bukiet komentáře u knih
V Ankh-Morporku se vraždí. To není nic divného. V Ankh-Morporku ale také zavládla nová doba, plná emancipace, sebeuvědomování a boje za osobní práva. To není také nic divného. Když jsem Nohy z jílu četl poprvé, připadalo mi to všechno zábavné a zcela v souladu s mým osobním přesvědčením. Teď po letech jsem trochu na vážkách. Ne, vraždy mi nevadí. Ty literární. Ale s přihlédnutím k tomu, jak dnešní doba ve snaze dát někomu nějaká práva, klidně pošlapává práva druhých, jak vznešené a správné myšlenky jsou zcela dehonestovány probuzenými agitátory, kteří si z propagování myšlenek udělali kšeft, je mi při čtení humoristické knihy trochu smutno. Každopádně můj oblíbený Patricij je v ohrožení a celá, značně rozrostlá jak v počtu členů, tak v jejich rozmanitosti, Noční hlídka je na nohou a sleduje jílové stopy. Elánius už nechlastá a Noby je zkrátka Noby a nějaký erb na tom nic nezmění. Není možné, aby tenhle případ vzdali. Už kvůli skvělému podání Jana Zadražila.
Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.
Druhá kniha sebraných spisů H.P.L. se nese v podobném duchu jako ta první. Obsahuje zhusta krátké povídky a pár delších, zpravidla vzniklých jako seriálové čtení. Opět se noříme do snového světa ovlivněného Poem, Machenem a Dunsanym a vedle gotických hororů z Nové i Staré Anglie, ale i autorem nenáviděného New Yorku, vystrkují růžky další informace o vznikajícím Mýtu. Pokud vám ty snové příběhy moc nesedí, musíte se obrnit trpělivostí, jednak jsou i ty snové vždy nějak propojeny s Mýtem Cthulhu a hlavně dovršení Snového cyklu nás čeká až v další knize. Přesto se tady najde více příběhů, oproti knize první, které lze směle označit za kvalitní horory, jež spolehlivě způsobí nebývalý pocit mrazení v zádech.
Žiji se třemi kočkami. Nemohu tedy jinak. Jedna hvězdička za každou kočku a jedna i za mne.
Coda, čili úplný závěr.
Román Konec Věčnosti napsal Isaac Asimov v roce 1955 někde mezi Ocelovými jeskyněmi a Nahým sluncem a dlouhá léta to vypadalo, že je to jeden ze samostatných Asimovových románů. Jenže, je tomu opravdu tak? Svým dějem si celkem logicky Konec Věčnosti stojí alternativně k ostatním příběhům z cyklu Nadace. Pro porozumění, celý cyklus Nadace začal v roce 1982, kdy se narodila Susan Calvinová a zároveň byla jejím otcem ustavena společnost pro výrobu robotů a končí dějem v románu Nadace a Země v roce 520 éry Nadace, což je rok 25 087 našeho letopočtu a celá sága tak trvala 23 105 let. A teď si představte, že v románu Konec Věčnosti ze běžně pohybujeme v datech 100 000 století (ne roků – století!). Hlavní hrdina se narodil v 95. století a ve své praxi operoval v čase od roku 1932 až do roku 111 394 000. Jak jeden román dokáže zrelativizovat celý cyklus příběhů.
Ač se tedy zdá, že je příběh románu zcela samostatný a nezávislý na cyklu Nadace, přece jen se v něm objevují informace, které naznačují, že se odehrává ve stejném vesmíru. To ostatně Asimov nenápadně potvrdil v románu Na hranicích Nadace, kam umístil několik narážek na Věčnost.
