_Brunetka_ komentáře u knih
Tahle knížka se opravdu povedla. Autorčin styl psaní byl čtivý, vyloženě svištěl a pokud vás při čtení nebude nic rušit, těch 360 stran slupnete jako nic. Příběh mě bavil a můžu s klidným srdcem říct, že byl zajímavý. M. K. Hardy mu přidala jakousi hodnotu navíc tím, že sem zakomponovala téma ragby, práce fyzioterapeuta a poruchy zraku, o kterých jsem měla příležitost číst poprvé. Co se týče hlavních postav… Lily nebyla špatná, celkem se mi i líbila, ale nemůžu se zbavit pocitu, že by si za tu svoji natvrdlost a hloupost někdy zasloužila jednu na probrání. Žádná bychom se asi nezlobila mít po svém boku muže jako Alex a kamaráda jako Jack. Bena bych nakopala do zadku, kdyby to jen šlo (a to je hooodně slušně řečeno). Romantická linka mě mile potěšila, vůbec mi nevadilo její pomalé pronikání na scénu a věřila jsem jí (těm dvěma jsem to prostě přála). Autorka z vás vyloudí i nějakou tu emoci, o vtipné ani smutné situace tu nouze není. Jako celek můžu tedy Haku za lilii doporučit, pokud hledáte příběh milý a pohodový tím způsobem, že vám nejednou vykouzlí úsměv na tváři a zahřeje u srdce (nebo pokud jste fanoušci knih Mony Kasten, Mariany Zapaty,…).
Romeo a Julie v Shakespearově úžasné divadelní hře, co k tomu říct? Autorův styl psaní jsem si naprosto zamilovala a už teď mám vyhlídnuté jeho další knihy, pro které si poběžím do knihovny. Ty verše,jeho jazyk... navzdory tomu,že je tohle dílo už starší, asi nikdy neztratí své kouzlo. Autor píše hodně rozmanitě a navzdory tomu se v ději neztrácíte a všemu rozumíte. Máme tu spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek,které si nějakým zvláštním způsobem našly cestu přímo do mého srdce. Ocenila jsem taky přehled postav na začátku knihy. Vážně, pokud hledáte vhodnou knížku k maturitě,ale i pokud byste rádi jen pohlazení po duši, tohle je to pravé a neuděláte krok vedle. Navíc Romeo a Julie není ani žádná sálodlouhá bichle a krásně z ní pramení jasné poučení. Nenávist je strašná věc a když je v podstatě bezdůvodná tím hůř, neměli bychom ji přenášet na nevinné, bránit někomu v lásce a měli bychom si své chyby uvědomovat bez toho, aniž bychom za ně zaplatili sakra velkou cenu. Zároveň tu však máme vykreslenou i krásu pravé lásky, která sahá až za hrob a to, co jsme schopni pro ni udělat.
Přiznávám,že tyhle typy knížek mě obvykle moc nedostávají,odpočinu si u nich, jsou fajn,ale tohle? To bylo naprosto BOŽÍ. Bylo to hrozně moc čtivé,k čemuž přispívala ich-forma,spousta přímé řeči a žádné dlouhé popisy. Stránky mi doslova mizely pod rukama, až tak návykové to bylo. Pokud máte problém si to představit,přirovnala bych to asi k tomu,když si otevřete čokoládu a pořád saháte pro další kousek,až nakonec nahmatáte prázdný obal. A navíc po mých přečtených knihách za poslední dobu jsem tohle vážně potřebovala. Nechyběl tu však ani šmrnc a humor, celou dobu jsem se u čtení téhle knížky buď chechtela a nebo beznadějně culila. A hlavní postavy? Lily byla tak moc skvělá a mně přirostla k srdci. Líbila se mi její oraženo-sarkastičnost,její styl,její přístup k rodině,všechno prostě! A její dopisovatel? Samozřejmě neprozradím jméno (které jsem nečekaně uhodla,což mi ani za mák nevadilo),ale řeknu,že od první chvíle,co se tam ta postava objevila,jsem doufala,že to bude on! V téhle knížce taky nechybělo moje oblíbené prostředí střední školy. Navíc tohle nepostrádá ani originální námět. Moc se mi líbil i nápad skládání písničky,jejíž text jsem si zamilovala. A asi tomu nikdo nebude věřit,ale já vážně u téhle knížky brečela. Blahem,štěstím nebo smutkem nad tím,když jsem se blížila ke konci? Sama nevím. Konec byl samozřejmě BOŽÍ jako zbytek knížky. A já po přečtení chci jen dvě věci. Svého vlastního dopisovacího kamaráda na hodinách fyziky/chemie a pořídit si tuhle knížku domů!
