burg komentáře u knih

Výzva 2024 - aneb kniha s podtitulem.
Ale jo, celkem často jsem se dusil smíchy - v práci už mi cpali kus klacku do pusy, abych si při tom zjevném epileptickém záchvatu nepřekousl jazyk. Naštěstí se však všechno vysvětlilo - stačilo přečíst pár odstavců o několikahodinovém nakupovacím maratonu, o odklízení jogurtu, nebo o tom, jaká je babička kalička a že na návštěvu se jezdí zásadně s několika flaškami rumu...
Na druhou stranu knížek na toho téma jsem četl už dost (proč muži lžou a ženy pláčou, či proč jedni neposlouchají a druzí neumí číst v mapách atd.) a taky vím že je to brané s nadsázkou (alespoň doufám)... No, v rámci možností horší čtyři hvězdy. A neptejte se mne proč :)

25.02.2024

Výzva 2024 - kniha s citátem na začátku. Protože člověk je jediný tvor na světě, který odmítá být sám sebou. Alespoň dle Alberta Camuse.
A teď k dílu... Vlastně mi přišlo, že to s trainspottingovou sérií nemělo vůbec nic společného - tedy kromě jména hlavní postavy. Chyběla mi atmosféra. Chybělo mi hlubší sepjetí s postavami. Chyběly mi drogy, (samo)účelný násilí, zlodějina, vyjebávky všech všemi. Chybělo mi Begbiovo "vole pičo" v každé větě. Chyběla mi stará parta od Sick boye, přes Spuda až k Rentonovi (no i když s tím posledním víme svoje...). A Begbiovo "přerod" v blazeovaného umělce typu "nic se nestalo, nehody se prostě stávají" v momentě, kdy ho někdo zleje dvojkou červenýho vína, tak tomu nevěřím už ani omylem.
Zkrátka a dobře: nefigurovat na titulce vějička, že "Begbie je zpět", pak se klidně může jednat o knihu úplně jiného autora o úplně jiném frajerovi. O to víc mě to mrzí, že Trainspotting fakticky miluju. No, snad se Welsh v Kalhotách po mrtvém polepší...

18.01.2024

Přečteni jen bílí mravenci. Trochu zmatené, hodně mi to připomnělo Vesmírnou odyseu svým tématem "zanechali tady hlídače, aby drželi dohled nad životem na zemi", akorát příběh byl takový nedotažený, postavy bez vývoje a konec moc hrrr...
Škoda, že se Souček nedržel prvotního nápadu o vědci se ztracenou pamětí.

04.12.2023

Výzva 2023 - Kniha s místností v názvu...
Tak vám ani nevím, proč se vlastně takhle trápím. Myslím s detektivkami. Asi jsem si vzpomněl na Deset malých černoušků, kterýžto příběh mě vloni (předloni?) příjemně překvapil a navnadil myšlenkou, že ne všechny detektivky jsou stejné, ale nakonec vlastně jsou - a rozhodně nejsou pro mě. Dlouho jsem se do příběhu nemohl začíst a najednou koukám, že slečna Marplová odhaluje vraha.
Naprostý souhlas s Lily101 - děj nudný a nezáživný, pointa spíš nulová a postavy takové, že se s nimi člověk prostě nemohl nijak ztotožnit. Přečteno jen z úcty k autorce a obávám se, že až se za pár týdnů podívám zpět na tenhle komentář, ani si nevzpomenu o čem kniha byla.
Příště se prostě detektivkám vyhnu obloukem, neb to opravdu není můj šálek britského čaje o páté :)

22.11.2023

Výzva 2023 - kniha, která je součástí série. Inu - Welshe mám moc rád. Žádné opatrné našlapování okolo, ale jít rovnou na věc. A tady jasně ukazuje, jak snadno se dá spadnout až na úplné dno. Mnoha způsoby (někdo z nudy, jiný z psychického vyčerpání, další z přemíry sebevědomí), ale ať se na osudy všech zúčastněných koukáme z jakéhokoliv úhlu, všichni nakonec dopadli stejně...
Pokud měl s tím bílým svinstvem autor jakékoliv osobní a fyzické zkušenosti, pak klobouk dolů za to, že z toho dokázal vůbec vybruslit a také obdivuju jeho koule za to, že v dnešní době dokázal napsat něco podobného.

