Bryel komentáře u knih
"Bylo to směšné, dětinské a pod tím vším hloupě roztomilé. Protože to dokazovalo, že byla pořád ta rozmazlená princezna, kterou jsem zbožňoval, až jsem jí nenáviděl. Nedokázal jsem jí odepřít nic. Ani kdyby to mohlo znamenat moje naprosté zničení. Co od ní chci? Všechno a vůbec nic. Ze všeho nejvíc chci, aby si vzpomněla. Na to, co jsme bývali. A co už nikdy znovu nemůžeme být."
Úchvatný příběh! Který mě skutečně chytil.
Krásná romantika. Dvě časové linky.
První o dospívání a probouzení první lásky. Nicky a Ari.
Druhá o dvě desetiletí později. Christian a Arya.
Ve víru vichřice nenávisti, pomsty a starých křivd.
Luxusní slovní přestřelky mezi dvěma komplikovanými charaktery.
Vřele doporučuju a jsem moc zvědavá na další členy HPV týmu :)
„Zavři oči. Představ si, že stojíš na útesu nad oceánem. Vlasy ti vlají ve větru. Slunce zapadá. Duší tělem toužíš po jedné věci. Po jednom člověku. Slyšíš za sebou kroky. Obrátíš se. Kdo je tam?"
Svižné napínavé počtení, které si zamilujete a hltáte každou stránku. Moc chválím neotřelé dialogy plné humorných hlášek. Ačkoliv milostný trojúhelník nedopadl dle mých představ, Odkaz Hawthornů se mi líbil ještě víc než první díl. :)
"Každý příběh má svého hrdinu a svou nestvůru."
Příjemně čtivá kniha o cestování v čase se svižným dějem plným akce a charaktery, na které jsem si úplně nestihla udělat názor. Místy mi kniha přišla zbytecně uspěchaná. Romantická linka byla upozaděná a svého favorita jsem si nevybrala. Závěr mě vskutku překvapil. Spousta věcí byla pouze naznačená a jsem zvědavá, jak se rozvinou v pokračování.
Nemám srovnání s původními knihami z pohledu Any, každopádně se mi tato kniha velmi líbila. Mužský pohled je zde barvitý, vtipný a je to příjemná změna.
Už nejsem úplně cílovka, přesto mě čtivý a poutavý začátek příběhu Layly a Rotha úplně dostal. Bylo to svižné, vtipné a takové milé urban fantasy. Jsem zvědavá na pokračování, rozhodně je co rozvíjet.. :-)
„Dnes som voči nej nevystupoval ako ten silnejší. Nezažil som pocit víťazstva ani moci, necítil som, že nad ňou získavam prevahu. Mal som pred očami náš cieľ, z duše sa mi ale protivil strach v jej tvári. Chcel som jej prikázať, nech sa na mňa nedíva, ale bez pocitu, že som slaboch.“
Velice čtivá dark romance o únosu sestry nepřítele za účelem vydírání. Moc se mi líbilo, že dobře známý motiv je uchopen tak nějak jinak, citlivěji a reálněji. Kniha, jak už název napovídá, je plná strachu, bolesti duše a krutosti v mnoha podobách.
Musím říct, že postavy příběhu jsou skvěle vykreslené. Hlavni hrdinka Annie je mladá, křehká osůbka, která si na duši nese spoustu traumat. Hlavní hrdina Harry je chladnokrevná záhada, o které si čtenář skládá obrázek jen velice pozvolna.
Ještě bych moc nemluvila o romantické lince, ta je skutečně v počátcích, ale ten přerod od únosce k ochránci je skvěle zachycený a moc mě bavil.
A teď ta klíčová otázka: Kde je pokračování? ;-)
4,5/5
"Láska je obětí, již je třeba složit na oltář moci."
Za mě jedna z nejočekávanějších knih letošního roku. Realita bohužel zůstala za očekáváním.
Je to čtení tajemné, temné, krvavé, napínavé i akční. Romantická linka je výrazná, ale pár míst mi přišlo stěží uvěřitelných.
