broskev28 komentáře u knih

(SPOILER) Přidávám se ke všem, které kniha zaujala. Pro mne, jelikož jsem nečetla žádný z autorkou doporučovaných Hitlerových životopisů, byl zajímavý především jeho kolaps po 1.světové válce, o tom jsem nikdy neslyšela. Postupné vystřízlivění Gretl a pohled na strýčka Dolfa jako na pacienta-psychopata působil trošku naivně, v jejím věku ovšem žádný div. Ale abych pravdu řekla, nepochopila jsem vraždu Geli - je jasné, že to nebyla sebevražda, ale kdo a hlavně proč se jí chtěl zbavit?
Nevím, jestli noviny, které zveřejnily plány nacistů na postupnou degradaci až po konečnou likvidaci židovského obyvatelstva, byly pouze lokální, mnichovské. Ale dokážu pochopit, že je nikdo nebral příliš vážně; v roce 1935 to byly jen obludné megalomanské plány. O deset let později už to byla příšerná realita.

2 08.10.2018

Kniha čtivá, občas se mihne chybka - nedělá je tedy jen ve Státech žijící Zee. Mnohem spíš se do ní začteme my ženy; koneckonců je jasné, že autorka při psaní myslela hlavně na nás. Moc se mi líbil autorčin popis "internetových skupin" typu čurám na papírek; ta dnešní doba je fakt šílená. Na jednu stranu postupujeme striktně v duchu GDPR, na druhou stranu na sebe na sociálních sítích doslova vykecáme první poslední.
Ale o to tady nešlo. Jak už někdo napsal, je tu zajímavý sourozenecký konflikt: ta první a ta druhá. Tatáž situace, ale každá ji vidí a pamatuje si ji jinak. Souhlasím, mám z dětství tytéž pocity. Jinak ovšem nedokážu pochopit ani jednu ze sester, pokud jde o přístup k dětem. Ale právě proto čtu a tyhle typy potkám aspoň v knihách. Takže doporučuju.

5 02.10.2018

Začala jsem s četbou asi před půl rokem a asi ve třetině jsem to vzdala. Důvod nebyl v knize, ale ve mně: potřebovala jsem rychle přečíst něco jiného. Teď, kdy mě čekají dva týdny nemocničního lenošení, jsem se k ní vrátila a jsem mile překvapená. Každý Harryho život je jiný, v žádném z nich bych ho neodsuzovala, protože se vždy snaží dostát svým morálním zásadám. Ano, pravidelně v každém životě zabíjí - naprosto ho chápu a dělala bych totéž.
Hlavní kouzlo příběhu mají násobné životní osudy dvojice přátel/nepřátel; už první strana, úvod, by nám mohla napovědět, ale myslím, že nikdo z nás čtenářů tak daleko nedomýšlel. Zážitky z dětství, Klub Kronos a jeho fungování, vzkaz z budoucnosti. Nechápu sice, jak to vlastně všechno fungovalo - fyzika nikdy nebyla moje oblíbená věda, ale četba to byla zajímavá, takže určitě doporučuju!

2 01.10.2018

Postupně pročítám všechny autorovy knihy a kdybych měla známkovat, pořád by mi na jedničku vyšel jen první román, Vážka. Bussiho příběhy jsou hodně zamotané, řešení bývá často téměř neuvěřitelné. V tomto příběhu se navíc dozvídáme spoustu detailů o impresionistech, především o Claudu Monetovi, o barvách a barevných kompozicích, ale především o tom, jak se městečko Giverny změnilo zásluhou Moneta, který tu strávil posledních 30 let života.
Vlastní detektivní příběh mi zase - jako je tomu u tohoto autora vždy - unikl, měla jsem velký problém orientovat se v postavách. Ačkoli datace kapitol odkazuje na současnost, není tomu vždy tak; to byla první věc, která mě mátla. Dalším problémem pro mě byla jména, občas jsem si vůbec nebyla jistá, která postava právě teď kráčí vesnicí.
Takže doporučuju a přeju, abyste byli pozornější čtenáři než já a abyste se v příběhu lépe orientovali.

Tak nevím. Dětem se určitě bude líbit samotný název, o tom žádná. Obrázky jsou povedené, veršovánky taky nejsou špatné, i když se mi třeba moc nejeví "Kačenka, co má hlásek do tenka". Zaujal mě i opačný postup trávicí soustavou - začínáme u hovínka a dopracujeme se k jídelníčku!
Co mi ale vůbec nesedí, to jsou slova o dietě. Dětská obezita je určitě problém, ale potkat se s dietou už ve třech čtyřech letech, to se mi nezdá. I když zase na druhou stranu, pokud už malé dítě pochopí, že dieta neznamená drastickou redukci, ale vhodnou úpravu stravy, nemůže to být na škodu. Takže doporučím svému tříletému, jakékoli texty hltajícímu synovci.