Tímto románem končí celý cyklus Nadace, který jsem začal číst 2. ledna 2020, v den stých narozenin autora Isaaca Asimova a s četbou jsem skončil 25. ledna 2021 v den stého výročí premiéry hry Karla Čapka R.U.R. v Národním divadle.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
15. Druhá Nadace (Asimov)
16. Nadace na hranicích (Asimov)
17. Nadace a Země (Asimov)
17,1. Přátelé Nadace (Greenberg)
18. Konec věčnosti (Asimov)
Pozemský krejčí v důchodu je za podivných okolností přenesen z naší doby, ze začátku jednadvacátého století, do budoucnosti. Ocitá se v roce 13 327 naší éry, tedy pardon v roce 827 galaktické éry, na planetě Zemi, která je sice součástí úžasného Galaktického impéria, ale tak nějak se sama od něj distancuje. Ve vesmíru totiž nikdo nevěří tomu, že lidstvo má svůj počátek na této pozapomenuté, zaostalé a radioaktivitou a takřka náboženskými fanatiky postižené planetě. Tímto románem se uzavírá druhá část Asimovova univerza, pojednávající o Říši, tedy Impériu. Ač je Oblázek na obloze chronologicky ze tří imperiálních románů poslední, je paradoxně nejstarší. A je to vlastně první Asimovův vydaný román. První, kratší verze byla, ovlivněna Hirošimou, napsána v roce 1947, finální delší verze vznikla o dva roky později a v roce 1950 byl román vydán a nastartoval tak Asimovovu kariéru úspěšného romanopisce.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
Ve druhé části trilogie je trojice vyšetřovatelů poněkud upozaděna. O to více prostoru dostává hlavní padouch a jeho možná oběť. Ve dvou časových rovinách tak sledujeme důsledky prvotního kriminálního činu. Opět platí, že samotná detektivní rovina příběhu není nijak překvapivá, ale Kingova síla je ve tvorbě konkrétních charakterů. A přestože je druhý příběh postaven jako samostatná příhoda, autor naznačuje větší provázanost s prvním dílem.
2.ledna 2020 je tomu přesně 100 let, co se v Rusku narodil jeden ze tří největších amerických spisovatelů science-fiction 20.století, Isaac Asimov. Ve světovém měřítku zpopularizoval slovo robot, vzešlé z českých luhů a hájů, tedy z rodiny Čapkovy, a proslavil se především postulováním tří zákonů robotiky. Psal povídky i romány a psal vůbec skoro všechno a vždy byl velmi čtivý. Dokonce i vlastní životopis dokázal napsat zábavně. Během let vytvořil tři knižní série, o Robotech, o Říši a tu nejslavnější, o Nadaci. V pozdní tvorbě se pak snažil tyto série spojit v jeden velký cyklus. A tak v roce autorových kulatin se vydávám na další dlouhou cestu, od robotů až k Základně, tedy Nadaci.
Díky autorově spolupráci s různými jinými autory a později díky svolení autorových dědiců, mohla vznikat díla, patřící do Cyklu Nadace, i po Asimovově smrti. A tak moje cesta začíná u prvního dílu trilogie Já, robot, kterou na žádost dědiců napsala Mickey Zucker Reichertová, známá spíše jako autorka fantasy.
V tomto prequelu k Asimovově povídkové sbírce Já, robot, se autorka věnuje počátku kariéry doktorky Susan Calvinové, budoucí slavné robopsycholožky ze společnosti USR, která vystupuje v řadě Asimovových povídek. V tomto románu ji zastihujeme na počátku kariéry, kdy čerstvě po doktorátu, nastupuje na praxi do nemocnice a musí se vypořádat s několika beznadějnými případy dětských pacientů. Zároveň se v nemocnici Susan poprvé setkává s výrobkem společnosti USR, v níž je zaměstnán její otec.
