Bustedka komentáře u knih

První Foglarovka. Je mi 28, jsem ženská a sáhla jsem po knížce jen proto, že jsem nevěděla, co číst dceři před spaním. A musím uznat, že mě to chytlo. Pokud nahlédnu na knihu z pozice toho, pro koho je to primárně určeno, tak opravdu klobou dolů před celkovým zpracováním a před hodnotami, které kniha předává dále

6 25.06.2018

Nenadchne ani neurazí. Předpokládám, že autorka měla pocit, že čím víc dramatu do knihy nacpe, tak tím to bude všechno zajímavější. Jenze jakožto trochu náročnější čtenářka, tohle asi úplně neocením. Každopádně najdete tu všechno... Vraždy, únos, drogy, domácí násilí, nevěru, nemanželské děti, žhářství, psychopaty, senilní svědky, zloděje, hrůzné předtuchy, snažení se o dítě, útěk z domova.... Jen znásilnění chybí. Tak třeba příště

20.06.2018

Já bych normálně dala aj 5 hvězdiček. Dvě časové roviny, když jsou dobře zpracované a pomalu odkrývají příběh, dokážou knihu vždycky tak nějak povznést. Téma imigrantů, rasismu, toho, že vůbec někdo dokáže brát druhého člověka jako podřadného jen kvůli tomu, že má jinou barvu pleti a jinou řeč, mě vždycky psychologicky fascinovalo. A nikdy to asi nepochopím. Východní kultura navíc sama o sobě je tajemná sama o sobě. Takže spojení všeho dohromady spolu s dobrým vystavením textu vytvořilo fakt super knížku. Ale... Obrovské mínus spatřuji v milostné lince mezi Inarou a Danielem. To, jak je to vše popsané mi připomíná spíš deníček pubertální holky. Zamilovat se na první pohled, pak ho zas odmítat, toužit po jeho doteku, pak zas ne.. No, asi nejsem ta pravá romantická duše, která tohle někdy pochopí

3 17.06.2018

Já vám nějak nevím. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se do děje vůbec začetla. Ale je taky možné, že to bylo tím, že jsem četla ve slovenštině. Na druhou stranu to není moje prvotina od Dána a vždy se mi jeho knížky líbily.
Musím každopádně vyzdvihnout konec knížky. Už jen z principu, že se je autor - kriminalista, čtenář hledá fakta. Příběh, který se opravdu stal. A ten, kdo skutečnost nehledá, bude...až dočte poslední řádky :-)

2 03.06.2018

Ať už Mrázek, ať už Krejčíř, Kmenta prostě umí, to si nebudeme nic nalhávat :-)
Jediné co mi fakt ke konci všech těch knížek vadilo, že se tam věci opakovaly..pořád a pořád dokola. A to bylo někdy fakt ubíjející :-)

2 28.05.2018

Krásný příklad toho, jak dokáže dokonalá kompozice textu vtáhnout čtenáře do příběhu, který je vlastně docela obyčejný. A opravdu si stojím za tím, že pokud by jen autorka přeskládala děj do klasického vyprávění od začátku do konce a my bychom v průběhu čtení netušili, že se něco stane, tak to málokoho vtáhne.

Tahle kniha má ještě jedno obrovské plus. Jsou to poměrně trefné poznámky k dnešnímu životu a názorům. Plno ostatních ženských románů je plytkých a slovně na úrovni gymplu, ale tady ne. Není to sice na Pulitzera, je to psáno jazykem takovým, kdy čtenář nemusí sedět se slovníkem cizích slov v druhé ruce, ale celé dílo má hlavu a patu.

"Skutečnost už je taková, že někteří lidé jsou tak nepřijatelně, bolestně krásní, až se stydíte. Vaše nepatřičnost je vedle nich jako na talíři, celému světu na očích." ... jaká žena by si tohle aspoň jednou za život nepomyslela
"Každý chce být krásný a bohatý, ale ten, kdo je skutečně krásný a bohatý, musí předstírat, že je úplně stejný jako kdokoli jiný. Svět je někdy tak strašně divný."
"Z fotbalového utkání si každé děcko odnese nějakou trofej. Na oslavě narozenin musí být dárky pro všechny. Vychováváme generaci slabochů."

Témata jako je šikana, domácí násilí, rozvedení rodiče, svobodná matka..to všechno táhne a tady je to pospojované opravdu na vysoké úrovni.