2 28.09.2018

Tolik pochvalných slov jsem o téhle malé knížečce slyšela, než se mi konečně dostala do rukou. A všechna byla pravdivá, skvělými ilustracemi (třebas ty kapičky, co zůstávají papuchalkům na nožkách) počínaje a jednoduchým textem konče. Moji synové už jsou na ni velcí, ale do obecní knihovny by se nám určitě tuze hodila!

8 28.09.2018

Opravdu zvláštní kniha. Na základě komentářů, které jsem jen lehce prolétla, se mi do ní moc nechtělo. Jsem ráda, že jsem to nevzdala bez boje, určitě to stálo za přečtení. Zvláštní místo, zvláštní rodina, zvláštní hrdina. Ale nenazvala bych ho psychopatem; žít v takovém prostředí by asi zacloumalo s každým. A já jsem se, nevím proč, mnohem víc děsila jeho bratra.
První věta komentáře gladya dokonale sedí, tak jestli si troufáte, přeju zvláštní, naprosto netypické počtení.

6 27.09.2018

Opět se ztotožňuju s komentářem soukroma. Na rozdíl od Miniaturisty se tady pro mne žádné zapouzdření do příběhu - dané především jazykem, historickým kontextem a postavami - nekonalo. Možná byla chyba i ve mně; četla jsem tuhle knihu v nemocnici, kde se synem na onkologickém oddělení čekáme na výsledky, takže situace ne zcela běžná a soustředění rozkolísané. Přesto si troufám tvrdit: je to zajímavá čtivá kniha, o tom žádná, ale fascinace nizozemským příběhem byla úplně jiná káva.

2 27.09.2018

Úžasná kniha pro všechny věkové kategorie!
Vyšla nejprve v roce 2005 jako čtení na dobrou noc: starý děda myšák vypráví myšatům pohádku, "no, spíš povídku o myši Bláže a o tom, jak se vydala do světa za štěstím". Skoro 50 stran s nádhernými ilustracemi Venduly Hegerové.
V roce 2013 poslala axioma dětem 2.vydání téhle knihy, upravené jako malované čtení. Zmizel děda myšák, zůstala jen samotná povídka. Změnilo se řádkování, mj. taky proto, že do textu jsou tu a tam přidané maličké obrázky místo slov. Ubylo velkých celostránkových obrázků a z už tak útlé knížky je knížečka, kterou slupnete na posezení. Celá je laděná do žluta, takže i opticky působí jako kus sýra, sliny se sbíhají. A sýrem se tu opravdu nešetří, například na dvojstraně 18/19.
Mému synovi je 22 let, ale Myš Bláža byla a je knihou jeho srdce. Dodnes si ji pamatuje a dodnes si v ní čas od času listuje. Tvrdí, že lepší knížku pro začínající čtenáře nikdy nenašel, a já se k němu přidávám.
Tak hurá do čtení, pochutnejte si!

3 11.09.2018

Opět mi z duše promlouvá soukroma - určitě jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale úroveň je jakoby nevyvážená: některé úseky odsýpají a jiné se naopak vlečou. Některé situace jsou naprosto věrohodné, o jiných dost pochybuju. Ale kdo se rád vrací do nedávné historie, ten určitě ocení zajímavé pasáže týkající se německého angažmá ve Frankově válečném Španělsku. Politické tahanice ve vládě, sympatie či naopak antipatie jednotlivých politiků.
Ať už se děj odehrával v Africe, ve Španělsku, ve Francii či Portugalsku, autorka se vždy snažila přiblížit nám čtenářům to konkrétní prostředí v době války. Mě třeba překvapilo, jak moc se lišila situace Španělska a Portugalska. Vztah obou přítelkyň - hlavní hrdinky a Rosalindy - byl velice zvláštní. A co teprve vztah souseda Felixe a jeho matinky!
Zkrátka knihu určitě doporučuju, dejte si ji jako neuspěchané vydechnutí mezi krvavými, často překombinovanými a povětšinou vymyšlenými thrillery. Tohle se opravdu mohlo stát (a něco prokazatelně stalo).

