Bustedka komentáře u knih
Vždycky mě fascinovala inteligence lidí. Jejich myšlenky. Každopádně kniha je těžká. Řekla bych velmi těžká na čtení. Je třeba na ní mít náladu a klid. Jsem vystudovaná ekonomka a i tak jsem občas knihu odkládala "na lepší časy". Autor používá hodně cizích slov, ale neznamená to, že musíte sedět u googlu a vše si vyhledávat. To, co autor chce říct, pochopíte i tak.
Fascinovala mě propracovanost knihy. Všechny možné a správné citace. Autor pokládá otázky, které by vás normálně ani nenapadly, ale jeho myšlenky se mi opravdu líbí.
Není to žádná učebnice ekonomie s grafy, ale spíš filozoficky pojaté vyprávění o nás. O tom, jak se chováme, proč se tak chováme. Jak to bylo dřív, jak to je dnes. Co chceme, z čeho máme strach.
Za mě ano
Kniha je na první pohled krásná, ale... trochu mi vadí ta grafická úprava otázek. Líbilo by se mi, kdyby o daném díle bylo trochu víc informací, než jen malinký odstaveček. Ale musím uznat, že knížka vám položí tolik otázek, že se začnete zajímat ještě víc a víc a sednete ke googlu a hledáte si další informace
Já se přiznám, že jsem z knihy zas až tak moc odvázaná nebyla. První polovinu jsem četla opravdu z donucení, ale vzhledem k tomu, že knížky neodkládám a vždy je dočtu, tak jsem pokračovala. Konec se mi ale vcelku líbil.
Četl se to tak rychle, že jsem během dvou dnů nebyla schopná dělat nic jiného, než číst, číst, číst. Vzhledem k hodnocení, která tu jsou, mi bylo jasné, že vrah bude překvapivý a hlavně z toho důvodu jsem ho odhalila hned na začátku.
ALE - (spoiler) - díky tomu, kdo je vrah mi nedává moc smysl to, co se odehráválo v něm po celou dobu a co nám autor překládal jako jeho vlastní myšlenky.
Ale když nebudeme detailisti, tak bych určitě knihu doporučila. Člověk si ani nevšimne, že to má tolik stránek
Já nejsem zrovna nějaký odborný literární expert, abych tu ocenila tu surovost, opravdovost. Čtivá kniha je, nutí k zamyšlení, nemohla jsem se odtrhnout a to je dobře. Je to děj zasazený do neurčité země v neurčité době, ale ty prvky, který příběh má lze najít všude kolem nás.
Jana Mühlfeita jsem začala sledovat poté, co jsem viděla jeho rozhovor v SJK. Do té doby jsem ani neměla tušení, že má vůbec nějaký Čech tak skvělou kariéru u Microsoftu. Na knížku jsem se těšila, ale snažila jsem se krotit svá očekávání.
Po první kapitole jsem si myslela, že to bude další kniha motivačních blábolů, které najdete v každé druhé knize, ale celkový výsledek mě mile překvapil.
Celý koncept je hodně propracovaný, člověk se v tom neztrácí a po přečtení má - aspoň dle mého názoru - jasné informace k tomu co dělat, aby byl jeho život jiný. Lepší.
Autor jde opravdu do hloubky a cvičení, která dává k dobru na konci kapitol jsou napsané tak jasně a srozumitelně, že přesně víte co dělat.
Ačkoliv je kniha primárně určená lídrům, šéfům, tak si v ní každý najde trochu. Ta kniha je o tom, jak být šťastný a spokojený sám se sebou.
Samozřejmě je to pořád jedna z dalších motivačních knih, kterých je na trhu celá řada. Ale tady je autorem někdo, kdo si opravdu prošel slunnou kariérou, doplatil na své pracovní nasazení a teprve až poté přišel na to, co mu v životě chybí.
Pokud s oborem osobního rozvoje teprve začínáte, doporučuji.
Četlo se to rychle a dobře. Autorovi bezesporu nechybí velká fantazie, ovšem po stylistické stránce jsem měla pocit, jak kdybych četla spíš slohovou práci výborného gymnazisty, než že bych měla v rukou autora bestselleru
Klasický Nesbo. Každý odstavec vás navádí na jinou stopu, nic není řečeno "na plnou hubu" a vše si musíte domýšlet. Posedních 30 stránek mě snad ani u jedné Harryovky nebavil, když už člověk ví...ale jakožto milovník detektivek smekám. Jen si tak říkám, jak krutou musí mít Nesbo fantazii
Já se přiznám, že mám trochu rozporuplné pocity. Ale ANO, mně se to líbilo. Většinou si člověk z knížky odnese zápletku a konec. Já jakožto od přírody upjatá osoba, co má ráda vše srovnané a utříděné, nejsem zastánce podobných polootevřených, respektive polouzavřených příběhů, takže celkový dojem z knihy mi zkazilo posledních pár stránek.
