Burinkacdbd komentáře u knih

Tato útlá knížečka vtipů Ondřeje Suchého (bratr Jiřího Suchého) mě dokázala pobavit v době, kdy jsem neměla náladu na čtení "pořádných knih".
Nejvíce mě pobavila hláška: " Ty mě chceš poučovat? Mě, kterej už se prokousat všemi díly Ottova slovníku naučného?!!" :-)
Přečteno: červen 2019

4 08.06.2019

Spoiler!

Kniha jako celek nebyla špatná, alespoň doufám, že neměla podnítit nesváry už v tak napjatém a kontroverzním tématu. Ilustrace byly velmi povedené a příběh též. Jen se snažím odhodit předsudky, protože na rozsah "migrace" mám velmi jasný názor, který by se sluníčkářům nelíbil. Je mi líto obětí, ale na této "migrační vlně" se živí spousta pochybných existencí.
Kniha je inspirována příběhem Ajlana Kurdího, tříletého syrského uprchlíka, který utonul ve
Středozemní moři na útěku do Evropy v září 2015.
Na tuto "kauzu" si velice dobře vzpomínám. Proletěla tehdy snad všemi médii.
Níže kopíruji dva úryvky z netu o tomto chlapečkovi, obrázek si, čtenáři, udělej sám:

"Obrázek malého mrtvého těla Ajlana Kurdího na turecké pláži proměnil způsob, jakým mluvíme o uprchlické-migrační krizi. Za dvanáct hodin obrázek doslova obletěl svět — viděli ho lidé na 20 miliónech obrazovek a nespočet dalších v novinách a v televizních zprávách."

" Za smrt syrského chlapce Ajlana, který se utopil na útěku před Islámským státem, může jeho vlastní otec Abdulláh Kurdí, napsal server CBCnews s odvoláním na výpověď uprchlice Zainab Abbasové. Podle jejích slov patřil Ajlanův otec ke skupině pašeráků. Právě Abdulláhu Kurdímu rodina Abbasové prý zaplatila 10 tisíc dolarů (240 000 korun) za převoz do Evropy. Měl na starost celou plavbu a loď také řídil. Muž jako jediný z rodiny přežil."

Přečteno: březen 2019

3 08.06.2019

Žádný spisovatel netouží po tom, aby čtenář rozluštit zápletku příliš brzo. V tom jsem ho nezklamala a to, co mi "ťuklo" v mysli v průběhu ubývajících stran, se mi potvrdilo až na straně 406. Kupodivu jsem neměla potíže s "propletencem" osob či střídáním časových období, jen mi trvalo poměrně dlouho než jsem se začetla a dostala se na tu spávnou "frekvenci".

Pochmurný a nešťastný příběh lásky Juliána Caraxe a Penelopé Aldayové vyprávěný prostřednictvím Daniela Sempera čtenáře vtahuje postupně a rozmotává před ním několik postav a dějů, které se odehrávají v letech 1919 - 1966.
Nejen láska milenecká (a nešťastná), ale i láska rodičovská a přátelství mezi kamarády z dětství je v tomto románu silně zastoupeno. Bohužel i nenávist až (jak se říká) za hrob... City a emoce mají v tomto příběhu opravdu bohaté zastoupení.
O 2. světové válce se zde tolik nehovoří jako o té občanské (1936-1939), která nenechala takřka nikoho z obyvatel bez viny. Je to hodně temné (a nepřehledné) období španělských dějin, kdy se k moci dostávali nejen morálně čistí lidé (spíše naopak).
Barcelonu si pozitivně a zcela letně vybavuji z dovolené (Sagrada familia, stavby Anthonia Gaudího) a v té době jsem si (přiznávám) nedokázala představit jak velkou historiií Barcelona "dýchá"...

"Jedině to nás dva spojuje. Vzpomínka. Člověk se v životě dopustí spousty chyb. Ale uvědomí si to, až když je starý."

Knihu bych zrovna nenazývala bestsellerem, ale svůj velký potenciál rozhodně má (hlavně historické hledisko a pohled na válečné konflikty) a s radostí si někdy přečtu něco od tohoto autora.
Přečteno: prosinec 2018

4 08.06.2019

Obsahuje spoiler!! A budu hodněěě spoilerovat :-)
Dva lidé, kteří knihu četli (manžel a naše paní knihovnice) mě před přečtením této knihy varovali, že budu závěrem hodně překvapená. Byla jsem překvapená. O postavě vraha jsem vůbec neuvažovala vzhledem k danným okolnostem.
Atmosféra sklonku osmdesátých let (1986) se prolíná se současností (2016) v ospalém anglickém městečku Anderbury. Třicet let od zločinu zasáhne do životů spousty lidí z tohoto městečka a hlavně někdejších zhruba dvanáctiletých dětí. Téma interupcí, zneužívání (nejen dětí, ale i církevních funkcí) je aktuální asi i dnes.

"Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče...a své kamarády."

Jako hlavní postavu /i dle názvu knihy/ vnímám Kříďáka alias pana Hallorana. Ten je díky své vadě /ztráta pigmentu/ solí v očích některým obyvatelům městečka. Nejen jeho zvláštní zjev, ale i zakázaná láska dráždí obyvatele městečka.

Elisa nebo-li Kolotočenka zde hraje další z hlavních rolí, byť už vlastně posmrtně.

Hannah - kamarádka Kolotočenky je vlastně matka spolubydlící (Chloe) vypravěče knihy - Eddiho Adamse přezdívaného Příšerka.

Eddie nás provází lety 1986 - 2016. Jeho matka je lékařka a vedoucí projektu interupcí na klinice. Jeho otec je ne příliš úspěšný spisovatel (novinář), kterého v ranném věku postihla metla lidstva Alzheimerova choroba. Ediho barva křídy je oranžová (a spoileruji !!! samozřejmě bílá). A Eddiho matka, kterou nejvíce kritizoval a ubližoval jí (v r. 1986) , byla jedna z mála, která ho celá léta navštěvovala (a nenapíšu koho).

Nicky - dcera reverenda Martina, který zřejmě dceru mlátí, pije víno a káže vodu. A samozřejmě mnohem víc... Nicky používá křídu žluté barvy.

Mickey Cooper alias Dráťák používá křídu modrou a vždy má své zájmy nadřazené kamarádům. Hodně ho zlomí smrt jeho bratra a možná předurčí jeho další život a pozdější osud.

Sean Cooper - ten sice do party nepatří, ale má nakročeno ke dráze zločinu a ponižuje a šikanuje druhé. Skončí špatně...

David nebo-li Hop je tak trochu outsider, jeho matka uklízí. Používá zelenou křídu. Přijde o svého oblíbeného psa a za jeho smrtí je zcela někdo jiný, jemu blízký...

Gav či-li Špekoun pochází z honosnější rodiny a zdědí hospodu. Bohužel (jak je několikrát zmíněno v příběhu) karma se vrací a za své hříchy skončí ochrnutý od pasu dolů na vozíku. Prý za to může Mickey. Ale co provedl v dětinské nerozvážnosti Gav? Trápí se s tím celá léta. Barva jeho křídy je červená.

Debut autorky v podobě této knihy se mi líbil, děj se mi nezdál vůbec zamotaný ani překombinovaný (jak zde naznačovaly některé komentáře) a ta hlava nakonec, to rozuzlení bylo super!! Dávám plný počet hvězdiček a případně ubírat budu této autorce v jejím příštím díle. Kniha tak nějak popisuje naši generaci, přerod z bezstarosnosti do problémů dospívání a dospělosti. Spousta postav této knihy má špatný osud (nemusí to být ani zmiňovaná karma), stačí víra v roce 1986 a dnes. Je to propastný rozdíl, ale ani tehdejší představitelé víry ji nebrali zcela vážně a porušovali pravidla. A nejen oni, ale i policisté. Super, stojí minimálně za jedno přečtení. Příjemné zpestření předvánočního shonu.

A nakonec jsem si vzpomněla, co důležitého se stalo v roce 1986 v SSSR. I když tenkrát jsem coby malá holka lítala po lese a sbírala ty radioaktivní houby :-)
Přečteno: prosinec 2018

8 08.06.2019

JAK HASNOU BESKYDŠTÍ GORALI
ZA ZVUKŮ VERŠŮ TAK KRÁSNĚ:
CO CHCEŠ TY RAPSODE ZOUFALÝ?
JSOU LIDÉ, KTEŘÍ ČTOU BÁSNĚ.