S touhle knížkou nás dala dohromady náhoda. Ze začátku (po pár stranách) jsem si myslela,že tohle mě nemůže bavit, ale postupně jsem se do příběhu dostávala a navzdory tomu,že to nebylo nejjednodušší čtení, mi to začalo utíkat. I když sem tam se nějaká nudnější část našla,ale kde není? A postavy? Ty jsem si maximálně oblíbila. Hrozně moc si mě získala Dominika,která nebyla žádná chudinka,ale hrozně silná postava,která si je ochotná jít za svým. A to jak dokázala vidět barvu aury ostatních lidí? To je rozhodně super nápad. Nate byl hrozně velký sympaťák,kterého si prostě musí zamilovat všichni. Moje sympatie si však získal i Gable,Forsyth, Benford a Korčnoj. Místy tam byly i vtipné dialogy a hlášky. A to asi nejdůležitější. Tohle byl můj první vhled do špionážního světa. A podle mě tím,že autor je bývalý agent CIA, to nemohlo působit věrohodněji. Škola pro volavky, prostředí a praktiky KGB mi doslova vzaly dech. Líbilo se mi taky, že jsme s Dominikou ušli postupně cestičku od nadějné baletky až po důstojnici KGB. Zkrátka tam bylo všechno. Zároveň nám tahle knížka načrtává obrázek o dnešním Rusku. To,jak chce být největší velmocí,chce být respektováno a má jeden stanovený směr,který musí ostatní buď následovat, anebo jim jde o krk. Vážně skvělý systém. Na konci (který byl mimochodem velmi otevřený do dalšího dílu) bylo i vidět,že ne všichni navzdory dohodám hrají fér. V téhle knížce najdete i takovou kuchařku,protože na každém konci kapitoly najdete recept na jídlo,které si postavy v oné kapitole dají. Při čtení poděkování vám dojde proč.
Bylo fajn rozšířit si obzory a vidět opravdovou lásku k vlasti.
Co k tomu říct? Tahle série nejde obkecávat do nekonečna. Zkrátka miluju každé slovo autorek. Hravě bych četla i jejich nákupní seznam, hlavně ať píšou dál a zásobují mě neustále takovými úžasnými knížkami. Jednoduše tahle série je nutnost! MILUJU TO tak moc,že by bylo zbytečné snažit se to vyjádřit slovy, nejde to. Z konce mi doslova spadla pusa a poslední stránky jsem hltala se zatajeným dechem.
Tohle byla fakt pecka všech pecek. Autorka si mě svým stylem psaní získala během několika chvilek a hltala jsem stránky tak rychle, jako by mi snad knihu měl každým okamžikem někdo vytrhnout z rukou. Příběh mě naprosto pohltil a okouzlil tím, že má přece jen něco, čím se odlišuje od dalších jemu podobných. Postavy byly vykreslené jedna báseň. Do Annabell jsem se zamilovala až po uši a můžu s jistotou říct, že je přesně tím typem hrdinky, z které bychom si měli vzít příklad. Montgomerymu nakonec podlehnete taky, i když působí ze začátku jako studený čumák. Romantická linka byla perfektní, chemie mezi hlavními postavami jela opravdu na plné obrátky. Autorce jsem věřila každé slovo a žár lásky mě zasahoval prostřednictvím řádků. Moc se mi líbilo také to, že se díky knize dozvídáme několik historických souvislostí – jak to bylo s postavením žen a ženskými právy v tehdejší době. Tenhle kousek je navíc protkán i řadou vtipných a emotivních momentů. Určitě si mezi řádky nese i poselství toho, že si máme jít vždy za tím, co chceme a neohlížet se na to, kolik můžeme po cestě potkat překážek. Pro fanoušky Pýchy a předsudku a Kronik prachu je tahle kniha prostě povinností, ale zkuste jí dát šanci i vy ostatní (stojí to za to).
