bukiet komentáře u knih

Nosil bych sovy do Atén, kdybych tady opakoval to, co už napsal ve svém komentáři Petrvs. Opravdu docela velké zklamání.

1 22.01.2015

Nikdy mne ze čtení tak moc nebolely nohy.

5 30.12.2014

Po druhém čtení:
Pytel kostí je první kniha, kterou napsal King po změně vydavatele a jedním z důvodů byla i snaha etablovat se jako renomovaný a solidní spisovatel. Otázkou je, jestli takovou knihu opravdu chtějí jeho čtenáři. To ale neznamená, že je tato kniha špatná. Nás ovšem zajímá proto, že sám King ji uvedl jako jeden z titulů , které patří do Velkého cyklu Temná věž. Přiznejme si ovšem, že těch spojitostí s Temnou věží mnoho není. Dům Smějící se Sára, ve kterém se z části děj odehrává, je dvojencem domu Smějící se Cara, což je dům kterým Roland Deschain se svým ka-tet projde do světa jednoho důležitého spisovatele, který je zase pro změnu dvojencem hrdiny této knihy, Mikea Noonana. Ten se navíc zná, či znal se spisovateli Billem Denbroughem z románu To a Thaddeusem Beaumontem z románu Temná půle. A navic se na začátku románu setká a pohovoří s Ralphem Robertsem z románu Nespavost. A samozřejmě se v celém románu objevuje číslice 19, která je důležitá i v sérii Temná věž.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou

15.12.2014

Kdysi jsem tuto knihu dostal jako vánoční dárek a protože mi fantasy není cizí a dárky se neopovrhuje, přečetl jsem Eragona a můj názor zněl: Nic moc. V žánru opravdu existují lepší kusy a série. Po zhlédnutí filmu jsem na celý Odkaz raději zapomněl. No a dnes jsem první díl cyklu dočetl ušima, tedy doposlouchal v podobě audioknihy. A můj názor se nezměnil. Kniha nic moc, ale Martin Stránský ji pozdvihuje svým výkonem nad propast zapomnění.

3 17.09.2014

Pokud jde o název knihy, autor rozhodně nelže a bylo by záhodno se jeho radou řídit.
Pokud jde o obsah samotný, je to už poněkud horší. Kniha není o politologii, ani o kontroverzních, či konspiračních teoriích jak nahlížet na dějiny světa. Pokud hledáte toto, najděte si Sitchina, Dänikena a podobné autory záhadologické literatury. V politologii pak třeba Huntigtona.
Již autorův úvod a zejména jeho styl by vás měl přimět zbystřit pozornost. Takhle se vemlouvají náboženští vůdci. A nic proti nim, když to dělají dobře. Pokud chcete tedy přemýšlet o svém nitru a o změně svého Já, o vztahu ke světu i bohu, raději sáhněte po Ruizových Čtyřech dohodách, nebo Zezulkově Bytí, vy konvenčnější pak po Bibli.
Kniha totiž nepřináší žádnou novou originální myšlenku, či teorii a pokud už se zdá, že autor něco zajímavého tvrdí, máme tomu věřit, protože to ví z vyprávění anonymní osoby, jejíž identitu prozradit nesmí, nebo je to vyprávění z druhé až třetí ruky.
Přesto za snahu dávám knize jednu hvězdičku, kterou obratem odebírám za „povedený“ překlad do češtiny. Vždy jsem si myslel, že překladatel musí ovládat nejméně dva jazyky, jazyk originálu a jazyk převodu. Taky jsem doufal že se překladatel orientuje v předkládané a překládané problematice. Takže za zorničku – Jitřenku, za Bernharda von Clairvaux a za chudáka Hermesa bodík dolů a to už jsme se dostali tam, kam knihy zpravidla neposílám.

Problémem této trilogie je, že to není literatura, ale nástin filmu, filmová povídka. V archeologickém thrilleru očekávám uvěřitelné teorie, které jen lehce sklouzávají po povrchu uznávaných faktů. Bláboly, které se vyskytují v této trilogii jsou použitelné do akčního dobrodružného filmu, kde není čas přemýšlet nad logikou a upřednostňuje se spád děje. No a ten má Reillyho série více než rychlý. Na úkor archeologického, či historického tajemna a vykreslení životných postav. Ale i tak, jak už jsem tuším napsal u dílu prvního, perfektní čtení do horka na pláži.

