bukiet komentáře u knih

Pokud jde o název knihy, autor rozhodně nelže a bylo by záhodno se jeho radou řídit.
Pokud jde o obsah samotný, je to už poněkud horší. Kniha není o politologii, ani o kontroverzních, či konspiračních teoriích jak nahlížet na dějiny světa. Pokud hledáte toto, najděte si Sitchina, Dänikena a podobné autory záhadologické literatury. V politologii pak třeba Huntigtona.
Již autorův úvod a zejména jeho styl by vás měl přimět zbystřit pozornost. Takhle se vemlouvají náboženští vůdci. A nic proti nim, když to dělají dobře. Pokud chcete tedy přemýšlet o svém nitru a o změně svého Já, o vztahu ke světu i bohu, raději sáhněte po Ruizových Čtyřech dohodách, nebo Zezulkově Bytí, vy konvenčnější pak po Bibli.
Kniha totiž nepřináší žádnou novou originální myšlenku, či teorii a pokud už se zdá, že autor něco zajímavého tvrdí, máme tomu věřit, protože to ví z vyprávění anonymní osoby, jejíž identitu prozradit nesmí, nebo je to vyprávění z druhé až třetí ruky.
Přesto za snahu dávám knize jednu hvězdičku, kterou obratem odebírám za „povedený“ překlad do češtiny. Vždy jsem si myslel, že překladatel musí ovládat nejméně dva jazyky, jazyk originálu a jazyk převodu. Taky jsem doufal že se překladatel orientuje v předkládané a překládané problematice. Takže za zorničku – Jitřenku, za Bernharda von Clairvaux a za chudáka Hermesa bodík dolů a to už jsme se dostali tam, kam knihy zpravidla neposílám.

Tuto knihu jsem v dětství miloval. A moc se mi líbily ilustrace spojené s fotografiemi.

5 16.03.2013

I kdyby nenapsal nic jiného než Já, legenda, měl by Richard Matheson trvalé místo v dějinách science fiction. Možná nepatří k těm jménům nejznámějším, natož k velmistrům řádu, ale právě svým kratičkým románem Já legenda dokázal, že i brak může mít hlubokou myšlenku a pomohl tak science fiction etablovat se mezi plnohodnotné literární žánry. Vzít profláknuté upírské téma, skloubit ho s prvky sci-fi, a napsat dystopii, která za sedmdesát let vůbec nezestárla, to chce jistou dávku talentu i geniality. Jistě tomu napomohla úspornost vyprávění, kdy v příběhu nenajdete nadbytečnou větu, hluché místo. Autor se také vyhýbá jakémukoliv popisu věcí fantastických a vědeckofantastických, jediným sci-fi tématem je existence upírů, na které ovšem hrdina pohlíží veskrze racionálně. Příběh se může odehrávat kdykoliv, protože svým popisem společnosti je nadčasový, proto se tolik čtenářů diví, že někdo už v padesátých letech mohl něco takového napsat. Inu mohl, a dokonce bez pomoci textového editoru a umělé inteligence. Román skvěle načetl Jan Dolanský.

4 19.10.2024

Asi nejlepší díl ve třetí desítce Zeměplochy. V díle minulém jsme se setkali s uberwaldskými krvesaji v Lancre a teď je tedy zapotřebí konečně navštívit samotný Uberwald. A protože je tento román součástí podsérie o Hlídce, je jasné, že do Uberwaldu poputuje poslušně nový velvyslanec Sir Elánius, který krom politiky musí také řešit, kdo usedne na právě pravý kamenný Mazanec, trochu zatočí s Anguinou rodinou a ještě se seznámí se starou kamarádkou lorda Vetinariho. A protože je to příběh Hlídky, tak se v tom motají všichni a ještě k tomu Gaspoda. A všechny naprosto excelentně interpretuje osvědčený Jan Zadražil.

