Bustedka komentáře u knih

Moje prvotina od Backmana. A je možná dobře, že začínám touhle knihou, jelikož je to podle všeho ta z nejslabších.

Působí to na mě strašně uměle. Jako kdyby si autor řekl, pojďme napsat procítěnou a vtipnou sondu do duše čerstvého otce. To přece vždycky táhne. Jako literárně to je samozřejmě mnohem na vyšší úrovni než Landsmannův Deníček moderního fotra, nebo M.M.Cabicar (tam totiž ty umělě vytvořené a přikrášlené scénky křičí vyloženě do světa "jsme vymyšlené"), ale pořád je to umělotina. Ale taková hezká umělotina.

Je to milé, čtivé, úsměvné, zvládnete to do 3 hodin v klidu i s kafem a ten, kdo již nějaké to dítě má si připomene krásy rodičovství s nostalgickým výrazem ve tváři.

Backman navíc trefně popsal některé pocity
- "Dlouho jsme platili za největší egoisty v dějinách lidstva, dokud jsme se nestali rodiči a neuvědomili si, jak jsme vlastně bezvýznamní."
- "Jedním z mála způsobů, jak se utvrdit v tom, že jsme obstojní rodiče, je dělat z ostatních špatné rodiče"

..no a jak je známo, jakmile se s autorem trochu ztotožníte, začne vám být sympatický.

5 09.09.2018

"Poté, co dosáhl scenáristických možností, se vrhl na dráhu spisovatele"- to asi vypovídá o celé knize. Uznávaný televizní a filmový scénárista prostě ví a umí vystavět příběh tak, aby byl pro diváka, potažmo čtenáře, zajímavý. Ví, co lidi táhne a v téhle knize to předvedl se vším všudy.

Ono tu totiž nic nechybí a přijde mi to překombinované jak Ordinace v růžové zahradě. Vražda, sebevražda, nešťastná nehoda, infarkt, sériový vrah (ten táhne vždycky), vysoká inteligence, násilníci, šikana, znásilnění, osobní problémy hlavního hrdiny, despotický šéf, zavražděný policajt, zavražděná nevinná oběť, vydírání, autonehoda, únos... atd atd..

Ale hezky popořádku (pozor na spoilery)

Klasický hlavní hrdina - musí být individualista, s pošramocenou minulostí, který má osobní problémy (samotářů bylo dost, takže postačí špatná rodinná situace). Do prvního příběhu by samozřejmě měl být sám nějak zapleten, aby se v jisté části mohlo zdát, že by vrahem byl i on sám (tak mu pojďme vyvraždit třídu).
Za mě byl tedy docela nesympatický, nemám ráda tyhle typy, co neposlouchají své šéfy, ale budiž.

Co mi úplně nehrálo
- syn - jakože nechat pubertálního syna doma samotného bez toho, aniž by o něj byl nějaký extra zájem. přijít domů a vystačit si s SMS? To vážně nějaký rodič dělá? (sám autor má 4 děti, doufám, že si nebral příklad sám ze sebe)
- co to jako znamená nezapamatovatelná tvář? nedokážu si představit, že by existoval obličej, který si i zkušený profesionál nedokáže po zhlédnutí snímku ihned vybavit.
- hledání třídních záznamů. V dnešní době? vážně? když není problém dojít na matriku a vyhledat, kdo se na daném místě narodil před 100 lety? jakože vážně je problém sehnat údaje o tom, kdo chodil před 30 lety do jedné třídy?

No.. suma sumárum. Autorovi to myslí. To nelze popřít. Umí psát. Je to vlastně docela dobré a čtivé. Velmi. Já se - přiznávám - nemohla odtrhnout. Ačkoliv mám k dílu dost výtek. Ale na takovéto podzimní čtení pod dekou s horkou čokoládou myslím ideálka. Kdo má prostě rád thrillery, detektivky a především ty severské (díky nimž vypadá celá Skandinávie jako nebezpečná depresivní oblast), neprohloupí.

6 09.09.2018

No... Jakože i jo, ale moc mě to neoslnilo. Dostala jsem od tchánovců plno starých knížek na předčítání dětem. Tak jsem knihu popadla a začala číst. Trochu mě zmátlo, že kniha s názve "Jezevčíkem to začíná" má na obalu vyobrazenou sovu, ale budiž.

Autora neznám, takže jen můj názor. Nadšenec do přírody. Myslivec sepisující příběhy odehrávající se v lese. Takže tu povídka o srně, tu povídka o pstruhu, apod. Čeština pro děti poměrně těžká. Autor velmi rád popisuje místo, pocity dost barvitě. Vzhledem k roku vydání obsahuje kniha i slova, která již v dnešním slovníku českých dětí nenajdeme.