04.06.2014

To je fičák, tolik děje, že by to na seriál stačilo. Allan Quatermain i Indiana Jones blednou závistí a já nebudu čekat celý rok jako minule a jdu do dalšího Westa hned.

29.05.2014

Záhady, archeologie, Egypt, no to musí být přece výborná a čtivá knížka. A kupodivu není. Childovi se nedaří budovat napětí, kniha je nesoudržná a balancuje mezi žánry, aniž by se k nějakému zajímavě přičlenila. Hlavní hrdina je totálně nijaká persona a závěr je dobrý jen proto, že je na konci.

2 19.05.2014

Kniha je zábavná a čtivá. Abagnale sám sebe nešetří, čímž si vydobyl mé jisté sympatie. Přesto si člověk musí pořád připomínat, že by nechtěl být obětí jeho podvodů. Pro ty, kteří znají stejnojmenný Spielbergův film a váhají nad četbou jeho předlohy, mám dobrou radu, na film zapomeňte a pobavte se četbou této knihy. Je mnohem lepší než její filmové zpracování.

4 14.05.2014

Enderova xenocida (tak bych nazval oba cykly, jak Enderovský, tak Stínový, které jsem četl souběžně a v chronologickém pořadí) je příběh plný zajímavých a podnětných myšlenek, bohužel trpí nemocí zvanou „literární série“. Jedenáct knih. Přál bych si číst údernou, jednodílnou (třebaže jistě silnou, tedy tlustou) knihu, kde by Enderova hra byla jen úvodní kapitolou a celá Stínová série se vešla tak do kapitol dvou, tří. Byla by to silná kniha se silným příběhem, bez balastu a opakování. Ale složenky se musí platit. A příběh na to doplácí. Původní Enderovskou trilogii (Enderova hra, Mluvčí za mrtvé, Xenocida) jsem četl skoro před dvaceti lety a zatímco děj a myšlenka prvního dílu ve mně i po letech rezonovala, Mluvčího a Xenocidu jsem totálně vymazal z hlavy. Mluvčímu jsem po novém přečtení zvedl hodnocení na maximum, ale Xenocida (i díky překladu) zůstává na třech a Děti ducha jakbysmet. Celkové hodnocení Enderovy xenocidy je za 3, protože mne štve, že Card vytvoří dva silné charaktery (Ender a Fazolek), dá jim každému skvělý úvodní příběh a pak si s nimi v dalších dílech neví rady a zcela je upozadí, aniž by je nahradil stejně zajímavou postavou. Protivná postava totiž není totéž jako zajímavá. :)

12.05.2014

Smutná kniha a hlubší než se na první čtení zdá. Největším sci-fi prvkem jsou ty malé nezletilé superinteligentní "zrůdy", ale člověk k nim musí cítit lítost. Stejně jako k politováníhodnému antihrdinovi Enderovi. Po dvaceti letech a na druhé počtení není třeba měnit hodnocení. Je to za plný počet.

Kniha rozdělená do dvou svazků. Kniha rozdělující Kingovy čtenáře na dva tábory. Podle toho, zda máte raději Kinga psychologicky hororového, nebo metafyzicky hororového. Těm prvním se bude asi více líbit první svazek s kingovsky nezvyklým SF příběhem, ve kterém je strašidelnější jeden magor se svou jedinou pravdou než titulní příšeráci a psychologická studie o rozpadu osobnosti, která až příliš připomíná román Temná půle. Těm druhým a mezi ně se hrdě počítám, více vyhovuje pocit tajemna a strachu z věcí nepoznaných a nejsoucích z tohoto světa, ať už se jedná o strašidlo z knihovny, či z paralelního polaroidového vesmíru. King má samozřejmě ještě třetí formu, hororově epickou, kam patří cyklus Temná věž.