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle byl nářez, který jsem vůbec nečekala. Vyloženě mě okouzlil styl psaní autora, protože si umí krásně pohrát s češtinou a využitím nespisovné češtiny jako by knize přidal na uvěřitelnosti. Příběh jako takový sice nebyl nic převratného, ale potvrzuje se u něj pravidlo, že v jednoduchosti je síla, protože mě i přesto moc bavil. Hlavní protagonista byl skvěle vykreslen, člověk se do něj dokázal vcítit. Plusovým bodem je pro mě to, že si prošel i nějakým vývojem. Líbila se mi kriminální zápletka, která je do knihy vložena, protože do jisté míry jste kvůli ní museli s napětím hltavě otáčet stránky. Rozhodně byste do tohoto kousku neměli jít ale s tím, že se točí okolo vražd, protože se tu autorovi povedlo mistrně úplně něco jiného. Doopravdy se tu totiž odehrála bouře, jak je uvedeno v názvu, ale emocí – a bylo to teda něco! Nevím, jestli jsem četla někdy něco podobného rázu. Tato kniha totiž dokáže každou emoci v ní obsaženou přenést na čtenáře (pozor na to, přímo hmatatelná bolest). Aleš Novotný dokázal vytvořit toto prostředí na základě rozebírání řady témat – naděje, přátelství, lásky, bolesti, smutku, tajemství, ztráty blízkého člověka, uvědomění –, které formuluje do takových myšlenek, že vám budou strašit v hlavě ještě pěkně dlouho. Hlavním poselstvím, které z tohoto díla pro nás všechny vyplývá, je to, že bychom se neměli trápit minulostí, protože na každé špatné věci se najde alespoň něco dobrého, ale spíše se upínat k naději do budoucna. Konec se povedl. Pokud si chcete přečíst něco neobvykle fantastického, doporučuju!
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle byla prostě pecka. Knížka je opravdu krásně graficky zpracovaná (kresby, členění textu) a autorčin styl psaní má tu správnou šťávu. Budete hltat každé slovo. Celé to na vás bude působit spíš jako nějaký pokec s ní u čaje – až tak je to dobré a opravdovému pocitu při čtení vzdálené. Dozvídáme se tu spoustu informací o studiu medicíny a následné práci ve zdravotnictví, což považuju za velmi přínosné, zajímavé a oceňuju to. Zároveň si myslím, že kniha může být skvělou psychickou podporou řadě vysokoškoláků, protože tak nějak budou vědět, že v tom nejsou sami a spousta lidí s titulem si prošla tím samým. Tohle dílo je protkané zároveň několika skvělými myšlenkami, které vychází z řešení řady témat – bolest, strach, opravdový život (existovat nestačí), souzení druhých, vztahy, plnění snů a spousta dalšího. Taky jsem se u něj nejednou zasmála, protože jsem ze zkušeností Anny Moricové nabyla dojmu, že v některých situacích je práce psychiatra opravdu velmi úsměvná. Na závěr bych chtěla říct, že chápu, pokud by tento kousek někdo považoval za zbytečný, protože nám předhazuje všechny ty „samozřejmé“ věci. Já si ale stojím za tím, že je takové věci důležité číst a neustále si je připomínat – někdy totiž to, co se nám zdá nejvíce samozřejmé, zas tak samozřejmé být nemusí. U mě ale tyhle seberozvojové knihy bodují, takže doporučuju a pište mi jich víc!
