broskev28 komentáře u knih

Byla to moje první kniha tohoto autora a vidím to tak, že i poslední. Vím, že od detektivky nemohu čekat kvality sebraných Šaldových spisů, ale občas jsem měla pocit, že si z nás autor, překladatelka i korektor (pokud vůbec nějaký byl) vystřelili. Popis Cornwallu je úžasný, ale nějaká mapka by pro nás, kteří máme méně rozvinutou prostorovou představivost, nebyla k zahození. Určitě bychom se lépe orientovali v celé oblasti, měli bychom představu vzdálenosti jednotlivých míst. Kniha "propaguje" genealogii, ale neobsahuje ani jedinou genealogickou mapu, resp. rodokmen - i ten by nám zjednodušil orientaci ve jménech a v čase, oživil by jednotvárný text a zapůsobil více profesionálně. (Třeba tam nebyl záměrně: trénuj paměť, čtenáři! Další důvod, proč se k autorovi nebudu vracet.)
No a potom jsem občas objevovala výrazy jako "otlučená, elektricky modrá mazda". Ptala jsem se svých čtyř mužských členů rodiny, co si pod tím představují; netušili, stejně jako já. Mohla by mazda být třeba elektricky zelená?
Raději už nezmiňuju chyby pravopisné (z dobrého bidla ti změkl mozek), špatné použití zájmen, slovesných vazeb. Mnohem víc mě totiž dostala závěrečná letištní úvaha genealoga na téma vrozených instinktů - za tohle by se v kině mělo vracet vstupné . . .
Když A. Hailey (a nejen on) psal detektivky z prostředí nemocnice, banky nebo letiště, nasadil vysokou laťku pro všechny další autory. Nikde totiž není psáno, že detektivní příběh musí být škvár a že jeho čtenáři jsou hlupáci.

4 02.08.2017

Jedna z nejčtenějších knížek naší školní knihovny. Hlavní měřítko pro naše školáky je totiž rozsah, resp. velikost knihy a počet stránek. Takže "tu si půjčím, ta je krátká!" Až když ji čtenář vrací, jaksi překvapeně přiznává, že byla nejen krátká, ale taky zajímavá, legrační, čtivá, jedním slovem dobrá!

6 29.07.2017

Další báječná knížka pro sotva začínající čtenáře. Příběh je napínavý, takže děti snadno vtáhne, a přitom do něj autorka naprosto nenásilně vložila i věci důležité a moudré. Každá kniha nás vlastně učí a je úžasné, když to ani nepoznáme a ještě si užijeme spoustu zábavy. Děkuju za sebe i za naše děti!

4 29.07.2017

Souhlasím s amysou - na našich dětech (1.stupeň ZŠ) vidím, že příběh je pro ně srozumitelný a legrační, a přitom zajímavý. Třeba je zájem o historii časem přivede ke knihám Ludmily Vaňkové; teď ale potřebují jednoduchý příběh. Já osobně budu raději, když si přečtou Karla, než aby jásaly nad dalším dílem malého poseroutky či jemu podobnými . . .

4 29.07.2017

Naprosto se ztotožňuju s pětihvězdičkovým komentářem, jen ještě přidám synonyma milé a úsměvné, byť si mnozí po sériích temných severských detektivek vsugerovali, že tato slova se s detektivním příběhem nedají sloučit. Pan Neff dokazuje, že to lze, aniž by příběh ztratil na věrohodnosti či čtivosti.

3 29.07.2017

Knížku jsem poprvé potkala asi v 18 letech a byl to neuvěřitelně silný zážitek. Po jejím přečtení jsem se rozhodla, že ji prostě MUSÍM MÍT DOMA! Jenže tou dobou už v knihkupectvích dávno nebyla a nesehnala jsem ji ani v antikvariátech, kterých jsem prolezla neuvěřitelné množství. A tak jsem každý den do noci vlastnoručně opisovala stránku po stránce, všech 558 stran.
Kamarád mi po mnoha letech konečně sehnal antikvární výtisk, výměnou za Pěnu dní Borise Viana, kterou miloval zase on. Dodnes umím některé pasáže přeříkat slovo za slovem; dodnes mám tuhle knihu-sešit ve své knihovně. A když někdy dětem ve škole vyprávím o lásce ke knihám, přinesu jim svou ruční práci . . .

