broskev28 komentáře u knih

Souhlasím: kniha je krásně ilustrovaná a kromě vlastního příběhu nabízí i zajímavé informace - slouží jako encyklopedie použitých méně známých výrazů a slovních spojení. Já jsem si ji vysloveně užívala. Nejsou mi ale jasné přinejmenším dvě věci:
1. Název - vždyť k cíli nedorazí "podivuhodná trojice", ale hnedle podivuhodná pětice! Jako příslušnice slabší poloviny lidstva těžce nesu, že se Soňou autor v názvu nepočítal, tím spíš, když její Rózu tam zahrnul. (Ještě dovedu pochopit, že vypustil Lancelota, ale dívku?)
2. Pro jakou věkovou skupinu byla kniha zamýšlena? Kolik let má synovec autora komentáře Angelicus? Možná ani tolik nezáleží na věku jako spíše na kvalitě a zájmech čtenáře; v naší knihovně by tahle krásná kniha asi dlouho čekala na vypůjčení . . .

4 04.09.2019

Nevím, jak by se s knížkou popasovali dětští čtenáři, navíc v dnešní době. Ale já, která velmi oblibuju knihy Nataši T. pro dospěláky, jsem ji četla se zájmem. A přiznám se, že mě velmi zaujala. Myslím si však, že je určená spíš rodičům než dětem - poskytuje rodičům aspoň orientační (a mnohdy velmi inspirativní) návod, jak se zachovat v určitých situacích, které při výchově potomků víceméně zákonitě nastanou (já chci psa, detektivní Vánoce, smrt strejdy Štěpána). Skvělý byl třeba příběh Vyplašená kukadla a sametové uši:
"Skučel jsem a naříkal nad pokaženým výletem, vyčítal jsem tátovi, co všechno udělal, ale kdyby to nebyl býval udělal, zabil by mi mého zajíce! Zachránili bychom auto před malou bouračkou, byli bychom na výletě, ale zajíc by ležel na silnici jako krvavý hadr a ty legrační sametové uši se nehýbaly . . ."

3 01.09.2019

Dočetla jsem poslední knihu Carla Hiaasena, kterou nabízí naše pomenší okresní knihovna, a neskrblím pochvalou ani nadšením. Dalo by se říci, že autor je zkostnatělý patriot (státu Florida), který ve svých knihách omílá stále totéž téma: záchranu alespoň toho ubohého zbytku kdysi velkolepých floridských močálů Everglades, útok na prohnilé politiky a úsilí o elementární lidskou (a společenskou) slušnost. Souhlasím. Ale jakým způsobem to tenhle pán dělá, to je úplně jiné kafe!
Nejenže umí psát tak, abyste hltali stránky a chtěli vědět proč. On přitom navíc jen tak mimochodem glosuje všechny nešvary společnosti, která zapomněla, odkud vzešla a co je pro její další existenci nejdůležitější (což koresponduje s faktem, že autor je pravidelným přispěvatelem miamských novin). A činí tak způsobem, který nenechá vaši bránici v klidu a naplní vaši mysl velmi provokativními úvahami.
"Chaz švihal golfovou holí do všech stran, vysekával si s ní bahnitou stezku skrze ostřici a k tomu jódloval jak puma stižená hemoroidy. Příroda v děsu prchala už při pouhém pohledu, jak biolog řeže do vody a vyrvává chuchvalce řas a polámaných větviček a cupuje ostrůvky leknínových listů."
"Vyhledal úkryt za časopisem a pokusil se vhroužit do útrap Eminema, hlubokého, byť kontroverzního mladého muže. Vše nasvědčovalo tomu, že bohatství, sláva a bezbřehý sex jsou fajn, ovšem skutečné duchovní štěstí vyplyne jedině zevnitř."

Na rozdíl od předešlého komentáře mi hudební odkazy nic neříkají. Pro mne bylo hůře stravitelné pouze zastaralé, ale zde poměrně časté spojení typu "Tys vážně zrůda!". A naopak, skvělé mi připadaly některé příslovcové zdrobněliny překladatelky Petry Klůfové: úžasňoučce, snadninko.
Kniha, která nikdy nemůže dostat nálepku bestseller, ale určitě by si ji zasloužila!

