Bustedka
přečtené 756
Jak umírá demokracie
2018,
Steven Levitsky
Kniha, kterou by si měl každý přečíst, protože jak píše Tabery v předmluvě: "Společnost, která ztratí zájem o svou budoucnost, nedopadne dobře." "K nejironičtějším momentům umírání demokracií patří to, že její obrany je často využíváno jako záminky k jejímu podvracení." Populisté se vymezují proti politickému establishmentu - prohlašují, že reprezentují hlas "lidu" a vedou válku proti všemu, co označují za zkorumpovanou a konspirující elitu. Populisté mají sklon popírat legitimtu zavedených stran a obviňují je, že jsou nedemokratické, a dokonce nevlastenecké. Tvrdí voličům, že existující systém ve skutečnosti demokratický není, že se ho elita zmocnila, zkorumpovala ho a zmanipulovala. Slibují, že tuto elitu pošlou, kam patří, a moc vrátí "lidu". Levitsky a Ziblatt píší, že populisté tu byli vždy, ale dnešní vlády se snaží být tak demokratické a bojí se, aby je někdo neobvinil z nedemokratičnosti, že všem to místo na výsluní dají s tím, že to lidi prokouknou. Jenže protože populisté nehrají úpně fair play, karty se trochu obrací v jejich prospěch... celý text
Náraz / Prales
2024,
Petr Sagitarius
A tak moc jsem se těšila... Ten, kdo začne číst Trujkunt, dělá tak primárně z toho důvodu, že ho baví detektivka, případně má vztah k oblasti Trojmezí. Já jsem všechny Sagitariovky přečetla na jeden zátah, ale tady mi to prostě nesedlo. Můj pocit - tahle kniha je jiná oproti předešlým dílům hlavně v tom, že mnohem víc než případy, se tu řeší osobní život majora Sarana. To by asi tak nějak nevadilo, přecejen, pokud to není vaše první kniha ze série, k majorovi si člověk nějaký vztah vytvoří. Co mě ale vadilo extrémně bylo to "chlubení se" toho, co všechno autor ví a zná. Minimálně se to do knihy nehodilo - hlášky ze všech možných filmů, historie, architektury apod. V jiném typu knihy bych to i ocenila, mám tyhle zajímavosti moc ráda, ale v detektivce z Trojmezí mě prostě nezajímá, kdo nechal vybudovat Lucemburský park v Paříži a kolik ulic a budov se zajímavou historií musí člověk minout, než dojde do cíle. Nenadchla mě ani ta Saranova nadrženost, které se autor nebojí dát v poslední době velký prostor. Případy samy o sobě byly zajímavé. Bavily mě. Sagitarius psát umí. Ale mnohem víc by mě to bavilo, kdyby byl stěžejním dějem případ a ne intimní život majora. Něčím jaká je skutečnost, ale přijde mi, že ta omáčka tvořila víc než půlku knihy.... celý text
