Bustedka komentáře u knih

Z mého pohledu poučné pohádky - a to oceňuji nejvíc ze všeho. Protože děti se dozví, jaké telefonní číslo mají hasiči, že není radno dělat si z nich srandu a posílat je na zbytečný výjezd, že nesmíte rozdělávat v lese otevřený oheň apod.
Určitě dají tyto pohádky dětem víc, než Sněhurka, Růženka apod.

1 24.03.2018

Pro deti a navic neprazaky pomerne dost narocne cteni. Spojit dnesni moderni dobu a mluvici autobus a psa .. na jedne strance upozornit na neduhy mobilnich telefonu a na strane druhe splnění prani od zlate rybky je docela mismas..ale vlastne proc ne

18.03.2018

Po prvnich strankach jsem mela chut knizku odlozit. Ale docetla jsem. Cele to na me pusobi jak obrovska paranoidni bublina. Namet je dobry, pribeh sam o sobe ma potencial, ale podle me to bylo uchopeno trochu ze spatne strany. Rozhovory s mrtvymi, vnitri monology, bulimie, deprese, sadismus, pedofilie, rakovina, esoterika, sebevrazdy, vrazdy, nahody, topeni kocek..wtf?...v kazde kapitole pouziti jineho casu, dialogy jalove, situace obcas trochu neprehledna, posledni kapitola tam je podle me uplne zbytecna, ale budiz. No, mezi oblibene knihy Do vody urcitr nezaradim.

3 14.03.2018

Uff.. tohle bylo silné. Asi před 6 lety po zhlédnutí filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu jsem se zařekla, že se válečnému tématu budu radši pro dobro mého osobního zdraví vyhýbat. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem se dostala k Haně. Anotace totiž přehlížím, ale neušlo mi, že se o knize často mluví a tak jsem se začetla...a nedokázala přestat.
Prvně bych chtěla složit poklonu paní Mornštajnové za bravurní češtinu, slovní spojení a naprosto krásný, neplytký popis. Osobně bych knihu zařadila do povinné literatury, protože mám pocit, že dnešní generace zapomíná na české prostředí, krásu našeho jazyka, ale i hrůzy války.
Snad každý puberťák se při učení rozčiluje - proč se mám učit o něčem co bylo, k ničemu to není... Ale když budeme zapomínat na to co bylo, nebudeme si vážit toho, co máme teď - ostatně dnešní politická situace je toho zářným příkladem.
Kniha je famózní po všech stránkách. Propojení časů, příběhu, nebyla tam tichá a zbytečná místa. Všechno mělo svůj důvod. A po dočtení poslední stránky jen koukáte a přemýšlíte. Nad tím, jak je vůbec možné, že se během 70let zapomnělo. A jak je vůbec možné, že jsou mezi námi ti, co mají pocit ztroskotance když nemají na nový kousek do svého šatníku, nebo že nemůžou na dovolenou k moři. Že ta povrchnost vyhrála.

25 10.03.2018

Styl pana Nováka neznám, takže netuším zda bych podobné pocity měla i u jeho jiných knih, ale měla jsem pocit, že skáče od jednoho k druhému. Snaží se ukázat co všechno ví, ale občas, tam kde by myšlenku bylo dobré rozvinout, byla zas nějaká opakující se citace. Zprvu se mi kniha líbila, zacetla jsem se do ní kvuli rodinné situaci, ale výsledný dojem je nijaky. Čekala jaem trochu víc, než jake typy seniorů jsou, že neverbalni řeč je důležitá apod

08.03.2018

Mně se to moc líbilo. Předčítala jsem svému batoleti a párkrát měla co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Nejsou to klasické pohádky, ale o to je to hezčí. Když čtete jen o princeznách a dracích, tak vás krátké příběhy ze života povzbudí do dalšího čtení

08.03.2018

Ke knize jsem se dostala čirou náhodou. Vždycky jsem považovala tyhle motivační knížky jako soupis obecně známých věcí. I tady se samozřejmě jedná o poučky, které má každý inteligentní tvor v hlavě, ale na začátku knihy položila autorka zajímavou otázku. Proč se většina lidí učí žít až když umírají. A tak jsem se začetla. Propracované, jasně srozumitelné rady. Odůvodnění opírající se o vědu. Život vzhůru nohama vám to asi neotočí, ale možná vás to trochu nakopne

1 07.03.2018

Stačilo by přepsat poslední stránky a pocit z knížky by byl úplně na jiném levelu. Ale...
Myšlenka hadrového panáka je super, propojení případů, hledání souvislostí, to vše mají čtenáři detektivek moc rádi. Já osobně nepotřebuji sympatizovat s postavami a hledat si k nim cestu, takže mi vůbec nevadilo, že tu nebyl nějaký větší důraz na osobní stránku daných detektivů, ale co mě zklamalo byl opravdu závěr. Jak kdyby autor nevěděl vlastně kudy kam. Navíc nejsem přívržencem polootevřených konců. Ocenila bych propracovanější psychologickou analýzu motivu, jak to vlastně vše funguje.