9 01.09.2019

Začíná nový školní rok a já jsem v knížce Jiřího Havla našla spoustu inspirace a skvělých nápadů. Ilustrace Jindřicha Kovaříka se mi zase až tak nejeví, ale v tomto případě mi to nevadí - důležitý je nápad, a ten je skoro vždy skvělý! Tady je jen taková malá ochutnávka:
JAN ÁMOS KOMENSKÝ: Stařičký kantor myslí na něj s pláčem - ze školy hrou jsou hrátky s počítačem.
STŘEDNÍK: Už si nevzpomíná na svůj vznik a připadá si jako výstředník.
KŘIVOKLÁT: Není pravda, že se klátím. Stojím pevně. Tedy zatím . . .
PRAŽSKÝ HRAD: S rozhlednou si, když je hezky, posíláme esemesky.
AMPLION: Co by se z něj mohlo stát, kdyby zazářil a přestal řvát?

5 01.09.2019

Ćtivá, lehce feministicky laděná rytířská romance. O historii se toho moc nedovíte, resp. po chvíli už nebudete vědět, v jaké době a za jakého panovníka se děj odehrává, jednoduše proto, že to není důležité. Mohlo se to stát kdykoli a na kterémkoli středověkém panství, protože jde o princip: rytířství (v pojetí pravdy a cti) skomírá na úbytě, ženský potomek v každém významnějším rodu je nesvéprávný a hodí se jako ideální způsob nabytí majetku.
To nic nemění na faktu, že i když je vlastní dějová linka lehce předvídatelná, jako oddechová četba kniha funguje skvěle.

4 27.08.2019

O prázdninách jsem přečetla hned 4 knihy tohoto autora a jsem nadšená: Otomar Dvořák není jen skvělý historik, ale také velmi šikovný spisovatel. Mnohokrát omílané situace - bratrovražedné tahanice, zrada Vršovců, pradlena Božena, únos Jitky z kláštera - podává čtenářům jedinečným a nezapomenutelným způsobem. A používá přitom takové výrazové prostředky, že se mé srdéčko Češky tetelí blahem, jak je náš jazyk skvělý a jedinečný:
"Zlatá kopí svatého Jiří zaháněla noční draky, snopky paprsků prorážely vlhkou páru převalující se mezi hadovitě pokroucenými kořeny ve stínu bujících kapradin, tma ustupovala do studených, loňským listím zavátých roklí, v nichž to páchne tlením a kde očními otvory vybělených zvířecích lebek prorůstají bledé plodnice jedovatých hub, stahovala se do hrobů lesa, kde přečká den."
V dnešní uspěchané době, kdy je román ceněn tím více, čím méně popisných pasáží obsahuje, tohle asi neocení každý. Ale když k tomu přidáte množství historických údajů z doby, kdy se teprve formovaly základy českého království, znalost každého pahorku či kopce, říčky či brodu, dále zvyky a způsoby života vesničanů, ale také obyčeje církevní, vojenské a vpravdě vladařské, máte před sebou strhující četbu.

9 25.08.2019

Před pouhými čtyřmi dny jsem přečetla Místo zvané domov - knihu, která pojednává o dvou rodinných klanech irských přistěhovalců, kteří v 18.století "zakotvili" právě v Atlantě a jejím okolí. Hlavní hrdinka vypráví svůj příběh jako třicetiletá žena, na počátku 21.století.
Nedovedu si představit větší protiklad této idyly než právě knihu Město policajtů. V doslovu se sice dočteme, že události v knize jsou vymyšlené, ale hned v dalším odstavci autorka pokračuje slovy "za informace o Atlantě v 70.letech bych ráda poděkovala . . ." Z toho soudím, že vymyšlený může být třeba Lišák, členové policejního sboru či obě chytré a statečné hrdinky, ale to základní zůstává (viz třeba komentář nero 13). Komentáře Metla a kap66 vystihují vše podstatné a já jim za ně moc děkuju; kniha je opravdu skvělá.
"Tvá matka měla obavy, aby z tebe ta práce neudělala někoho, kým nejsi. Já jsem se obával, aby z tebe neudělala toho, kým opravdu jsi."