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Od téhle knížky jsem to sice absolutně nečekala, protože z anotace mi zněla celkem průměrně, ale rozmetala mě na kousky. Autorka má naprosto návykový styl psaní, do kterého jsem v momentě naskočila jako do rozjetého vlaku a mrknutím oka jsem byla v cílové stanici. Nebyly tu žádné omáčky okolo a já hltala každé slovo. Moc se mi líbilo, že sem byla kromě přítomnosti zařazena i retrospektiva a vyprávění z pohledu více postav, v kterých jsem se krásně orientovala. Když už jsme u těch postav, nemůžu si odpustit nějaký komentář i k nim. Byly perfektně charakterově prokreslené a rozdílné, vážně jsem se cítila, jako bych v tom městě žila s nimi…co však musím vyzdvihnout, je to, že si prošly i náležitým vývojem. Můj nejoblíbenější hrdina byl asi Noah. Nejde nezmínit to, že celý příběh má vážně úžasnou atmosféru, která na vás dýchá z každé stránky a vyvolá ve vás řadu pocitů, ale ne přímo těch, na které jste u tohoto žánru zvyklí, to hned vysvětlím. Samozřejmě, že jsem celou dobu četla se zatajeným dechem, protože děj knihy je opředen napětím, tajemstvím a zvráceností všech protagonistů, ale nejde jen o to… Někdo si stěžuje, že tohle není tolik thrillerem, ale spíše psychologickým románem a možná proto se mi to tak líbilo. Objevíte tu témata náboženství/víry (která není však úplně ideální), vyčleňování jednotlivců ze společnosti (pod což spadá homosexualita, rasismus,…všechno „nevyhovující“), násilí, zdánlivé dokonalosti a zkaženosti společnosti, odpuštění, křivdy, poznamenání tragickými událostmi,… a já se jednoduše rozplývala a nevěděla, nad čím mám přemýšlet dřív. A ještě taková poznámka k výše zmíněnému – právě z tohohle často plynuly moje pocity znechucení, zloby, smutku a frustrace, což se mi dlouho nestalo. Hlavního záporáka jsem neuhádla a za mě spokojenost. Konec skvělý. Můžu doporučit úplně všem milovníkům napínavých příběhů a knih s přesahem.
Tohle byla pecka všech pecek. Po roce jsem si připomněla, jak návykový styl psaní autorka má. Tahle kniha prostě nezná slovo „nuda“, celý příběh mě bavil od prvního slova až do toho posledního, ani na moment jsem se nenudila. Vždycky jsem se těšila na každý návrat ke čtení a těžko se mi odcházelo. Celé je to šíleně napínavé, není čas ani mrkat – ruce vám nebudou schopné stíhat otáčet stránkami, které jste už zhltli. Obě hlavní postavy, Pipu a Raviho, mám moc ráda. Jsou takovými protiklady, které k sobě ale dokonale sedí. Obdivuju grafické zpracování knihy, které je naprosto luxusní a skvěle dokresluje příběh. Všechno působí uvěřitelněji a člověk se hned cítí ve vyšetřování zaangažovanější. Nezbývá mi než vynést do nebe zápletku a celé rozuzlení knihy, protože se mi moc líbily a překvapily mě (po všech těch zvratech a odhaleních, které na nás autorka celou dobu sypala). Musím se přiznat, že mě vrah v průběhu čtení napadl, ale bez naprostých souvislostí a byl to spíš takový tip do prázdna. Jsem i moc spokojená, že kniha plynule navazuje na svojí předchůdkyni a my se dozvídáme spoustu nových věcí. Opět mě dostal dojemný konec v thrilleru (autorčina tajná zbraň?!). Jednoduše fantastické čtení pro všechny (nejen pro YA kategorii) a já už vyhlížím další díl!
Pojďme skočit po hlavě do chvály, kterou tady budu nad touhle knihou pět. Je mi už skoro trapné se opakovat a vyzdvihovat tady autorčin geniální styl psaní, který vám ponoří do příběhu hlavu jako do vody a nenechá vás se nadechnout, dokud jej nedočtete. Zase tu zmíním i fantastický a promyšlený svět, který vás uhrane. Zapomenout nemůžu ani na dokonalé postavy s geniálními charaktery, které nedokážete nemilovat. Pokud se do tohohle čtení pustíte, počítejte taky s romantikou jako kráva, která neprobíhá jen mezi hlavním milostným trojúhelníkem, ale i mezi ostatními postavami a která vás položí. V tomhle příběhu se nejde vyhnout ani krásným a pravdivým myšlenkám, která vás okouzlí. Celá kniha je neskutečně velká emocionální jízda, v jedné chvíli jste napnutí jako struny a ve druhé máte pocit, že všechny emoce, které z vás autorka při čtení ždíme, vám musí vzít i duši. V průběhu téhle skvělé knihy taky přestanete počítat, kolikrát jste brečeli – já osobně odhaduju, že bych svými slzami dokázala naplnit Bajkal. Nechybí tu ani zvraty a odhalení, z kterých vám spadne brada. A ten epilog?!? Ten mě totálně rozdrtil, nečetla jsem lepší zakončení série a celkově je to asi nejvíc šokujících pár stránek, co jsem zatím četla. Celá tahle série mě zlomila vejpůl a marně hledám všechny střípky svého srdce, bez naprostého zaváhání ji taky řadím mezi ty nejlepší série, co jsem četla. Tenhle příběh si prostě musí přečíst každý – bacha ale, jen ho nečtete, ale přímo žijete (což by podle mě mělo být uvedeno i jako varování na přebale).