Velká část románu se odehrává v nemocničním prostředí, které autorka, coby dětská lékařka, dobře zná. Samotné téma robotů se do lékařských příhod vloudí docela nenápadně, aby se nakonec stalo hlavním tématem. Stejně jako sám Asimov nebyl kdoví jak akční autor, ani Reichertová netlačí na pilu, ale důsledně staví situace a popisuje postavy, takže závěr je sice akčnější, ale vyplývá z předešlého děje. Jednu hvězdičku navíc si autorka zaslouží za hlavního záporáka.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
15. Druhá Nadace (Asimov)
16. Nadace na hranicích (Asimov)
17. Nadace a Země (Asimov)
17,1. Přátelé Nadace (Greenberg)
18. Konec věčnosti (Asimov)
První ze tří závěrečných dílů série, které autor napsal již poznamenán autonehodou z roku 1999. V jedné knize nacházíme vlastně čtyři příběhy. Titulní a rámcový příběh je sice parafrází Sedmi statečných samurajů, ale mnohem důležitějším tématem je příběh o unášených dětech. Pozorný poutník po cestě k Temné věži si vzpomene, že téma unášených dětí již ve Velkém cyklu dvakrát bylo. Pak tu máme příběh otce Callahana, který nám osvětlí jeho osudy poté, co opustil městečko Salem´s Lot. Další dva příběhy jsou jen započaty, newyorský příběh Růže a především příběh succuby Mii, další návštěvnice v mysli Susannah. Kniha končí nálezem jedné knihy Stephena Kinga, čímž se autor Stephen King stal hrdinou vlastní knihy, což bude důležité téma posledních dílů série.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
Po vyřešení problémů s Blainem se pistolníkovo ka-tet ocitá v Kansasu, ovšem v realitě románu Svědectví. Roland zastávky využije k tomu, aby obsáhle pohovořil o svém mládí, o své lásce a o tom, co jej přimělo putovat za Temnou věží. Hlavním antagonistou vyprávění je čarodějnice Rhea z Cöosu, zmiňovaná už v Dračích očích a jež je totožná se Zlou čarodějnicí ze Země Oz Franka Bauma. Objevuje se také Randall Flagg, budoucí Muž v černém a výrazně se připomíná existence hlavního Rolandova nepřítele, Karmínového krále, poprvé zmiňovaného už v Pistolníkovi. V doslovu King upozorňuje na vzájemnou provázanost svých románů a prozrazuje budoucí velkou roli postavy z románu Salem's Lot. Je tedy nutné na nějaký čas nechat Rolandovo ka-tet stranou a věnovat se propojeným románům.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jerusalémské – povídka (Noční směna)
11. 'Salem's Lot
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
Baže...
Je vůdcovství službou lidské společnosti, nebo jen výtahem k prebendám a moci? Je šlechtic skutečně ten šlechetný? Kdy se pod tlakem okolností rozhodnu myslet už jen na sebe? Nebo bych tak měl myslet primárně? Sakra, kluci jedni umolousaní, jaké jste mi to myšlenky do hlavy dali!
Pokud jde o název knihy, autor rozhodně nelže a bylo by záhodno se jeho radou řídit.
Pokud jde o obsah samotný, je to už poněkud horší. Kniha není o politologii, ani o kontroverzních, či konspiračních teoriích jak nahlížet na dějiny světa. Pokud hledáte toto, najděte si Sitchina, Dänikena a podobné autory záhadologické literatury. V politologii pak třeba Huntigtona.
Již autorův úvod a zejména jeho styl by vás měl přimět zbystřit pozornost. Takhle se vemlouvají náboženští vůdci. A nic proti nim, když to dělají dobře. Pokud chcete tedy přemýšlet o svém nitru a o změně svého Já, o vztahu ke světu i bohu, raději sáhněte po Ruizových Čtyřech dohodách, nebo Zezulkově Bytí, vy konvenčnější pak po Bibli.
Kniha totiž nepřináší žádnou novou originální myšlenku, či teorii a pokud už se zdá, že autor něco zajímavého tvrdí, máme tomu věřit, protože to ví z vyprávění anonymní osoby, jejíž identitu prozradit nesmí, nebo je to vyprávění z druhé až třetí ruky.
Přesto za snahu dávám knize jednu hvězdičku, kterou obratem odebírám za „povedený“ překlad do češtiny. Vždy jsem si myslel, že překladatel musí ovládat nejméně dva jazyky, jazyk originálu a jazyk převodu. Taky jsem doufal že se překladatel orientuje v předkládané a překládané problematice. Takže za zorničku – Jitřenku, za Bernharda von Clairvaux a za chudáka Hermesa bodík dolů a to už jsme se dostali tam, kam knihy zpravidla neposílám.
Tuto knihu jsem v dětství miloval. A moc se mi líbily ilustrace spojené s fotografiemi.