3 07.03.2018

Určitě to není žádná vysoká literatura, ale já se fakt smála. Sama mám malé dítě a plno scének mi ten můj život opravdu připomnělo :-)

2 05.03.2018

Víte proč je důležité hledat radost? Nejen v nás samotných, ale i ve světě? Proč je důležité zastavit se v dnešním moderním světě, kde "trávíme mnoho času šplháním po pyramidě úspěchu, kde nás neustále někdo vyhodnocuje a soudí a často nás shledává nedostatečným"? Protože nejsme stvořeni pro nezávislost nebo soběstačnost. Ale pro vzájemnou závislost a podporu.

Nejsem věřící. Jediné v co věřím je pozitivní mysl, protože jen díky tomu, jsem se v mém životě ještě neztratila a nezalezla někam do kouta brečet. Každopádně i já sama se často střetávám s mylným názorem, že můj optimismus je vlastně naivita. A pro příště budu všechny ty negativisty odkazovat právě na Knihu radosti! Jak je totiž v knize napsáno, "Není pravda, že by tito lidé ignorovali nebo popírali negativní aspekty života. Prostě se jen rozhodnou oceňovat to, co je pozitivní"

Dalajlámu jsem vždycky hluboce obdivovala, 7 let v Tibetu byl toho času můj nejoblíbenější film. Arcibiskup Tutu je (přiznám se) pro mě neznámou ikonou jihoafrického křesťanství a ačkoliv jsem čekala trochu jiný formát knihy, tak i přes počáteční rozpaky mám poměrně velké množství výpisků, ke kterým se budu ráda vracet. Některé myšlenky za to opravdu stojí.

Kniha radosti není knížka na vypnutí někam na pláž. Donutí vás přemýšlet. Seznámí vás s 8 pilíři radosti: perspektivou, pokorou, humorem, přijetím, odpuštěním, vděčností, soucitem a velkorysostí.

Tak snad jen jedno: "Způsob jakým vnímáme svět, je zároveň způsobem jak svět poznáváme. A to, jak se chováme k ostatním je v konečném důsledku to, jak zachazíme sami se sebou".

8 01.03.2018

Pana Kmentu považuji za jednoho z nejlepších (neli rovnou nejlepšího) investigativního novináře u nás. Prvně bych mu chtěla složit obrovskou poklonu, protože sesbírat všechny informace, najít souvislosti a nezaleknout se výhrůžek, které jistojistě dostává, je neskutečně těžká práce. Ale ke knize...

Možná bych knihu zařadila mezi povinnou četbu. Je mi zle z toho, že plno lidí nevidí a neslyší a Babiše pořád volí. Ale pan Kmenta to v knize vystihl poměrně přesně. Andrej Babiš je jedno z největších ohrožení demokracie od listopadu 1989.

Souhlasím s názorem, že mezi voliči je plno těch, kteří si nejsou schopni připustit fakt, že demokracie a svoboda jsou to nejcennější hodnotou našeho života... ..Jsou ochotni tolerovat drobné i velké rozkrádání společného majetku a přehlížet amorálnost svých elit."

Ale to opravdu nikdo nevidí střet zájmu? Nikomu nevadí, že lže? Nikomu nevadí, že tady bojí proti kličkám před daněmi a sám dělá vše proto, aby nemusel nic platit? Nikomu nevadí, že využíval evropské dotace určené pro malé a střední podnikání, když má sám na kontě miliardy? Je mi z toho smutno....

6 27.02.2018

Vzhledem k tomu, že jsem jako první knihu četla Gruzii a Arménii, měla jsem poměrně velká očekávání, když jsem se vrátila k tomuto prvnímu povídání. Opět jsem byla svědkem skvělého humoru, vyprávění, ale tak nějak mi tam chyběla šťáva a drive

3 21.02.2018

Opět velmi krásně graficky zpracovaná kniha, což si vyslouží hvězdičku navíc. Stejně jako u Hygge opravdu oceňuji vědecký přístup, protože co si budem... kdyby mi někdo řekl, že bude zkoumat co dělá lidi šťastné, poklepu si na čelo.
Pár velmi zajímavých myšlenek jsem v knize našla, takže za mě 4*

2 20.02.2018

Kniha spíše pro odborníky. To, co dělat je popsáno v posledni kapitole - a jde defakto jen o metodu pevného objeti. Jinak je kniha zaměřená spíše na příčiny.