Námět upírů a krvavého turnaje, kde účastníci bojují z různých pohnutek na život a na smrt, funguje. Stejně tak mě zaujal politický boj mezi upířimi frakcemi, který mohl být detailněji vysvětlený, stejně jako třeba pohnutky postav.
Trochu jsem bojovala s tempem příběhu. První polovina se docela vlekla a dialogy a situace se opakovaly, druhá polovina mi přišla naopak uspěchaná.
Příběh je poměrně předvídatelný a nepřináší nic moc originálního, co bych neznala odjinud. To mě asi zamrzelo nejvíc. I když mě čtení bavilo, musím připustit, že jsem očekávala víc. Celkově hodnotím slabšími 4*.
"Můj přítel. Můj nepřítel. Můj milenec. Můj věznitel.
Král a otrok. Člověk a upír."
"Jsi nějaká naštvaná."
"Nebaví mě to tady. Moje tělo má asi sedm milionů nervů a ty slepice mi lezou na všechny."
Tentokrát nějak nevím, jak knihu ohodnotit.
Žhavý příběh jednoho sukničkáře a divoké rockerky. Postavy se mi zdály málo propracované, ale moc jsem se bavila nad sarkastickým pohledem hlavní hrdinky. Některá přirovnání byla vážně k pokukání.
První polovina knihy se mi moc líbila, ta druhá můj celkový dojem prudce srazila. Hodně scén se pohybuje na hranici uvěřitelnosti a místy děj nedává vůbec smysl. Samotný závěr můj celkově rozporuplný dojem jen podtrhnul.
"Dobro a zlo sú skutočné. Vždy boli. Ťarcha ríše však vždy spočívala na tých medzi nimi, na tých, ktorí nie sú ani dobrí, ani zlí."
Na mě knihy Jennifer Armentrout fungují. A to dost dobře. I tato spicy romantasy si mě získala.
V centru dění je oťukávaní a poznávání konkubíny se zvláštními schopnostmi Lis a mocného zhornského knížete Thorna. Čtení je to smyslné, napínavé, plné záhad, se skvělou chemií hlavní dvojice a slovními souboji, kdo z koho.
I fantasy svět s jeho kastovním systémem mě zaujal, i když spousta informací je jen naznačená a jsem moc zvědavá na jejich vývoj v pokračování.
Trošku bych zkrátila časté úvahy hlavní hrdinky, které byly na úkor děje. Tak od půlky jsem se přikláněla spíš k hodnocení čtyřmi hvězdičkami, ale závěrečná část to opět vytáhla směrem nahoru.. 4,5/5
Jen doufám, že se tu nerýsuje další nekonečná série :-)
"Hovoril som, že ťa chytím. Mal som pravdu?"
"Len preto, že som ti to dovolila."
"Dúfam, že keď si sa rozbehla, tak si myslela na to, čo sa stane, keď ťa chytím. Čo ti urobím. Si pripravená?"
Áno. Nie?
"Takhle na zlato koukají všichni vždycky. Jako by to bylo to nejcennější na světě. Nerozuměl tomu. Odkud se bral ten jejich hlad? Ta jejich dychtivost? Toužili po zlatě jako hladová prasata. Škoda že jim ještě nikdo neřekl, že zlato se nedá jíst."
Trnitá kletba je parádní čtivá YA kniha. Samotný příběh sice není natolik propracovaný, jak bych si představovala, ale úplně mě dostalo prostředí knihy s filozofickým přesahem o pokryteckém využívání zdrojů. Klobouk dolů před barvitým fantasy světem s různými národy a kulturními rozmanitostmi, který autorka vytvořila.
Líbí se mi znatelná inspirace v americké mytologii, propracovaný jazyk a sympatická hlavní dvojice, která ačkoliv zdánlivě nemá nic společného, s ubývajícími stránkami se projevuje jejich podobnost. Jsem moc zvědavá na pokračování.
"Pověz mi nějaké tajemství."
"Byl jsi moje poslední i první vzpomínka. Možná proto jsem tě vídala ve vizích. Měl ses... Měl ses..."
"Co jsem měl?"
"Měl ses stát mým světlem."