12 24.08.2019

Pro mě určitě čtivá knížka, zapomněla jsem na okolí a četla jako o život. Odkazy na předešlé příběhy této detektivní dvojice mě nijak neiritovaly (stejně je asi nebudu číst), na rozdíl od Papírového chlapce, resp. jeho účelu. Ale situace v Izraeli je už od doby jeho vzniku tak nereálná, že si asi nikdo z nás nedokáže představit tamní způsob života.
Neustálé časové skoky, které autorka ve svých knihách použila už několikrát, mi vyhovují - vyžaduje to větší soustředění, alespoň z mé strany určitě. Zajímalo by mě, kdo ze čtenářů měl hned po prvním útržku Konce jasno, která žena s cellem se v bytě objeví? Ale možná jsem natvrdlá jenom já, uznávám (koneckonců vypravěče jsem nenašla ani jediného, natož hnedle pět jako NiNo).
Pro mě byly nepochopitelné jiné situace, třeba když manželka pracuje u tajných služeb a zavelí k přesunu. Ještě by ani nedomluvila a už bych běžela po schodech a volala taxi. A už vůbec mi nesedla ta spousta superutajovaných údajů předávaných telefonem, podobně jako konspirační schůzka "pojďme raději ke mně domů" - v kavárně bych štěnice nepředpokládala, zato doma, vzhledem k zaměstnání dotyčného, velmi pravděpodobně.
Ale to nic nemění na tom, že knížku čtenářům, kteří vyhledávají detektivky, doporučím, a to nejen těm, kteří přijdou do naší knihovny.
P.S. Škoda, že si autorka napevno pro svou pátou knihu zvolila už kdysi dávno tento název. Soudím, že Papírový chlapec by byl nejen originálnější, ale i trefnější.

5 22.08.2019

Asi nejvíc se ztotožňuju s komentářem Guenevra, ani mně tohle vysvětlení příliš nesedlo. Ale samotný detektivní příběh mě zaujal; pro mě to byla první knížka od této autorky a určitě si ráda přečtu i další.
"Asi je to tak správné, že nikdo nemůže vědět nic dopředu. Kdyby měl člověk křišťálovou kouli a viděl, co ho v životě čeká, neodvážil by se hnout z místa. Život se musí brát po malých dávkách. Smutek a problémy jen v té míře, jakou je možné v danou chvíli zvládnout."
Tahle slova říká Frans, který byl pro mne největším překvapením.

9 21.08.2019

Jak správně napsal v komentáři trudoš: tuhle knížku si buď oblíbíte, nebo ji po pár stránkách odložíte. Patřím do skupiny b), ale přiznám se, že jsem se donutila dočíst a zase až tak moc nelituju (ztráty času). Něco mi připadalo vtipné, něco nudné, ale určitě se tam najdou momenty, kdy se bavíte. Detektivní linka mě vůbec nezaujala, milostný (tedy spíše sexuální) život hlavní hrdinky taktéž ne, zato její přátelé a příbuzní byli vykreslení docela trefně, obzvlášť nevlastní máti.
Momentálně mám pocit, že další díly raději vynechám. Jak moudře pravila sama Charley: "Když už člověk nemůže být ostatním vzorem, může jim dát aspoň odstrašující příklad."

9 21.08.2019

Čekala jsem červenou knihovnu, ale byla jsem mile překvapena. A kdybych neměla tak skvělou rodinu, jakou mám, asi bych i trochu záviděla. Autorčiny popisy Atlanty, jejích obyvatel a jejich živností, to je krása sama o sobě; když se přidají rodinné propletence, zvyky a manýry všech tetiček a strýčků a především babiček a prababiček, je to úžasné čtení. Pravda - občas se tu objeví poněkud netradiční slova - přimýchala, korekturovala, paranoicky - ale to už nejde na vrub autorky.
"Přemýšlela jsem nad tím, co řekl, a mezi námi se rozhostilo hrobové ticho. Nemělo smysl cokoliv Joshovi vysvětlovat. Někteří lidé, říkával dědeček, tráví veškerý svůj čas tím, že nadávají na tmu, a přitom by stačilo, aby zapálili svíčku."

