_Brunetka_ komentáře u knih
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tak tahle knížka? To byla bomba a moc milé překvapení! V hodnocení začnu autorčiným stylem psaní. Ten byl ze začátku trochu prazvláštní,přesto strhující. Postupem času už autorka zaběhla do normálních kolejí a mně už stránky vážně doslova letěly pod rukama! Dále se mi líbily názvy jednotlivých kapitol,dělení knihy do částí a ich- forma. Další, co musím pochválit, je určitě naprosto originální a senzační námět,který mě po celou dobu čtení nepřestával udivovat. Autorku vážně napadla spousta úžasných a dosud nepoužitých věcí. Hlavní postavy? Ty se mi moc líbily, s Nathanem jsem vážně silně sympatizovala a počítám s tím,že v dalších dílech se to bude stupňovat. Nikdo mi tu nelezl na nervy. Dále se mi líbilo,že autorka do námětu knihy zapojila jinakost,odlišnost. Nathan totiž nikam nezapadal,byl jiný,ostatní se ho stranili. A to se mi děsně líbilo,v takových částech na vás knížka vážně plivala maximum emocí a mě ze smutku a zoufalství Nathana vtryskaly slzy do očí! Dále tu není nouze ani o vtipné pasáže a zajímavé myšlenky. Konec? Ten vás musí nakoupnout do čtení dalších dílů! Závěr? Tohle pro mě bylo vážně jako jízda na horské dráze se vším všudy. Je tu akce, má to spád, spousta emocí, příjemní společníci, mohla bych tu být donekonečna!
Moje první kniha od světoznámé autorky. Sáhla jsem po ní úplnou náhodou,protože to jméno jsem znala,ale ty knihy vůbec,což mi po přečtení přijde jako chyba! Tahle autorka umí a tahle duologie by měla být známější! Příběh je maximálně čtivý,během chvilky vás vcucne,ani nevíte jak a vy budete jen hltat stránku za stránkou. Kapitoly jsou tak akorát a máme tu mou oblíbenou ich-formu z pohledu Allyson. Námět sice nezní nijak odvázaně a originálně,přesto je zpracovaný velice dobře a rozhodně není ohraný! Originální prvky se v něm ale objevují. Je totiž hodně zajímavé,jak se knihou prolínají Shakespearovy hry. A hlavní postavy? Ty jsem si zamilovala okamžitě a jsem ráda,že si s nimi ještě jeden díl pobudu. Willema i přesto,že jsme s ním nestrávili mnoho času,zbožňuju a nevím,jak se to může ještě víc stupňovat v druhém díle,který je z jeho pohledu! A Allyson? Ta si mě taky získala. Líbila se mi její proměna . To,kým se stala. Soucítila jsem s ní. Do dnu stráveném s Willemem v podstatě nevěděla,kdo je,sice si to myslela,ale nebyla to ona. Rodiče jí tak nějak podsunuly svoje koníčky,život jí linkovaly a ona si to ani neuvědomovala. Hlavně matka se jí snaží tak nějak podsunovat své sny a realizovat je na ní. Po dnu v Paříži,ale Allyson už jejich holčičkou,která na všechno kývne,nedokáže být. A to se mi líbilo! Místy byly právě Allysiny myšlenky,ve kterých odporovala matce velmi vtipné! Objevují se tu však i zajímavé myšlenky i mimo proměnu Allyson,kdy nechce tančit po linkách,které jí narýsovali rodiče. A to v rozhovorech s Willemem,jako hovor na téma ,,zamilovat“ a ,,milovat“. Konec vám nedovolí tuhle duologii nedočíst a já jen bloumám v paměti,jestli jsem někdy tak otevřený konec viděla!