Tak tohle se sakra hodně povedlo. Kniha je opravdu skvěle napsaná, autor očividně umí. Dialogy mezi postavami (celá kniha je vlastně jeden velký dialog, který se skládá z menších) byly naprosto strhující a geniální, cítila jsem se úplně, jako bych byla jejich účastníkem – vážně mě bavily moc. Líbilo se mi téma 2.světové války a postavení žen ve společnosti, které sem autor zakomponoval. Postavy byly skvěle vykreslené, Ottovi jsem měla chuť dát pěstí a Lisu jsem obdivovala. Je to biografie, takže vás to něčím i obohatí a otevře nové obzory, což neříkám, že je u tohohle žánru samozřejmostí, ale tady se to děje. Kniha má v sobě vážně neskutečně zajímavý příběh, který je nám úžasně podán. Vyvolalo to ve mně i dost pocitů, ať už mluvím o tom, že jsem do knihy chtěla skočit a proplesknout Otta nebo bojovat za Lisu, která navzdory tomu, čím vším si prošla, nikdy nepřišla o svou lidskost a nestala se pokrytcem a alibistou jako její kolega. Upřesnění autora na konci posloužilo jako ta nejlepší třešinka na dortu. Jednoduše úžasné – dvě slova, která naprosto přesně vystihují tuto knihu.
Od autorky jsem četla všechny knihy, které u nás doposud vyšly, líbily se mi a ani tato mě nezklamala. Její styl psaní mě jednoduše baví a v kombinaci s krátkými kapitolami u vás brzy vznikne na čtení závislost. Příběh mě vtáhl od začátku. Lehce se sice liší strukturou od těch předchozích, ale rozhodně to není něco, co bych považovala za nějaký zásadní problém. Hrdinky autorčiných sérií vychází z podobného vzorce - v životě je nepotkaly zrovna hezké věci, což z nich udělalo pomyslné lvice, které spoléhají jen samy na sebe a to je věc, za kterou má ode mě velké plus. Zbytek vyšetřovatelského týmu se mi též zamlouvá. Vypadá to, že se tu potkáme s romantickou linkou, která by mohla být příjemným zpestřením. Zapojení drogového kartelu za mě fungovalo hodně dobře. Při čtení jsem se cítila v napětí a došlo i na překvapivé momenty. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že předešlá díla mnou rezonovala víc - možná to bude tím, že zde znáte od začátku hlavního padoucha a nekoná se tu ten typický „wow efekt“. To nic ale nemění na tom, že po konci už se těším na pokračování a vám doporučuju jakoukoliv knihu od Isabelly, pokud máte rádi napínavé a promyšlené čtení.
Tahle autorka je pro mě sázka na jistotu a začátek její další tentokrát volné série tento náš vzájemný vztah pouze upevnil. Opět se jedná o obsahově rozsáhlejší dílo, ale skvěle to kompenzuje čtivý styl psaní, díky kterému si nestihnete ani postěžovat a už jste na konci. Příběh mě chytil hned a s radostí jsem se do něj pokaždé znovu ponořila. Dvojici hlavních hrdinů jsem si oblíbila, byli definicí protikladů, které se přitahují. Cítila jsem mezi nimi jiskru, vášeň a v závěru i lásku. Jediné, co mě teda mrzí, je to, že v průběhu čtení pochybujete o jejich dospělosti, protože se pořád točí v kruhu a hádají proto, že si nechtějí přiznat, že jde mezi nimi o něco víc než sex. Když už jsme tady u těchto scén, jsou opět dobře napsané, i když autorka lehce přitvrdila v porovnání se sérií o bratrech Milesových. Hodně se mi líbilo i zapojení dětí a domácích mazlíčků. V průběhu čtení mě polapily známé i neznámé emoce a cloumaly se mnou o sto šest – chvíli jsem se smála, pak byla naštvaná, od čehož jsem se pro změnu dostala zase až k slzám dojetí. Konec mě nalákal na pokračování. Závěrem, tuto autorku můžu doporučit všem, co hledají lehčí literaturu zprostředkovávající neuvěřitelnou zábavu (bratři Milesovi u mě v srdíčku ale vedou).