6 20.08.2019

Dočetla jsem poslední díl a určitě doporučuju celou sérii.
Pravda, ne vždy se autorce všechno povedlo - třeba v tomto dílu to byla scéna, při níž se šašek pídí po úkrytu Molly a její dcery (a přitom jen hlupáka by nenapadlo, co se může stát, zvlášť když Kettle po celou dobu putování varuje Fitze před pouhými myšlenkami a snaží se mu hlavu vyprazdňovat hrou). Podobně mi nesedlo objasnění principu vykování.
Konečně se dozvíme tajemství, které po celou dobu skrývala nejstarší členka výpravy; sama odhalí i své pravé jméno. A závěrečné překvapení je skutečně velkolepé - krev a moudrost, toho je zapotřebí! Způsob, jakým se Fitz vypořádal s Regalem neměl chybu, to byla dokonalost sama. A vydařený byl i samotný závěr bez happyendu, autorka se nenechala svést, což je dobře.
Chybičky se opět vloudily, dokonce i do proroctví: "Skrze svou laškuje zrazen, a jeho láska zrazena rovněž." Podobných perliček je tam více - některé se opakovaně objevují ve všech dílech, některé nacházím až v tom posledním. Naštěstí žádná nebrání samotnému porozumění příběhu, takže se je naučíte ignorovat.

A jedna úvaha, která se objeví téměř na samém konci příběhu:
Všechno, co se stalo, se mi nyní jevilo jako nevyhnutelné. Bylo to přesně tak, jak říkal šašek. Při pohledu nazpět jsem mohl vidět, kde nás jeho proroctví kdysi dávno smetla do jednoho řečiště. Nikomu nešlo klást vinu. A nikdo nemohl být bez viny.

3 19.08.2019

Tak tento díl byl zase výborný - superman zmizel, Fitz dlouhý čas ležel v šaškově chatě (neboť to byl právě on, kdo zraněného a vysíleného Fitze našel) a jen velmi pomalu se vzpamatovával ze zásahu šípem. Mezitím "skládal účty" své královně, Kettricken, která taky prožila těžký čas a působí dojmem, že její dřívější empatie a laskavost jsou dávnou minulostí.
Nyní - poté, co od Fitze získala naději, že princ Verity žije - se rozhodla vydat na cestu ve Verityho stopách. Původně plánovaná poměrně početná výprava se ztenčila, protože král Regal požádal vládce Horského království o vydání hledaného zločince; bylo nutné vyrazit bez odkladu. Kettricken, Kettle, Starling, šašek a nerozlučná dvojice Fitz-Nighteyes (většinu zde mají poněkud atypicky ženy) putují podle Verityho mapy zimní krajinou Horského království.
Z Kettle se vyklube členka někdejší koterie a právě ona pomůže Fitzovi, aby byl schopen vzdorovat Umění cesty i nepřátelství členů Regalovy koterie. Starling žárlí na šaška, Kettricken je zoufalá a nechápe, proč jim Verity prostřednictvím Umění neporadí, kam se mají vydat a kde ho hledat. A šašek, Bílý prorok, se raduje, že se ocitli přesně tam, kam měli dojít, ve složení, které je nutné pro pozitivní ovlivnění vývoje tohoto cyklu.

Poslední sloka z popěvku Kettle nazvaného Šest mudrců:
Do města Jhaampe lidem moudrým netřeba jít,
na horu lézt a dolů se víc nevrátit.
Daleko moudřejší a ještě odvážnější jest
doma být a čelit smrti, toť cesta cest.

A pro změnu vysvětlení Moudrosti pro Kettle:
"Moudrost se začne odvíjet spíše jako sdílení pocitů. Když jste však spolu tak dlouho jako Nighteyes a já, začne to být něco jiného. Jsem si vědom zvířete, které v mém nitru oživuje má mysl, zatímco on si je stále více vědom myšlení. Toho, co je před a za volbou nějakého činu. Jeden si uvědomí, že ustavičně činí volby, a zvažuje, které jsou nejlepší."