"To ty ses měla stát mým, ne já tvým, rusovlásko."
Tomu říkám pořádné nakopnutí uprostřed okurkové sezóny!
Geniálně promyšlený příběh plný zvratů, akce i napětí. Prostředí Ametystového lesa se mi silně zavrtalo pod kůži svou nápaditostí a to stále zbývá obrovský potenciál k prozkoumání.
Meggie a Sky jako ústřední dvojice fungují skvěle. Obě postavy jsem si zamilovala, dojímala se s nimi, prožívala jejich těžkosti a lítosti. Jejich slow burn romance? Naprostý top strop!
V znamení rubína je kniha plná intrik a manipulace a o pořádný kus převyšuje úvodní knihu. Na pokračování si moc ráda a natěšeně počkám.. Doporučuji!
"Jestli její smích dokázal rozzářit celý pokoj, pak při tom jeho jistě roztála veškerá zmrzlina v cukrárně."
Příjemné, romantické, letní čtivo! Vtipný a milý příběh emancipované rebelky, která pilně vzdoruje společenským normám 19. století a svému letitému papírovému snoubenci dává pořádně zabrat.
Jedná se o zdařilý mix knih Pýcha a předsudek a Vévoda a já, primárně určenou pro mladší čtenáře se spoustou romantiky a humoru.
"Ještě pořád mluvíš o mém zlomeném srdci nebo o svém?"
"Jsi čím dál tím nepříjemnější, Lištičko. Zlepšuješ se. Jenže srdce musí fungovat, aby se mohlo zlomit. A to moje nefunguje."
Skvělé! Skvělé! Úžasné!!
Čtivě napsaný fantasy příběh s lehce pohádkovým nádechem, kterému nechybí spousta akce, zvratů, dobré dialogy a parádní chemie hlavních postav. Evu i Jacksa jsem si moc oblíbila. Obě postavy jsou zajímavé, tajemné a rozhodně mají velký potenciál k rozvoji do dalších dílů.
Vůbec si netroufám odhadovat, co se stane dál, ale moc.. MOC se těším na pokračování :)
Myslím, že se rýsuje další moje srdcovka!
"V tu chvíli, když se dívám do těch velikých očí, vím, že jednou to správné místo bude. A čas. Nedokážu ji nechat být, ne teď, když jsem ji viděl, dotýkal se jí. Bude moje. Bez ohledu na to, kolik starožitných váz bude zapotřebí.
Klidně skoupím celé město, abych vlastnil jednu mladou ženu."
Byla by velká škoda skončit u druhého dílu, který působil poměrně uzavřeně.. Věž mě velmi mile překvapila. Nečekala jsem, že má příběh ještě tolik co nabídnout. Ze všech tří knih mě tato oslovila nejvíc. Je plná temna, romantiky i akce. Plus za šachovou analogii, mínus za přezdívku (kterou už jsem ignorovala).
Gabriel se více otevřel a hned příběh dostal pořádné grády. Na povrch vyplouvají tajemství minulosti obou hlavních postav.
Mě se finále Koncovky líbilo..
"Královna má svobodu, jakou král nemá. O svém osudu rozhoduje sama."
(SPOILER) "Vždycky. Navždycky jsem patřil k Poppy. Přišel jsem si pro ni, ale to ona si mě našla v Rudé perle. Chtěl jsem ji unést, ale to ona mě zajala na masadonské Výšině. Byl jsem připraven ji využít, ale pod vrbou si mě bez většího úsilí omotala kolem prstu. Byl jsem připraven udělat cokoli, ale ona se pro mě stala vším tu noc v New Havenu, kdy mě požádala, abych zůstal. Vyžádala si mě."
Moje nadšení ze série Z krve a popela se vrací v plné síle!
Válka dvou královen přináší delší odloučení Poppy a Case a příběhu to rozhodně prospívá. Navíc o to sladší je jejich znovushledání (o romantiku nejsme rozhodně ochuzení). Reaver jako nová postava skvěle zapadá mezi známé hrdiny.