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Moje první Odeonka. Uspěla u mě? Dá se říct,ale rozhodně teď nebudu do konce svého života číst jen Odeonky. Řekněme,že čtivé mi to moc nepřišlo,ale myslím,že je to hlavně tím,že si na styl psaní těchhle knížek potřebuju zvyknout, takže se mé hodnocení nedostává do nějakých extra mínusů. Prostě tam nebylo moc přímé řeči,byly tam hlavně myšlenky postav,ale já si zvyknu! S tímhle asi souvisí i to,že jsem to s hrdiny až tak neprožívala,ale líto mi jich bylo. Trochu mě štvalo,když se autorka dostávala do nějakých větších popisů hromadné dopravy ve Francii,vždycky jsem si jen v hlavě říkala:,, Dobře,já už to pochopila,pojďme dál!“. Teď se dostaneme do plusů. Vážně tu bylo věrohodně popsané zoufalství,pocit samoty,ruch velkoměsta,ve kterém lidé ztrácejí své tváře a ubíjející stereotypní život,který nás nenaplňuje. Ještě k tomu zoufalství,vážně ho tam bylo dost hlavně u Mathildy,která se dostala vlastně až na úplné dno,ze kterého nebyla schopna vstát. Já jsem si prostě přesto neodpustila myšlenku:,,Tak udělej alespoň něco.“,i když se to asi tak nedá brát. Co dalšího musím vypíchnout je to,jak nám na několika místech byla ukázána síla okamžiku. Jeden jediný okamžik nás totiž může připravit o všechno,zničit naše sny, nebo nás třeba odsoudit k životu,který by jsme nechtěli žít ani v té nejhorší noční můře. Téma šikany na pracovišti (mobbingu) bylo super. Člověk si někdy prostě ani neuvědomí,že je něco špatně a když už si to uvědomí,nebo to přestane zametat po koberec,je příliš pozdě. V příběhu nejsou žádné nezodpovězené otázky,krásně se vracíme do minulosti. U konce je sice škoda,že neskončil happyendem,ale takhle to v životě prostě nechodí. Není žádné ,,našli se,poznali se, zamilovali se a žili spolu šťastně až do smrti“.
Tahle knížka mě vážně bavila i napodruhé. Jak už jsem psala, tyhle autorky prostě umí. Opět tu byl nějaký malinký rozjezd,ale ten si myslím,že jsem vnímala hlavně proto,že jsem knížku četla podruhé. Ale jinak? Tohle snad bylo ještě čtivější než první díl! Stránky mi letěly pod rukama a ani nevím jak, jsem tuhle menší cihličku přečetla za 4 dny. Prostě tyhle autorky s ich-formou, krátkými kapitolami a třemi různými pohledy postav válí. Mám pocit, že by nic nevědoucí čtenáře měli informovat o tom,jaká může na čtení jejich knih vzniknout závislost. Taky tu opět máme mnou velmi opěvované prostředí střední školy. Nově se nám tu objevuje romantická linka, s kterou kdekdo nemusí souhlasit a doufat,že se brzo něčím pokazí,ale já? Já z toho vyloženě uchcávala blahem! Tenhle pár se mi k sobě neskutečně hodil a já si zamilovala další postavu! Asi chápete,proč tu tuhle postavu nemůžu zmínit,ale co říct můžu je to,že jsem si Kat s Lilií už stoprocentně zamilovala! To samé platí o Lintym a jako vedlejší postava (vlastně ani nevím čím?) mě neskutečně bral Pat – starší bratr Kat. Naopak postavou,která už mě trošilinku začala štvát je Mary. A to hlavně proto,jak je nenasytná jisté věci. Ale pořád se to s přimhouřenýma očima dalo pochopit a dávat. Co se mi však na téhle knížce nelíbilo (uvědomuju si,že o tomhle je), tak byla ta pomsta. Přišlo mi to vážně dost kruté a nevím,jaký příklad si z toho může vzít někdo mladší,co to čte. Takhle to správně totiž není,navzdory tomu,že to z téhle knížky znít spravedlivě může. Člověk by měl umět odpouštět,přenést se přes určité věci a nemstít se ostatním ještě horším způsobem,než co mu udělali oni. Jinak konec byl hodně překvapivý a mně osobně napoprvé vyrazil dech.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
No, co k tomuhle říct? Já popravdě fantasy moc (vůbec) nečtu a tohle byl teda takový můj úvod do tohohle žánru. A nemohla jsem sáhnout líp. Autorka píše poměrně čtivě, ale musíte se připravit na trochu pomalejší rozjezd a delší kapitoly, ale jak už se do toho dostanete,odsýpá to samo. Dalším velkým plusem je svět. Není totiž nijak složitý, žijí v něm typické nadpřirozené bytosti s výjimkou lovců stínů,kteří jsou vskutku velice originální hrdinové a nikde jinde se s nimi asi nesetkáte. Moc se mi také líbila zápletka a námět knihy. No, a postavy? Ty jsem si zamilovala,jak jen to je možné. Nejvíc k srdci mi asi přirostl Will, který je sice často hubatý a nepříjemný,ale jeho ostrovtip a pohotovost? Bezkonkurenční! Ale mé velké sympatie si získal i Jem,Henry,Charlotte a Tessa. Co mě ještě hodně překvapilo,bylo to,kolik se v knize nachází úsměvných a vtipných částí,vážně jsem se při čtení bavila. A co mě naprosto namydlilo byl zvrat,který nám autorka podala asi na posledních 80 stranách, (kdo četl ví) a závěr? Nemohlo to skončit otevřeněji a já se budu muset hodně ovládat,abych si hned nepůjčila další díl.
