buccaneerka komentáře u knih
(SPOILER) Knihu jsem dostala do ruky od kolegyně, aniž bych věděla něco víc o autorce nebo tématu. Začala jsem číst a přestože je kniha spíš lyrická (alespoň prvních 120 stran), je v ní něco, co mě stále drželo a napínalo, abych četla dál. Region je pro mě úplně neznámý, zahalený tajemstvím. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem někde na přelomu alespoň 18. a 19. století, možná i dávněji. A v té chvíli se jako pěst na oko zjevilo projíždějící auto nebo koňský povoz před Kauflandem, které mě vrátily do přítomnosti. V poslední třetině knihy se začnou osudy jednotlivých postav více proplétat a začne se něco málo dít. Závěr knihy patří k těm, které mi vždy na chvíli zatají dech, a musím si odstavec přečíst znovu. Některé momenty nečekaných zvratů mi připomenuly pocit, jaký jsem měla při čtení Šikmého kostela. Oblíbíte si postavu, nějak s ní žijete, fandíte jí, čekáte, jak vyroste, dospěje... a najednou umře.
Krásná, přehledná, realisticky ilustrovaná, texty přiměřené a smysluplná otevírací okénka.
Krátký příběh, ale s pěknými ilustracemi a velmi dobře zvolenými zvuky, které úžasně dokreslují čtený text.
Oceňuji i zvýrazněná slova, která nejen pojmenovávají to, co uslyšíte, ale taky říkají, kdy zvuk zapnout, abyste stihli dočíst text současně se skončením zvuku.
Čtivá knížka plná příkladů z praxe dětského psychiatra. Rodiče, kteří sáhnou po knize, aby se dozvěděli něco o utváření zdravé vazby se svým dítětem, bude zajímat zejména první polovina knihy. V druhé polovině autor uvádí více příkladů ze své mnohaleté praxe, se kterými se většina rodičů (snad) běžně nesetká.
Když jsem začala číst, přišel mi text poněkud neohrabaný, těžkopádný, nepatří k těm, které se čtou a plynou, nějak to zadrhávalo. Po pár stranách jsem zjistila, že jde o zkrácené vydání, což mi pomohlo pochopit, proč tomu tak je.
Vydavatel zdůvodňuje, že krácen je text kvůli cílové skupině - čtenáři od 6 do 9 let. Myslím, že dětem v tomto věku by se to líbilo, jednotlivé kapitoly sice úplně nenavazují na sebe, nicméně jsou krátké a poutavé.
Dospělý čtenář by určitě ocenil plnou délku textu.
Pěkný nápad. Každému z pěti zvířat je věnována dvoustrana, vlevo vždy 4 malé fotografie z internetu s velmi stručným popisem nebo komentářem, vpravo vždy velká fotka daného zvířete s kruhovým výřezem, ve kterém si můžete sáhnout "jakože" na srst nebo kůži zvířete.
Obsahuje zvířata: lev, slon, žirafa, zebra, surikata.
Knize bych vytkla písmo. Zvolené Segoe Script pod fotkami se nečte nejlépe (dítě nemá moc šanci přečíst) a navíc v kombinaci s nadpisy typem KristenITC nevypadá ani pěkně.
Kniha s reálnými zvuky zvířat - kráva, kůň, slepice, ovce, husa. Každému zvířeti je věnována jedna dvojstrana, na které je básnička o zvířeti a několik pojmenovaných obrázků typu kráva, tele, býk, kuřata, vejce, kohout, bidlo atd.
Verše jsou spíše amatérské, ale malým dětem jako doplněk ke zvukové knize stačí.
Byla jsem mile překvapená, když se mi toto leporelo dostalo do ruky. Vůbec jsem netušila, že Michal Černík napsal tak povedenou básničku, která dokonale ladí s ilustracemi. Skvělé, úžasné, o tisíc procent převyšující všechny ty pokusy "Krtek a ..." Tohle má literární úroveň. Ačkoliv by si někteří dospělí mohli myslet, že dětem můžeme strčit kdejaký brak, není to tak. Nabízejme dětem to, co má hodnotu. A tohle leporelo patří mezi takové knihy.
Pěkně pojaté téma, navíc lehce naznačený rámec dne od "dobré ráno" po "dobrou noc". Žáček je pro malé děti snadno zapamatovatelný, srozumitelný, líbivý, rytmický.
Tahle kniha se mi líbí asi nejvíc z těchto čtvercových tematických leporel "Krtek a ..." Navíc doplňující otázky na každé stránce nabízejí prostor pro pěkné rozhovory rodiče s dítětem.
O knize platí totéž o co "Krtek a tvary". Ne příliš šťastné spojení krtečka pro malé a Kratochvílových veršů pro starší.
