Bruklinka
komentáře u knih

Robotham opět nezklamal. Líbí se mi lidské postavy se všemi svými nedokonalostmi a starostmi, líbí se mi, že umí udělat skoky v čase, líbí se mi velmi dobrý překlad. Konec mě dostal...


Parádní thriller, kterému nechybí vůbec nic. Je to čtivé, napínavé, má to atmosféru, příběh je moc dobře vystavěný, takže nemáte čas se nudit, působí reálně, žádné neuvěřitelné zvraty či nevěrohodné náhody se nekonají. Co velmi oceňuji, že zde nejsou žádné brutální scény dopodrobna popisované. Jen jediná piha na kráse je neustálé klišé všech detektivek - hlavní vyšetřovatel a problém s alkoholem. Chápu, že pijí. Ale nemuseli by všichni :)
Doporučuji. Skvělý čtenářský zážitek.


Je to pravda, není? A je to vlastně důležité? Pro mě ani ne. I tak příběh vyvolal spoustu otázek, přiblížil zajímavým způsobem slovenskou legendu, vzbudil chuť vydat se na Slovensko i vyhledat spoustu dalších informací o "bermudském trojúhelníku". Mělo to spád, ani chvilku jsem se nenudila.


Jako vždycky skvělé. Ale klidně by mohla jednou Erika dostat případ a řešit ho, nemusí pokaždé třetinu knihy bojovat o to, aby mohla začít vyšetřovat :-D


Podle recenzí jsem se těšila, ale jsem zklamaná. Pořád jsem čekala, kdy se něco začne dít a pořád marně. Asi nejsem cílovka. Co mi ale vadilo hodně, byly literární soutěžní texty: občas hodnotím dětské literární soutěže a texty páťáků často vysoce překračují tyto, středoškolské. Byly zkrátka velmi ne-uvěřitelné, stejně jako prostředí, do kterého byl děj zasazen, nebo dialogy, které absolutně neodpovídaly mluvě sedmnáctiletých kluků.


Páááni, to bylo hodně velké knižní překvapení!!! Téma slibuje hodně napínavou záležitost a to se do puntíku vyplní. Okouzlující příjemný manžel, nebo zvrácený psychopat? Nebo oboje? Přečteno za večer, odtrhnout se nešlo.


Styl Petry Soukupové mi neskutečně sedí. Nejvíc oceňuji, jak umí z běžného každodenního příběhu s obyčejnými lidmi vytvořit strhující román, který jen těžko odkládáte. Postavy velmi reálné, každá se svými motivacemi se snaží pro toho druhého udělat to nejlepší, nebo si alespoň alibisticky namluvit, že to je v zájmu druhých. Nikdo není ani kladnou ani zápornou postavou, všichni mají své lepší i horší stránky. A právě proto je román tak poutavý.


Moc milé, klidné a moudré čtení. Základní principy budhismu přiblížené očima jedné kočky, která žije u dalajlámy.


Já nevím, jak to Nesbo dělá, ale jsem přesvědčená, že kdyby sepsal telefonní seznam, tak to bude čtivé. Přestože děj nijak slavný nebyl, žádné velké napětí, ani moment překvapení, kdy bych si řekla "wow, super", se nekonal, přesto se mi to moc líbilo. A potěšilo mě, že hlavní hrdina nebyl žádný superman, ale normální, obyčejný člověk. Za mě 4,5.


Skutečně skvělá kniha, díky které můžeme nahlédnout do nejuzavřenější země světa. Šokující a mnohdy nepochopitelné. O obyčejných lidech, kteří se zoufale snaží přežít během hladomoru, o šílené propagandě a vymývání mozků už od školky, o lidech, kteří vybírají zrnka rýže z prachu čest a vaří trávu a kůru stromů, o lékařích, kteří musí sbírat byliny, aby mohli léčit, o lidech, kteří jsou popravováni za to, že se jen snažili přežít...
To se nedá vyprávět, to se musí přečíst.


Velmi příjemný styl vyprávění. Bylo to moje seznámení s Hájíčkem a rozhodně budu pokračovat něčím dalším. Sice jsem se nejdřív nemohla začíst, ale když jsem do děje pronikla, moc mě to bavilo. Dozvěděla jsem se i něco nového o vltavínech... Příjemná kniha.


Skvělý, skvělý, skvělý! Velmi pozitivní, moudrý a milý chlapík, který životní pravdy přináší lehce, jednoduše a nekomplikovaně. Moc se mi líbí, jak je otevřený široké veřejnosti a nesoustředí se jen na křesťany a jak se nebojí být kontroverzní a moderní.


Když s zvyknete na jednoduchý styl, je to i celkem čtivé. Ale tolik neuvěřitelných "zvratů", to je na mě moc. Ten konec byl jen poslední kapkou. Začínám mít problém s knihami, které mají mega reklamu. Většinou za mnoho nestojí.


Takhle nudnou detektivku jsem ještě nečetla, dočetla jsem jen silou vůle. Škrtla bych cca 200 stran. Škoda, zápletka byla celkem dobrá, kdyby to nebylo tak zoufale rozvleklé, dala bych víc hvězd.


Mnohokrát se v knize objeví věta Píši román o domu v Matoušově ulici.
Chtělo by se dodat: A mohla bych ho vidět?
Není to román a je velká škoda, že je to tak prezentováno (je to pro mě asi největší zklamání z knihy). Působí to spíš jako poznámky nebo deník k románu samotnému. Střípky osudů, velmi zajímavé a silné, ale neuspořádané a často i trošku nepřehledné, skáčou v čase i ději sem a tam a zase se vrací, protknuté častými úvahami pisatelky, popisem kam a proč šla, co dělala, pocity z psaní samotného i ze současného dění (válka na Ukrajině, Izrael a Hamás, střelba na FF - ano, tragické, ale proč to je v románu o osudech lidí jednoho smíchovského domu?)... Jsem trochu zklamaná.


Vidím, že jsem v menšině, ale tohle bylo pro mě zklamání. Asi jsem čekala moc. Pachatele jsem tušila, takže ani překvapení se nekonalo. Příběh sám o sobě špatný nebyl. Ale styl psaní byl hrozně strojený, nereálný, dialogy umělé, nerealistické, knize chyběla korektura.


Starý dobrý Kundera. To je tak krásné čtení, že jsem se snažila číst pomalu, aby mi co nejdéle vydržela.


Jsem zklamaná. Na knížku jsem se těšila, pohled do jiné kultury je lákavé téma. Bohužel zpracování značně pokulhává - působí jako průměrná slohová práce ze základní školy. Téma zajímavé, obsahově dost chudé - čekala jsem víc o kultuře, o manželství i běžném indickém životě. Zpracování hrozné. Škoda...


Vysoké hodnocení mě nalákalo, bohužel přišlo veliké zklamání. Legrace na sílu mě neoslovila, obecně mám s "humornými" knihami problém. Absurdní situace vršené jedna přes druhou, až oči přechází, velmi nenáročné literární zpracování (místy až hodně jednoduché), rádobyvtipné příhody z vesnice a pak jen velká úleva, že je to za vámi.


Kratinké mikropříběhy a přitom je tam vše - atmosféra, příběh, napětí. Až z toho mrazí. Mám z knihovny, ale jdu objednávat, tohle je knížka, kterou chci mít doma. Budu se k ní často vracet.