A já, ačkoliv na seriály nekoukám, mám opravdu chuť zapnout televizi a podívat se na to :-)

9 27.05.2018

Jedna z těch knížek, kde jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Z kolika % to byla ale prokrastinace před učením na zkoušku, je otázka :-)
Trochu mi dělala problém všechna ta příjmení na C, příště bych asi volila trochu rozmanitější jména, aby se to nepletlo. Konec byl poměrně předvídatelný, ale přiznávám, že by mi vlastně nevadilo, kdyby taky jednou to dobro nezvítězilo :-D

3 25.05.2018

Jedna z knih, která vás navnadí krásnou titulkou a pak už je to takové "hmm".
Já bych knihu především přejmenovala, co takhle "Architektura letních olympijských her", nebo spíš "Architektura olympiády v Londýně a Riu". Ale ono vlastně vyloženě o architektuře to taky úplně není, tak co takhle "Letní olympijské hry z pohledu organizátorů".
Nechci ale vyznít moc negativně, ta publikace není špatná :-) Jen mě ze začátku opravdu nudilo si číst o tom, co je to sport, jak se dělí apod. Potom jsem byla troch rozčarovaná z toho, že tam každé novodobé LOH byly zmíněny jen tak trochu, o architektuře to moc nebylo. Jakože jo - postavil se stadion, teď chátrá, nebo se našlo využití. Toť vše.
Teprve v polovině knihy, s Londýnem to bylo opravdu o té architektuře - a věřím, že právě Londýn bylo to, co autora knihy (mimochodem jedná se o českou publikaci) nadchlo. Londýnské fotky jsou totiž i z jeho archivu. Rio už bylo zas znatelně slabší a na konci knihy už byly takové ty obecné věci týkající se udržitelného rozvoje a případných doporučení pro další kandidatury.
Asi bych ocenila více fotek na správném místě knihy - nevím, zda to bylo elektronickou verzí knihy, ale vadilo mi že fotka jedné budovy byla zasazena v textu, kde se mluvilo o budově druhé apod. Hodně věcí se tam taky opakovalo. Ačkoliv udržitelný rozvoj a vše kolem něj je podstatná věc, defakto se jednalo o hlavní zásadní myšlenku, která byla mnohokrát zmiňovaná.
Na 60% to ale není, takže směle doufám, že ta vyšší hodnocení budou přibývat. Ale za mě to na víc než 3 hvězdy není :-)

24.05.2018

Tohle je jedna z těch knížek, která se Vám asi bude v knihovně celkem vyjímat. Nečekejte žádné sáhodlouhé povídání, rozhovory, postupy apod. z 80-90% je to jen a jen o fotkách, které ale stojí za to.

"Kniha dokumentuje příběhy 200 chat, srubů a přístřešků, postavených z materiálů nalezených v jejich bezprostředním okolí." - na základě této věty v anotaci jsem ale čekala asi trochu něco víc.

Pár chat, o kterých se detailněji v knize hovoří je jen z USA - v tomto případě bych ocenila aspoň něco neamerického, ale to už bych byla moc náročná :-)

Další věc, fotky chatiček (tedy, některé z vyfocených bych takovým slovem ani nenazvala ) jsou jen z venku, často z dálky. Ocenila bych navíc i detailnější záběry, nejlépe rovnou interiér.

A co se týče inspirace - já nejsme zrovna lesní tvor, který by chtěl nedejbože jen přenocovat někde v přírodě bez elektriky. Ale aj tak mám chuť vyrazit poznávat svět :-D

2 21.05.2018

Já se bohužel přidám k těm trochu negativním komentářům. Čekání se nenaplnilo, tajemno z knihy absolutně nesálalo.
Nejlepší částí pro mě byly beletristické úryvky legend, příběhu, které měli čtenáře navnadit na prokleté místo. Na to, aby se ptal - co se za tím skrývá? Jenže když si pak sama autorka za každým takovým příběhem podkope sama větev tím, že píše - "příběh se mohl klidně odehrát, ale vymyslela jsem si ho", tak vás nějaká chuť přejde.

Bod nahoru za titulku a fotky, kterých bych tam ale sama dala trochu víc. Chyběli mi občas mapy a plánky, protože když napíšete "v Českém Švýcarsku poblíž Kyjova", tak ti, co mají nějaké geografické znalosti se pozastaví nad tím pro někoho až oxymoronem. (ve skutečnost je Kyjov malinká část malinké obce na severu v NP)

Dohromady to na mě působilo jako taková velmi propracovaná diplomová práce - beletristicky ale hodně pod úrovní toho, co bych si představovala. Kniha měla být o prokletých a tajemných místech, takže informace typu - toho a toho roku ono stavení koupil ten a ten, mě spíš dost nudily, než že by převážil wau efekt.