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka způsobila na tiktoku poměrně velký rozruch a já se tomu vůbec nedivím, ráda se přidávám ke spokojeným čtenářům. Autorčin styl psaní je poutavý, což vás přiměje k tomu, že budete s chutí otáčet každou další stránku. Příběh mě chytil od samého začátku a na jeho vlně jsem se s nadšením nechala unášet až do samotného konce. S hlavními postavami se mi autorka trefila do vkusu. Oba jsem si je oblíbila a navzdory tomu, jak se od sebe lišili, se parádně doplňovali. Je pravda, že se hlavně Summer chovala často nelogicky, když si urputně lpěla na „kamarádství s výhodami“, i když to cítila jinak a tím pádem se tam opakovaly stále stejné problémy... ale ruku na srdce, kdo z nás se vždycky chová rozumně a nikdy se mu nestalo, že by nad ním jeho blízcí neprotáčeli panenky? Romantická linka se mi líbila, hate to love já můžu. Hodně jsem se smála jejich počátečnímu škádlení a sarkastickým poznámkám, které se postupem času proměnily v kouzelný vztah. Žhavějších scén se tu také hojněji dočkáte. Bal Khabra se sem snažila propašovat i vážnější témata v podobě plnění snů a komplikovanějších rodinných vztahů, což oceňuju. Emoce ve mně jen proudily. Konec mi pak vyčaroval úsměv na tváři. Jako celek na mě tahle romanťárna z hokejového prostředí rozhodně zapůsobila a ráda si přečtu něco i o zbytku kluků!
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Mám moc ráda autorčinu sérii Návod na vraždu pro hodné holky, a tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle novinku. Nemůžu říct, že by to byl krok vedle, ale sérii s Pipou se to v mých očích nevyrovná. Sice se tu zase ukazuje to, že Holly Jackson opravdu psát umí, ale... nevím, čím to je - jestli větším rozsahem, tím, že se celý děj odehrává během 8 hodin, nebo kombinací obojího - kniha mě jednoduše nějak nedokázala udržet v napětí a v potřebě stále otáčet další stránky. Stojím si za tím, že by jí neuškodilo trošku proškrtat. Jinak je ale námět příběhu zajímavý a líbil se mi. V postavách jsem se neztrácela, utvořila jsem si k nim kladný i záporný vztah. Navíc bylo zajímavé sledovat, jak se postupem času čím dál více vybarvují, ale zároveň mi jejich chování přišlo autentické vzhledem k situaci. Našly se tu i překvapivé momenty a odhalení. Finální rozuzlení mě šokovalo, ani jednou mi v průběhu čtení něco takového nepřišlo na mysl (to, jak je to reálné, hodnotit nebudu). Podtrženo sečteno, další knížky od autorky si určitě ráda přečtu a pokud vy máte rádi tyhle YA thrillery, určitě Jen pět přežije dejte šanci.