Takže, tahle knížečka je vážně hodně originální svým námětem. Přece jenom, jaká knížka se dá číst z obou stran? No, ale kromě toho je hodně svižná a čtivá, Patrik prostě umí. Zároveň ji vlastně píše sám život, takže se chvílemi budete smát nad absurditami, které se hlavním postavám dějí, ale také budete někdy posmutnělí,protože ne všechno co je v životě potká, bude růžové. Dost se mi taky líbilo, že Veroniku a Jáchyma sledujeme od útlého věku a dospíváme s nimi. Patrikovi se musí uznat i spletitost, s kterou dokázal všechny osudy postav propojit. A já osobně si myslím, že si určitě Veroniku i Jakuba zamilujete, i když ani jeden z nich není bezchybný , ale kdo je? No, a zakončila bych to asi tím,že se často lidé ptají,kterým příběhem mají začít. Já bych doporučila začít Veronikou a to ne kvůli tomu,že mi její příběh byl bližší,ale proto,že pokud začnete číst jako první Jáchyma, hodně věcí by vám to o Veronice mohlo prozradit a z jejího příběhu už byste nebyli tak nadšení.
Pro upřesnění, hodnotím 3,9*.
Co k tomu říct? Autor už v předchozí knize dokázal, že umí skvěle psát a tady se to jen potvrdilo. Opět vám totiž bude dělat problém položit knížku z ruky a napětí se na každé stránce bude jen stupňovat. Baxterová, která zde dostala víc prostoru, se mi jako hlavní hrdinka taky líbila. Ovšem si podle mě získají vaše sympatie i Rouche a Curtisová,kteří jsou zkrátka skvělí. A i když ani tohle opět nepostrádalo originální námět a velké množství zvratů, nelíbilo se mi to tolik jako Hadrový panák. Nepřišlo mi to prostě jako tak nezapomenutelný příběh a méně mi to utkvělo v hlavě.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Uf,když jsem se rozhodovala, jestli do téhle knížky půjdu, přečetla jsem hodně rozporuplných recenzí. Některým se líbila moc a některé naopak zklamala. Já se řadím někde doprostřed. Tahle knížka se vážně suprově četla, k čemuž přispívaly i krátké kapitoly. Ani v hlavní hrdince jsem neviděla problém, k srdci mi sice nepřirostla,ale zase mi ani nelezla krkem. Řadí se totiž do těch typických detektivů/ek,které nám většina autorů předhazuje. Zkrátka drsňačka, která má svou hlavu a která se nerada něčemu nebo někomu podřizuje. Ostatní postavy byly taky v pohodě, i když by mohly být jejich charaktery rozvinutější. Ale co mě zklamalo bylo to, že jsem uhádla, kdo je vrah. Což by ani tak nevadilo, kdyby to vytáhla zápletka. To se ale k mojí smůle nestalo. Vrah si prostě vraždil proto, že mohl.