Vlastní životopis Agathy Christie jsem začal číst už v roce 1987, kdy vyšel v odeonském Klubu čtenářů a ukončil moje životopisné období, tedy období, kdy jsem hodně četl různé paměti a biografie. Vím, že jsem před tímto obdobím měl období protiválečných románů a vím, že autobiografie velké anglické detektivkářky byla na dlouhou dobu posledním životopisem, který jsem četl a hlavně, že jsem ho tenkrát nedočetl. Možná už to bylo únavou ze všech těch životů, které jsem prozkoumával, možná mi neseděl styl, který Agatha Christie použila pro popis svého života. Ta ženská si pamatovala, co měla k obědu před padesáti lety ve středu v březnu ve dvě odpoledne! Přemýšlím, co jsem obědval dneska já. Nevím. A v roce 1987 jsem na tom byl víceméně stejně. Logicky mne na jejím životě zajímala především ta umělecká část, spojená s literaturou a jejími slavnými postavami, které jsem ovšem znal jen z filmů, protože životopis byla první kniha, kterou jsem od autorky četl. Třetinu knihy věnovala svému dětství a mládí… Vzdal jsem to.
Nu a teď, po letech, kdy už mám načteny všechny případy pana Poirota i slečny Marpleové, jsem se k biografii první dámy anglické detektivky zase vrátil prostřednictvím audioknihy, která získala ocenění Nejlepší audiokniha v jednohlasé četbě za rok 2023 a svůj nedokončený úkol, jsem díky poslechu dokončil. A všem, kteří, jako já kdysi, mají problém s autorčiným až příliš podrobným popisem vlastního života, mohu poslech jen doporučit. Prostřednictvím excelentní Aleny Vránové, se přenesete do dob již neexistující koloniální Velké Británie, poznáte středostavovský život mladé dívky, ženy a slavné spisovatelky, co se za spisovatelku vlastně ani moc nepovažovala. Díky skvělému naratorskému podání budete mít pocit, že k vám autorka sama promlouvá a znovu prožívá svůj plodný život.
Polsko sedmnáctého století to rozhodně nemělo snadné. Sotva se vzpamatovalo z povstání Chmelnického na Ukrajině a už je sužováno vpádem švédského vojska. Příběh začíná na Litvě, ale v jeho průběhu navštívíme i Slezsko. A samozřejmě se setkáme se spoustou známých postav z prvního dílu Trilogie. Ale hlavní postavou je fanfarónský, z počátku nesympatický, Andrzej Kmicic, který se ale v průběhu románu dynamicky mění v polského hrdinu, jenž dělá vše proto, aby vykoupil svou vinu zrádce vlasti. A samozřejmě získal srdce své vyvolené, protože celá Trilogie není jen o válčení, ale i o lásce a milování. Podobně jako u první části vychutnávám si druhou část Sienkiewiczovy historické trilogie v originále v podobě audioknihy tentokrát v podání skvělého Wojciecha Żołądkowicze.
Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.
Mooreova Providence (Omnibus) je skvělou poctou spisovateli H. Phillipsu Lovecraftovi a výborným startovním bodem, který vás k četbě stvořitele Mýtu Cthulhu dovede. Navíc u Alana Moorea máte jistotu poctivě nastudovaných zdrojových materiálů a skvělé fabulace. Protože jsem četl omnibus vydání, jen podotýkám, že to se skládá ze tří samostatných částí a jen v této formě si opravdu příběh správně užijete. První dva díly, které na sebe přímo navazují, se odehrávají v současnosti, kdežto hlavní a nejdelší příběh, samotná Providence, se odehrává ve dvacátých letech minulého století, avšak v závěru se k prvním dvěma částem knihy vrací. Grafický román nás ovšem neseznámí jen se spoustou motivů z Lovecraftových povídek, ale také opráší Chambersova Krále ve žlutém a možná vás ponoukne se po tomto autorovi a jeho slavné knize také poohlédnout.
Mýty jsou důležité. Jsou náplní naší společné paměti. Literatura, výtvarné i hudebně dramatické umění začasto odkazují na znalost příběhů, které jsme zdědili z naší antické, židovské a křesťanské minulosti. Bez znalosti mýtů jste odkázáni na poznámky pod čarou, nebo odsouzeni k nepochopení leckterého textu. Proto je osvěžující práce, kterou si pan Fry dal, aby nám všem připomenul základy naší kultury. Nečiní si nárok na komplexnost, s jakou své mýty sepsal svého času Robert Graves, ale na hravost a přístupnost, jež by měla oslovit i člověka, který se chce jen pobavit a zcela náhodou je i trochu vzdělán. První ze tří knih, v nichž Stephen Fry převyprávěl starořecké antické mýty, excelentně do zvukové podoby přenesl pan Otakar Brousek mladší.