Nerada se nudím a knížky, kde se 80 stránek nic neděje dočítám s mírným odporem. Tohle se v OSM a vlastně v žádné knize od Třeštíkové nikomu rozhodně nestane. Překombinovanost je tak trochu její podpis. A mně se líbí.
Navíc málokdo dokáže tak bravurně do příběhu zakomponovat všechny názory a pocity postav. Není to žádná nudná ich-forma. Čtenář musí přemýšlet, musí se zorientovat a pak už jen nevěřícně kroutí hlavou. Takže proto mám na konci každé její knížky pocit, že musím začít číst znovu.
Její styl není pro všechny, ale pokud chcete podpořit dobrou českou literaturu, tak směle do toho...
Tak já nevím, knížka úplně o ničem. Vlastně jsem byla ráda, že to má tak málo stránek.
Po přečtení předešlého dílu, jsem se rozhodovala, zda se vůbec do stezky pustím. Chvíli mi to tedy trvalo, ale nakonec to bylo celkem fajn počtení. Prolínání času mi přišlo naopak zajímavé, byly to informace, které hrály podstatnou roli. Jediné co mi vadilo byly nadpřirozené schopnosti, které nemám ráda celkově v knihách tohoto typu, a tak nějak otevřený konec. Vlastně mám pár otázek, které mi zodpoví další díl.. Jdu se do něj pustit.
No, myšlenka telefonátů z nebe je zajímavá, ale čekala jsem, že to celkově bude rozvinuté nějak víc. Co se týče rozuzlení, čekala jsem asi něco víc, něco zajímavějšího. Tohle mi přijde trochu nereálné
Srovnávání se těžko ubránit. Je to jen trochu jiné Hunger Games. Ale narozdíl od Hladových her, nebylo vyprávění tak zdlouhavé. Popis prostředí bohatě stačil. Kniha měla spád, nebylo to moc zamotané.
Za mě ano. Mám ráda tajemné příběhy, detektivky, apod. Oceňuji především to, že se autor nevykecával o ničem, aby nahnal stránky. Film jsem neviděla a ani obsah jsem dopředu neznala, takže člověk do toho šel trochu s napětím, jakože co se stane. Zaujalo mě to, avšak konec nebyl asi z těch, kterým ráda zatleskám,
Po několika stránkách jsem myslela, že knihu odložím. Vadil mi styl psaní, kdy nebylo použito snad žádné souvětí, ale jen věty o jednom slovu. Navíc trochu ve stylu "co tím chce básník říct". Po první třetině se to ale docela rozjelo. Příběh je to silný a nutí k zamyšlení.
Přiznám se, že tyhle romány pro ženy moc nemusím. Vadí mi u většiny z nich předvídatelný konec. V tomto případě ale těch možností bylo několik a proto jsem to přelouskala se zájmem až do konce. Líbí se mi zpracování z různých pohledů. Za mě ano
Asi jsem čekala, něco zajímavějšího. Od počátku bylo jasné, jak to dopadne. Z mého pohledu spíš jen takový odvyprávěný příběh. Škoda, že se třeba autorka nezaměřila více na vnitřní boj hlavní hrdinky.
No, na základě recenzí jsem se do knihy s velkou slávou pustila a pak ji také s velkou slávou odložila. Pro mě absolutně nezajímavé, nelogické. Pořád jsem se snažila dát knize šanci, ale od začátku jsem si nedokázala odpovědět na otázku, která se mi do hlavy vkradla hned po první strance. O čem to vlastně sakra je?
Nečetla sem si popisek knihy a rovnou si to koupila v domnění, že to bude opět výborná severská detektivka a protože všechny ostatní knihy Keplerovců byly super. A tak jsem četla a četla a stále nepřicházela žádná vražda. Teprve po nékolika stránkách mi došlo, že to bude úplně něco jiného. Ale četla sem dál a po několika hodinách jsem dočetla. Je to čtivé, můj šálek kávy tato tematika není, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Navíc v půlce knížky mi najednou došlo, že taky jednou zemřu - kdo by nad tím denně uvažoval - a hrozně jsem se vylekala. Celkově spíš než příběh mě ale fascinovala psychika hlavní hrdinky. Suma sumárum dobré, přesto bych ocenila příště opět nějakou typickou keplerovskou detektivku