Hodně - a to opravdu hodně - mi vadila ich forma. "já jsem prohledala kroniky, já jsem mluvila s tím a tím, já, já, já)
konkrétně sem koukala na větu: "Jsme v oblasti Hané, kde se mluví jinak, pro mě zvláštně" a o pár stránek dále vypráví příběh a zároveň ho nějaký pán z Kroměříže, kterému tímto autorka děkuje, překládá ten stejný příběh do hanáčtiny, protože "přišlo mi to krásné, a tak jsem vám chtěla tento jazyk zprostředkovat aspoň takto"

A jako bonbónek na závěr:
"prohledání kronik je práce na celý život. ale pokud se do toho někdo pustí, bude to stát za to."

1 20.05.2018

Klevisová mě začala opravdu moc bavit. Píše poutavě, příběh má celkem spád a nepopisuje naprosté zbytečnosti. Paradoxně jediné co mi na té detektivce vadilo bylo prostředí Norska, protože jsem z těch severských detektivek nějaká přeseverovaná a těšila jsem se na ryze českou detektivku

2 18.05.2018

Podle mě má kniha tak malé hodnocení proto, že to není Harry Hole, není to detektivka, není to ta klasická Nesbovka, na kterou jsme zvyklí a na kterou jsme natěšení hned, jakmile se dozvíme, že vychází další titul. A taky nejspíš proto, že někteří čtenáři vlastně netuší, že se jedná o projekt Shakespeare 400 a že úkolem bylo přepracovat shakespearovského Macbetha do moderního hávu.....Nemusíte mít klasického Macbetha ve čtenářském deníku. Stačí vědět o čem ta hra je a co nám ukazuje.

Klasický Macbeth je šlechtic, hrdina, opěvovaný za své činy. Jenže okusí moc a postupně ustupuje ze svých zásad, až se dopustí i vraždy. Dostane se na královský trůn, ale aby si svou pozici ochránil, vraždí dál. Ve hře se objeví Malcolm, Duff i Lady.

Nesbo udělal z Macbetha policejního komisaře, zasadil ho do moderní doby, kdy se střílí samopaly a drogové kartely rozkládají město. Když to vezmeme kolem a kolem, tak toho Nesbo vlastně moc vymyslet nemohl, osnovu měl danou.
Ale já mu za to převyprávění v moderní době tleskám.

Macbeth není detektivka. Spíš takový psychologický nástin duše. Musíte trochu číst mezi řádky, protože někdy motivace postav nejsou úplně 100% dobře odhaleny. Nesbo samozřejmě útlého krátkého Macbetha pořádně natáhl, takže by se kniha mohla zdát trochu nekonečná, ale na druhou stranu proč ne. Jediné co mi zprvu vadilo byly dost barvité popisy prostředí, které ale já obecně moc nemusím, Kniha ale gradovala, vyvíjela se... takže palec nahoru

12 16.05.2018

Já bych začala citátem z knihy, respektive z předmluvy p. Blažkové. "Chcete-li zůstat nevědomí a dožít v iluzi, že politici dbají o blaho země, že mafiáni jsou za mřížemi a že policie, je-li na stopě zločince, udělá vše pro to, aby zajala pachatele, pak tuto knihu zavřete. Lidem věřícím v demokratické principy, jakými jsou právo a spravedlnost, totiž způsobí totální deziluzi"
Pro mě, jakožto holku ze skromných poměrů, která by v životě nešla na červenou, protože se to prostě nedělá, je celý příběh kolem Františka Mrázka k neuvěření. Moc a peníze, to asi nikdy nebudu mít :-D , takže vlastně nevím moc na co člověk potřebuje stovky milionů. Prostě si to nedokážu představit, protože už nějaký ten pátek žiju z normálního rodičovského příspěvku, který činí pár tisíc :-D No ale ke knize.. postupně jsem si přečetla všechny tři díly, aktuálně mám ještě rozečtenou pomyslnou čtyřku, Svědka na zabití. Připravte se na obrovskou spoustu jmen, zprvu jsem se díky množství párkrát vracela a užuž jsem měla v ruce tužku a dělala si myšlenkovou mapu, ale nakonec vám vše secvakne, opakující se jména bez problému zařadíte a ta neopakující vlastně moc důležitá nejsou. Dvojka je psaná převážně přepisy rozhovorů z odposlechů, což výrazně přispívá na autentičnosti. No a Válka kmotrů - nejtlustší svazek z trilogie - je prostě pecka od začátku do konce. Nemohla jsem se odtrhnout. Primárně to přičítám lehce čtivější formě, bližší minulosti a většímu zapojení "spoluhráčů" Pitra, Krejčíře a spol, které jsou pro dnešního čtenáře velice známými personami.