4 11.09.2018

Přemýšlela jsem o tom, kolik knih vydávaných v současnosti se vrací do válečných let - Zlodějka knih, Pekařova dcera, Sůl moře, Zlomení andělé, Švadlena z Dachau, Dopisy, které nikdo nečetl; Pět dílků pomeranče; u nás Hana a Slepá mapa. Je to určitě pochopitelné, protože válečné situace do příběhu vždy vnesou onu krizi a katarzi, kterou by neměl postrádat žádný zajímavý příběh. A my čtenáři tak máme možnost octnout se díky zkušenému autorovi v době, kterou většina z nás určitě nezažila, ale přesto bychom o ní měli něco vědět.
Všechny knihy, které jsem vyjmenovala, jsem také četla. Každá z nich je jiná a každá mě nějak obohatila. Vytoužené dítě tak jen pokračuje v té dlouhé řadě a já žasnu třeba nad dokonalostí německé propagandy - exkurze do továren jsou příkladné. Výchova ve škole mi připomněla, že každý režim dětem zlidšťuje své "velké muže" - my jsme zase vyprávěli rodičům o dobru, které konal soudruh Lenin (naštěstí už ne Stalin). Poválečný vývoj rozděleného Německa a osud hlavních hrdinů, který vlastně určila matka jednoho z nich . . .
Určitě doporučuju, i když je to čtení těžké a neveselé.

3 09.09.2018

Když jsem dočítala pro mne nepříliš vydařenou Poslední plavbu, slibovala jsem, že dám autorce ještě jednu šanci. Jsem ráda, že jsem tak učinila. Poslední rituál je její první detektivní příběh a já jsem se až tady dozvěděla, proč Tóřina právnická kancelář nevyběhne s tak nepříjemnou a neschopnou sekretářkou, jakou je Bela. Vlastní detektivní příběh je pro mne také mnohem stravitelnější a informace o inkvizici na Islandu jsou velmi zajímavé: naprostá většina upálených "čarodějnic" byli muži!!!
Co mě naopak zklamalo, to je nedokonalá práce nakladatelství Metafora. Datace jednotlivých kapitol svádí k předpokladu, že se celý příběh odehrál v pouhých sedmi dnech: 6.12.2005 - 13.12.2005. Vzhledem k tomu, že jedna kapitola nese datum 9.9.2005 (a vzhledem k samotnému příběhu), je jasné, že jde o chybu, které si nikdo v nakladatelství nevšiml.
Tahle drobnost ale nic nemění na tom, že tuhle detektivku doporučuju, a to velmi. Humor a jiskření mezi Tórou a Matthiasem jsou velmi osvěžující, Tóřina nová genderová role opravdu šokující. No přečtěte si sami a uvidíte!

9 06.09.2018

Komentář od čtenáře jménem Rade mi mluví z duše. Ať už jde o zcela nelogicky ponechaná francouzská slovíčka, změnu názvu knihy nebo novodobou dějovou linku. Souhlasím a podepisuju. To ovšem neznamená, že kniha nestojí za přečtení, právě naopak!

6 04.09.2018

Pokud jsou životní osudy chovanek z ostrova Sprogo pravdivé, pokud se toto všechno odehrávalo se souhlasem a pod taktovkou dánské vlády, více než 10 let po ukončení války, pak nemám slov. Vedle toho je vlastní detektivní příběh a záměr pobavit a zaujmout diváka jaksi přebytečný. Pro mě opravdu neuvěřitelná státní zvůle.

14 04.09.2018

Já jsem četla dva příběhy: první houbařský, skvělý a velmi inspirativní. Autorce skládám velký hold za úžasný popis hub, jejich rozdělení, jejich životní cyklus, a to nemluvím o trasách, stálých místech podléhajícím změnám podle ročního období. Knihu si určitě budu brát na své houbařské výpravy, molitan a chladič jsou fakt boží!!! Kam se hrabou suchopárné houbařské atlasy, pan profesor Smotlacha promine.
Kdo nečetl, nepokračuje! Protože druhý, mnohem těžší a náročnější, je příběh dětství Houbařky. Téma určitě mnohokrát probírané, a často právě v literatuře. Viktorie Hanišová tohle "psychické zmrzačení" malého dítěte uchopila velmi přesvědčivě; podobně jako ve většině případů, ani její hrdinka už nedokáže přijmout pomoc, natož o ni požádat. A sama sílu na překonání traumatu asi nenajde.
Skvělé vyjadřování, nádherné kresby Ernsta Haeckela - bohužel jen na úvod knihy - a příběh, který vás nenechá vydechnout. Nejen houbaři se tedy mají na co těšit!