Sbírku Petra Bezruče (byť se dodnes vede spor o autorství) jsem znala ze školy, pamatovala jsem si jen Maryčku Magdónovou (Dále jen MM) a došla jsem k názoru, že je třeba "uzavřít kapitolu" a přečíst sbírku básní celou.
Toto dílo prý bylo "jednorázovým" vystoupením proti útlaku slezského lidu. Sbírka vznikala od 90. let 19. století do Bezručovy smrti v roce 1958.
Proto si dovolím být jízlivá (a možná si to i myslím špatně), ale zajímalo by mě zda bylo Bezručovi alespoň líto cca. 6 milionů udávaných židovských obětí (žen, dětí, starců, mužů) za 2. světové války...
Ze školy jsem si pamatovala MM a do historických souvislostí jsem si vše začala dávat opravdu až nyní, kdy nad každou básní přemýšlím a čtu ji klidně několikrát za sebou.
Básně jsou úderné (nemyslím to jízlivě, jen, že mají řízný zvuk při přednesu a sílu slova), Bezruč vyčítá "cizí" školy, černé doly, rudé hutě, fabriky a nikdy nekončící dřinu za kterou si horník takřka nic nekoupí, neuživí s ní rodinu a často pod zemí umírá...

PADÁTE SEKEROU
NA ROZKAZ Z VÍDNĚ,
HYNETE POMALU,
HYNETE KLIDNĚ!
MLČÍTE, HYNETE,
SMRKOVÉ MOŘE,
BEZ KONCE, BEZ KONCE,
SLEZSKÉ VY HOŘE!

Nejvíce mě kromě notoricky známé MM zaujala báseň CHYCENÝ DROZD, báseň LEONIDAS a báseň SLEZSKÉ LESY.
Přečteno: prosinec 2018

5 08.06.2019

Knihu jsem četla o chvíli dřív než jsem viděla film. To, co jsem si v knize jenom představovala, tak až film dovedl k dokonalosti... Jediná cesta k domu vede po úzké hrázi mezi mokřinami. .. ponurost, strach, strašidelné scény i krajina. Docela jsem se i bála, efekty někdy dotvoří atmosféru strachu více než litry krve...
Přečteno: 2016

4 08.06.2019

Borovský je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.

Tyrolské elegie vypráví o deportaci K. H. Borovského do Brixenu. Už první notoricky známý verš : "Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? Neškareď se tak!" vypovídá o autorově vztahu k vyhnanství. Vtipné a svěží dílko, ve kterém autor popisuje svůj vztah k monarchii a ke katolické církvi.

S Králem Lávrou jsem se setkala už jako dítě, kdy mi pověst o ušatém králi vyprávěl tatínek před spaním... Samozřejmě poté následovalo seznámení na ZŠ, kde jsme se hlavně "biflovali zpaměti" autorův životopis. Na SŠ už jsme mohli také diskutovat, to bylo mnohem zajímavější. A v dospělosti mám konečně čas si znovu přečíst mnohokrát čtené verše a znovu (a z jiného pohledu) se zamyslet...

Křest svatého Vladimíra dokončil Borovský ve svém vyhnanství v Brixenu. Děj se odehrává v 10. století v Rusku, ale v básních se odrážejí i skutečnosti z 19. Století, kdy Borovský žil. Báseň je vlastně satirickou kritikou nabubřelé moci.

"Te deum laudamus
v Kyjevě je rámus,
dies irae, dies illa
nastane tam naše víra.
Te rogamus, audi nos
ten Vladimír, to je kos!
Gloria in excelsis Deo
držme my se jeho."

Úžasné "štiplavé" veršíky ke kterým se budu vždy ráda vracet... Poezii prvoplánovaně nevyhledávám, ale Borovského miluju :-)
2019

3 08.06.2019

K. H. Borovský: "Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nesežral."

Oj, raduj se, katolická chaso,
máme boží krev a boží maso,
ještě boží střeva-potom na Letnice
bude dělat papež boží jitrnice.

Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.

Co dodat? Snad jen, že satira Karla Havlíčka Borovského je nesmrtelná, jeho štiplavým veršíkům se smáli lidé v době jejich vzniku a smějeme se jim i dnes my.
2019

9 08.06.2019

Po několika prvních stranách jsem se děsila, aby kniha nebyla obdobou knihy Hořké moře (to už bych podruhé dočíst nedokázala). Naštěstí se tak nestalo a i přes nostalgii a smutek, který z knihy čiší, stojí toto dílo za přečtení. A zkuste si rovnou přečíst i něco o ekologické katastrofě u Aralského jezera. Člověk toho dokáže zničit mnoho (takřka všechno) a jen velmi pomalu se příroda vrací do původního stavu (pokud je toto vůbec ještě někdy možné).
Přečteno: květen 2018

4 08.06.2019

Zpočátku jsem se obávala, že jsem omylem otevřela červenou knihovnu. První část knihy mě zoufale nebavila a viděla jsem hodnocení na 2-3 *. Od druhé části se konečně děj rozjel - hlavně díky tomu, že manželka nebyla taková naivka, jak se zpočátku jevila.
Empatie, mateřská láska, moc, ovládání, závist, psychoteror... To vše se v této knize vystřídá.
A moc se mi líbil konec, vše dopadlo jak mělo.
Myslím, že se autorkám povedla vykreslit psychopatická osobnost, která byla po zásluze potrestána, protože ji dohonily i předchozí hříchy...
2019

6 08.06.2019

"Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti."