Tohle byla moc hezká knížka, i když Muži jménem Ove se to v mých očích nevyrovnalo. Stránky mi díky autorčinu stylu psaní příjemně plynuly pod rukama. Námět tohoto příběhu se mi moc líbil a vcelku rychle jsem se do něj dostala. Nemůžu říct, že bych si postavy zamilovala, ale charakterově byly vykresleny skvěle a na dobu, kterou jsem s touto knihou strávila, si mě získaly. Autorka sem vložila také emoce, ale byl tu s nimi jistý problém – buď jich tu byl nedostatek, anebo její podání zapříčinilo to, že ke mně zcela nepronikly a tím pádem mě to tolik nevzalo. Vyznačila jsem si tu i řadu hezkých myšlenek, které souvisely s tématy, které toto dílko zpracovávalo – ztráta blízkého člověka, stáří, pravá láska, důležitost mít někoho blízkého,… Konec mi vykouzlil úsměv na tváři. Závěrem vám můžu Příběh Arthura Truluva doporučit, pokud hledáte citlivý příběh, který vás zahřeje u srdce.
Příběh o neskutečné odhodlanosti, odvaze, síle a nezlomnosti, který se mi líbil. Vážně suprový komiks. Velmi příjemná forma, jak se dozvědět o zajímavých událostech z minulosti. Rodinu Mašínů jsem neznala. Líbila se mi ukázka toho, jak to v ČSR chodilo v dobách komunistického režimu. Grafiku to mělo také dobrou, povedené a přehledné kresby. Na konci se mi také líbilo, že tam byl přehled toho, jak to s hlavními aktéry a jejich rodinami dopadlo a kam se jejich život dál ubíral. Za mě vážně povedený komiks, který stojí za pozornost.
Tahle kniha mi z pocitů udělala slušný guláš, ve kterém se pořád nejsem schopná zorientovat. Nějak zhodnotit to ale musím. O autorčině stylu psaní tady mluvím pořád dokola – miluju ho a je vychytaný do posledního detailu. Líbilo se mi střídání pohledů dvou hlavních protagonistů. Do každého z příběhů Colleen mi nedělá problém se během chvilky ponořit, protože začtením se do něj jako by najednou ožil a vy už jste dále neměli na výběr. U této knihy musím vyzdvihnout také to, že je bezesporu neskutečně zajímavá a autorce se tentokrát podařilo přijít s nezvykle originálním námětem. Postavy za tím vším také nezaostávají a myslím, že vám nebude dělat problém si k nim vytvořit vztah. Ben i Fallon si ve svých životech zažili těžké věci, kterým se ale odmítli poddat a tím si od vás zaslouží nejen určitou míru uznání a pochopení. Ani v tomto kousku nechybí to, s čím máme Colleen Hoover všichni spojenou – velký náboj emocí. Budete smutnit, zlobit se a smát se, ale vyloudíte ze sebe třeba i nějakou tu slzu. Opět se tu také pracuje s tématy, které v člověku něco zanechají – důležitost sebevědomí, silná láska, jizvy na člověku, dospívání, ztráta někoho blízkého a jití si za svými sny. Teď vám ale musím upřesnit příčinu svého přetrvávajícího zmatku. V jednoduchém výkladu by se dalo říct to, že mě tohle dílko nezasáhlo tak, jak jsem očekávala. Za toto „nezasáhnutí“ může fakt, že se mi úplně nezamlouvá to, na čem autorka utáhla zápletku, přestože to na jednu stranu sedělo dokonale, na druhé straně to bylo tak nereálné a klišoidní, že jsem až byla trošku naštvaná. Tuto knihu vám však i přes tuto výtku můžu doporučit, pokud jste romantické duše a hledáte příběh, jež vás jednak zasáhne, ale i ve vás něco zanechá.
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Oficiálně můžu říct, že jsem narazila na velmi slibnou fantasy sérii – minimálně její první díl je skvělý. Díky autorčinu stylu psaní mi nedělalo sebemenší potíže se do knihy ponořit a bezmezně si ji užívat. Příběh mě opravdu bavil, stránky mi jen frčely pod rukama. Střídající se tři pohledy shledávám jako velmi dobrý nápad. Autorka přichází také s určitou dávkou originality, což oceňuju. Kde jinde se totiž setkáte s námětem, ve kterém se o princeznu zajímají dva mladíci, z nichž jeden je nájemný vrah a druhý odmítnutý princ? Ještě, když si k tomu přidáte, že nevíte, kdo je kdo. Já nad tím přemýšlela tak usilovně, až jsem si tipla špatně. Svět byl vystavěn zajímavě a předpokládám, že v dalších dílech ho ještě více prozkoumáme. Postava Lii za mě byla prototypem geniální hrdinky. Svou povahou si mě získala a líbilo se mi, že je silným článkem navzdory královskému původu a svému něžnému pohlaví. Co se týče zabijáka a prince, tuším, že mě tahle série bude bolet, protože mě z milostného trojúhelníku přitahuje ten nesprávný (ale když ten charakter je tak zajímavý). Nevadilo mi ani to, že jsem se tady zatím nedočkala nějakých velkých zvratů, protože kniha samotná je zhmotněním akce. Je tu také řada velmi emotivních momentů (možná vás něco naštve nebo pobaví, ale smutku se neubráníte určitě). Vyznačila jsem si tu i nějaké hezké myšlenky. Konec nemohl být otevřenější a já nutně potřebuju další díly. Pokud tedy hledáte dobrou fantasy a očekáváte od ní +- věci výše zmíněné, nemáte nad čím váhat!