11 28.07.2017

Přidávám se k těm mnoha, kteří byli příjemně překvapeni. Na příběhy amerických středoškoláků už začínám být mírně alergická, ale tady jsem musela uznat, že šlo o víc. Stejně jako v případě komentáře bookcase, i já bych mohla být matkou hlavních hrdinů, takže možná mě některé hlášky lehce míjely; občas jsem měla pocit, že postavy jsou na svůj věk až příliš moudré a vyzrálé. A kam se ztratil padouch, vlastně jakákoli záporná postava?
A přesto příběh rozhodně není přeslazený a dokonalý. Dokážu uvěřit, že by se mohl stát, i když bych ho asi nikomu nepřála. Příjemně mě překvapil závěr. A opravdovou poklonu skládám překladateli - český název knihy mi totiž připadá mnohem výstižnější nežli originál, viz rozhovor hlavních protagonistů na s.64-65.

4 27.07.2017

Téma, vlastní příběh, styl vyprávění a výsledkem je skvělá kniha. Mně se po několika kapitolách vybavila jiná úžasná knížka s podobným námětem - Zvuk slunečních hodin. Jistě, chybí tu baťovský Zlín (ale Krásno i Meziříčí mají také něco do sebe) a hlavně kouzlo exotické Indie. Autorka je také Hana; bohužel nás však už žádnou knihou nepřekvapí.
Každopádně výborné čtení, takže se už těším na další knihy Aleny Mornštajnové!

15 26.07.2017

Souhlasím se vším, co zde bylo napsáno. Mě osobně zaujalo především několik momentů, o nichž jsem dříve nikdy neslyšela:
1) Sarajevský atentát se stal záminkou k rozpoutání války až dodatečně, na něčí popud. Občané Rakousko-Uherska nijak tento pár nemilovali, nesmutnili po něm, nevolali po pomstě. Po smutečních obřadech vše pomalu vyšumělo. Až po čase, jako na objednávku, se postupně, ve všech tiskovinách začaly objevovat výzvy k odplatě, které se stupňovaly . . .
2) Jak bezmocní a bezbranní byli všichni, především umělci, kteří se snažili oběma válkám zabránit. Co všechno podnikli, spolupracovali na celoevropské úrovni, odsunuli veškeré dosavadní spory a názorové neshody. Politická, mocenská a zbrojní mašinérie jim nedala nejmenší šanci. A posléze semlela všechny bez rozdílu.
3) Jak neuvěřitelně popsal autor třeba první dny 1.světové války - popisuje léto roku 1914, léto, jaké se vyskytne jedinkrát za život. Nebylo ani velké horko, ani příliš deštivo. Vzduch byl nádherně svěží. Úroda skvělá, ať šlo o obilí či ovoce. Naprostý protiklad tomu, co se poté rozpoutalo. Jako by sama příroda nabízela lidem zázrak naší planety v té nejdokonalejší formě, jako ten nejsilnější argument proti válečným hrůzám. Jenže zbytečně.

11 22.07.2017

Souhlasím s tím, že kniha je velmi čtivá - já si naplánovala úklid, ale nebylo mi dáno, dokud jsem nedočetla. Jenže . . .
Možná jsem sklerotička, ale z téhle knížky si zřejmě po letech vybavím, že jméno Daisy má něco společného s kopretinou a že hlavní hrdinka měla modré vlasy. Takže jako kniha na dovolenou bezva, vřele doporučuju. Ale Knihu pěti hvězd budu hledat úplně někde jinde.

