Burinkacdbd
komentáře u knih
Písně kosmické
Jan Neruda
Úplně nejraději mám notoricky známou báseň: Jak lvové bijem o mříže. Neodradilo mě ani to, že jsme se jí museli asi v 7. třídě učit nazpaměť.
Další moje oblíbená je: Seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi...Ta nemá chybu...
I většina ostatních se mi líbila...
Kompletní sbírku Písně kosmické jsem přečetla až letos. Básničky v sobě mají naději, budoucnost, ale setkáváme se i s "definitivností" (tak to alespoň nazývám já...).
Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtví budem,
nuž ano, ano, víme to -
my Světa nepřebudem!
Co rozkvétá, to odkvětá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvetlým
jak bílá růže zvadne.
2019
Němé oběti
Tim Weaver
Autorova kniha Hon na mrtvého se mi líbila víc. David Raker je sympaťák, o tom žádná, ale bezmála 200 stran trvalo než se začalo v Němých obětech vůbec "něco" dít.
Linka příběhu mě taky zrovna dvakrát nezaujala.
Kromě zjištění, že "život není dokonalý", je David Raker mistr umění zkomplikovat si život kdekoliv a kdykoliv.
2019
Lazar
Lars Kepler
Tak tentokrát na mě bylo moc mrtvol, moc násilných smrtí, moc zbytečných smrtí (děti)... Nechci psát, že jsem manželským duem autorů přesycena, ale dávám tak 3,5 hvězdičky... Příběh byl napínavý, o tom žádná, ale jak může být jeden zloduch tak nadprůměrně inteligentní, že je vždy o krok napřed (viz. nezničitelný skrytý bunkr, který lze dobýt pouhopouhým výpadkem elektriky???). A ten konec byl fakt smutný. Neumím si představit, že na toto autoři volně navážou další knihou... A nebo, že by sami autoři už měli dost neohroženého Joona Linny a překrásné Sagy? Ach jo...
2019
Neotevřené dopisy
Alice Horáčková
Jako největší mínus knihy vidím, že autorka nevysvětlila hned od počátku vztahy mezi postavami. Měla jsem problém s Alenou (= vypravěčka knihy) i Vlastou (= autorka knihy) ... Kniha postrádá zpočátku tempo, švih i pořádnou zápletku (je to takové "skákání" mezi různými tématy), což je škoda, protože vůbec není špatná.
O době ve které se kniha odehrává vím z vyprávění rodičů. Já vyrůstala mnohem později (jako "Husákovo" dítě), jsem vrstevnice autorky a zažila jsem z pohledu dítěte i pionýrské šátky, soudružky učitelky a leckdy nesmyslná nařízení, která se člověk snažil dodržovat, aby nevyčníval z davu a neměl problémy. Děti vidí politiku z jiného úhlu než-li dospělí...
2019
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Težko se mi to píše, ale tento díl mi přišel z celé série nejslabší, hodnotím 3,5 *. Moc sympatické mi nebyly ani nové postavy (Angelika, Sony, Majerovi). Už se mi ani nestávalo, jako v předchozích dílech, že bych znenadání vybuchla smíchy a nemohla smích zastavit. Je to taková jednohubka na srovnání myšlenek na deštivý víkendový den.
2019
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Jako pozitivní prvek (a příjemné zpestření) tohoto dílu vnímám novou postavu - tetičku Noru. Jinak vše ubíhá víceméně stejně jako v předchozích dvou dílech. Vzhledem k tomu, že byl trochu problém je zarezervovat v knihovně všechny najednou, abych při čtení nemusela jednotlivé díly přehazoval, tak se přikláním k tomu, aby knihy vyšly dohromady v jedné... A ještě jsem nepochopila, proč se tento díl jmenuje Aristokratka na koni, když o koních je v předchozích dílech napsáno víc než v tomto dílu?
Jinak jsem se opět bavila, hodnotím na 3, 5 *.
2019
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Kdybych nedržela v ruce druhý díl, tak bych nepoznala změnu. Navazuje a pokračuje přesně tam, kde první skončil. Zase jsem se nasmála, ale za poměrně kratší dobu.
2019
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji knihu číst na veřejnosti (čekárna u lékaře, dopravní prostředek). Některé pasáže jsem znovu předčítala dceři a přestože jsem věděla co bude následovat, nebyla jsem schopna artikulovat, protože jsem hýkala smíchy a tekly mi slzy.
Manžel četl knihu několik dní přede mnou a právě tímto chováním mě navnadil a přesvědčil ať si ji také přečtu.
Každodenní život na "nejchudším" zámku Kostka a jeho trošku praštění obyvatelé dokáží čtenáře pobavit a přivést na jiné myšlenky.