Tento doplňkový díl Dvorů se sice většině čtenářů moc nelíbil, ale já se mezi ně naštěstí neřadím. Já si touhle knihou akorát oživila to, proč se právě S. J. Maas řadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších autorů. Dokážu ale zároveň uznat to, že se tu moc věcí neděje a pořád dokola se tu omílá něco o Feyřině malování a následcích války – mně se to ale i přesto hrozně moc líbilo. Miluju tenhle svět, vztahy mezi postavami i jejich charaktery, autorčin styl psaní, humor zde obsažený,… MILUJU, MILUJU, MILUJU! Jsem možná zaujatá, ale nemůže mi to být víc jedno. Bylo totiž zatraceně krásný se sem vrátit!
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle kniha jednoduše potěšila moje srdce. Autorka má velmi dobrý styl psaní, díky kterému si mě příběh získal během chvilky a já se do něj ponořila s naprostou přirozeností. Stránky mi mizely pod rukama s pocitem jedné velké euforie, jak jsem se těšila na každou novou informaci, s kterou autorka přijde. K postavě Amy jsem si vytvořila velké sympatie, protože na mě působila dojmem člověka, který není dokonalý a dělá spoustu chyb, ale přesto ho tyhle věci nijak neurčují. Prošla si taky jistým vývojem, což já vždy uvítám. Nešlo se ani ubránit tomu, abych si oblíbila další postavy. Můžu říct, že až na výjimky měla každá něco do sebe – Charles byl jednoduše roztomilý. Eleanor Ray ve mně svým vyprávěním probudila i nějaké emoce a jednou jsem se dokonce přistihla u toho, že mi po celém těle naběhla husí kůže. Mezi řádky je sem zakomponována spousta krásných myšlenek, které otevírají témata jako samota, ztráta, nový začátek, vyrovnání se s minulostí a naděje v budoucnost. Nad koncem mé srdíčko zaplesalo. Můžu tedy tento kousek rozhodně doporučit, pokud hledáte zdánlivě obyčejnou knihu, která vám má co předat.
Musím říct, že tenhle thriller se nedá srovnat s žádnou knihou z tohohle žánru, kterou jsem doposud četla. Přesto můžu říct, že se mi to moc líbilo. Chytlo mě to od prvních stránek a autorčin styl psaní mě bavil. Nenatahovala nic nudnými pasážemi, které by se daly přeskočit. Čtivosti a napínavosti napomáhaly také pohledy ze současnosti a z minulosti. Navíc se v průběhu čtení nepravidelně seznamujeme s dalšími dívkami z Roanoke pomocí krátkých kapitol, což je bomba. Podle mě byste se měli připravit na to, že tahle knížka je řádně šílená, zvrhlá a zvrácená (taky se pohybujete mezi samými magory), ale můžu vám zaručit vážně nezapomenutelný zážitek. Mně se chvílemi ježily vlasy na hlavě, ale celý příběh jsem hltala. Psychologie postav byla bravurně vykreslená a knížce dodávala až šílenou atmosféru. Autorka sem zakomponovala téma incestu a pedofilie, což je neskutečně originální a mně se to moc líbilo. Taky se tu lehce věnuje domácímu násilí a ukazuje tu to, jaký vliv má na člověka dětství. Konec se mi líbil, i když nenastal žádný WOW efekt. Konečné pocity z knihy jsou opravdu ale šílené a na tohle jen tak nezapomenu. Takže pokud chcete nějaký neotřelý, kvalitní a šílený thriller, který nezapadá mezi ostatní v dnešní době, vřele doporučuju.