4 19.08.2024

Vědom si své temné stránky duše, která je naštěstí celoživotně úspěšně korigována tou světlou stránkou, svou úspěšnou zločineckou dráhu jsem vždy provozoval jen formou konzumace detektivních románů, filmů a seriálů. A ač jako romantik, mám raději klasické detektivní romány, nepohrdnu ani severskou krimi. A jak už jsem starší, tak si rád počtu, či zkouknu i něco přímo z reality, takže jsem shlédl dosti různých dokumentárních seriálů o různých „slavných“ zločincích. A tato záliba v krimi mne přivedla i k seriálu Mindhunter, který sice není dokumentární, ale vychází ze skutečných pracovních zážitků agenta FBI Johna Douglase. A je nasnadě, že jsem nakonec musel přečíst i knihu od jmenovaného agenta, který nenápadným, ale přesto zajímavým, způsobem ve formě memoárů popisuje vznik profilovacího programu, který pomohl objasnit mnoho zločinů. Zpravidla dosti krvavých.

4 17.10.2023

Mooreova Providence (Omnibus) je skvělou poctou spisovateli H. Phillipsu Lovecraftovi a výborným startovním bodem, který vás k četbě stvořitele Mýtu Cthulhu dovede. Navíc u Alana Moorea máte jistotu poctivě nastudovaných zdrojových materiálů a skvělé fabulace. Protože jsem četl omnibus vydání, jen podotýkám, že to se skládá ze tří samostatných částí a jen v této formě si opravdu příběh správně užijete. První dva díly, které na sebe přímo navazují, se odehrávají v současnosti, kdežto hlavní a nejdelší příběh, samotná Providence, se odehrává ve dvacátých letech minulého století, avšak v závěru se k prvním dvěma částem knihy vrací. Grafický román nás ovšem neseznámí jen se spoustou motivů z Lovecraftových povídek, ale také opráší Chambersova Krále ve žlutém a možná vás ponoukne se po tomto autorovi a jeho slavné knize také poohlédnout.

4 08.01.2023

Mýty jsou důležité. Jsou náplní naší společné paměti. Literatura, výtvarné i hudebně dramatické umění začasto odkazují na znalost příběhů, které jsme zdědili z naší antické, židovské a křesťanské minulosti. Bez znalosti mýtů jste odkázáni na poznámky pod čarou, nebo odsouzeni k nepochopení leckterého textu. Proto je osvěžující práce, kterou si pan Fry dal, aby nám všem připomenul základy naší kultury. Nečiní si nárok na komplexnost, s jakou své mýty sepsal svého času Robert Graves, ale na hravost a přístupnost, jež by měla oslovit i člověka, který se chce jen pobavit a zcela náhodou je i trochu vzdělán. První ze tří knih, v nichž Stephen Fry převyprávěl starořecké antické mýty, excelentně do zvukové podoby přenesl pan Otakar Brousek mladší.

4 28.09.2022

Není na škodu si občas připomenout něčí života běh. Zejména, pokud jde o člověka, kterého si vážíte a chcete se o něm dozvědět co nejvíce. Písně Hany Hegerové mne provázejí od dětství a její Recitál 2 jsem poslouchal ve věku, kdy jsem možná tak dával intelektuálně ty Lipicány z prvního Recitálu. A asi taky spíše ne. Pro mne byla paní Hegerová člověkem, který si nezadal. Kniha o této zpěvačce tedy byla jasnou volbou ve chvíli kdy se objevila v audio podobě. Petr Kubes mne mile překvapil příjemným hlasem a zejména uvěřitelnou slovenštinou. Jediný zápor pak vidím v hostující Ivě Bittové, což je herečka a zpěvačka, které si vážím, ale její hostování na této nahrávce bylo mírně řečeno kontraproduktivní.

4 17.05.2022

Stejná historie, jak ji znáte ze školních lavic a přece tak jiná. Nezjednodušuje, uvádí historické skutečnosti do mnohdy nečekaných souvislostí, občas napravuje nějaké typické omyly, vzniklé lidskou snahou historii zjednodušovat. V druhé části se už více věnuje politologii a vojenství obecně. Ale historie je zpravidla psaná krví a zbraněmi.