"Stárnutí neznamená, že nám přibývají vrásky, ale především že mizí důvěrně známý svět, lidé, se kterými jsme ho sdíleli."

"Nevím, zda je dobře, že moje děti žijí v různých státech, ale je to běh světa, vidím to všude kolem sebe. Já jsem díky tomu všude tak trochu doma, a někdy se paradoxně cítím být bezdomovcem. Nemám své trvalé pevné hnízdo. Stáří je tu. Ovšemže se ho bojím. Chci ho prožít důstojně. Jsem optimista, ostatně často mi v životě nezbývalo nic jiného. "

Dost citací z knihy, mohla bych jimi popsat ještě spoustu místa...
Na tak útlou knihu obsahuje příběh (autorčiny vzpomínky) spoustu hlubokých myšlenek. Za malé minus považuji to, že některé věci nerozvedla do šíře, ale chápu, že se její dětská mysl bránila negativům a snažila se špatné vzpomínky vytěsnit. Určitě však stojí za přečtení.
2019

4 08.06.2019

Během četby této knihy se mi náhodou (náhody neexistují) dostal do ruky časopis Týden č. 5/2019, kde je tématický článek "Mengele na mně dělal pokusy". Stejně jako v tomto článku přeživší pamětník Jiří Fišer, měl velké štěstí i hlavní hrdina knihy Tatér z Osvětimi - slovenský žid Lale Sokolov (Ludvík Eisenberg) . Příběh je to jistě silný, všichni přeživší mají velkou dávku štěstí. Ale ve srovnání s ostatními knihami o holocaustu se mi zdá napsán povrchně. Jednoduše - ne zcela dotažený do zdárného konce. Kniha se čte sama a rychle, přesto jí však něco podstatného chybí. Většina přeživších nechce o svých zážitcích hovořit, Lale však o svých zážitcích vypráví poměrně často a ochotně (viz. strana 240).
Domnívám se, že pokud by se v Osvětimi choval Lale skutečně tak, jak je v knize popisováno, tak by pravděpodobně tak dlouho nepřežil (drzost, odmlouvání nadřízenému, pašování potravin, směňování drahých kamenů za potraviny ... to je příliš). Hlavní postavě se nedá upřít tvrdohlavost, drzost, smělost a zřejmě (v jistém smyslu slova, ačkoliv to zní zvláštně) i pozitivní energie a chuť žít a přežít...
Kniha je to jistě zajímavá, stojí za přečtení, ale já osobně nebudu mít potřebu se k ní znovu vracet.
2019

11 08.06.2019

Zvláštní kniha. Takové trochu "zakonzervování" se v minulosti u spousty osob vyskytujících se v příběhu. Ke konci příběhu jsem tak trochu doufala, že Billy přece jenom žije. Bylo to však jen takové falešné nabuzení před závěrečnou lečí. Hlavní hrdinka mi vůbec nebyla sympatická. Váhala jsem mezi 3-4 *, ale za neotřelost příběhu a za autorův debut (samostatný psychothriller) dávám nakonec 4 *.
2019

2 08.06.2019

Tak jsme se s dcerou konečně dostali ke konci knihy. Docela jsem si oddychla. Manželovi se kniha moc líbila (dráždil neustále dceru baziliškovým citoslovcem "mňa, mňa", čtenář pochopí... ) a dcera v průběhu čtení zvedla hodnocení ze 3 na 4 *. Já sama za sebe hodnotím průměrem.
Střet říše pohádek s moderním (současným světem) je volným pokračováním knihy Dívka na koštěti.
Já osobně myslím, že dnes je toto čtivo překonáno moderními upíry a podobnou literaturou pro mládež a dospívající.
2019

1 08.06.2019

"Hymna zármutku" je název "symfonie" zvuků či atmosféra, která provází záchranné akce během např. požáru...
Detektivka je to taková klidná (chvílemi až nudná, pár akčnějších scén tam samozřejmě je), hlavní hrdina Lincoln Perry je zaujat myšlenkou na očištění dobrého jména svého kamaráda z dětství Eda Gradduka, že jde doslova hlavou proti zdi. Setkáme se s policisty, kteří ne vždy stojí na té správné straně zákona. Hlavního hrdinu příliš nezajímá opačné pohlaví, takže se opravdu upne jen na to vykonávání spravedlnosti. Pomáhá mu při tom bývalý policista Joe Pritchard.
Hodnotím na 3,5 *
2019