Kniha je plná akce, napětí, překvapivých odhalení a vynořuje se provázanost se sérií Žár těla o ohně (rozhodně má smysl knihy číst v pořadí, v jakém autorka doporučuje). Nechybí dost psychologického rozjímání, politických her a válečného tažení. Vyzdvihla bych závěr, který je naprosto zdrcující a naprosto epický.
Poppy se v tomto díle stává výjimečnou v mnohem širším kontextu než jenom v očích Case. A pokud vám vadila v předchozích dílech určitá důvěrnost mezi ústřední dvojicí a Kieranem, tak tady hrozí prasknutí cévky :)
Válku dvou královen jsem doslova hltala kapitolu po kapitole a rozhodně doporučuju! :)
"Mohl bych přetrhnout nit jejího života bez větší námahy. Z té myšlenky mnou projel mráz. Netušil jsem, co s ní mám dělat, ale bylo mi jasné, že si ji nechám. Kdykoli jsem ji spatřil, vařila se mi krev a v hlavě mi neustále znělo moje."
Příjemně čtivá oddechovka z mafiánského prostředí, která je především o jiskření a napětí mezi hlavní dvojicí. Moc se mi líbila určitá surovost vyprávění a doplňující citáty na začátku kapitol. První polovina mi přišla zbytečně natahovaná. Ale od Elenina přestěhování jsem se velmi dobře bavila.
"Život je ve skutečnosti jednoduchý.
To jen my trváme na tom, aby byl složitý."
(SPOILER) "Nesta není žádná zkouška. Je... jiná."
"Já vím." Poznal to ještě předtím, než ji Kotlík přetvořil. A po tom strašném dni v Hybernu... Nikdy nezapomene slova, která ve Vězení šeptal Řezbář kostí.
Co když ti povím, co mi pošeptaly skály, temnota a moře za ní, Krvavý pane? Jak se na tom ostrově v moři třásli strachem. Jak se chvěli, když se objevila ona. Vzala si něco... něco cenného. Vyrvala to svými zuby.
Co jste to ten den v Hybernu probudili, Princi bastardů?
Dvůr stříbrných plamenů je další skvělá Maasovka plná akce, zvratů, napětí a emocí. Kdo by si myslel, že po válce s Hybernem nastane období míru a spojenectví, nemohl by být dál od pravdy.
Nesta v předchozích knihách vystupuje jako nesympatická zlá semetrika, spíš antihrdinka. Přesto nám ji Maas předkládá a servíruje tak, že si ji čtenář nakonec oblíbí. Její příběh je dlouhá, trnitá cesta k sebepřijetí, na jejímž konci jako Fénix vstává z popela a stává se někým mnohem lepším. Lidskou bytostí, bojovnicí, Valkýrou.
Zároveň Paní Smrt sehraje velkou roli pro záchranu ostatních. A těžko si představit, komu by tato promyšlená temná úloha seděla lépe.
Vztah Nesty a Casse není žádným překvapením, ale jejich vývoj je pozvolný a moc se mi se vším tím pošťuchováním líbil. Žhavými scénami se v knize rozhodně nešetří, ale k této dvojici to dobře pasuje.
I tento díl Dvorů si mě zcela získal!
Doporučuju přečíst i bonusové kapitoly v angličtině. Jsem moc zvědavá na pokračování příběhu ohledně Aze :)
"To nedělej."
"Co nemám dělat?"
"Neusmívej se na mě," zahučel s vířícími obláčky stříbra v očích.
"Proč?"
"Protože když se na mě usměješ, neexistuje nic, co bych ti nedovolil."
Usmála jsem se ještě víc.
"Sakra." Zasténal a mě unikl lehký smích.
"Tohle taky nedělej."
Usmívala jsem se od ucha k uchu. "Takže si s tebou můžu dělat, cokoliv chci?"
"Cokoliv."
D E C H B E R O U C Í ! MILUJU TO!
Ve stínu popela je nutnost pro každého, kdo si zamiloval sérii Z krve a popela. Jsou tu určité podobnosti, ale zároveň je to úplně něco jiného. :) A troufám si tvrdit, že lepšího!