14.02.2014

Největším mínusem této knihy je její hrdina. Jak mám Cottona rád, zdá se že jeho příběhy ztrácejí na zajímavosti. Historická konspirace v knize použitá není nijak zábavně podaná a autor mnohem více tlačí na vývoj vztahu Cottona Malonea a jeho syna. A tady se objevuje ten největší problém, totiž fakt, že příběh je vyprávěn v retrospektivě a já se mohu jen těžko strachovat o hrdiny, o kterých vím, že prožijí dalších pět šest knižních příběhů.

25.01.2014

Maloneovka bez Cottona Malonea.
Vynikající příběh, dech beroucí historická konspirace, skvělé postavy, jejichž jednání není zas tak průhledné, jak bychom si rádi mysleli.

25.01.2014

Vážený pane Poirote,
dovolte mi, abych Vám poděkoval za krásné čtyři měsíce, které jsme spolu strávili u Vašich případů. Probrali jsme je spolu pěkně popořadě od případu ve Stylesu roku 1916 až po závěrečný ve Stylesu roku 1975 (1940) a bylo velmi zábavné vnímat odlišnosti chronologie literární od chronologie televizní, v níž Vás tak mistrně zastoupil pan David Suchet. Ani jednou jste mne nenudil, snad s výjimkou Velké čtyřky, ale chápu, že Vaše tvůrkyně Agatha měla tehdy slabou chvilku a jiné problémy. Tak tedy adieu a pozdravujte Hastingse, Ariadnu, Jappa, slečnu Lemonovou, George a Agathu.
Recevez, Monsieur , mes salutations.

16 16.01.2014

Při četbě této knihy můžete nechat šedé buňky mozkové klidně spát. Detektivka se nekoná. Poirot si s Hastingsem vyzkoušeli akční žánr a moc jim to v něm neslušelo. Během četby jsem neustále myslel na Roberta Krafta a jeho Nobodyho. Kraft by za toto dílko dostal hvězdičky čtyři, Agatha však jen tři.

2 05.10.2013

Langdon sbalí babu a proběhne s ní několik památek a muzeí, aby našel cestu k vyřešení problému. Ke konci dojde, jako obvykle, u některých postav k morálnímu veletoči. Při četbě se mne zmocňoval pocit, že Brown před psaním strávil hodně času hraním hry Assassin's Creed 2.

6 29.09.2013

3,5 hvězdičky. Značně nevyrovnaná sbírka komiksů. Příběhy nepřicházejí s ničím novým. Zaujal mne příběh indiánského vojáka a pobavil predátor na premiéře filmu. Vysloveně mne ale nebavil a výtvarně se mi nelíbil příběh Rasová válka.

3 27.09.2013

Dokonáno jest. A napadá mne otázka, proč až v pátém díle se objevuje jakýsi náznak příběhu (a vůbec ne špatného) a konečně získávám aspoň závan sympatií k některým postavám? To se to nemohlo stát dříve? Autor dále zvlčile mění vyprávěcí pohledy, zahlcuje nás postavami, ke kterým nedává šanci najít si vztah. Ani ti záporáci nejsou zajímaví. Natož většina "klaďasů".

Zaklínač získal slávu díky povídkám, z nichž vycházel jako mladší příbuzný Conana z Cimmerie - muž činu. Kdyby Howard chtěl Conana nasadit do dobrodružství v Tolkienově stylu, dopadlo by to stejně jako se Ságou o zaklínači a Ciri, nevalně. Sága je, zdá se, docela oblíbená a i já bych jí, jako celku, udělil tak 3,5 bodů. Ovšem nemohu se zbavit dojmu, že nebýt té prvotní slávy povídek, kdo by dneska zaklínače ze ságy znal?

2 27.09.2013

S odřenými fousy je to na 3,5 hvězdičky. Příběh (no příběhem bych to zrovna nenazval) je vyprávěn trhaně, přes mnoho zbytečných epizod a postav a s mnoha časovými náhledy. Trochu to na mne působí, že si chtěl autor buď zamachrovat, nebo, čemuž se kloním více, jej už celá sága dávno přestala bavit a on si změnami vyprávění aspoň trochu ukrátil tu nudu při psaní. Nuž vzhůru k dílu poslednímu, ať už je tomu konec.

1 25.09.2013