5 18.08.2019

Sedmý díl už byl asi příliš i na autorčinu fantazii a cesta FitzeChivalryho za jeho králem se začíná podobat americkému filmu se superhrdinou. Ani bych už nedokázala spočítat, kolikrát byl lapen pochopy samozvaného krále, čímž se stal "synem smrti", řečeno knižně. Ale on se z toho vždy dostane - někdy sám, často s něčí pomocí, oklepe se a jde dál.
Naštěstí se v tomto dílu dozvídáme i věci nové, zajímavé. Třeba historii náušnice, kterou kdysi Burrich daroval Chivalrymu a lady Patience ji po smrti svého manžela předala Fitzovi, jedinému dědici nejstaršího prince. Nebo skutečnost, že země Tilth a Farrow se nestaly součástí Šesti vévodství samy a dobrovolně, ale byly vojensky podrobeny. Možná odtud lze vysledovat nechuť královny Desire, Regalovy matky, sídlit v Buckeepu a starat se o blaho Šesti vévodství.
Zajímavé jsou i nově se objevující postavy: sečtělá a velmi bystrá starší dáma jménem Kettle a především zpěvačka Starling, podobně jako pašerácká výprava do Horského království. Tady je naopak děj zcela strhující, cesty a způsoby pašeráků velmi detailně a přesvědčivě vylíčené. Burlův postup při zajetí Fitze, jeho rázný a důsledný způsob získávání informací, kritika disciplíny vojenských velitelů - to vše mě hodně překvapilo. Doposud jsem ho považovala za obtloustlé nemehlo, které spíše se štěstím zvládlo Galénovu nedokonalou výuku Umění.
Chyb jako máku, opět: probudil se se strmitou šíjí, kožená položka se šněrováním a spousta dalších. Ale asi už si na ně zvykám a tolik se jimi nezabývám, navíc "šije" nepamatuju.

A tady je vysvětlení Moudrosti pro nechápající Starling:
"On je vše, co mám. Všechno. Nikdy jsem neměl opravdovějšího přítele, který by byl bez váhání ochoten položit za mě život. A víc než svůj život. Jedna věc je být připraven pro někoho zemřít a druhá obětovat svůj způsob života pro jiný. A právě to on mi dává. Tutéž věrnost, kterou já dávám svému králi."

6 17.08.2019

To se nám to zamotává - jestli jste nečetli tenhle díl, tak raději nepokračujte, dokud si na něj neuděláte svůj názor!
FitzChivalry vstal z mrtvých - jak také jinak, když tohle je teprve šestý díl z devíti. Podařilo se mu to jedině díky vlkovi se zvláštním jménem Nighteyes, s nímž je spojen starou krví, pomocí Moudrosti, kterou Burrich tak zavrhoval. Ačkoli mu právě Burrich a Chade pomáhají obnovit člověčí zvyky, Šest vévodství se nezadržitelně hroutí, podobně jako přátelství a dosavadní nerozlučnost téhle trojice.
Jak správně vece komentář pode mnou, jako králův vrah (rozuměj vrah krále) Fitz neuspěje, ale aspoň se mu podaří prchnout, a to jedině díky bdělému Veritymu. Ovšem něco za něco: odteď je FitzChivalry služebník "mrtvého muže" a nezná jiný úkol nežli jej následovat až k bájným Elderlingům.
Při putování vévodstvím Farrow se Fitz setká s dvojicí, která je vlastně čtveřicí: muž a žena, kteří jsou Moudrostí spojeni se zvířecími partnery, medvědicí a sokolem. A nabízejí Fitzovi výuku v použití Moudrosti, objasnění pravidel a zákonů staré krve. Jenže to si žádá čas, a ten se Fitzovi nedostává, takže odmítne. I přesto mu dvojice slíbí podporu nejen svou, ale všech, kdož jsou spojeni starou krví.
A právě v tomto dílu začíná Nighteyes žít svůj vlčí život, jako člen smečky.

O chybách platí totéž co v předešlých dílech, i v 6.části se to jimi docela hemží. Jedna z těch nejzapeklitějších: Ale mně tvoje síla propůjčí křídla aparáty.

A moc se mi líbila třeba tahle úvaha:
"Noc má své mrtvé místo, onen nejchladnější a nejtemnější čas, kdy svět již zapomněl na večer a ještě nepoznal příslib jitra. Čas, kdy je ještě příliš brzy na vstávání, ale zároveň už tak pozdě, že nemá smysl jít na kutě."