14.10.2023

Výzva 2023 - Kniha z bazaru DB. knih.
No jo, knihu jsem pořídil tak před dvěma, třemi roky a dosud jsem na ní neměl čas. Až to rozštíplo jedno téma z letošních výzev.
Vlastně je to kniha napsaná naprosto svěže, s mírnou (ale opravdu jen mírnou) špetičkou humoru o jedné z nejsmutnějších věcí, co znám. Ale těžko soudit, pokud člověk ty stavy nezažije. O to smutnější, že autor svůj boj už prohrál. V tu chvíli dostává celý příběh naprosto jinou rovinu.
"Pracuju a myslím na práci a děsím se práce. A taky myslím na to, jak moc myslím na práci, a děsí mě, jak moc myslím na to, jak moc myslím na práci, a taky myslím na to, jak moc vyděšený budu z toho, jak moc myslím na to, jak moc myslím na práci. Počítá se to jako koníček?"
"Ale někteří lidé musí mít štěstí i na to, aby měli kde bydlet..."
"Tenhle kluk je tak chytrej, že vyhořel dvakrát dřív. Má krizi středního věku, akorát je to ještě teenager..."
No - myslím, že po tomhle si člověk rozmyslí, jestli bude tvrdit, že má krizi, nebo depku... :)

12.01.2023

Pokud ta první povídka, kterou jsem stáhl a přečetl byla z knihy to nejlepší, pak nechci ani vidět ten zbytek. Škoda času.

Výzva 2022 - Kniha s méně jak 22 hodnoceními.
No, jak to správně uchopit... Výkon to byl opravdu ohromující, ale asi jsem už trochu zmlsaný od Cheryl Strayed (její Divočina je opravdu famózní) a Zibury (od toho jsem tedy zatím přečetl jen 40 dní pěšky do Jeruzaléma).
Přeci jen když člověk od 180 stran odečte hromady (ač krásných) fotek a přepisy z fb, tak zjistí, že toho textu tam moc není a informací, zážitků a událostí ze štreky vlastně ještě méně. Připadal jsem si krapet oloupený :)
Navíc u kantora si člověk nasadí laťku o poznání výš, než je standart. Alespoň co se literární stránky týče.
Na druhou stranu na knížku jsem měl zhruba dvě hodinky času, takže tohle vyplnilo čas naprosto dokonale.

14.08.2022

Po přečtení Neobyčejné teorie světla a látky jsem byl celkem zvědav i na další názory pana Feynmana na víru, vědu, výzkum a spoustu dalších věcí (zkrátka na život) a musím říci, že jsem nebyl zklamán. Je zkrátka neuvěřitelné, jak může jeden člověk mít co říci i více než tři dekády po své smrti a stále budou jeho názory považovány za platné. Ano, s něčím jsem úplně nesouhlasil, ale s valnou většinou rozhodně ano a tak je to asi v pořádku.
A vsadím se, že kdyby se ho někdy zeptali jestli věří tomu, že ve vesmíru objevíme opravdu inteligentní život, tak určitě odpoví něco ve smyslu "Ano a objevíme ho na Zemi" :)

16.03.2021

Musím říct, že povídky pana PKD mám neskutečně rád. Bohužel tady mi ten výběr vůbec nepadl do noty. Je jasné, že z těch pěti povídkových knížek, které doma v knihovně mám, prostě musí být statisticky pravděpodobné, že něco bude trochu slabší, ale je škoda, že to vyšlo zrovna na díl, který beru do ruky tak nějak nejčastěji. Snad pro vynikající Spielbergův film natočený na motivy jedné povídky, snad je to tou jedničkou v názvu. Nevím.
Některé povídky jsou fakt praštěný, některé se číst dají, ale celkově vzato jsem se děsně nudil.

14.10.2020

Nalákán skvělou sci-fi Příchozí jsem se rozhodl přečíst si verzi ze které film vychází. Mno - namlsán úvodem, zklamán zbytkem. Jediná dobrá povídka je vážně Příběh tvého života, zbytek těžký podprůměr, který do záhuby žene přemíra stránek. Ještě beru jako celkem dobrou věc Dokument, ale zbytek jsou jen pseudointelektuálský kecy o ničem. Kdyby každá povídka, kterou jsem přečetl, měla o polovinu méně textu a trochu spád, tak neváhám a na hodnocení zatlačím. Prostě se to všechno strašlivě táhlo, asi jako smrad ze slušně jetých kecek.