11.02.2018

Browna jsem vždy obdivovala za to, jak dokáže čtenáře strhnout a vzbudit v něm zajem o vědu. Ale Počátek, pominuli navíc naprosto odpornou obálku, mě nepřesvědčil. Brown vykrada sam sebe, kniha je tim padem predvidatelna dost. Na 400 strankach se toho deje velmi malo, linka se spanelskym kralem absolutne nadbytecna.

6 08.02.2018

Mezi taková ta klasická dogmata patří tvrzení, že smích prodlužuje život. A pokud bychom přistoupili i k tomu, že 1 minuta smíchu prodlouží život o hodinu, tak se tímto prohlašuji za nesmrtelnou.
Cestopisné dokumenty jsem si vždy ráda pustila, ale nikdy jsem do ruky nevzala klasický knižní cestopis. A toto stále platí, protože tohle opravdu NENÍ cestopis ve stylu po-levé-straně-můžeme-vidět-bla-bla-bla. Je to dobrodružné vyprávění plné neskutečných slovních obratů a inteligentního humoru....vtáhne vás to tak, že se najednou na svět koukáte jako princ Ládík a máte pocit, že svět je prostě nádherný. Ačkoliv někdy krutý, pořád krásný.
Já jsem schopná se pěšky sama vydat maximálně tak do kilometr vzdálené zahrádkářské kolonie - tím má dobrodružná povaha končí, takže smekám pomyslný klobouk před každým, kdo se vydá tak daleko, sám a ještě s úsměvem na tváři :-)

8 07.02.2018

"Vesmír je všechno. Všechno, co existuje! Je to tady a teď i tenkrát a tam. Světlo i tma..." Písečný vlk dokáže zodpovědět všechny otázky malé Zacharíny - co je to vesmír? Co jsem byla, než jsem se narodila? Proč mají dospělí furt něco na práci? Stejně jako u Malého prince, ke kterému je Písečný vlk přirovnáván a pro mě stále zůstává vrcholem dětské literatury, vás (dospělého člověka) slova a odpovědi vlka donutí se zamyslet. A možná i trochu zavzpomínat. Na to, jaké otázky jste měli jako děti, jak jste vnímali svět dospělých a zda vám dospělí ony otázky vůbec zodpověděli. "Jsou přece dospělí. Už na to zapomněli... Že v celém tělo to škube a cuká. Když člověk roste, všude to v něm praská jako popcorn. Ty to víš, já to vím, ví to každá žabička. Ale dospělí už nerostou a zapomněli na to, jaké to je!"
Pro děti určitě jedna z těch lepších knih, která se myslím v knihovně neztratí.

1 05.02.2018

Anotaci jsem si ani nečetla, takže když jsem na konci první kapitoly zjistila, že se to točí kolem únosu šestiměsíčního miminka, polilo mě horko. Od té doby co jsem máme, nemám moc tahle témata v lásce. Knížku ale našlo odložit. Nešlo :-) Nemůžete přestat číst a hltáte každou další stránku. Stylisticky to není zrovna vysoká dívčí, ale to myslím nikoho moc nezajímá :-) výsledek se na první pohled zdá trochu překombinovaný, na druhou stran to po dalším uvážení dává docela smysl. Takže proč ne :-)

4 05.02.2018

Saturnina buď milujete, nebo nenávidíte. Já patřím do skupiny první... a za mě se Saturnin opravdu vrátil :-) Ačkoliv je pro mnoho lidí nepřekousnutelný nový auto, já jsem se od toho oprostila a opravdu si knihu užila se vším všudy. Zvlášť v druhé polovině knihy jsem se usmívala od ucha k uchu a párkrát i vyprskla smíchy. Věřte mi, protože jak by řekla teta Kateřina: "pěkně lháti je dno, kdo dneska lhal, tomu i zítra neuvěří a mladému lháti hanebno a starému netřeba" :-)

3 03.02.2018

Přesvědčila jsem se o tom, že ženská literatura není nic pro mě :-D A vlastně se ani nedivím, že mají ženské romantické zidelizované fantazie. V téhle knize mají všichni ženský mozek a ženské myšlení - staří, mladí, muži, ženy.. Na hony vzdálené realitě. Dialogy absurdní. Hvězdička ale za to, že to občas bylo docela vtipné. Absurdní, ale vtipné.

01.02.2018