili zboží z Rakouska do Čech. Autor je historicky věrný, hojně přitom čerpá z místních kronik. Mám vydání z roku 1956, přesto v románu nenajdete nic o třídním boji, jako v knihách Václava Kaplického.
Zajímavá byla historie města Vodňany, které nejprve obsadil Rožmberk a nechal strhnout hradby, načež přitáhli husité vedení Žižkou a bezbranné město vydrancovali a vypálili.
Kde je správné místo pro vojevůdce v bitvě? Rozvoj vojenské techniky způsobil, že zatímco Alexander velel z první řady, Hitler se skrýval v bunkru 1000 km za frontou. Líbily se mi studie všech čtyř osobností a vysvětlení, proč Hitler jako velitel katastrofálně selhal. Naopak mě nudily pasáže zabývající se na mě až příliš odborně a suchopárně vojenskou teorií.
Kniha také obsahuje plno faktografických chyb, na mnoho z nich v poznámkách upozorňuje i překladatel. Tak například v bitvě u Graníku nevelel perské armádě Memnón, který naopak radil se bitvě vyhnout, neboť Alexandrovo vojsko mělo přesilu.
"Když byl dotázán, zdali jej potěšily davy lidí, které jej v Bruselu obklopily po návratu od Waterloo, opáčil: Ani v nejmenším, kdybych neuspěl, tak by mě zastřelili."
Wellington
Kdysi jsem tuhle knihu četl tolikrát, že mé vydání z roku 1979 je celé ohmatané. Když jsem jí včera po mnoha letech znovu otevřel, byl jsem stejně nadšený jako kdysi. Prostě klasika. Více už nemá cenu psát, vše už je řečeno v komentářích níže.
Druhý díl mě tolik nebavil. Autor rozvláčně popisuje první působení Milosrdných sester, tristní stav lékařské péče a zásobování, všudepřítomnou korupci, společenský život v Rusku a politická jednání císaře Ludvíka Napoleona, kancléře Palmerstona a cara Mikuláše. O carovi autor uvádí historku, že prý měl jako mladík takový odpor k starověké latině a řečtině, že svého učitele kousl do ramene a šlápl mu na nohu.
V románu je zmíněno mnoho technických novinek, které předznamenaly hrůzy Velké války. Sevřené šiky vojáků s důstojníky a bubeníky v čele vystřídal boj v zákopech a dalekonosná děla, moře ovládly parníky. Díky telegrafu věděli spojenci o smrti cara Mikuláše dříve než ruský vrchní velitel. Spojenci také vybudovali železnici z Balaklavy do Sevastopolu, teprve třetí v celém Rusku
Román vydaný v roce 1954 v nakladatelství Naše vojsko sliboval slušnou dávku propagandy, která se k mému překvapení nekonala. Autor nastudoval obrovské množství literatury, deníků i vzpomínek účastníků a podrobně popsal nejen samotnou krymskou válku, ale i politické a hospodářské souvislosti. Historicky věrné a střízlivé vyprávění přináší spoustu podrobností z pohledu ruské strany, které výborně doplňují literaturu faktu, jako třeba Velký švindl od Václava Králíčka. Zajímavá byla postava vrchního velitele knížete Menšikova, jednoho z nejvzdělanějších lidí carského dvora, v té době ovšem tajnůstkářského starce. Přes odpor Kornilova a admirála Nachimova dal rozkaz k potopení lodí černomořské flotily a k přesunu námořníků a lodních děl na bašty Sevastopolu.
První díl pojednává o příčinách války, začátku obléhání a bitvách u Almy, Balaklavy a Inkermanu.
Obchodní a politické dějiny republiky svatého Marka do konce 15.století. Autor je odborník s velkou erudicí, literární vlohy mu ale bohužel chybí. V knize, která spíše připomíná kompilát studií, je obrovské množství informací o tehdejších obchodních transakcích, historické události jsou ale jen letmo zmíněné. Já jsem se v tom zcela ztrácel. Bez dobré znalosti historie Benátek nemá cenu knihu číst.
Biskup Pierre de Behain byl fascinující osobností. Vietnamu zasvětil celý svůj život, měl zásadní podíl na vzniku státu Vietnam, tak jak ho známe dnes. Sestavil také se svými žáky vietnamsko-latinský slovník. Když zemřel, uspořádali mu vděční Vietnamci královský pohřeb. V tomhle mě román dost zklamal. Kniha se četla dobře, ale v autorovi namísto historického obrazu převážil pohled Američana 21.století. De Behain je jen vedlejší postava, navíc je vylíčen jako cynický a mstivý manipulátor, který pro své záměry nechává obětovat jiné.
Jméno autora je shodné se jménem královského rodu Nguyenů.