V souboji hlavních hrdinů pro mě na celé čáře vítězí Sera a Nyktos. Sera není žádná nevyzrálá zakřiknutá Panna, ale cílevědomá nezávislá žena, která si jde za svým a nebojí se ušpinit krví ani intrikami. Nyktos i navzdory 600 stranám zůstává obestřen mnohým tajemstvím a... Bůh ze země stínů je prostě k sežrání. :D Dost mě zaujaly i vedlejší postavy včetně drakenů.
Kniha je vystavená na perfektní chemii hlavní dvojice a na vybroušených dialozích, které přináší správnou měrou vtip i sarkasmus. Zároveň je kniha bohatá i obsahově s pořádnou dávkou akce a vystupňovaným napětím. Pokud to budete hledat, lze najít určité podobnosti i s Maasovkami (Dvory i Skleněný trůn), ale rozhodně nebijí do očí.
Ve stínu popela považuju za vůbec tu nejlepší knihu, jakou jsem od mé oblíbené Armentrout četla! Vřele doporučuju vyhradit si pár volnějších dní, protože je téměř nemožné se od ní odtrhnout.
(SPOILER) „Něco si ujasníme. Jsi příjemný na pohled. A když mě příležitostně zradí rozum, mohla bych po tobě zatoužit, ale nikdy tě nebudu milovat. Užij si včerejší iluzi. Byla a bude to jen představa.“
„Uvidíme.“
„Bylo by lákavé se vsadit, ale odmítám klesnout na tvou úroveň.“
„Myslím, že by sis vychutnala každou vteřinu poklesnutí na mou úroveň. Každé uklouznutí a propadnutí ti zrychlí tep a roztřese kolena. Chtěla bys vědět proč?“
„Vůbec ne.“
„Láska i nenávist pramení z vášně.. Zvláštní, jak se ta hranice časem rozmaže.“
Království hříšných mě zaujalo, ale Království prokletých mě uhranulo. Identita Iry se jasně nabízela už od začátku, kdy Emilii provokativně vmanipuloval do krevní přísahy a očividně byl s tímto vývojem až příliš spokojený. Pak když na hostině všichni ztuhnout po jejím zvolání, nebylo pochyb.
Výstavba knihy se mi opravdu zalíbila. Peklo je vykreslené jako návykový, temný, tajuplný svět plný hříchu, který s Emilií silně cloumá. Do popředí se tentokrát dostává vývoj vztahu hlavní dvojice, mají mezi sebou neskutečnou chemii, jiskry létají do všech stran. Ovšem rozhodně tu nechybí ani napětí, překvapující odhalení, záhady a akce. Vyzdvihla bych dialogy plné cynismu a dvojsmyslů - někdy k zasmátí, jindy k zamyšlení. Emilia a pekelní princové mi rozhodně přirostli k srdci a těším se na završení série..
(SPOILER) „Pokoušíš se mě zabodnout?“
„Co je mezi milenci malé bodnutí?“
„Budeš tam mít jizvu?“
„Jen ať. Bude ti připomínat, že se mě jen tak nezbavíš.“
Naše bouřlivé konce uzavírají zdařilý a promyšlený příběh na motivy Romea a Julie.
Války gangů, krevní msta, skvěle zachycená atmosféra roztříštěné Šanghaje a zasazení do reálných událostí roku 1927.
Nestvůra, která šíří nákazu, se vrátila a vydírá šanghajské podsvětí. A její vyšetřovaní se v první polovině knihy dost vleče. Tuto část bych zkrátila a ubrala politikaření a popisných částí. Ovšem ve stínu gangsterů narůstá větší společný nepřítel, revoluce.
Druhá polovina knihy už se zabývá nastupující občanskou válkou a děj rychle graduje.. Až vygraduje do strhujícího závěru. Tuto část knihy, stejně jako celou romantickou linku, hodnotím pouze v superlativech.
„Válka plane dál a město vypráví příběh. Mluví o Romovi Montagovovi a Juliette Caiové jako o lidech, kteří se odvážili snít. A za to je město stravované nočními můrami bez slitování zničilo."