1 08.06.2019

Blaze měl v životě jen dva opravdové kamarády - Johnyho Cheltzmana a George Thomase Rackleyho. Oba jsou již mrtví, ale přes to na ně Blaze ( Clayton Blaisdell mladší) ze státního sirotčince neustále vzpomíná (George na něj dokonce promlouvá).
V tuto chvíli nesrovnávám tvorbu S. Kinga. Nelze srovnávat horory s romány a detektivkami...
Blaze se mi dobře četl, příběh byl zajímavý a i přes "slabomyslnost" hlavního hrdiny napínavý a mně se líbil. Příběh to byl lidský. Trpěla rodina uneseného Joea, ale trpěl i Blaze, který chtěl mít spřízněnou duši a kamaráda do budoucnosti (samozřejmě nejisté budoucnosti).
Ke konci knihy už se snad ani nejednalo o rukojmí, ale převažovalo citové pouto.
Kniha se mi moc líbila a nebojím se dát 5 *.
P. S. Docela by mě zajímalo, co se stalo s Rufusem Wyattem :-)
2019

7 08.06.2019

Většinu povídek tohoto díla jsem už někdy dříve četla v nejrůznějších vydáních a v nejrůznějších jiných knihách. Proto jsem ráda, že je mám (vlastním) takto pohromadě.

Jako svůj "vlastní kronikář" vystupuje Sherlock Holmes snad jen ve dvou povídkách (Voják bílý jako stěna, Lví hříva) z tohoto rozsáhlého díla, které potěší každého milovníka SH. Ostatní příběhy vypráví doktor Watson.
Příběhy vypráví nejen o zločinu, ale i o veřejných a společenských skandálech pozdního viktoriánské ho období.

Sherlock Holmes (byť fiktivní postava) byl vždy diskrétnost sama a měl hluboký smysl pro profesionální etiku.

Knihu jsem četla odhadem 2,5 - 3 měsíce, mezitím jsem přečetla cca. 25 jiných "jednohubek".
Co dodat? Čtenář nemůže být zklamán.
2019

2 07.06.2019

Ke knize Bylo nás pět Karla Poláčka bych knihu zrovna nepřirovnávala, ale jinak dobrý (3 a půl *). Příběhy hlavních hrdinů jsou povětšinou úsměvné s takovou tou "totalitní" hořkosladkou příchutí. Sama na některé soudružky učitelky dodnes "ráda" vzpomínám.
Myslím si ale, že vyprávění pochopí (a zavzpomíná) spíše generace dnešních čtyřicátníků a výš než-li adolescentů, pro které je kniha asi primárně určena.
Od Josefa Vláška je toto moje první přečtená kniha, manžel četl tři jeho knihy (nejvíce se pobavil u Pana Lemona a borůvkového koláče)...
2019

07.06.2019

Po přečtení autorovi druhé knihy jsem získala dojem, že autor vůbec nemá v lásce policii. V prvním díle z nějakého důvodu hází policie Theovi i přes jeho zjevné výsledky při "vyšetřování" klacky pod nohy a ve druhém je to ještě vystupňováno...
O osobě vraha se toho v průběhu děje opět moc nedozvíme, ale kniha se četla dobře a já jsem vcelku spokojená. Další díly si ráda přečtu.
Speciální pochvalu dávám za zajímavě zpracovanou obálku (samozřejmě pominu-li kosti trčící zpola listí).
2019

1 07.06.2019

Samozřejmě, že jsem měla jiný tip na vraha, jako takřka vždy a u všech detektivek (budiš mi přičteno k dobru, že v tomto případě je vrah až takřka do závěru knihy bezejmenný).
Profesor Theo Cray je takový trochu ňouma žijící ve svém světě a v praktickém životě ne příliš k užitku. Ale když se do něčeho "zakousne", tak se jen tak nevzdá. A je gentleman (druh, který je v dnešním světě takřka před vyhynutím). A policie z něj a jeho pomoci není vůbec nadšená. I přesto, že je amatér, tak mu to "vyšetřování" jde pěkně od ruky...
Kniha má své pomalé tempo, ale od určitého okamžiku na něm začne nabírat a už z něho až do konce příběhu nesleví.
2019

2 07.06.2019