2019
Naděje umírá poslední
Halina Birenbaum
"Stávalo se, že jsme pracovaly na poli v blízkosti vesnických domů, jen stanoviště ozbrojených esesmanů nás dělilo od svobody. Dívala jsem se tehdy se závistí a tesknotou, jak tam na druhé straně děti svobodně běhají kolem vesnických chalup, jak slepice hrabou v zemi, jak lidé pracují... Nemohla jsem v tu chvíli pochopit, že ještě existuje ten jiný svět, kde je možné se svobodně pohybovat po prostranství neohrazeném ostnatými dráty, v němž si děti hrají! A současně se ve mně oživovala víra, že jednou i my budeme opět lidmi. "
Kniha se četla velice dobře a má silnou hodnotu.
Knih s tématem holocaust mám načteno dost, tahle patří mezi ty nejlepší.
2019
Podzimní případ
Anders de la Motte
Kniha mi zdánlivě připomíná americký seriál Odložené případy. Na počátku se setkáme s mrtvým tělem vznášejícím se na hladině v zatopeném kamenolomu v roce 1990. Poté se přeneseme do současnosti v roce 2017. Kapitoly se pravidelně střídají mezi těmito dvěma roky, ke konci knihy už se nacházíme jen v roce 2017. Dále počítejte spíše spoilerem...
V roce 1990 sledujeme pět přátel (z toho je jedna budoucí oběť - Simon) a dva náhodné "kolemjdoucí". Záběrem do minulosti sledujeme budoucí oběť (a její přátele) v posledních hodinách jejího života.
Vyšetřovatelka Anna s dcerou Agnes se stěhují na usedlost Tabor, kterou jim pronajme Elisabeth Vidjeová, matka Simona, který v roce 1990 zahynul, údajně nešťastnou náhodou. Ale na to, že to byla nešťastná náhoda nevěří více lidí a toto téma je stále živé a jitří emocemi i po bezmála 30 letech od tragédie.
Také Anna má své kostlivec ve skříni, které na ni samozřejmě její nepřátelé "včas" vytáhnou.
Propletenec vztahů se s ubývajícími stránkami dále zamotává a zprvu sympatické osoby se stávají podezřelým a naopak.
Hlavní postavy" (pětice přátel) :
Alexander Morell (Alex)
Carina Pedersenová
Bruno Sordi
Marie Anderssonová
Simon Vidje
Anna Vesperová - vyšetřovatelka
Agnes - Annina pubertální dcera
Elisabeth Vidjeová - matka oběti
Henry Morel - šéf (teď už bývalý) policie
... a velká spousta dalších postav... Nebojte, vraha neprozradím, toho si musíte najít sami...
Alexander Morell (Alex) je synem šéfa policie. Byl nadějný sportovcem. Všichni si odjakživa mysleli, že se jednou ožení s Carinou Pedersonovou. Ta se objevuje na scéně znovu v roce 2017 coby slavná Caia Bianca. Alex je po letech rozvedený a má 2 dcery.
Marie Anderssonová plánuje život se Simonem, který se však v den své smrti dozví, že si ho na turné vybrala známá skupina a naprosto tímto rozhodnutím změní budoucnost. Zhrzená Marie si vezme pátého člena party Bruna Sordiho a sama se angažuje v politice.
První větší rozbuškou se stane puštěná píseň na slavnosti městečka v roce 2017, ze které se nakonec vyklube song, který kdysi dávno nazpíval Simon a nahrávku daroval Tanje (náhodné, " jednorázové" známosti...). Díky této písní všichni bývalí přátelé strnou a na povrch začnou vyplouvat věci, na které se spousta let snaží někteří lidé zapomenout...
Závěr knihy je nečekaný, i když jsem čekala, že všechno může dopadnout jinak než bylo nastíněno...
"Vraha" jsem určit nedokázala, jen jsem zjistila vztah jedné osoby k oběti. To mě potěšilo. A spoiler nedávám. Kdo dočte až sem, tak si knihu buď zamiluje (je to taková nostalgická vzpomínka) nebo ji bude k smrti nenávidět. Myslím, že "vlažný" vztah k ní nelze moc mít...
Autor je dobrý psycholog a tato kniha se mi líbila víc než jeho předchozí kniha Konec léta.
2019
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Předně musím zdůraznit, že se kniha četla velice dobře a velice rychle. Ale na druhou stranu mě hrozně iritoval David Raker, kterému snad zcela chyběl pud sebezáchovy (v některých situacích bych mu snad pomohla stisknout spoušť, aby mu neutíkaly cenné vteřiny)...
2019