6 19.07.2017

Kdykoli čtu dětskou knížku, podvědomě přemýšlím, zda by se nám hodila do školní knihovničky. A u téhle jsem neměla ani tu nejmenší pochybnost - dostatečně krátká, aby malé čtenáře neodradila. Zajímavý, dalo by se říci detektivní námět - to přece vždycky zabere, u dětí jako u dospělých, a navíc zmizela školní knihovna! Legrační ilustrace, spolu s komiksovými bublinami slov - paráda! Sympatičtí hlavní hrdinové, Aleš a Zorka, takže je to pro kluky i pro holky. Takže zbývá už jen poděkování autorce i ilustrátorce za další povedenou knihu.

5 19.07.2017

Letos jsme organizovali námořnický tábor a potřebovali jsme knížku na čtení po obědě. Dětí bylo snad 30, věk od 3 let do 15 let. Kde vzít zajímavou knihu s námořnickou tematikou, která by se dala přečíst za 7 dní a která by děti bavila? Tonička nezklamala, byla skvělá, naučili jsme se i spoustu námořnických zvyklostí - víte třeba, že na lodi se nemá pískat, že to přináší smůlu? Zkrátka vřele doporučuju a jsem moc ráda, že ji máme v naší školní knihovně.

Souhlasím. Jako všechny knihy P. Braunové velmi čtivé a odsejpající, a námět přímo detektivní. Když jsme se čtvrťáky letos vyhlásili anketu "kniha, která mě v tomto roce nejvíce oslovila", vyhrála to na celé čáře právě Petra Braunová a její Ztraceni v čase. Třeba to příští rok bude právě Dům doktora Fišera . . .

Přidávám se k obdivovatelům - kniha mě nadchla natolik, že jsem si ji přála k narozeninám. A jelikož miluju písně J. Dědečka, přála jsem si též CD s jeho písničkami - bylo mi jasné, že píseň Ach mamičko (a nejen ona) budou zakrátko patřit mezi rodinné hity. Vřele doporučuju, ale jak již bylo řečeno výše, asi spíše rodičům - koneckonců, proč ne? Při cestě do Chlípníku nad Bečvou zapomenete na temnou severskou krimi a po celou dobu četby vám nezmizí úsměv ze rtů!

5 15.05.2017

Knihu jsem četla si před 10 lety poprvé a nebyla to snadná záležitost. Na jednu stranu mě nadchla - stylem vyprávění, způsobem vyjadřování, neustálým napětím. Ale pořád jsem se vracela zpět, ztrácela jsem souvislosti, pletly se mi postavy. Obdivovala jsem autora, že si dal tu práci. A po přečtení bych dala plný počet hvězdiček. Po několika letech jsem se k ní vrátila a zopakovala jsem si tuhle náročnou četbu. Čtenář se s příběhem musí poprat, doslova. Nepodbízí se po vzoru mnoha současných knih. Ale ten, kdo vytrvá, bude po zásluze odměněn. Podle mne se Nevěsta naopak velice povedla, ovšem nepatří do kategorie knih oddechových.

7 18.03.2017

Zaujal mne název, ale autorka v příběhu tuto hříčku vůbec nevyužila, což je škoda. Podle výrazových prostředků postav bych děj tipovala klidně třeba na 60.léta, občas se mi vybavoval malý Bobeš nebo dokonce Kája Mařík, ale potom se objeví řeči o mobilu. Ovšem otec-námořník se vrací třeba po půl roce a vůbec s rodinou telefonicky nekomunikuje, což je dnes téměř fikce. Jídelníček taky působí poněkud archaickým dojmem - chipsy, kofola nebo hamburgery jsou evidentně z jiného světa. Možná před rokem 1989 . . .
Problémy, které se v knize řeší, se většinou týkají dospělých (starých) lidí a dětem budou asi vzdálené, i když s jejich životem velmi těsně souvisí. Spousta výrazů je pro dnešní děti nesrozumitelná - možná proto ten vyšší doporučený věk. Zaujaly mne ilustrace, ale budou se líbit dětem? Přiznám se, že mě kniha zklamala a jsem ráda, že jsem si ji nekoupila, ale jen vypůjčila z knihovny.

5 05.03.2017