7 06.05.2018

Zuzany mají 2 zásadní chyby.
1) Nebaví - respektive mě to trochu vtáhlo až někdy po 200té stránce (takže opravdu chápu obrovské množství těch, kdo ani nedočetli - aj já byla na vážkách :-) ), 2) Žádná pointa celého příběhu, detaily a smysl. Proč se všechno stalo?
Přitom námět je vcelku dobrý. Tedy anotace i obálka mohou čtenáře dost nalákat. Jenže když se na bezmála 400 stránkách nic neděje a pořád se řeší pocity nesympatické hrdinky ve 2 časových osách, tak celkový pocit jde do kytek.
Oddechová knížka to tedy určitě není, v první části knihy je totiž docela obtížné se zorientovat. Skoky ze současnosti do roku 1995 beru jen jako autorčinu snahu o napětí, která přišla tak trochu vniveč. Nic není dotažené do detailů, pokud je možnost rozebírat nějaké téma, ať už je to trest smrti, psychologie právníků, sérioví vrazi... pár slov a povrchní popis prostě nestačí.

4 26.04.2018

Forma, kterou byla motivační moudra podána čtenářovi, mi moc nesedla. Z mého pohledu lehce zdlouhavé. Ale přiznávám, že to bylo příjemné zpestření oproti jiné, podobně zaměřené literatuře.
Poznatky nejsou ničím světoborným, pokud by člověk dostatečně vnímal svět kolem, tak by po takovéhle knize sáhnout ani nemusel. Na druhou stranu, věřím, že v době vydání knihy se o podobných tématech ještě moc nemluvilo. Tedy určitě ne v takové míře.

1 26.04.2018

Pohádky s poučením. Dlouhé tak akorát. Tak to má být :-) Navázali jsme četbou na hasičské pohádky, které se mi líbily asi trochu více, ale určitě za nás palec nahoru.

07.04.2018

Moc zajímavá kniha. Jak praví talmud (několikrát zmíněno i v knize), "Nevidíme věci takové, jaké jsou. Vidíme věci takové, jací jsme my." A pokud nám bude chybět sebekritika, určitý odstup a vědomí, jak funguje lidský mozek, brzo se do těch nesmyslů, co jsou interpretovány všude možně, zamotáme. Lenost lidí přemýšlet, ověřovat si fakta, strach nejít s davem a odmítání připouštět si vlastní chyby v názorech nás můžou dostat do situace, ze které třeba už ani nebude východisko - viz poslední kapitola - jen 37% středoškoláků považuje demokracii za nejlepší způsob vlády.
Kniha je velice aktuální, plná zajímavých myšlenek. Oceňuji především to, že je vše podloženo výzkumy, názory odborníků. Čtenář může sám na některých příkladech zhodnotit své myšlení a svou ovlivnitelnost. Poznámek mám vypsaných víc než dost. Jediné co mě osobně trochu vadilo bylo, že některé citáty a fráze byly mnohdy opakovány. Na druhou stranu (mysleme pozitivně), to byly věci, které jsou důležité a jak se praví...opakování je matka moudrosti :-)

3 30.03.2018

Bezesporu jedna z tech lepsich knih. Nemuzete se odtrhnout a napjate cekate, co se vlastně stane. Za me jedno minus - chybejici prima rec (nevim, zda to bylo e-verzi), obcas jsem se ztracela v tom, jaka postava co rika. Navic posledni stranky, kdy se autor snazil do pribehu vecpat jeste neco navic, tam dle meho vubec nemusely byt.

1 27.03.2018

No co toto bylo.... Jan Hloupý, neúspěšný spisovatel, se stane prodejcem mobilních telefonů. Dostane se do domova důchodců k Dědu Vševědovi, který ho společně s kocourem Mlékem, přenese klávesovou zkratkou CTRL+X do pohádkové říše a formou SMS mu posílá rady, co dělat. Potom co prodá mobil ježibabě, loupežníkovi, vodníkovi, čertici a králi se pomocí CTRL+V dostane bílou dírou zpátky do světa s ponaučením, že srdce ho táhne jinam, a proto se znovu pokusí ( a tentokrát úspěšně) stát se spisovatelem... jakože WTF?? No, ono by se to ještě dalo, ale přemíra citoslovcí (mňou, bim, au, ují, hup, uf, uáá apod), dialogy s částmi těla (břicho moje, vydrž to, nožky zlaté, zvládnete to), dialogy se čtenáři (vy se milé děti mračíte, že jsem řekl jen aha) a neustále střídání minulého a přítomného času bylo na mě už moc :-/

26.03.2018

S detektivem sympatizovat nemusím, ale oceňují především ctivost. Kazda kapitola vas nuti cist dal a dal. Ale jak tu jiz bylo nekolikrat zmineno, skoda, ze se neodkryl pribeh vraha - defakto mi uplne chybi motiv, co se stalo presne bratrovi apod.

4 25.03.2018