4 24.02.2022

Kupodivu nikterak fanaticky pojatá, ale naopak čtivá (poslouchatelná) kniha o tom, že se nemáme přežírat, že to není normální. Autoři nic nevnucují, naopak radí, jak nejlépe půst provádět, ale také poukazují na všechna úskalí s půstem spojená. Jen mi připadalo úsměvné, jak v uváděných příkladech Američané trpí při myšlence jednodenního půstu. A tak jsem si při poslechu velmi příjemného hlasu pana Voženílka dal jeden šestatřicetihodinový půst, který jistě nebude poslední.

4 22.01.2022

Potvrdilo se, co se dalo tušit od půlky druhé části, nejde o sérii tří románů, ale o román jeden, rozdělený na tři části. Ta druhá část má sice vlastní příběh, ale přesto slouží především k dalšímu prohlubování hlavních postav a hlavně má za úkol být katalyzátorem času mezi první a závěrečnou částí. V posledním díle navíc pochopíme, že to celé ani není jen obyčejná detektivka, protože King se vytasí s oblíbeným metafyzičnem. Nakonec ani nevadí, že příběhy nejsou moc originální a vy pořád máte pocit, že jde o variace již viděného, či čteného. Myslím, že je to variace příjemná.

4 24.11.2020

Rok po prvním společném detektivním případu se Baley a R. Daneel Olivaw setkávají znovu, aby vyřešili vraždu na jednom z padesáti světů Kolonií, vraždu, která je vlastně z hlediska místní společnosti nemožná. Stejně jako u předešlé knihy ani zde není samotný příběh důležitý, mnohem zajímavější je popis společnosti, která je skoro zrcadlovým opakem toho, co probíhá na Zemi. V minulém díle hrdinové řešili vraždu v přelidněné pozemské společnosti, kde robot je nežádoucí a teď mají podobný problém ve společnosti, kde počet robotů je mnohonásobně vyšší než je počet jejich lidských pánů. Výlet do kosmu a náhled na jinou společnost dále utvrzuje Baleyho přesvědčení, že jediný způsob, jak vyřešit krizi na Zemi, je expanze do vesmíru.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)

4 25.06.2020

Hned v první větě úvodní poznámky se autor zapřísahá, že Nemesis nepatří do žádné z jeho sérií. Ve čtvrté větě téže poznámky své tvrzení zmírní, že třeba, jednou, možná a kdo ví... Každopádně dnes je román Nemesis řazen do Asimovova univerza a to do jeho první části. Nachází se mezi povídkami o robotech a romány o těchže. Ve skutečnosti patří mezi román Pozitronový muž a první román o robotech, Ocelové jeskyně. My už však víme, že Pozitronový muž je „jen“ románovou verzí povídky Dvěstěletý člověk.
Pravdou ovšem je, že kniha opravdu nenese žádné přímé znaky, které by ji spojovaly s některou částí univerza. Ač se evidentně odehrává v době série o robotech, o těch v knize není ani slechu. A Říše i Nadace jsou skryty zatím v daleké, předaleké budoucnosti. Celá série o robotech v povídkách a později v románech poněkud chaoticky a nechronologicky vypravuje o lidské cestě od prvního robota (Robbie) až po expanzi do vesmíru. A právě román Nemesis zaplňuje v chronologii Asimovova univerza jedno bílé místo. Většina textu se totiž týká vynálezu a zkoušky nadsvětelného pohonu, kterému Asimov říká superluminální pohon. Ovšem my trekisté víme svoje, warp pohon. Bez něj by se lidstvo neodlepilo od země, ani ze Sluneční soustavy a nikdy by nevznikla a nezanikla Říše a nikdy by Hari Seldon nevymyslel Nadaci.

Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov) 

4 24.05.2020

Druhá kniha Isaaca Asimova z volného cyklu Robouniversum Isaaca Asimova, v němž je ovšem zařazena na poslední osmé místo. Ač název tvrdí něco jiného, moc povídek o robotech kniha neobsahuje. Spíše se věnuje existenci jakéhosi centrálního mozku (CML :-) ) a vůbec vykresluje další budoucnost lidstva, kdy po etapě robotické, která nastartovala i vesmírnou expanzi, se zvolna lidská společnost mění v etapě kosmické na řád zvaný Říše, který tvoří druhou část v Asimovově univerzu (Roboti – Říše – Nadace). Robotům ale ještě stále zůstaneme věrní, neboť po robotických povídkách nás čekají romány o robotech a další robotické příběhy od autorů Robouniverza.