14 26.08.2018

Komentář cessy říká vše, co bych snad chtěla napsat. Nejtěžší kniha mých letošních prázdnin, a to zdaleka ne pouze ve smyslu fyzikálním. Četla jsem ji téměř dva měsíce a občas jsem nevěřila, že autorem je muž. Po knihách, které zastávají buď jednoznačně izraelské stanovisko, nebo výhradně palestinské, resp. arabské, byla tahle "obojetná" záležitost velice lidská.
Chtěla bych se do Izraele podívat a projít si cestu, kterou absolvovali Ora a Avram; její popis je úžasný. Ale určitě bych tam nechtěla žít a vychovávat své děti. Jenže když o tom přemýšlím: dnes existuje mnoho zemí, kde můžete ze dne na den přijít o své milované kvůli nenávisti, rasové či náboženské nesnášenlivosti. Takže oprava: žít v zemi svých předků a určovat si způsob své existence i za cenu, že riskujeme životy, to určitě má smysl.

Po výborné knize Pět pro mě byl tento detektivní příběh mírným zklamáním - zdaleka ne tak čtivý, dlouho nedávající smysl, místy i trochu nudný. Ale vydržela jsem až do konce a byla jsem odměněna rozuzlením. Autorka se vrací k historii ne tak dávné, ale o to neuvěřitelnější, bohužel. A spravedlnost je slepá, jak konec konců všichni víme.
Nevím, zdali si troufnu na Hlasy, nemám ráda příběhy z psychiatrické léčebny. Ale přesto si myslím, že autorka psát umí a její knihy určitě stojí za přečtení.

4 26.08.2018

Pročítám komentáře a vnímám často se opakující "příliš mnoho postav". A napadá mě "příliš mnoho not" ve Formanově Amadeovi. Je na autorovi, kolik postav či not do svého díla zařadí; a je na nás, čtenářích/posluchačích, abychom tu výslednou kompozici ohodnotili.
Nejsem velkou milovnicí detektivek, čtu je hlavně proto, abych věděla, co nabídnout čtenářům v knihovně. Proto jsem občas příjemně překvapena, že i tady se dají najít zajímavé příběhy, dobře vymyšlené postavy, netradiční způsoby, jimiž lze vystavět zápletku. Tato kniha splnila mé očekávání, s drobnými výhradami: některé náhody byly jaksi méně uvěřitelné; osoby bez přístřeší a jejich znovuzapojení do profesního života. Naopak velmi reálné mi připadaly "problémy" těžařské firmy v Kongu.
Pro mě byla kniha čtivá a doporučuju!

14 22.08.2018

Místo: Amsterodam. Doba: 15.10.1686 - 14.1.1687.
Hned z prologu je jasné, že se žádné překvapení konat nebude. Vystavět čtivý příběh poté, co sám prozradí konec, to si většinou dovolí jen zkušený autor (napadá mě třeba J.M. Simmel). O to více tedy smekám před mladou začínající spisovatelkou; její příběh mě fascinoval. Od okamžiku, kdy jsem začala číst a vstoupila jsem do příběhu, až po poslední písmenko, po celou dobu jsem fascinovaně zírala, přemýšlela, kombinovala. Čtenář sice tuší, jak příběh skončí, ale osudy jednotlivých postav, odkazy na jejich minulost a souvislosti s miniaturistou, tam všude lze zapojit vlastní fantazii.
Jak už někteří zmiňovali, velmi poučné jsou i historické údaje o VOC a především o ekonomické realitě tehdejšího Nizozemí. Tabulka s názvem Porovnání příjmů v Amsterodamu na konci 17.století je opravdu zajímavá. Začíná větou: V poslední čtvrtině 17.století bylo 42 % celkového bohatství města v majetku 0,1 % amsterodamských zámožných občanů. Nepřipomíná vám to něco?
P.S. U tak báječné knihy se mi ani nechce zmiňovat překlepy a gramatické chyby, ale jsou tam, bohužel. Ani ony však nemohou pokazit úžasný dojem z téhle knížky, takže moc doporučuju!

11 22.08.2018

Nejen u nás, ale i ve Finsku jsou zřejmě důchodci a péče o ně výnosným podnikáním. Pokud autorka chtěla upozornit na tuto situaci, asi měla volit jiný styl tiskoviny. Podtitul "brilantní finská variace na slečnu Marplovou" je jen další z mnoha nakladatelských blábolů, který má tomuto dílu zaručit lepší a výnosnější prodej.
Přesto nelituju, že jsem knihu přečetla; občas se tam objevily vtipné a zajímavé perličky; pamatujete na "čím dál víc smrti vstříc"? Odteď si budu Astrid Lindgrenovou pamatovat trochu jinak. A obecně tady najdete spoustu trefných úvah na téma stáří, starý člověk v dnešní společnosti adorující mládí a zdraví. Jenže na třistastránkovou knihu je to bohužel málo.

11 20.08.2018