4 17.08.2019

Tak za tenhle díl zase plný počet bodů, i když mám výhrady. Čtivé to je, to tedy ano, ale občas mnou cloumá vztek. Tak třeba koterie ze samých padouchů, ale co od nich čekat, když měli takového učitele, jakým byl Galen? A co třeba vévodové pobřežních zemí, kteří nejsou s to pochopit, jakého krále v radě odsouhlasili a podpořili?
Rosemary mě nepřekvapila, abych pravdu řekla. Zato Burrich a jeho "tažení" proti Moudrosti ano: proč, když věděl, jak užitečná může být? U šaška nikdy nevím, co se od něj dá čekat; občas reaguje velmi "nenadčasově".
Již popáté přidávám svůj povzdech nad kvantem chyb, kterými se při čtení e-knihy musím prokousat. Některé překlepy jsou pro mne zcela nesrozumitelné, ani při usilovné snaze nechápu, co v textu vlastně má být. Naštěstí tyhle hloupé chyby neovlivní pochopení děje, ale rozhodně jsou nepříjemné a rušivé.
A konečně se mi podařilo získat citát i ze čtečky:
"Tyhle smečky, co tvoří lidé," poznamenal ke mně po chvíli. "Jak můžete společně lovit, když ani neumíte všichni běžet jedním směrem?"
P.S. Odpověď pro předešlý komentář: protože čím více si jich koupím, tím větší je pravděpodobnost, že alespoň jedna z nich - když už ne hned devět - se přidá k těm dosavadním pokladům . . .

5 15.08.2019

Tenhle díl byl pro mě zatím nejméně zajímavý - připadalo mi, že se nijak nehýbá z místa. Fitz Chivalry se konečně přestal litovat a čekat, že někdo ponese odpovědnost za své (zlo)činy. Mění se - k horšímu - jeho vztah k učiteli Chadovi i ke králi, naopak je stále pevněji připoután k následníku Veritymu. Snaží se pomoci i jeho osamělé budoucí královně Kettricken, která se, na rozdíl od svého manžela, jeho bratra i jejich otce, při nájezdech rudých lodí opravdu zachová jako královna.
Nově se objevuje loďstvo, které následník Verity s pomocí věna své ženy buduje především na obranu proti rudým lodím. Stavba lodí, verbování posádek a jejich výcvik jakož i první bojové zkušenosti, to vše je zajímavá nová odnož příběhu. Ale i sem zasahují nekalé praktiky někoho, kdo nemá zájem na jednotě Šesti vévodství a úmyslně narušuje jejich pracně budovaný obranný systém.
Fitz stále nedokáže používat Umění tak, jako například Verity, ale snaží se v tom zdokonalit a být následníku krále alespoň nápomocen. Sám se svým životem rozhodně není spokojen, ale sblíží se s kamarádkou z dětství, Molly, která se po smrti svého otce octne v roli komorné na královském hradě. Jenže kdokoli je bastardovi blízký, ocitá se v ohrožení života, takže svou náklonnost oba tají. Navíc, vzhledem k Fitzovým závazkům, Molly nemá velkou naději na smysluplný vztah.
A aby toho nebylo málo, vykovaní se začínají stahovat ke královskému sídlu, takže Fitz má další práci.
Když to takhle sepíšu, tak vlastně nemám pocit, že by se toho v tomhle díle stalo málo. Takže hurá na pětku!

2 15.08.2019

Potvrzuju níže napsané: kniha se čte skvěle. Na čtečce sice nesleduju, kolik stránek už mám za sebou, ale děj se žene kupředu závratným tempem. Můj nejsilnější dojem z tohoto dílu byla nespravedlnost a bezmocnost těch, kteří usilují o dobrou věc.
Všichni vědí, proč FitzChivalry (a nejen on, ale také Burrich) málem přišel o život, čí je to chyba, troufám si říci úmysl. Ale "ono se nedá nic dělat, nemáme důkazy, zlý úmysl nelze prokázat a nemůžeme riskovat křivé nařčení". Král Shrewd fakticky přestává být králem Šesti vévodství, ale následník trůnu ještě králem být nemůže - ideální kulisy pro toho, kdo sice není následníkem, ale je rozhodnut stát se hned králem . . .
I nadále je e-kniha plná hloupých a často se opakujících chyb (napadá mě třeba šije místo si je), ale bez ohledu na ně čtu a těším se na další peripetie rozsáhlého příběhu.