0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)

4 27.04.2020

Poměrně vyzrálá sbírka povídek autora pozdního věku, v nichž mnohdy smrt již nestraší svou náhlou přítomností, ale uklidňuje svou nevyhnutelností. Z hlediska Velkého cyklu Temné věže je důležitá jen povídka Ur, patřící ovšem k nejlepším ve sbírce, která má jistou návaznost na cyklus, neboť pracuje s ústředním tématem cyklu, tedy s alternativními světy. Temná věž tam někde ve Středosvětě stojí a spojuje všechny reality.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63

4 04.06.2019

Napíše-li autor dvě knihy s postapo dějem, nelze se divit tomu, že budou tato dvě díla srovnávána. Puls je druhou Kingovou knihou pojednávající o světě, který se hnul, čili zbláznil. My samozřejmě víme, že celá série Temné věže se odehrává zhusta v postapo světě, ale děj těchto knih není primárně postkatastrofický. Tou první je samozřejmě mnohem starší a mnohem mnohem delší Svědectví. Puls je prost náboženské angažovanosti a k nelibosti mnohých čtenářů dokonce ani nevysvětluje, co se to vlastně prostřednictvím mobilní sítě se světem stalo a kdo to způsobil. No chvála Ganovi, protože dávno platí, že nejlepší příběhy si vždycky drží svá tajemství. A proto je milujeme. Začněte příběh vysvětlovat a ztratíte příběh i čtenáře. Puls je krátký a úderný a svým způsobem i mnohem krutější než starší Svědectví. A neskutečně čtivý. A stejně jako Svědectví i Puls patří do Velkého cyklu Temné věže. Ale v důležitosti propojení tady přece jenom vyhrává starší postapo román, který do děje uvedl důležitého antagonistu, kdežto novější Puls, napsaný již po uzavření série Temná věž, je k cyklu propojen jen velmi volně. Hlavní hrdina pracuje na komiksu o Temném poutníkovi, v němž pozorný cestovatel k Temné věži pozná Rolanda i s jeho ka-tet. V závěru románu se pak mihne pouťová atrakce Karlík Ššš-ššš, odkazující jednak na knihu, kterou Jake Chambers přinese do Rolandova světa a samozřejmě také na oblíbeného záporáka Blainea Mona.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63

4 26.05.2019

Jak se jenom mohla ocitnout tahle kniha ve Velkém cyklu Temné věže? Není to horor, sci-fi, ani thriller, je to jen z části autobiografie a z části druhé názory spisovatele na svou práci, proto tedy O psaní. Je zábavné, zjišťovat mezi řádky, které ze svých knih má King rád a váží si jich, a zjistit, že s ním třeba občas nesouhlasím. Přesto se tahle útlá kniha čte sama, protože King má co říci, nejen o procesu psaní, ale i o svém životě. V době, kdy kniha byla napsána jen z půli, postihla Kinga 19.6. 1999 údálost, jež měla značný vliv nejen na jeho další život, ale i na jeho tvorbu. Po srážce s automobilem, kterou, na štěstí pro něj i pro nás, přežil, se dostal do sitace, kdy si uvědomil vzájemný vztah autora a jeho díla. Kdyby srážku s autem nepřežil, byl by příběh Rolanda Deschaina nedokončen, nedovyprávěn, ztracen. To Kinga vedlo k tomu, že urychleně dokončil sérii Temná věž, tedy její pátý, šestý a sedmý díl. Uvědomění si oboustranného vztahu tvůrce a jeho díla pak vedlo k obsazení zásadní postavy v jednom z těchto posledních dílů série.
Cesta k Temné věži: 1. Temná věž I: Pistolník 2. Přemístění – povídka (Temné vize) 3. Dračí oči 4. Temná věž II: Tři vyvolení 5. Svědectví 6. Talisman 7. Temná věž III: Pustiny 8. Nezbytné věci 9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo 10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna) 11. Prokletí Salemu 12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna) 13. Mlha – povídka (Mlha) 14. To 15. Nespavost 16. Rose Madder 17. Beznaděj a Strážci zákona 18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní) 19. Pytel kostí 20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní) 21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou 22. Srdce Atlantidy 23. O psaní 24. Černý dům