01.09.2020

Celkem překvapení - možná, že jsem čekal trošku pečlivější výběr toho, co se v knize objeví (i když samozřejmě nevím, z čeho všeho se vybíralo), protože některé povídky mi přišly jako by sem ani nepatřily - viz Kápě, pečeť a já (kteroužto dle obsahu navíc napsala Hana Piterková), Bagárovi nebo Nová generace.
Na druhou stranu po přečtení Boha černého lesa, povídky která nakonec vyhrála, jsem si řekl, že "No ty vole..." Nic tak famózního, co by mě takhle uzemnilo už jsem dlouho nečetl. Očividně se autor inspiroval studentským kraťasem Lesapán, který zpracovává podobné téma.

25.06.2020

V rámci Čtenářské výzvy 2020...
Protože se už nějaké to desetiletí věnuji horolezení, via ferratám, vysokohorské turistice a arboristice (resp. lezení do korun stromů), přišla mi tahle knížka jako fajn základ pro nováčky. Základní uzly, jejich rozšíření o nové prvky atd.
Prostě praktický pomocník pro koníček, kde je třeba se neustále učit a pohlcovat nové informace, protože často tu jde minimálně o zdraví.

01.01.2020

Ufff! Tak a poslední kniha z letošní Čtenářské výzvy je za mnou...!
Za svůj život jsem přečetl tolik kriminálek, kolik by spočítal nešikovný dřevorubec na prstech své jedné ruky. Ale tohle mě fakt dostalo - když teda pominu těch pár chvilek vyšetřování ála CSI - což stejně všichni v koutku mysli víme, že to tak naprosto nefunguje.
Příběh perfektní, vyprávění popsané tak, že jsem se od děje nemohl dva dny téměř odtrhnout a ten konec, na který tu pár lidí docela nadává? Mohl snad očekávat člověk něco jiného? Za mě se jedná o vážně slušnou krimi (první, co jsem od Maynea četl) a určitě se brzy poohlédnu po dalším jeho díle!

31.10.2019

Čtenářská výzva 2019:
Co říci... Tahle kniha mi ležela v knihovně dobrých patnáct let, kdy jsem si ji jednou přečetl, podíval se na zajímavé fotky a hýřil při tom superlativy na jeden parádní cestopis.
Ale dneska už ne, naopak se plně ztotožňuji s komenářem DK197 - popsáno tak, jak by to asi popsal každý při návštěvě cizí země při psaní mailu domů. Jenže to z člověka ještě nedělá spisovatele a z jeho dopisů a mailů knížku hodnou vydání. Co z toho, že spisovatel popisuje jak ochutnal při jednom výletě korejskou/japonskou/čínskou kuchyni, když čtenář nemůže ochutnat? Navíc je kniha (dle mého názoru) zbytečně zeměpisně popisná v tom smyslu, že všechny potřebné informace (rozloha města, populace, etnicita atd.) si člověk může najít na netu, bude-li je potřebovat.
Navíc po nedávném přečtení a porovnání se Ziburovým dílem 40 dní pěšky do Jeruzaléma musím chtě - nechtě srazit jednu hvězdu za Márův styl psaní "V pondělí ráno škola, pak se jdu projet. Povídám si s Korejkou o počasí."
Prostě mi to moc nesedlo. Což je velká škoda, protože Nový Zéland je jedna ze zemí, kam se chci během života podívat a strávit tam víc, než jen pouhý měsíc.

03.09.2019

Tak tady už jsem se musel do čtení fakt nutit. Další díly neplánuju, to radši podstoupím experimentální operaci hemoroidů.

27.07.2019

Čtenářská výzva 2019.
Tak co napsat - po pár prvních stránkách mě kniha chytla a četla se téměř sama. Jenže mi fakt nejde do hlavy to poblouznení hrdiny francouzskou kráskou - viděli se všeho všudy třikrát, či čtyřikrát? Nějak prostě nevěřím onomu zamilování na první pohled (navíc přes sklo výlohy).
Ale co mě fakt sralo (a to čím dál tím víc), byly francouzské nepřeložené věty, jejichž význam si musel člověk domýšlet - i když pro děj neměly asi prakticky žádný význam. Uvítal bych překlad pod čarou.
A z konce mi bylo fakt smutno, to je pravda.

27.06.2019