09.09.2018

Nemám ráda napodobeniny a když někdo vydělává na nápadu někoho jiného. A tady to tak na mě prostě působí. Vydat totiž 2 roky po mega úspěšném filmu Nedotknutelní knihu, která je postavená na stejném případu kvadruplegika, který přes úřad práce najme pomocnou sílu, kterou nemocný vlastně zprvu absolutně odmítá, je až do očí bijící.

A film Nedotknutelní je pro mě srdcovka, takže v tomhle případě jsem moc objektivní už nebyla. To přiznávám. Proto se taky odmítám podívat na filmové zpracování téhle knihy.

Ale tak abych nebyla negativní. Je to čtivé. Dokonce velmi. Dokonce až moc. Až tak, že jsem musela chtě nechtě ponocovat. A to nejsem milovník červené knihovny a v mém repertoáru se spíš krom thrillerů pohybuje odborná literatura.

Ale jedno prvenství tahle kniha má... Poprvé v životě jsem u knížky brečela. Osobně to tedy přičítám probíhajícímu těhotenství a hormonům co lítají nahoru a dolů, ale i tak. Pár dialogů mi přišlo už moc stupidních, ale jinak to bylo zprvu úsměvné, ke konci dojemné a obrovský palec nahoru za to, že POZOR SPOILER příběh nekončí jako každá jiná telenovela, nebo příběh od Rosamunde Pilcher.

6 02.09.2018

Poutavé vyprávění o životě v jiném století.
Tahle kniha není nic pro vegetariány a milovníky zvířat, protože se tu loví o sto šest, stahují se kůže a holky si hrají s balónkem alá nafouknutý močový měchýř prasete. Prostě zábava tehdejší doby. Život na samotě, kde se musela celá rodina postarat naprosto o všechno. Postavit si vlastníma rukama dům, vařit z toho co dům dal, vyrábět vlastní nábytek, domácí potraviny a být schopný naložit během jednoho dne celý svůj majetek do malého vozu. Život, pro nás z 21. století, neskutečně nepohodlný a nepředstavitelný.
Při předčítání dětem je důsledně vysvětlováno, že děti mají za jakýchkoliv okolností poslouchat rodiče. Není nouze o fyzické tresty.

1 01.09.2018

Geniální Geniální přítelkyně :-) Defakto je to tak obyčejné, až krásné. Nemyslíte? Kniha o přátelství, které je však vykresleno bez příkras. Takové, jaké po většinou bývá. Každá holka totiž té své nejlepší kamarádce záviděla. Tu a tam. Její krásu, bohatství, obdiv společnosti apod. Příběh navíc zasazen do 50. let na jihu, kdy se neshody řešily násilím - doma i na ulici, bohatství rozdělovalo více než dnes společnost na kasty a pokud se někdo nechoval podle společenských konvencí, byl pokládán za vyvrhela.
Zajímavosti na celé tetralogii je bezesporu i tajemná identita autorky.

5 26.08.2018

Já byla nadšená. Už jsem byla totiž z těch klasických pohádkových příběhu unavená. Tady bylo navíc ponaučení.

1 22.08.2018

Když se nad povídkou člověk zpětně zamyslí, nebylo to vůbec špatné :-) Spíš než povídku bych to tedy označila jako filozofickou úvahu. O životě. Na konci spíš potřebu osobní zpovědi. Člověk je zas o rok starší. Co to znamená? Pro něj?
A myslím, že téměř každý si po přečtení položí otázku - co bych si tak ve svých dvaceti přál já.

4 15.08.2018

Přiznám se, že jsem se zprvu ztrácela v postavách. V tom, o kom zrovna autor mluví, ale pak jsem se do děje dostala a byla to jízda do posledních stránek, kdy kniha negradovala, ale naopak už se jen tak volně táhla.
Kvituji rozdělení do kapitol i pohledy jiných postav. Nápad zrealizovat podzemní železnici je víc než dobrý, připomenutí otroctví je též na místě. Stojí za přečtení.

2 15.08.2018

Motivační literatura je fajn. Pokud vám přinese něco nového a máte po přečtení pocit přidané hodnoty. Tady jsem ten pocit ale neměla.
Nemám kočku a vím, že bych ji nikdy nechtěla. Takže nedokážu ocenit dílo, kde jsou citáty poukazující na to, že je kočka něco lepšího než člověk. Nedokážu ocenit dílo, kde autor cituje vlastního kocoura. A nedokážu ocenit dílo, kde nám autor vykládá něco o tom, co si kočka o nás myslí v různých situacích, že ji nesejde na image a není materialistka apod.
Autoe žije se svoji kočkou na lodi. Má za sebou asi dvacet druhů povolání a tuhle knihu napsal během tří dnů. Krom jiného se ale zaobírá satirou... Tak doufám, že tohle bylo míněno jako parodie