4 24.02.2019

Po vzpomínce na Sestřičky z Elurie se vracíme zpět na cestu k Temné věži. A u vzpomínek zůstaneme. Na cestě mezi Smaragdovým městem a Callou je Rolandovo ka-tet donuceno skrýt se před bouří. Roland pro ukrácení chvíle vypráví příběh ze svého mládí, kdy šel řešit problém vraždícího zvěrodlaka a v rámci tohoto vyprávění vypráví další příběh, legendu, mýtus o Závanu klíčovou dírkou. Díky této historce se poprvé (pokud čteme sérii chronologicky podle času děje a ne času napsání) seznamujeme s faktem, že za Mužem v černém stojí ještě mocnější postava - Karmínový král, kterému je Walter podřízen. Muž v černém zde vystupuje pod titulem Kontraktor panství a jen letmo je zmíněn jeho široký plášť. Je evidentní, že Roland, který tento příběh zná od matky, si není vědom skutečnosti, že Kontraktor je jeho úhlavní nepřítel Walter, alias Randall Flagg. Také tvrzení, že Karmínový král je uvězněn v Temné věži jej nechává chladným. Lze to a další nesrovnalosti vysvětlit také tak, že Roland toto vyprávění bere právě jen jako pohádku z dávnověku, z doby, než se narodil děd tvého děda a nepřikládá faktům ve vyprávění takovou důležitost. Poprvé se v tomto vyprávění dozvíme i nějaké podrobnosti o další důležité postavě z minulosti, o kouzelníku Maerlynovi, ovšem i jeho vylíčení je poplatno vyprávění zašlých vzpomínek a liší se od skutečnosti. V knize se také, myslím poprvé, vyskytuje zařízení, či místo zvané dogan, které jsme zatím mohli znát jen z komiksů. Jde o zařízení North Central Positronics, ve kterém se spojuje technologie s magií za účelem vytváření ničivých zbraní. Jen pro zajímavost, existují i virtuální dogany, místa kam se postava může uchýlit v mysli. A některé hlavní postavy v sérii už dogan mysli využily, či ještě využijí. Například v románu Strážci zákona se Audrey Wylerová jednoznačně skrývá před Tekem ve svém virtuálním doganu.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy

4 05.02.2019

Další várka vynikajících povídek. Ne všechny jsou strašidelné, ale všechny jsou zajímavé. Je vidět, jak Kinga baví psát a zkoušet různé postupy. Ostatně i ta povídka o déjà vu, která mne bavila nejméně, je opravu skvělým popisem pekla. Z pohledu cestovatele k Temné věži mne však nejvíce zajímala povídka titulní, protože její hlavní hrdina je důležitou postavou, kterou ještě v sérii Temná věž potkáme. S touto postavou do cyklu přichází Bořitelé, lidé s netušenou mentální mocí, kteří jsou schopni narušit paprsky podpírající Temnou věž. Poprvé už jsme jednoho Bořitele poznali letmo v románu Nespavost. Druhou povídkou, která je přímo spjata s Temnou věží jsou Sestřičky z Elurie. Jde o příběh, který Rolanad Deschain prožil ještě před příchodem na Mohainskou poušť.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou

4 03.02.2019

Druhá Kingova povídková sbírka je o něco slabší než první, ale i v ní se najdou opravdové skvosty. Při výpravě za Temnou věží mě ovšem zajímala především v češtině titulní novelka Mlha, která tvoří rovnou čtvrtinu knihy. Její spojitost s Velkým cyklem Temná věž není nijak velká, pokud si nevzpomenete, že jsou i jiné světy. A brána k jednomu jinému alternativnímu světu se na čas díky všetečné armádě otevřela kdesi nedaleko Castle Rocku. A nelze samozřejmě nechat stranou ani Zkratku paní Toddové, která sice není zmiňována jako součást cyklu, ale i zde se jedná o spojení různých světů.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To

4 08.10.2018