Pokud prohlížíte knihu s dítětem a chcete mu číst verše, nic moc z nich mít nebude. Posuďte sami:
Myšku trápí příušnice.
"Chytla jsem je od zajíce,"
šeptá, když ji Krtek léčí.
"Má snad někdo uši větší?!"
A děti, které by si přečetly samy a pochopily, ty už krtečka číst nebudou.
Tady navíc ani nesedí název "Krtek má radost", když jednotlivé stránky nabízejí otázky: Koho se Krtek bojí? O koho se Krtek stará? Komu dal Krtek za vyučenou? Co Krtka zlobí? Koho Krtek poslouchá? - o radosti jsou tam 3 stránky, což není ani polovina.
Divná kombinace krtečka a tematických veršů Miloše Kratochvíla. Ačkoliv mám tohoto básníka a jeho verše ráda, tady se to podle mého názoru příliš nepovedlo. Jeho verše jsou nápadité, vtipné, ale určitě pro starší děti, které však už zase nebere krteček. Takže vlastně nevím, kdo z tohoto "dílu" může být nadšený. Malé děti nepochopí verše, starší už po knížce nesáhnout, protože krtek je pro mladší.
Na druhou stranu, nemyslím si, že by jiný básník zvládl zakázku vytvořit verše na téma "Krtek a tvary" lépe.
Tenhle "díl" se povedl. Verše jsou líbivé, rytmické, každá dvojstránka je tematická, není to tak rozbité jako jiné "díly".
Jen nechápu, proč nejsou ilustrace jednotné. Ježek vypadá pokaždé jinak - má jinou barvu i jiné oči.
(Teda chápu, že se ilustrace vyvíjela, ale nedala bych do jedné knihy rozdílné obrázky.)
Máme půjčeno z knihovny a téměř roční dceru velmi baví. U samostatného čtení by nevydržela, ale když Otylka otevírá tlamu, je to zábava. :)
Jednu hvězdičku strhávám za jazykovou stránku, protože místy volí pro děti divné výrazy (např. Otylka už byla skoro v limbu...).
Těžko hodnotit knihu, která je vlastně život sám. Určitě je jedinečná, stejně jako první díl, protože asi neznám jinou knihu na toto téma, se kterou by se dala porovnat. Na nic si nehraje, přiznává svoje nálady, krize, křičení na děti... tak nějak mám pocit, že jsem po dlouhé době četla knížku, ze které nemám pocit, že všichni mají pohodový život, který za všech okolností zvládají s úsměvem.
V polovině knihy jsem si přečetla Epilog, což jsem neměla dělat, protože na mě padl pocit zoufalství, i když jen těžko srovnatelný s pocitem matky, která se dozví takovou zprávu... :-(
Možná to bude znít nevhodně vzhledem k tématu skutečného příběhu, ale několikrát jsem se upřímně usmála.
Je to takové hořkosladké.
Pěkný příběh pro děti. Nejvíc na knize cením popis pěkného sourozeneckého vztahu, kdy starší sestra raději ztratí kamarádku, než by ublížila mladšímu bratrovi.
Výjimečně jsem si nepřečetla anotace a popisy na obálce knihy a pustila jsem se rovnou do čtení. Čekala jsem deportace, koncentrační tábor, hrůzy války...místo toho jsem si přečetla neobvyklý a zajímavý příběh s otevřeným koncem. Ani jsem před čtením nezjišťovala, kde se děj odehrává, takže Dánsko mě mile překvapilo, protože jsem prozatím četla jen knihy odehrávající se ve střední Evropě. Tenhle válečný příběh byl úplně jiný, a i když z něho nešla hrůza jako z jiných, nechybělo mu napětí. Knihu jsem přečetla i přes únavu během dvou večerů. Podle mě dobře napsaná, čtivá a tak nějak i přes své téma milá.
Jen mě zklamal doslov, kde jsem se dozvěděla, že vlastně žádná z postav nikdy neexistovala a celý příběh je až na nepodstatné detaily smyšlený.
První asi třetina až poloviny knihy byla zajímavá, druhá polovina se hrozně vleče, spousta maďarských jmen a míst, přepisy kázání, citace novinových článků apod. Pro mě dost chaos a nezáživné.
Nějak jsem jí nepřišla na chuť. Pro ně nudná, nesouvislá, dobově zatížená, soukromě adresována - a tam to taky mělo zůstat.
Čekala jsem od knihy více. Je dost plytká. Podle mě osloví spíše velmi mladé rodiče, například dvacetileté, kteří nemají ještě zkušenosti se životem, prací, vedením domácnosti apod. Dobré je zmínění pěti jazyků lásky, kterými mluví děti, a jak na ně reagovat.