1 07.08.2018

Ta úsečná stylistika, kdy má jedna věta slovo, nebo dvě, a která má přidat - aspoň tedy předpokládám - na dramatičnosti, mi úplně nesedla. Respektive ocenila bych, kdyby - zvlášť když se jic neděje - byly věty pokládány nějak normálněji

06.08.2018

60% hodnocení mi přijde málo. Já jsem to v rámci předčítání měla hotové na třikrát. Čtivé, příběh to má, poučení také. Lhát se prostě nemá

05.08.2018

Nějak si nemůžu pomoc, ale pořád mi - asi díky stylistice - v hlavě vyskakoval Saturnin. Nápad vcelku dobrý, je to čtivé, defakto i obohacující, ale paní Pomajzlová mi byla svým vystupováním tak nesympatická, že jsem byla ráda, když bylo po všem. Tleskám ale za grafickou úpravu - dopisy rukou psané. Zmatlíková je rozpoznatelná na kilometry daleko, ale umí

03.08.2018

Čtivé, přišlo mi, že to má i nějaký spád, ačkoliv konec jako všude jinde. Takže žádný wau efekt.
Je to kniha, která vám zpříjemní pár večerů, ale brzy na ni zapomenete

4 01.08.2018

Pokud vás zajímá psychologie, emoce a vůbec tak nějak to působení zázraku jménem mozek, je tohle kniha, která by v knihovně chybět neměla. Emoce totiž ovlivňují celý náš život a je třeba na ně brát zřetel.
Není to zrovna literatura, kterou si z nudy budete číst někde na pláži, aby vás to bavilo, je třeba mít náladu a chuť. Autor se opírá o mnohé statistiky, výzkumy a názory jiných odborníků. Na druhou stranu je to vše napsáno "lidsky". Tak, aby i nestudovaný nadšenec pochopil a nemusel u toho mít slovník cizích slov.

4 29.07.2018

Já si nemůžu pomoc, ale opravdu jsem se těšila, až to konečně dočtu a budu moc začít malé předčítat něco jiného.
Jako malá jsem byla Medvídkem nepolíbená, takže jsem vůbec netušila, o čem to vlastně je. Povahové vlastnosti hlavních hrdinů? Co to dětem má předat? Když někdo neustále říká medvídkovi, jak je hloupý. Co si děti mají vzít z Ijáčka, který je snad nejnegativnější postavou, kterou jsem za poslední dobu v knížce objevila? Z Králíčka, který si o sobě myslí, jak je nejlepší na světě, nebo? A nebo ze samotného Medvídka, který defakto myslí jen a jen na jídlo a na návštěvy chodí proto, aby se najedl?

7 25.07.2018

Aneb jak dětem přiblížit několik možných zaměstnání. Poučné, hezky napsané.

25.07.2018

Ta kniha vůbec nebyla špatná. Naopak se mi postavení příběhu docela líbilo. Je pravda, že k složení vět bych asi měla trochu připomínky, ale nic velkého. Vykreslení učících technik soudružky učitelky bylo takové milé, až jsem si přála být na chvíli jejím žákem. Ovšem jednu jesinou věc opravdu nechápu - název knihy.
Spoiler
Hlavním hrdinou je Miroslav, který nastupuje do první třídy na vesnickou malotřídku. V druhé polovině knihy se teprve setkáváme s tím opravdovým děním ve škole a začne se řešit koupě nového loutkového divadla. Budiž. Paleček, loutka, se ztratí a hned objeví na konci knihy.
Na základě názvu knihy bych ale tipovala osobně úplně na jiný obsah

14.07.2018

Původně jsem měla v plánu hvězdičky jen dvě, ale jen díky tomu konci jsem hodnocení zvýšila. Měla jsem problém se pořádně začíst. Vlastně mě to začalo bavit až někde za stranou 250, kde už plno jiných knih končí.
Námětově zajímavé, ale autor se na můj vkus snažil být zprvu tqk moc tajemný, že čtenář zprvu vůbec neví, o čem to jako je

29.06.2018

Jaroalav Foglar prostě umí. O tom není pochyb. Miluju, jak používá český jazyk, jenže .. Kniha je o přátelství. O tom pravém přátelství, ale nejsem si úplně jistá, zda by zrovna tuhle knížku dnešní mládež úplně přijala. Popis vztahů dvou kluků bylo z dnešního pohledu spíš jako flirtování, rodiče by jistojistě nenechali jedenactileté kluky někde o samotě celé dva měsíce prázdnin v horách na místě, o kterém nikdo neví.
Na druhou stranu hlavní myšlenka je jasná a správná... Kamarádství nadevše

6 28.06.2018