3 15.08.2019

Knížka o čínské společnosti - historii, současnosti, ideologii a především o lidech, kteří v Číně žijí - mě velmi zaujala. Když jsem navíc zjistila, že jednou z postav je skotská (britská) překladatelka z čínštiny, lákala mě ještě daleko víc. Ale přiznám se, že mě čekalo mírné zklamání.
Příběh jako takový, i když podaný roztříštěnou formou, bez jednotné časové linie, mi připadal zajímavý a velmi lidský. Pocity (charaktery) některých postav - umírající otec, oddaná matka, zapálený funkcionář - nejsou vázány specificky na čínské prostředí a jsou srozumitelné pro každého. Ťien a Mu, jejich životní peripetie, které naopak právě v Číně mohly, nebo spíš musely, být takové. Ťien, člověk pekingský.
Velmi zajímavé mi připadaly i letmé zmínky o čínštině, o významu znaků či jmen. Vůbec jsem netušila, že čínština nerozlišuje slovesný čas, takže "někdy může být složité určit správný význam věty"; nedovedu si představit češtinu bez základní trojice slovesných časů! Jméno Mu - strom. A skvělé byly citáty na úvod každé z devíti částí, ty jsem si opravdu užívala.
Ačkoliv Iona se trápí a každou větu svého překladu cizeluje jako zlatník šperk, Lucie Křesťanová si zřejmě tolik práce nedala. Několikrát jsem se přistihla, že mi některé formulace připadají neobratné, ne-li přímo chybné. Uznávám, že běžné překlepy typu přehození či nadbytku písmen (rozslišuje, Donver, Beauvoar, angriogram), skloňování zájmena já či ona, 4.pád podst. jména podle vzoru pán, to vše lze připsat na vrub odfláknuté (případně žádné) korektuře. Totéž se ale nedá říci třeba o slovním spojení . . . jak se pH rozpouští (s.200).
Škoda, ta spousta chyb mi při četbě hodně vadila. Ale přesto knížku doporučuju, i kdyby jen kvůli těmto větám na s.248 (změna zájmena je moje práce):
"Hněteme hlínu a děláme z ní nádoby, jen jejich prázdnota je činí upotřebitelnými. Prolamujeme do zdí dveře a okna, aby vznikl dům; jen jeho prázdnota činí dům upotřebitelným. Proto: jsoucí je užitečné, ale jen nejsoucí je činí upotřebitelným."
Lao´c, filozof, 604 - 531 před Kristem

6 10.08.2019

V případě další vyhlášené krimiautorky jsem si dala záležet a začala jsem 1.dílem celé série. Po dočtení jsem si přečetla informace na přebalu knihy, pochválila jsem se za svůj zvyk tyto řádky ignorovat, dokud nemám přečteno, a zadoufala jsem, že to snad v anglické verzi nebylo, že je to práce nějakého českého "anoncera", který často ani neví, o čem píše.
No a pak už jsem jen četla a četla a četla. Tím chci říct, že knížka je ohromně čtivě napsaná, o tom žádná. Ale do dalších dílů se asi hned tak nepustím. Že sériový vrah je zcela jistě vyšinutý jedinec, to chápu, ale nesedí mi, když i vyšetřovatelé patří mezi "nestandardní" typy, a to tak, že velmi. Tak trochu se mi zastesklo po kriminalistech typu Liskova - Kovac (T. Hoag), Jamesová - Kincaid (D. Crombie), van Veeterena (H. Nesser), Tóry (Yrsa S.) nebo třeba komisaře Adamsberga (F. Vargas), který určitě také nepatří mezi běžné neurotypické občany.
Jednoduše a prostě mi připadá příliš stresující dozvídat se na každém kroku, a vlastně téměř o všech postavách, jak se s některými lidmi život nemazlil už od útlého věku, jak hrozně zklamali rodiče důvěru svých dětí a jak to tyhle děti navždy poznamenalo. V tomto kontextu mě pobavilo, jak je v této knize příznivě hodnocena instituce zvaná dětský domov (v naší společnosti naopak velmi zatracovaná), na rozdíl od nyní tolik vychvalované pěstounské péče . . .
Zkrátka další knihy K.S. si z knihovny nevypůjčím.

11 09.08.2019