Tohle byla zvláštní knížka a nedivím se tomu, že nesedne každému, ale mně se líbila moc. Autorka má super styl psaní, děj odsýpá a příběh mě chytl. Hlavní hrdinové mě bavili. Líbila se mi sarkastická, cynická, pesimistická a stále si na něco stěžující Tori a Michael, který jí byl skvělým protějškem a taky zároveň byl jejím pravým opakem. Ocenila jsem spoustu narážek na knihy, filmy,… a také se mi zamlouvalo to, že sem autorka zakomponovala i internet, sociální sítě, blogy – zkrátka to, na čem dnešní doba stojí a padá. Našla jsem tu i pár hezkých myšlenek a místy jsem se i pousmála, protože při sarkasmu hlavní hrdinky neudržíte kamenný obličej. Solitaire nechybí originální námět, kterým se tak trochu liší od jí podobných knih. Máme tu také zasazená témata, která sice nejsou nějak přelomová, ale stejně o nich člověk rád čte a to téma přátelství, dospívání, utváření osobnosti, srovnávání se se svou identitou – zkrátka to, co většinou dovedou pochopit jen puberťáci, které to trápí. Konec byl hezký. Celá kniha mi přišla povedená, taková super a hezká oddechovka, která vám dokáže i vykouzlit úsměv na tváři.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
S rukou na srdci můžu říct, že tohle byla pecka. Nemusíte se bát toho, že je to biografie, protože tahle knížka je napsaná vážně čtivě a poutavě. Především na ní asi obdivuju to, že přes velice malý rozsah sem autorka dokázala dát všechno důležité a nejen to. A co vám budu povídat, je sem zakomponována řada témat, která vás zvednou ze židle – popírání sebe sama, znásilnění/domácí násilí, ženskost, nabírání veškeré zodpovědnosti na sebe, nemoc dítěte, postrádání pevného bodu v životě, problematické dětství a samozřejmě mentální anorexie. Můj neskutečný obdiv však patří i autorce, protože je pro mě nepředstavitelné všechno to, co se jí v životě stalo a nejednou jsem kroutila hlavou nad tím, že se jí to stalo ještě v tak mladém věku. A ustála to – neskutečný respekt. Kniha ve mně vyvolala a zanechala spoustu pocitů, často z ní na mě šla úzkost a bylo mi smutno. A troufám si říct, že vy to nebudete mít jinak. Líbilo se mi, že to celé neskončilo happyendem a příběhu to tak přidalo na reálnosti, protože boj s anorexií určitě není lehký. Za mě hodně silný a zajímavý příběh, který ve vás něco zanechá nebo vás minimálně poučí o tom, jak se může složit několik faktorů, které jsou zdánlivě neškodné a nevinně si to k vám začne vykračovat zákeřná nemoc, z které už spousta lidí nenajde cestu zpět k normálnímu životu.
Tohle byla jedním slovem nádhera. To zpracování je neskutečně krásné, roztomilé a kouzelné. Autorka do toho dala kousek sebe, což oceňuju a ty emoce společně s pocity, které z každé básně prýští, vás jednoduše nemůžou minout. Je sem zakomponována řada témat – ztráta, radost, bolest, smutek, láska, sebeláska, znásilnění, špatný vztah s rodiči, odpuštění, vyrovnávání se s řadou věcí – zkrátka je to kniha o životě, která v sobě nese v řadě věcí velkou pravdu a já si myslím, že každý si v ní najde to své. Největší kouzlo a důkaz dobré poezie podle mě tkví v tom, že navzdory tomu, že autorka píše podle svých vlastních zkušeností, najde se v tom hrozně moc dalších lidí, což je nádhera. Já osobně jsem tuhle knihu rozhodně nečetla naposledy a jak k celku nebo jednotlivým básním se určitě vrátím – myslím si, že by mi mohla pomoct i v ne zrovna hezké chvíli. Jako skvělá terapie. Za mě tedy opravdu úžasná a krásná sbírka poezie, kterou vám moc doporučuju.