Tohle byl tak neuvěřitelně milý příběh, u kterého jsem se musela celou dobu usmívat, protože to jinak ani nešlo. Autorčin styl psaní mi sedl, stránky mi mizely pod rukama a moc se mi líbilo tematické pojmenování jednotlivých kapitol. Děj knihy mě vážně bavil a užívala jsem si každičkou chvíli, kterou jsem s ní mohla strávit. Nejedná se sice o nic převratného a originálního, ale to mi bylo úplně jedno. Po dlouhé době jsem se až nezdravě viděla v některých povahových rysech hlavní hrdinky a o to víc jsem si ji mohla oblíbit. Další postavy můžu taky pochválit, protože dohromady tvořily zajímavou partu. Romantická linka se mi líbila, protože se jednalo o tak roztomilou a křehkou záležitost, o jaké jsem už nějakou chvíli nečetla. Chtěla bych tu ještě vyzdvihnout témata, která knihy zpracovává – dospívání, rozchod rodičů, nástup na vysokou školu, první láska, sebeláska,… Všechna jsou podána nanejvýš citlivě a tím způsobem, že si myslím, že by to mohlo pomoci všem, kteří se s těmito problémy potýkají. Hodně jsem se u čtení nasmála a vyznačila jsem si pár hezkých myšlenek. Konec mě dojal a zahřál u srdíčka. Všechno je jednou poprvé můžu doporučit všem, kteří hledají fajn knížku s přesahem, v níž si můžou prožít všechny tyto stresující „poprvé“ situace se sympatickou hlavní hrdinkou.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tuhle knížku jsem slupla jako malinu – a ještě bych si klidně přidala! Autorky mají vynikající styl psaní, ve kterém střídají ich-formu s er-formou stejně jako pohledy postav, což děj neustále táhne dopředu. Příběh mě okamžitě pohltil, což bylo zapříčiněno tím, že vás do něj autorky od samého začátku hned hodí bez zbytečných omáček a dál se s tím už musíte vyrovnat sami. Já hltala stránku za stránkou a jen s velmi těžkým srdcem jsem tenhle kousek odkládala. Celý děj je protkán napětím a všudypřítomnými tajemstvími – vážně vám z toho bude stát hlava kolem a nebudete schopni odhadnout, o co tady sakra jde. Psychologie postav byla zvládnutá na jedničku, ke každé si vytvoříte nějaký vztah a budete přemýšlet, kdo z nich je ten špatný. Bavilo mě i v jistém smyslu přiblížení práce terapeutky, která se zaměřovala i na jiné případy. Překvapil mě výskyt zajímavých myšlenek, které jsem si musela hned vyznačit. Finální rozuzlení bylo dostatečně spletité (což mám ráda), všechny kousky skládačky zapadly na své místo a já zůstala s otevřenou pusou. Pokud si tedy rádi přečtete spíše psychologický než krvavý thriller, který vám nedá spát a hlava vám z něj bude běžet na milion otáček, tady máte mé doporučení.
Vskutku zajímavá a velmi děsivá kniha, ke které jsem ráda, že jsem se kvůli blížící se maturitě konečně dokopala (dala jsem si ji do seznamu). Zase se jedná o příběh, s nímž jsem neměla možnost se potkat v žádném jiném díle, je to tedy beze sporu něco originálního. Autorka brilantně vykresluje nejen vězeňské prostředí a tamější způsob života, ale hlavně všechny ženy, s kterými měla příležitost se zde potkat. Líbí se mi, že na všech hledá klady a zápory a vypráví do jisté míry objektivně – nevnucuje nám své vlastní sympatie. Vyprávění je to plné emocí a zároveň absurdity – je šílené, v jakých podmínkách vězení tehdy fungovalo, za co se lidé zavírali a také samotný kontrast mezi přečinem autorky a jejích „kolegyň“. Tohle by vážně nikdo nechtěl zažít. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek – text je jich vyloženě plný. Jedinou chybu, kterou bych viděla, je to, že se mi knížka občas ne úplně dobře četla vzhledem ke stylu psaní a skoro úplné absenci přímé řeči. Jinak vám ji ale určitě můžu doporučit nejen k maturitě, pokud si rádi zapřemýšlíte a nebojíte se pomyslné facky v podobě zjištění o další nehezké části našich dějin.
Tahle knížka byla z trochu jiného soudku než autorčina prvotina, ale i přesto se mi zase moc líbila. Lenka Blažejová uchopila téma citlivých lidí a všeho, co s tím souvisí, velmi dobře. Obdivuju, co sem dokázala všechno vměstnat. Je skvělé, že je kniha opět nabitá velkým množstvím informací (ať už těch odborných, které si sama pamatuju z hodin psychologie nebo nějakých kuriozit). Celý text je podán citlivě a mile. Jedná se o opravdu perfektní vhled do jak vnitřního světa introverta, tak do toho, jak se takový člověk dívá na svět okolo sebe. Já sama v sobě polovičního introverta mám, takže jsem se ve spoustě věcech a situacích našla. Objevují se tu také krásné myšlenky a citáty. Grafika knížky nijak nezaostává za obsahem a mě si zase získala. To nejlepší na tomto kousku je ale poselství, které vysílá každému z nás je někdy pod psa, nemáme energii na okolní svět a chceme nikdy nevylézt z postele (a to je v největším pořádku). Za mě tedy jasné doporučení, pokud se zajímáte o takovou seberozvojovou literaturu.